Kee komentáře u knih

Na tvorbu pana Červenáka si brousím zuby už drahnou dobu... konečně jsem se k jeho příběhům dostala - a mám vážně radost.

Vyrůstala jsem obklopená pohádkami a mýty z celého světa, takže mi dělaly společnost i ty ruské. Znám je jako své boty. (Možná až moc, jelikož jsem čekala, že Ilja "vleze koni do jednoho ucha a vyleze z druhého jako bohatýr" :-). Musím říct, že toto zpracování má své kouzlo, umně se v něm snoubí historická fikce a fantasy prvky. Postavy jsou tvrdé a tuhé jako vařená kůže, ale přirostou k srdci.

Nečekala jsem, že v Ocelovém žezle narazím na důstojného pokračovatele žánru "sword and sorcery". Cítím inspiraci psaním R. E. Howarda, byť jde o mnohem sofistikovanější verzi. Celý příběh je jako umně utkaná tapiserie plná dynamických výjevů... a pořádně zacákaná krví.

Těším se, co bude dál. :-)

1 15.05.2024

NEDOČTENO (KOMENTÁŘ BEZ HODNOCENÍ)
Vypadá to, že nejsem cílová skupina, tato kniha mi nesedla.
Nevadí mi konverzační knihy, ale do této jsem se nedokázala hlouběji začíst (i když pár momentů mě vtáhlo více, nakonec jsem opět vyplavala na povrch). Říkala jsem si, že kombinace anglických gentlemanů, magie a reálií dobové Anglie může být zajímavá - a opravdu byla, atmosféru má knížka dobrou.

Nesedl mi však autorčin styl psaní, byť je kvalitní a na úrovni. Odbíhání od hlavní dějové linie bylo na můj vkus až příliš (a to obvykle košaté příběhy preferuji), upřímně mi vedlejší příběhy a historky vyprávěné pod čarou chvílemi připadaly zajímavější, než stěžejní příběh. Přečetla jsem celou pasáž pana Norrella, nakousla Jonathana Strange. Jelikož mě však četba nechávala chladnou, rozhodla jsem se knihu nedočítat pouze "z povinnosti". Své příznivce si však tento příběh jistě najde. Já asi potřebuji trochu svižnějšího vypravěče. :-)

(SPOILER) Tohle je kniha, jejíž děj zapomínám už pár dní po přečtení.

Je to škoda, zasazení příběhu mě nalákalo na pořádně mysteriózní zážitek. Dostalo se mi však pouze slabého odvaru: příběh nemá údernost a dynamiku, postavy jsou ploché, rozepsané pouze tak, abyste je od sebe navzájem odlišili. Některá rozhodnutí postav na mě působila nelogicky a z toho důvodu se mi děj jevil roztříštěný, jako přerušované vlákno. Duchařský aspekt přítomen pouze, aby posouval děj. Velká škoda, líbilo by se mi, kdyby duchové více komunikovali (např. zajímavé by bylo, kdyby Lennu duch její sestry Evie navštěvoval i mimo seance, ve snech, v náznacích během všedního dne...).

- SPOILER -
Homosexuální romantické linky mi nevadí, ale tohle bylo tak nějak zvláštní - úplně jsem chemii mezi postavami necítila, byť se mi jí autorka snažila vnutit poměrně úporně. Nepřišla mi zakomponovaná tak, aby pro mě byla uvěřitelná, což možná souvisí s plochými postavami a také s tím, že je zdůrazněna pouze sexuální přitažlivost. Kde jsou city? Kde je pouto a spojení?

21.04.2024

Knihu vřele doporučuji milovníkům historických detektivek s prvky tajemna.
Oceňuji vykreslení kulis historické Vídně, spousta dobových prvků je zakomponována tak umně, že je pohlceni příběhem ani nepostřehnete. Je vidět, že autor před psaním knihy provedl důkladnou přípravu a oceňuji vsuvky týkající se historie pohřebnictví.

Hlavní postavy jsou zajímavé, komplexní a dostatečně lidské, aby si každý čtenář našel svého oblíbence. Zaujalo mě, že ústřední postava hrobníka Rothmayera je představena skrze "oči" jiných aktérů příběhu a musím říct, že mu to dodává větší charisma, než pokud by byl vypravěčem.

Jediné, co mě mrzí, bylo, že jsem odhalila vraha a proto na mě jeho dopadení nemělo dostatečný "wau efekt". Pár indicií se v příběhu vyskytuje. :-) Pötzsch mě svým vyprávěním zaujal, určitě se plánuji dostat ke čtení jeho další tvorby.

10 14.04.2024

Oproti předchozímu dílu se zde laťka opět zvedá nahoru. Prvky přesouvání se mezi kontinenty, novými lokacemi a představení nových postav tentokrát neupozaďují ústřední duo Laurence a Temeraira, naopak velice dobře celý kolorit doplňují. Zápletka s dračí nemocí umožňuje příběh posouvat a vyvíjet zcela jinak, což mu prospělo - čtenář nahlédne i jiné odstíny.

Ukončení této knihy (resp. finální zvrat) je za mě nejsilnějším bodem celého příběhu. Držím pěsti, ať se podaří celou sérii důstojně zakončit.

07.04.2024

Dala bych přesně 3,5 hvězdy, kdybych mohla.
Škoda, že autorka více neprohlubuje prvky, se kterými čtenáře seznámila v předchozích dílech. Její záběr je spíše do šířky, obohacuje vyprávění o nové lokace, postavy (z nichž mě zaujali Tharkay a Arkady) - ale je to na úkor ztráty hloubky.

Vytrácí se duše příběhu, vytrácí se primární zacílení na vztah Laurence-Temeraire, což sérii z mého pohledu škodí.

1 24.03.2024

Zajímalo by mě, jestli sérii nechtěl opustit samotný John Flanagan, nebo pokračuje tak trochu na nátlak fanoušků. :)

Klan Rudé lišky je průměrným pokračováním v rámci celé série, bohužel velmi předvídatelné ve svém vývoji (jak píší ostatní, nové postavy jsou hlavně proto, aby se mohl odvíjet děj, veškeré dějové odbočky jsou předvídatelnou připravovanou půdou pro vyvrcholení zápletky).

Myslím, že věková skupina, pro kterou je série určená, si určitě přijde na své, ale pryč je esence, která byla přítomna v příbězích o hraničářském učni Willovi - pro mě tedy hraničářská série končí skvělým 10. dílem (Císařem Nihon-džinu). Ačkoliv je postava Maddie sympatická a Flanagan se zjevně snaží ji neudělat neporazitelnou, tak postaršené hlavní postavy série mi tak nějak nesedí - zvlášť vývoj nevěřím Kassandře, která se místy chová jako dospělá a místy jako své dospívající já.

Jelikož čtenáři v průběhu čtení knih také stárnou (i ti, kteří začínali jako děti), jsou z mého pohledu dva scénáře, kterými se dá vydat: učinit sérii mnohem dospělejší a nebo začít novou sérii knih ze světa Hraničářova učně, bez starých známých postav. Flanagan pokračuje dále ve stejném duchu: rozumím tomu, že se snaží udržet ono kouzlo, ale je potřeba nového vzduchu a nového prostoru, přílišné natahování škodí celkovému vyznění.

Sérii dočtu, ale Hraničářův učeň je moje srdcovka pouze do 10. dílu. Do tohoto milníku mi přijde autentický a klaním se Flanaganovi za vytvoření alternativního středověkého světa a tolika postav, které čtenáři jednoduše přirostou k srdci.

1 14.03.2024

Po dlouhé době dětská knížka, která mě opravdu vzala za srdce a pohladila po duši. :-)

Oceňuji provázanost s přírodou, téma holčičího přátelství a přítomnost kouzel - příběh pozvedají i půvabné ilustrace. Bavily mě veršovánky, poměrně zdařile přeložené a slovní hříčky zejména Markéty, kreativita Valentýny. V knížce je přítomná velká hravost a hřejivost, myslím, že cílová skupina dívenek se nechá velmi snadno vtáhnout.

Vřele doporučuji a určitě se poohlédnu i po autorčině další tvorbě.

3 08.03.2024

Druhý díl přináší nové rozvinutí příběhu v podobě cesty do Číny a následném pobytu u čínského císařského dvora. Směřování příběhu je z mého pohledu v tomto díle poněkud silněji vystavěné, což ale také může být tím, že loď pluje jasně vytyčeným směrem.

Líbilo se mi obohacení dračího světa, Temeraire se svým původem získal na ještě větší plasticitě (+ dračí románek mě potěšil :-), jeho vztah s Laurencem prošel zkouškou... oceňuji i nenásilné kladení lehce filosofických otázek.

Přesto však musím říct, že na můj vkus je příběh až příliš rozvláčný (chybí výrazné postavy, které jsou ponechány v Anglii), až moc se soutředí na diplomacii a pletichy. Vím, že to tak je záměrně a nemohu to autorce vyčítat, ačkoliv mně subjektivně to nesedí. Z toho důvodu dávám slabší čtyři hvězdy.

04.03.2024

Vrátila jsem se k četbě série Temeraire, protože v době dospívání jsem první díl nedočetla - úplně mi tehdy nesedl a teď vím proč. Knize chybí dostatečně nosná hlavní linka - což je zvláštní, ale opravdu si s odstupem pouhého měsíce nevybavuji vývoj děje, pouze takové výseky, ale návaznost nebo provázanost se mi vytratila.

Obávám se, že je to dané tím, že se autorka až příliš soustředila na svět lidí, bitvy z lodního i vzdušného prostředí se od sebe zas tolik neodlišují, byť jsou poutavé a dračí prvek je velmi obohacuje.

Co se mi však vrylo do paměti, je pro mě skvělá povaha a osobnost Temerairea, jeho vyvíjející se vztah k Laurencovi, k ostatním drakům a chod letecké základny (starání se o draky, výcvik). Za mě nejsilnější a největší pohon celého příběhu. Temerairea jsem si opravdu zamilovala.

Z mého pohledu je kniha pro dospělé v něčem trochu nekonzistentní, resp. méně propracovaná (ačkoliv je kombinace fantasy a historie za mě velmi funkční, pro onu jedinečnost dávám 4 hvězdy) a u mladších čtenářů zase ztrácí pozornost (možná i zájem) kvůli přílišnému soustředění se na "dospělý" svět a technikálie.

Je pro mě zajímavé, že knihu psala žena (Novik opravdu umí psát) a přesto na mě příběh dýchá "mužským" světem, připomíná mi hodně atmosféru filmu Master and Commander. Nemusí tedy oslovit každého, ačkoliv já - jako milovnice draků - dám pokračováním určitě šanci.

1 28.02.2024

(SPOILER) Z mého pohledu je tento díl lepší než první.
Cením, že propojení s prvním dílem je spíše nenásilné a pouze v pár bodech - není úplně nutné číst předchozí knihu, abyste si tuto užili.

Postavy jsou příjemné a vztahy mezi nimi hřejivé (hlavně trojúhelník Corrie + Sam + Isis), sídlo přiměřeně děsivé a zakomponování dětského zlovolného přízrakku taktéž přidává na kvalitě. Kniha je čtivá, přijde mi, že prolínání dějových linek mezi minulostí a současností ji ozvláštňuje, v lineárním pojetí času by dle mého názoru tolik nevyzněla.

Jediné, co mi tedy přišlo trochu na škodu - a POZOR, tady je vyzrazení zápletky celé knihy - je totožnost vraha, který zabil Sama. Jako by celou dobu autorka směřovala k tomu, že svého manžela zabila v době posledlosti Corrie, a pak se najednou rozhodla sjet z původně vytyčených kolejí. Motiv Willa mi přišel přitažený za vlasy. Přišlo mi, že buď autorka nakonec nechtěla, aby s tím Corrie musela žít, tak ji ušetřila (pro což mám pochopení), nebo chtěla vyvolat wau efekt a vyhnout se předvídatelnému závěru, což se ale úplně nevydařilo.

2 01.02.2024

(SPOILER) Cením námět na příběh, zasazení děje a některé opravdu precizně vykreslené postavy (zejména Hattie, Sophie a Jude). Z mého pohledu jde o knihu sice zasazenou do duchařského obalu, ale skutečným jádrem jsou vztahy.

V knize jsem se orientovala dobře, přestože věřím tomu, že vícero dějových linií může být pro někoho matoucí. Nejvíce se mi jako vypravěčka líbila Sophie (dětská i dospělá verze).

Co mi úplně nesedlo, byly některé aspekty příběhu, jež v logičnosti pokulhávaly (př. - Opravdu by se již dospělé děti nesnažily zjistit, co se stalo s jejich matkou? Opravdu by se Sophie po tolika letech psychického trýznění vynořila z ústavu tak nějak stále "normální"?) a jednání postav.

Například postavě Damiena opravdu nerozumím, proč se v příběhu ocitl (kromě zamotání vztahů) a jaký je jeho význam, jelikož mi přišel jako účelová figurka posunující děj. Babička Ruth pro mě byla ve své zášti a jednání opět až neskutečná...

1 01.02.2024

(SPOILER) Jeden z lepších příspěvků do série, ačkoliv kdyby mi to databáze dovolila, dala bych přesně 3,5 hvězdy. Námět a příběh mají obrovský potenciál, bohužel však není zpracovaný a využitý tak dobře, jak bych si představovala.

Autorka evidentně neumí pracovat s dynamikou příběhu, jelikož toto je její pátá kniha a mě dost mrzí, že příběh dlouho buduje, aby vše vyřešila doslova na posledních patnácti stránkách. Přitom má v rukávu silné karty - prostředí, nadpřirozené prvky (tentokrát přitvrdila a jsou mnohem temnější), dostatečně zajímavou záhadu, jejíž rozluštění mě zajímalo - i postavy jsou poměrně dobré, především detektiv Kendrick je celkem zapamatovatelný charakter. Taktéž k hlavní hrdince Amélii jsem si v této knize konečně našla cestu.

Z vyvrcholení mám smíšené pocity, vzhledem k tomu, jakou práci si autorka dala s vykreslením charakteru Kendricka. Rozumím, že chtěla zdůraznit, že jeho tělo poté obývala jiná duše, ale zároveň mi přišlo škoda tuto postavu zahodit. Co cením je, že se autorka nepustila (aspoň zatím) na dráhu milostného trojúhelníku, ale říkám si, že Amélie měla s Kendrickem v jedné knize víc chemie, než s Devlinem za celou dobu. Toť můj osobní pocit.

1 20.01.2024

Tento díl patří k silnějším v sérii, hodnotila bych 3,5 hvězdami.

Co jej vyzdvihuje, je opět zajímavé prostředí (Krollův hřbitov a jeho příběhy) a nadpřirozené úkazy. Ubylo rutinních monotónních popisů přitažlivosti mezi Devlinem a Amélií, stejně tak některých Améliiných myšlenek, které se točily v kruhu.

Přesto mě mrzelo, že Stevens rozehrála opravdu zajímavý děj, jen aby vše utnula a vyřešila v pár posledních kapitolách (rozehráno bylo tak dlouho, že jsem si myslela, že bude děj pokračovat v další knize). Záhada byla sice v obrysech objasněna, ale chybělo mi vykreslení některých dalších aspektů, více informací o Ezrovi Krollovi, Rose, co se přesně přihodilo... Cítila jsem se odbytě. (Ale hlavně, že mi bylo opět naservírováno, jak Amélii šimrá v zátylku, když se blíží Devlin :-)

Jak píší jiní čtenáři, doufám, že nakonec Améliin původ a schopnosti neskončí příliš překombinovaně, současné rozvinutí je tak akorát. Sérii dočtu, ale musím říct, že se k ní vracet nebudu a drží mě pouze duchařský aspekt (a prostředí hřbitovů) - kdyby bylo v knihách ještě víc romantiky v pojetí Stevens, tak se jimi asi neprokoušu.

2 15.01.2024

Po slušném druhém díle přichází Prorok, který opět z mého pohledu padá do lepšího průměru. Přitom se představují nové zajímavé postavy (sestry Perillouxovy, Darius), dostává se nám koření v podobě špetky afrických náboženství, mytologie a šamanismu říznutého americkým jižanským folklorem. Dokonce i Devlin je o něco plastičtější, duchové mají své záměry a nejsou již jen přízraky v mlze...

Opravdu jsem přemýšlela, kde to vázne. Došla jsem k závěru, že v popisech, respektive v myšlenkových pochodech Amélie. Jakoby se myšlenkami točila v kruhu - pořád myslí na otcova pravidla a pořád je porušuje, neustálá touha po Devlinovi, která nabírá až trochu absurdních rozměrů (šmírování v křoví) atd. Řekla bych, že toto získává v knize moc prostoru a autorka se začíná opakovat, je to až příliš monotónní.

Oceňuji trochu lepší rozvinutí romantické dějové linie, ale musím poněkud jízlivě dodat, že opět došlo na mé "oblíbené" nošení zesláblé hlavní hrdinky v náručí osudového muže (a to opakovaně :-). Zajímalo by mě, zda autorka cílí spíše na dospívající dívky nebo na dospělé ženy, jelikož mi v tomto připadá podivně rozpolcená (jako samotná postava Amélie).

Ale stále chci vědět, co bude dál. :-) Přece jen je knih s touto tématikou poskrovnu.

1 10.01.2024

Druhý díl série je o něco lepší co se týče dějové linie i prostředí, ve kterém se odehrává. Tentokrát je celá záhada podaná mnohem poutavěji, Asher Falls vykreslené dostatečně, aby podněcovalo čtenářovu představivost a postavy trochu komplexnější. Řekla bych, že absence Devlina Amélii v tomto díle prospěla, vzhledem k tomu, že se vydává rozplétat kořeny svého původu. Ačkoliv jsem rozuzlení odhadla, kniha si držela mou pozornost a bavila mě.

1 10.01.2024

(SPOILER) Tato kniha je dle mého názoru zatím nejslabším příspěvkem do série Strašidelné domy. Rozsah knihy neodpovídá příběhu, jelikož ten je málo komplikovaný a obsazený málo postavami na to, aby držel tempo 300 stran.

Nemohla jsem se do knihy začíst, ačkoliv začala poměrně akčně. Myslím, že to bylo způsobeno přehršlem popisů jednak dispozic domu a také obyčejných činností, kterých bych čtenáře v takovém množství ušetřila. Autorka má potíže s rozlišováním popisů, které dokreslují děj, a pisatelské vaty, která slouží pouze k natahování knihy.

Stejně tak mi přišlo, že hlavní postava Leigh nedokáže sama o sobě utáhnout děj do zhruba poloviny knihy bez interakce s jakoukoliv vedlejší postavou, vyjma samotného strašení. Nevadí mi komorní příběhy, ale tohle bylo už trochu moc. Uvítala jsem, když se v knize objevila Sára a první dialogy, bylo to jako závan čerstvého vzduchu do zcela vydýchané místnosti.

Wau efekt v prostředku knihy se u mě nedostavil a závěr a vyvrcholení bylo velmi předvídatelné a postrádalo logiku, jež by dostatečně vysvětlovala chování ústředního "záporáka" - proč se Peter rozhodl vraždit tak najednou?

Nápad byl zajímavý: otočit role a z ducha udělat "klaďase" a z člověka "záporáka", vyprávět děj skrze ducha. Obávám se však, že perspektiva očima Leigh není dostatečně nosná a knize by prospělo vícero vypravěčů (např. + Sára), přidalo by jí to na plasticitě. Zaujalo mě, že Darcy pojala duchovo vnímání jako rozpadající se a existující mimo prostor a čas, ale také se jedná o slabinu knihy, kvůli které ztrácí pozornost čtenáře. Příběh by potřeboval podpořit ještě jedním hlasem, racionální linkou - nemusela by být od počátku, ale třeba od poloviny knihy.

2 01.01.2024

Po knize jsem sáhla s očekáváním mrazivého duchařského příběhu s detektivní zápletkou. Bohužel byla na můj vkus až příliš bez gradace, nějak jsem se nedokázala nechat plně vtáhnout a závěrečné vyvrcholení a odhalení bylo až příliš uspěchané (věnovala bych mu více času na úkor jiných sekvencí, jež lze postrádat). Tedy za mě má kniha nevyváženou dynamiku.

Dalším mínusem je pro mě romantická linka - není vykreslená úplně věrohodně, spíše na úrovni pubertální dívky než dvacetisedmileté ženy. Nebráním se kartě "osudové animální přitažlivosti", ale jako by ji autorka neuměla zahrát a vybrat si mezi tím, zda chce klasickou romanci nebo něco více pudovějšího.

Každopádně dám dalším dílům šanci, potenciál je přítomný.

11.10.2023

(SPOILER) Knihu bych označila spíše jako thriller než čistokrevný horror; byla napínavá a prostředí divokých lesů mě vtáhlo. Co mě mrzelo, byla absence jakýchkoliv nadpřirozených prvků, kvůli čemuž mi pochmurné kulisy Ashloughského lesa připadaly docela nevyužité (když už ne přímo hlavní zápletka, co takhle pár duchů zemřelých obětí?).

Jedná se o průměrný příběh, co jej však pozvedá, jsou postavy, které se chovají racionálně, plánují, logicky přemýšlejí a pokouší se činit dobrá rozhodnutí. Také oceňuji, že se Darcy Coates snažila vyhnout klasickým prototypům hororových skupin mladistvých (kráska, šprt, sportovec atd.), což jejím postavám přidává na plasticitě.

Tohle setkání s autorkou mě potěšilo a těším se na další příběhy. :)

8 04.09.2023

Mám ráda "herriotovky" i seriál Veterinář z Yorkshiru, a ačkoliv se Peter Wright se snaží převzít štafetu a pokračovat v odkazu Jamese Herriota, je to úkol v pravdě náročný. Těšilo mě nahlédnout do reálného veterinárního světa Jamese Alfreda Wighta, ale Peter Wright se bohužel literárně se svým mentorem nemůže měřit.

Věřím tomu, že kniha ty správné čtenáře zaujme, ale mě osobně chybělo větší zastoupení historek a příběhů z praxe. Za mě bohužel kniha jedno přečtení, což ostře kontrastuje s "herriotovkami", k nimž se opakovaně vracím.

30.08.2023