KellyH komentáře u knih

Dračí jezdec Cornelie Funke je naprosto typická pohádka se skřítky, drakem, člověkem a dobrodružným putováním. Stejně jako v Inkoustovém světě, i tady se Cornelia prokazuje jako brilantní vypravěčka a nebála bych se říct i kouzelnice, protože koneckonců jak napsala ona sama v Inkoustovém srdci, spisovatelé jistým způsobem kouzelníci skutečně jsou. :) Ač je to příběh určený pro děti, mně se Dračí jezdec líbil, možná proto, že jsem pohádkově založená, ale rozhodně proto, že to je krásné kouzelné vyprávění, které se zcela nutně musí zalíbit každému, kdo si na podobné věci potrpí.

2 08.09.2014

Smála jsem se. Hodně.

2 17.05.2014

Ačkoliv jsem se ze začátku nedokázala příliš začíst, dál už to šlo jako po másle a Dutý drahokam se ukázal býti velmi milým, kouzelným počtením, které si dozajista užijí i starší čtenáři. Příjemná pohádka se sympatickými i nesympatickými postavami. Jen je škoda, že už se zřejmě druhého dílu v češtině nedočkáme.

2 15.02.2014

Ačkoliv nemohu tomuto sborníku dát plných sto procent - to snad u povídkových sbírek ani nejde, prakticky vždy se najde alespoň jedna, která čtenáři nesedne a klidně by se bez ní obešel - i tak jsem celkově nadšená, dokázala jsem se začíst a žádné výrazné zklamání nenastalo. Jen se přiznám, že úvodní povídka Mr. Icy mě nijak neuchvátila, přišla mi hrozně zmatená a beze smyslu, a po ní jsem dost dlouho váhala s pokračováním, trochu jsem se obávala, že i ten zbytek bude takový. Naštěstí se tak nestalo a já si dokázala užít i další dílka. Nejvíce se mi zamlouvaly povídky Kudy kráčí sfinga, Popel, nebo prach, a Sestřičko naše, kde jsi?

2 23.01.2014

Dlouho jsem se do Spinu obávala pustit, protože jsem si podle anotace myslela, že tam budou vystupovat jen dětští hrdinové a na to já si zrovna nepotrpím. Poměrně mě tedy překvapilo, že tam sice tři hlavní hrdinové vystupují jako dvanáctiletí, ale naštěstí jen na chvíli, v době, kdy je Země obalena tou kosmickou membránou, díky které se jeden den na zemi rovná milionům letům v okolním vesmíru. Pak už sledujeme příběh, jak postupně stárnou a jak se se Spinem vyrovnávají a co se proti tomu snaží podniknout. Celkem bych to tedy zhodnotila jako nadmíru povedené sci-fi plné výborných myšlenek a skvělým rozuzlením.

2 31.10.2013

Sci-fi nebo ne? V dnešní době moderních technologií už jen horko těžko, nebylo by divu, kdybychom se během pár let potýkali s něčím podobným. Jak zmínil komentář pode mnou, úvod do děje je trochu rozplizlý, nicméně to ničemu nevadí, opět to je jedna z těch knih, která chytne a nepustí, dokud nebudete na poslední stránce.

2 27.08.2013

Prvně jsem viděla seriál - musím přiznat, že mě při prvních pár dílech zrovna moc nezaujal, ale pak jsem mu propadla jako mnoho jiných, a proto jsem se rozhodla pustit i do knižní předlohy. Nemůžu si to vynachválit, poměrně mě překvapilo, že se seriál od knihy zase až tolik neliší, rozhodně ne v ničem významném (nebo jsem to alespoň nezaregistrovala). Jen jsem si nějakou chvíli nemohla zvyknout na překlady jmen a míst, seriál jsem totiž sledovala s anglickými titulky. Ale což, po chvíli jsem se zorientovala a rozhodně nelituji toho času stráveného nad knihou :) Už se těším, až se pustím do dalších dílů.

2 11.01.2013

Tento díl mě uchvátil stejně jako ten první (Vraždy na molu). Možná to bylo i těmi vsuvkami, které referovaly o krutém životě Magdalének a které tomu dodávaly takovou tu... atmosféru. Opět jsem byla nadšená a nemohla se od toho odtrhnout. Líbily se mi i ty citace z jiných knih, které Jack používal k vyobrazení svého momentálního stavu. Prostě paráda.

2 08.10.2012

Přestože i v tomto dílu se mi líbily eskapády a příhody Jacka Taylora, musím jednu hvězdičku ubrat. A to proto, že mi to přišlo trošku slabší než díl předchozí. Ale rozhodně i tak stojí za přečtení.

2 08.10.2012

Málokteré pokračování prvního dílu mě zaujme minimálně stejně tak, jako díl první. Nebo snad i předčí? I když to asi ne. Buď jak buď, Lživá zrcadla je další perfektní knížka od Lukjaněnka. Stejně jako u Bludiště odrazů mi chvílemi nezbývalo nic jiného než žasnout nad skladbou slov, která byla volena opravdu výtečně. Opravdu nemohu nic jiného než směle doporučit!

2 14.09.2012

Štěstí, že jsem se prvním dílem (ve kterém se nitky osudu teprve splétají a pro někoho to tak může působit nudným dojmem) nedala odradit. Líbí se mi to čím dál více a nemůžu se dočkat, až se pustím do posledního dílu trilogie.

2 29.08.2012

Inkoustová trilogie uzavřena a mě se stejně jako po přečtení předchozích dvou dílů nedostává slov. To, jak si Cornelia Funke pohrává se slovíčky, je neuvěřitelné. Leckterý odstavec jsem četla několikrát, poněvadž obsahoval věty, jejichž slova pohladila po duši a byla slast pro oči.

2 29.08.2012

Naprosto parádní knížka. Četlo se to pěkně, svižně, líbila se mi použitá slova, se kterými to Lukjaněnko očividně umí. Vážně jsem z toho nadšená.

2 29.08.2012

Foucaultovo kyvadlo není knížka pro každého. Občas jsem i já měla problémy udržet pozornost (to když se ve větě vyskytovalo víc slov cizích než českých), ale faktem je, že nad některými věcmi se člověk zamyslí, některé jen prolétne. Líbily se mi pasáže o templářích, potom se však všechno začalo motat dohromady naprosto neuvěřitelným způsobem, člověk by ani neřekl, že to jde. A přece... V dnešní době se dají najít souvislosti ve všem, viz pasáž "od brambory k bramboře".

2 18.06.2012

Já jsem pořád při tom čtení čekala, kde je jako teda ta vtipnost a zábavnost, kterou předesílá zadní obálka... Neříkám, že to bylo vysloveně špatné, ale jednak to tedy bylo víceméně nudné, pak taky předvídavé, no a prostě nevím. Ale vím, že už si to nikdy znovu nepřečtu, nic pro mě :)

1 30.06.2014

V podstatě souhlasím s valnou většinou komentářů zde. První povídka - Písečníci - se mi zdála nejlepší a četla jsem ji s největším napětím, Píseň pro Lyu už byla trochu slabší. Nebo takhle - ona je dobrá, výborná, ale v porovnání s Písečníky bych ji zařadila až na druhé místo z těch tří. No a Skleněná květina... tam už to vážně nebylo slavné. Do půlky dobrý, ale pak jsem se nějak ztratila a celkově z toho byla dosti zmatená. Proto i ubírám jednu hvězdičku z celkového hodnocení, ale jinak se mi to vážně líbilo a jsem ráda, že jsem GRRM mohla poznat i z jiného pohledu než jen z Písně ledu a ohně :)

1 10.10.2013

Takové docela zvláštní čtení, když se to tak vezme. Na jednu stranu neskutečně pohádkové, na tu druhou nezvyklé a hodné zamyšlení. Navzdory nevelkému počtu stran, myslím si, že příběh byl krásně ucelený a nic tam nepřebývalo ani naopak nechybělo.

1 17.09.2013

Pygmalión je nepochybně skvělou divadelní hrou. My Fair Lady jsem viděla bohužel jen útržky a s politováním musím konstatovat, že i ty útržky na mě zapůsobily více. V audiovizuálním zpracování to má prostě tu správnou šťávu :)

1 24.06.2013

Jakmile jsem Erebos viděla v knihkupectví a přečetla si zadní stranu přebalu, věděla jsem, že si to musím přečíst. A tak se i stalo a já jsem nadšená. Kniha vtáhne do děje, člověk se napřemýšlí, trne v napětí. A to, že se příběh odehrává na pozadí Londýna, je jen plusem. Nehledě na to, že se mnohé z knížky dá přenést do reality, že ano.

1 24.06.2013

Konec je neuvěřitelný. Dan Simmons se mi opět prokázal jako brilantní autor, jehož knihy rozhodně stojí za přečtení. Drood není výjimka. Možná místy zmatený, avšak to lze pokládat za záměr. Nevěděla jsem čemu věřit.

1 24.06.2013