Kate72 komentáře u knih
Nádherná knížka o přírodě a zvěři která v lese žije. I když pravda je bohužel taková, že kniha je sto let stará a některé druhy zvěře v dnešních lesích už těžko pohledáme.
Pan spisovatel Stanislav Reiniš myslivec a přírodovědec, člověk s vnímavou duší a láskou k přírodě , zachycující dojmy v knize od jara do zimy.
Nemohu uvěřit, že píši první komentář k této knize. Protože kniha je nejenže krásně napsána, ale najdete zde i nádherné ilustrace zdobené černobílými fotografiemi.
Pokud se Vám ji podaří dostat do rukou, tak rozhodně neváhejte. Rozhodně stojí za přečtení je vážně super!
Knížka o vztahu myslivce k lovné zvěři a k přírodě. Zajímavé čtení, zajímavý pohled. Jsem docela ráda, že jsem si ji přečetla. Syn je totiž myslivec, dokonce si vybral i vysokou mysliveckou školu. Po střední rybářské škole, trošku kroutím hlavou, ale určitě v tom hraje roli vztah k přírodě.
Knížku mohu rozhodně doporučit.
Musím říci, že ze začátku jsem cítila jisté obavy, vůči této knize. Římské i Řecké dějiny, to byl pro mě vždycky tvrdý "oříšek". Mnoho slavných osobností, mnoho božstva, také spousta intrik, vražd. Kdo si to má všechno pamatovat:). Ale takhle pěkně napsané od Tomana, to mě hodně bavilo. A když jsem si pak dohledávala Guligulův životopis, tak to s knihou doopravdy všechno sedělo, takže za mě super čtení.
V poslední době mám docela štěstí při volbě knih. Tohle byla opět skvělá volba. Krásný příběh o životě rodin Goldmanů z Montclairu a Goldmanů z Baltimoru. Určitě stojí za přečtení.
Opět napínavé, jak jinak. Četla se hezky, ale tentokrát tam bylo pár hluchých míst. Healy čtvrt knížky probrečel, já také a tak to asi má být.:-)
Moje druhá knížka od Weavera a musím říct, že tahle byla o poznání lepší. Skvěle promyšlené, propletené i ten konec se mi líbil.
Tajemná, člověka nutí přemýšlet. Snažíte se vžít do role učedníků. Pochopit, proč je kosení tak důležité, ale je v tom i velká porce strachu. Autor si s námi hezky pohrává, mě se knížka líbila. Zajímavý námět určitě se pustím i do Nimbusu.
Asi bych uvítala klasické vyprávění příběhu. Čtení po stránkách o jmenovitých hrdinech mě vůbec nebavilo. Na druhou sranu jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože o této udalosti jsem slyšela jen z doslechu. Bylo to opravdu hrozné, děsivé a neuvěřitelné, tolik zmařených životů. Ale pokud mám hodnotit zpracování této knihy, tak za mě opravdu pouhé tři hvězdičky. Kniha V šedých tónech se mi od autorky líbila více.
Rakoncaje mám ráda, je to dříč skvělý horolezec a také krajan. Jednou jsem měla tu čest se s ním potkat osobně a to na Riegrově stezce před více než 25. lety. Byli jsme s rodinkou na výletě syna jsme měli v takové té kovové krosně a před námi ledový sráz a pod ním Joska. Když nás viděl jak laborujeme nad tím jak dostat bezpečně syna dolů, houknul na nás at´ pošleme mladého dolů i s krosnou, že ho chytí. Takže to dopadlo na jedničku. Ještě jsem si ho stačila vyfotit a mám fotografii s Joskovou zadnicí, jak se škrábe po čtyřech po ledových schodech na Riegrovce.
Knížka K2 je super čtení.
Mám ráda Cousteaua, tentokrát se pustil se svoji lodí Calypso do dobrodružství v podobě hledání pokladu na stříbrné mělčině. Vysněnou galeonu, tedy poklad z vraku Nuestra Seňora se la Concepción, kterou hledal, sice nenašel. Ale jeho poutavé povídání o dobývání Nového světa i o pirátech stojí za přečtení.
Knížku mi půjčila mamka. Myslím, že v knihovně bych o ni nezavadila. Ale musím říct, že docela slušný počteníčko. Každý příběh jak se říká z jiného těsta a o to, to bylo zajímavější.
Na tento příběh shlížím s velkým respektem a také obdivem. Jedná se totiž o nejstarší dílo světové literatury. Někdy z doby kolem 1700 př.n.l. kdy se dochovalo pouze dvanáct hliněných destiček. Z kterých pak vznikl tento epos. Gilgameš jako tyranský vládce nutí své poddané k těžké práci na stavbě hradeb města. Obyvatelé žádají bohy o pomoc a ti sešlou na zem Enkidua, který má Gilgameše přemoci. Ti se však stanou přáteli a vykonají spolu mnoho hrdinských činů. Když pak Enkidua zemře v důsledku prokletí bohyně Ištar Gilgameš pocítí strach ze smrti a vydává se hledat tajemství nesmrtelnosti. Bez úspěchu se vrací do svého města Uruk a poznává, že hradby které nechal vybudovat chrání město před nepřáteli. A tak zjistí, že nesmrtelnost spočívá v jeho činech, a že to ho vlastně činí nesmrtelným.
Lustiga mám ráda, spolu s Remarquem to byli takový průkopníci poválečných románů určitě i proto, že si oba válkou prošli. Lustig několika koncentračními tábory, Erich Maria Remarque dokonce bojoval, jak v první světové válce, tak i ve druhé. Z knížky vám naskakuje husí kůže, ale čte se dobře.
Knihu jsem si kdysi vybrala za povinou četbu k maturitě, vzpomínám si, že mě vůbec neoslovila. Teď si ji shodou okolností vybral i můj syn. A tak jsem si říkala, že si ji po letech zkusím přečíst znovu, třeba v ní najdu něco, co mi tehdá unikalo.... takže přiznávám, nic jsem nenašla:( a už to víckrát zkoušet nebudu!
Další díl do skládačky ze série pohřebiště zapomenutých knih. V tomto díle odkrývá Fermín svá tajemství. Trošku mě mrzí, že to nečtu postupně, jak jdou série za sebou, ale s tím už nic nenadělám. Tak hurá na poslední díl, už se těším.
Jsem upřímně ráda, že se jedná o poměrně slabou knížku. U každé kapitoly totiž člověk musel přemýšlet a dávat si do souvislosti děj a potom i jak to vlastně autor vůbec myslel. Mě to docela bavilo, někdy i pobavilo, jak uvažoval, bavil se sám se sebou. Takže čtenář musí být opravdu stále ve střehu, aby mu nic neuniklo. Proto jsem ráda, jak jsem již psala, že byla knížka útlá a dala se sfouknout za pár hodin. Odkládat ji po nějaký čas a vracet se k ní, to by rozhodně nešlo.
První seznámení s autorkou a musím říct, že naprostá spokojenost. Střídání kapitol po dějových liniích mě docela bavila.
Hodně citlivé téma. Zase jedena z nespravedlností minulého století.
Krásná kniha, plná citů, přátelství i smutku. Člověk má stažené hrdlo po celou dobu co knížku čte. Doporučuji všem.
Knížka byla zajímavá, ale zase to nebyl můj šálek kávy. Krátké dějové kapitoly, ve kterých se střídály postavy i roky. Autor se snažil na konci knihy všechno sladit k úplné spokojenosti čtenáře, ale možná měl skončit rokem 1945. Sedmdesátá léta a rok 2014 s novými jmény na konci knihy, to už tam být nemuselo.
Knížku jsem měla půjčenou od mamky už mi kdysi něco podobného půjčovala. Čtyři knihy v jedné, každá jiného rázu, proč ne. Mohu doporučit.