KatarínaK. komentáře u knih

Po dlouhé době jsem dostala od knihy to,co vždy s nadějí očekávám. Opravdový lidský příběh, který vás zasáhne. Krásně vykreslené různé charaktery lidí. Na tuto knihu nikdy nezapomenu. Žádný plytký bestseller, skvělá literatura.

36 30.01.2021

"Ráno se chvělo srpnovým žárem a vlhký dech bažiny rozvěsil po dubech a borovicích mlžné závoje..."
Když se vnoříte do světa, kde zpívají raci, ocitnete se v úplně jiném časoprostoru, z kterého se vám nechce ani odejít. Pohltí vás. Úchvatný, tak jednoduchý a složitý zároveň, čistý, poetický.
Autorka píše překrásným jazykem. Dlouho se mi nestalo, že by mě příběh doslova vcucl. Byla jsem v té divočině spolu s Kyou, viděla jsem, slyšela jsem a cítila vše, co ona...
Kromě excelentního vylíčení místní přírody, autorka přinesla ve své knize i těžká témata. Odsuzující a lhostejná společnost plná předsudků, rasismus, domácí násilí.
Kde zpívají raci je v moři současné beletrie perlou.

32 30.01.2023

Tento historický román mě zasáhl. Možná o to více, že jsem rodačka z Karviné, i když jsem tam strávila pouze 6 let svého života. Vzhledem k tomu, že tato kniha je autorčinou prvotinou, smekám před paní Lednickou. Nejen že nám všem přiblížila dokonale historii tohoto kraje, ale zároveň dala nahlédnout do těžkého života prostých lidí s ním svázaných. V dnešní době mnozí z nás jednoduše neumí pochopit, proč se zachovali tak či onak. Určitě bych nezpochybňovala způsob jednání postav v knize. Lidé v té době mysleli jinak, jejich životní priority byly jiné než jaké máme dnes. Byli věřící. Velmi se mi líbilo vyprávění v starém stylu, mluva místních. Vždyť stejným dialektem se na karvinsku mluví i dnes. Chtěla jsem historický román a dostala jsem ho. K tomu závdavkem mnoho mě do teď neznámých historických faktů.

30 15.03.2021

Marnost nad marnost! O válce se nikdy nečte lehce,ale v dnešní hrozné době to bylo pro mě ještě tíživější čtení. Jsem rozcupovaná na kousky. Na hrudi mě to svírá. Opravdu se to děje zase?
Hluboce smekám před touto výpovědí pana Remarqua. Neskutečně realisticky vylíčené scény přímo z válečné linie, ale i citové rozpoložení a myšlení řadového vojáka. Jakoby jsem v té hrůze byla společně s Paulem, Katczou, Kroppem,Tjadenem,Mullerem a všemi ostatními. Obraz toho, co s člověkem udělá válka. Obraz pravého kamarádství. A toho jak je to všechno utrpení vlastně úplně zbytečné a nesmyslné...
Téměř na každé straně najdete v prosté větě silnou myšlenku a poselství.
Překlad paní Ivany Parkmanové je také skvělý.
Každý by povinně měl číst tuto knihu. Není snad možné, aby potom zatoužil po válce.

"Je ostatné komické,že příčinou neštěstí ve světě bývají často drobní lidé;jsou mnohem energičtější a nesnášenlivější než ti urostlí. Vždycky jsem si dával dobrý pozor, abych se nedostal k rotě,které velí skrček.Tihle malí Napoleonové jsou většinou pěkní rasi."

"Dnes ty,zítra já.Ale jestli z toho vyváznu,budu bojovat proti tomu,co zničilo nás oba: co tobě vzalo život-a mně život zničilo. Slibuji ti to,kamaráde. Už se to nikdy nesmí stát."

24 27.03.2022

Od prvních řádků tohoto heřmánkového příběhu jsem se nemohla od knihy odtrhnout. V dnešní době,v naší společnosti, si asi nikdo neumí představit,že by lidská bytost mohla takový životní úděl zvládnout a na konec být i šťastná. Je to dobou, v které si pohodlně žijeme a nadbytek všeho nám vlastně škodí. Našemu charakteru i vnitřní síle. Asi jen ten, kdo opravdu zažil opravdovou nepřízeň osudu, hrůzy války a nedostatek s ním spojený, může zvládnout to, co si my vůbec neumíme představit. Není to o vzdělání, není to o penězích, aby člověk mohl být šťastný. Někdy je opravdu méně více. Autorčin příběh bych v ničem nespochybnila. Moje babička si také prošla podobně neskutečně těžkým životem, přesto na ni vzpomínám jenom jako na milou usměvavou ženu. Vše to zvládla. Paní Körnerová má skvělý vypravěčský talent. Děkuji za tento příběh.

24 07.01.2022

Teda! Myslím, že paní Lednická a její tvorba se časem dostane do hodin literatury, a naši potomkové se o ní budou učit jako o skvělé autorce 21.století. Jsem velmi ráda, že se v dnešní době dostávají ke slovu i silná témata. Nejen, že je dobré připomenout si naši historii, ale také jak spokojené životy si vlastně žijeme a často si toho málo vážíme. Šikmý kostel 2 je smutný, emotivní, barvitý a hlavně skvěle napsaný. Vůbec bych se nedivila, kdyby se dočkal filmového zpracování.

24 23.03.2021

Tak já jsem nadšená! Spasitel ne jenomže zapracoval na záchraně planety Země a Erid, ale také na mé čtenářské duši,která byla přesvědčená, že sci-fi žánr jí nemá co nabídnout. Jak velmi jsem se mýlila.
Jsem ráda, že jsem se díky čtenářské výzvě dostala k této skvělé knize.
Od začátku mě příběh chytl za pačesy a nepustil. Vesmírné drama a dobrodružství okořeněné vědeckými informacemi, vtipem a nádherným přátelstvím.
Ke konci čtení jsem už měla okousané nehty,kdy jsem s obavami čekala, jak to sakra dopadne.A dopadlo to... Nebudu nic prozrazovat. Čtěte ! Je to ÚŽAS, ÚŽAS, ÚŽAS !
A mě nezbývá nic jiného než běžet do knihovny pro Marťana.

22 06.01.2023

Agáta! Královna! Její detektivky nelze hodnotit jinak než superlativy. Bravurně geniální !

21 23.11.2021

Naprosto geniální počin! Po obsahové i literární stránce. Po dlouhé době kniha, která mě naprosto dostala. Čte se tak lehce, přesto že téma je tak nesnesitelně tíživé. Je nabitá emocemi, které Vás rozcupují na kousky!
Sama jsem husákovým dítětem, některá popisovaná fakta z běžného života v diktatuře i já zažila. Ale tedy, byl to slabý odvar oproti tomu, co zažívali v Rumunsku.
O této historii nás nikdo neučil a ani naše děti neučí. Není něco špatně? Mé vlastní znalosti o Rumunsku jsou spojeny jen se vzpomínkou z léta 1989, kdy jsme projížděli Bukureští. Při každém zastavení na červenou naše auto doslova obklíčili houfy žebrajících dětí. A těch vychrtlých psů v ulicích! A také krásné hory, v kterých jsme zabloudili cestou zpět domů. Toť vše.
Hluboká poklona autorce a moje velké díky za tento příběh. 100%

18 27.02.2023

Příběhem během smutných dějin 2.sv.války nás provází osudy nevidomé francouzské dívky Marie-Laury a německého chlapce Wernera. Jejich dospívání je poznačené tíhou válečné mašinérie, která je přesto nezlomí a zachovají si schopnost nevzdávat se nadějí, bojovat pro své sny,nepodlehnout a zachovat si zdravý charakter.
Velmi se mi líbily autorovi popisy. Toužím se podívat do krásného Saint-Malo.

Atmosféru míst, na kterých se příběh odehrává, se mu podařilo zachytit skvěle.

Propojení několika dějových linek bylo nenásilné.
Líbil se mi vývoj jednotlivých postav, jako prastrýčka Etienna a mladého Wernera. Postava madame Manecové byla obdivuhodná.
Styl psaní byl svižný a svěží.
Celkově nemám knize co vytknout, rozhodně patří mezi ty nadprůměrné. 4

" Koho by napadlo, že láska dokáže člověka zabít? "
" Náš život začíná jako mikroskopické elektrické hemžení. Plíce, mozek, srdce. Po čtyřiceti týdnech svěrák matčiných porodních cest rozdrtí šest bilionů buněk a my začneme řvát. Pak se na nás svět vrhne. "

18 24.10.2022

(SPOILER) Jazyk a sloh této autorky obdivuji. Její vyprávění je poutavé, hluboké. Tiché roky mě ale zasáhly méně než výjimečná Hana nebo Slepá mapa. Možná to bylo tím, že téměř u každé postavy mi přišlo, v jistý moment, jejich jednání neuvěřitelné. Jako když Svatopluk, tak zásadový, pomůže Blance emigrovat a uniknout zaslouženému trestu. Nebo že Bohdana od dětství nepromluví, i když má milující Bělu, skvělou kamarádku,manžela a dítě. A toto bylo pro mě velmi překvapivé zjištění, téměř již na konci knihy. Celou dobu jsem si myslela, že nemluvila jenom jako malé dítě. Možná jsem jen četla málo pozorně. Nevím. Kniha jako celek se mi ale líbila.

18 31.01.2022

Wow! Tak já se tedy bála a napnutá jsem byla jako kšandy. :-) Tyto věci mezi nebem a zemí, které nejde nijak racionálně vysvětlit ani zcela vyvrátit mi nahánějí strach. A strach dokáže vaše uvažování, vnímání reality i psychické rozpoložení obrátit naruby tak,jak nic jiného. Kniha skvělá, nenechala mě přestat číst. Ale nebylo ode mě rozumné po ní sáhnout, když se za týden sama chystám na přechod hor. :-) Ne do Tribeče. Tam já nikdy nepůjdu.

16 21.04.2024

"Přestalo záležet na tom, jestli jsou lidé dobří, či zlí, podstatným se stalo, jestli jsou Češi, Židé, nebo Němci." Na stylu psaní paní Mornštajnové se mi líbí určitý nadhled a odstup od postav i příběhu. Bez zbytečných slov dokáže v jedné větě vyjádřit pocity postavy nebo náladu v společnosti. Její vyprávění je velice poutavé. Tři ženy, každá jiná. Anna veselá,upovídaná, Alžběta vážná, málomluvná, Anežka sebelítostivá. A mnoho dalších postav, na jejich osudy se také nezapomíná. Kniha se mi velmi líbila. 4,5* z 5

16 01.02.2021

Paní Mornštajnová psát prostě umí. Nikdy nezapomenu, jak mnou cloumaly emoce, když jsem četla její Hanu.
Téma sexuálního zneužívání dětí se v knihách často neotvírá. Je jedině dobře, že na něj autorka upozornila. Příběh vyprávěný mladou ženou, která si touto hrůzou prošla, byl čtivý, bylo cítit tíseň malého děvčátka. Ale... já nevím, když jde o tolik závažné téma, měla bych v knize všemu uvěřit. Nevěřila jsem, že nikdo neřešil, že dítě nechodilo vůbec do školky, tedy ten povinný, předškolní rok. Nevěřím, že odsoudí mladého kluka za zneužívání na základě svědectví-nesvědectví 9-ti leté holčičky, bez přímého důkazu. A nevěřím, že když už ten děs Cácorka přetrpěla a dokázala odejít a postavit se na vlastní nohy, by řešila situaci v závěru tak, jak ji řešila.
Nevím, myslím, že autorka příběh mohla podat více věrohodněji. 70%

14 08.01.2024

Příběh Charlieho Gordona, velkého dítěte, musí chytnout za srdce. Jednomu je tak smutno, když si opět připomene, jak lidská společnost umí být krutá. Hlavně nevybočovat z řady. Nikdo nesnese, aby někdo vynikal více než on sám. Příliš chytrý - špatně, příliš jednoduchý - špatně. Jak by to bylo hezké, kdyby lidé uměli brát druhé prostě takové jací jsou a nesoudili. To je ovšem čistá utopie. To dokážou jenom malé děti. Ano, vrána k vráně sedá a lidé si budou hledat sobě rovné. Tak to bude vždy. Jen ta "lidskost" lidem stále chybí.
Pan Keyes nám podal zajímavou sondu do lidské společnosti a lidské duše a přiměl nás zamyslet se nad mnohými věcmi, i nad naším svědomím.

14 26.12.2021

Jsem zcela uchvácena příběhem. To byl i důvod,proč po shlédnutí seriálu jsem zakoupila tuto knihu i následující pokračování. Obdivuji pána Martina za to co vytvořil. Kniha je skvělá,přes svoji obsáhlost mně bavila od první do poslední strany. Tolik zajímavých postav! Jejich charaktery,myšlenky a činy jsou jediněčně zachyceny. Vše je dokonale promyšleno. Miluji historické romány. Tady se můj oblíbený žánr propojil s fantasy příběhem. A líbí se mi to. Kniha mně do slova vtáhne do svého světa, nechce se mi z něj odejít.

14 14.01.2021

Se Žítkovskými bohyněmi jsem měla jediný, ovšem zásadní problém. A to, že chvíli jsem měla pocit,že čtu román, nutno říct zdařilý,ovšem potrhaný dokumentem. A dokument by asi fiktivní neměl být. Autorka to za mě neukočírovala. Škoda.
3,5*

13 31.03.2024

Obdivuhodné, mistrovské dílo, které jednomu vyrazí dech. I dnes, kdy jsem knihu dočetla, po druhé po 20 letech, žasnu a nemám slov. Bravurní sonda lidských charakterů. Pořád o tom přemýšlím a čím déle, tím více si uvědomuji, že nejen v tom malém světě zajateckého tábora Čangi, ale vůbec stále a všude se lidé chovají stejně. Přirovnání lidí a krys je drsné, leč velice pravdivé. I když s tím nemusíme souhlasit, nelíbí se nám to, ale je to tak.
Závěr knihy mě úplně dostal na kolena. A na Hawkinse a jeho psa nemůžu do teď zapomenout.

13 06.01.2024

Stephen King rozhodně ve své lepší formě. Přes pomalejší rozjezd, jsem se dostala do víru tohoto mysteriózního, tak trochu psychologického thrilleru. Jízda to byla napínavá. Máte strach o Danyho, Abru. Věříte v sílu jejich osvícení, ale přeci jen Klobouková Rose není žádná bábovka...
Přesto, po přečtení, když si vzpomenu na mého prvního Kinga a jeho Misery,cítím trochu nostalgie a trošku zklamání. Protože, přeci mistra hororu čtu,když chci, aby mi mráz běhal po zádech a do ložnice jsem se plížila se zády přimáčknutými k stěně. To Doktor Spánek nezpůsobil. Možná proto,že už mi je o nějaký pátek více? Nevím. Přesto, kniha je velmi dobrá a její čtení více než uspokojivé. Snad Abra zvládne svoji sílu ukočírovat a nepohltí ji ...

13 24.01.2023

Něžný a zároveň surový poetický příběh. Přenesla jsem se jako mávnutím kouzelného proutku do krásné, drsné beskydské krajiny. Zase se někdy vrátím! Sloh paní Legátové je čistý, malebný, prostý, ale tak výstižný. Někdy je méně opravdu více. Není třeba mnoha slov, ale stačí několik těch správných, které se dotknou vaší duše. 4,5*

13 16.04.2021