Kamaela komentáře u knih
Kniha se četla dobře, rychle. Námět je ovšem těžký, smutný. Ještě smutnější než ono zavlečení do Sovětského svazu mi připadalo chování Čechů a lhostejnost české vlády.
U předposlední autorovy knihy, Kar, jsem si řekla, že to je poslední Urbanova kniha, kterou jsem četla. Byla dost slabá. Nakonec jsem neodolala a dala šanci i dalšímu románu. Odhadem první dvě třetiny příběhu jsou prostě nuda, v poslední třetině se začne rozvíjet cosi jako detektivní případ, který ovšem skončí dřív než začal a vše završí uspěchaný, chaotický a překombinovaný závěr (jak už začíná být u Urbana tradicí). Navíc se nám pan autor trochu svezl na transgender vlně, ale velice opatrně. Takže tohle byl už skutečně poslední Urban, kterého jsem četla.
Po předchozím dílu, který byl hodně slabý, jsem se trochu bála. Tak je to lepší, to jo. Ale že bych se válel smíchy, to zase ne (pravda je, že opravdu vtipný je jen první díl, potom už se to nějak stále opakuje). Dost mě zklamal konec, to už není humoristický román, ale dívčí románek pro náctileté.
Za mě tedy rozhodně ne. Jídla v knize hrozné blafy a pořád se opakují, prakticky jen zelenina a nějaké sacharidy, minimum bílkovin. Myslím, že tohle "sepsat" nedalo moc práce.
Celkem svižně a čtivě napsané, zajímavý námět, jen děj klouže po povrchu. Postavy zůstaly trochu ploché a celé to působí emočně ploše.
Plus knihy je opravdu pěkná práce s jazykem, i po grafické stránce je hodně povedená. Mínus je pro mě obsah. Je to prostě nuda. Čím dál jsem byla, tím častěji jsem se přistihla, že přeskakuji věty, odstavce, stránky. Přiznávám, že jsem knihu nakonec nedočetla.
Má druhá kniha tohoto autora a opět nezklamala. Pan Šimáček mě prostě baví. Stejně jako u Charaktera je příběh vyprávěný z pohledu několika postav. I když příběh není nijak dramatický, tak je zajímavý, chcete vědět jak to dopadne a současně se dobře bavíte.
Čtivá a zajímavě psaná kniha. Jeden příběh podaný z pohledu tři postav. Postav tak rozdílných, jak jen můžou být - dospívající dívky, nerudného staříka a druhořadého lumpa. Závěr knihy ukáže kdo je skutečný charakter.
Asi nejslabší díl "Aristokratek".
Přečteno za jedno odpoledne. Svižné, vtipné, místy smutné jako sám život.
Původně jsem byla trochu zklamaná, protože jsem čekala něco jiného, něco víc vtipného, prostě veselou, oddychovou knihu. Dostala jsem příběh o cestě babičky a vnučky, kdy rozhodně nejde pouze o cestu fyzickou, ale hlavně duševní. Kniha je plná myšlenek a úvah, které rozhodně stojí za přečtení. Trochu mě rušily odkazy na budoucnost ve stylu "To ještě netušila, že za pár dní....", "Kdyby věděla, že za 10 let bude......". Přišlo mi to vlastně zbytečné. Co mě celkem pobavilo byl fakt že babičce Božidaře, žijící skromně ve svém domečku na vsi, sbírají léčivé byliny a odmítající technické vymoženosti je 59 let :-). Ale to je jen taková trochu úsměvná věc (já v tom věku budu normálně chodit do práce). Celkově byla kniha velice příjemná a milá.
Tak jsem se vlastně dozvěděla, že buď máte vnitřní motivaci pro cokoliv a nebo jí nemáme a pak máte smůlu, protože se s tím nedá nic dělat. Jo pardon, ještě jsem se dozvěděla, že autor má překrásnou ženu a bazén v domě. Asi jsem čekala něco jiného. Kniha mi nic nedala.
Na doporučení jsem si pořídila všechny tři knihy I. Chřibkové. Touto jsem začala a ..... no nic moc. Taková slohová cvičení snaživé žákyně. Ani nevím jestli to má být vtipné, mě to většinou nepřišlo. Zdálo se mi, že autorka chce napsat něco jako Hrdý Budžes, ale moc se jí to nedaří. Místy je to dost kostrbaté - např. "Po mši jsem šli počkat na kněze" to je věta jako z překladače. Snad další knihy budou lepší.
Na knihu jsem četla několik nadšených komentářů a proto jsrm po ní sáhla. Mě osobně moc nenadchla. Děj se neskutečně táhne, vyprávění přeskakuje nejen mezi vypravěči, ale i v čase a něco se začne dít až asi tak v poslední čtvrtině knihy. K tomu dost nesympatické postavy a jako třešnička překlepy pomalu na každé druhé stránce. Touto knihou jsem se dost protrpěla.
Příběh z jedné nemocnice s hrdinou, který není ani dobrý, ani zlý. Jak on sám říká, nedokáže být ani rovný, ani křivý. Lékař je také jen člověk, ma své problémy, démony, touhy a přání a že to vždy nestojí na 100%.
Šimáček je můj poslední objev. I když Prvotřídní hajzl se mi zase tak moc nelíbil, více mě oslovila Malá noční žranice a Charakter.
Kniha mě nijak neoslnila. Hlavní hrdina po většinu času kouří, dáví nebo rovnou zvrací, bolí ho hlava a nic nevyřeší. Závěrečná cca třetina knihy, kdy by příběh měl gradovat, je nudná, plná dlouhých, nezáživných dialogů. A závěr? K tomu snad ani nic nedodávat. Jen nevím jestli ta kniha je špatná a nebo je jako vždy a jen mě již opustilo nadšení z Urbana, které ve mě před léty vyvolalo přečtení románu Ve stínu katedrály.
Zajímavý příběh tři generací žen v Maově Číně. Rozhodně stojí za přečtení.
Opravdu hodně oddechové čtení. Nejprve jsem četla Jáchyma a možná proto mi přišla Veronika trochu odfláknutá. Každopádně na mě kniha působila velice vykalkulovaně - přesně dávkované vztahy, city, dobrodružství, erotika a na závěr velký happy end. Druhá kniha autora, která mě už definitivně přesvědčila, že tohle není můj styl.
Moc pěkná kniha. Trochu mi připomíná knihy F. Beckmena, hlavně tím laskavým člověčenstvím, kterým je prodchnutá a i když je o smutných a těžkých věcech v životě člověka, je plná naděje a humoru. Navíc autor je mistr vedlejších postav - Krystal a Ivana prostě budete milovat.