Rusanda na větvi
Světlana Glaserová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274475/bmid_rusanda-na-vetvi-hZT-274475.jpg
4
92
36
Pozoruhodný autobiografický příběh o neobyčejných osudech jedné rodiny a o dětství prožitém v šedesátých letech mezi Ruskem a Prahou, napsaný s nezvyklou vnímavostí, smyslem pro detail a láskyplným humorem.
Přidat komentář
Nahlédnutí zpět do minulosti, někteří jistě zavzpomínají. Dobře napsaná autobiografie z pohledu dítěte, postupně přechází, až do dospělosti. Popisuje nejenom politickou scénu, ale i mnohem zajímavější vztahy dospělých osob. Chápání dětí světa a prozření v dospělosti. Není to, ale kniha ke které se vrátíte. Je to taková jednohubka na jeden večer.
Půvabná autobiografická knížka s ilustracemi. Četla jsem ji v době Rusko-ukrajinské války, takže některé události mají trochu jiný nádech a vyznění.
Vzpomínky zejména na dětství, pohodové, milé, místy i vtipné. Taková malá osobní rekapitulace. V závěru přenesení do dospělosti, vážnější, místy až smutné. Kdo nezažil 60., 70. léta, možná ani nepochopí. Četlo se samo.
Príjemná knižka na 1-2 večery. Začiatok bol vtipný a časť z detstva sa mi páčila, prázdniny v Rusku tiež a ďalej mi to prišlo také, že no.. neviem, možno je to tým, že som autorku predtým nepoznala a tým pádom biografia niekoho neznámeho nie je pre mňa úplne pútavá, pokiaľ to nie je naozaj silný, alebo výnimočný príbeh. Kresby boli milé a záver dojímavý. Je to taká priemerná oddychovka. Súhlasím s komentárom nižšie, že kniha má určite hodnotu pre príbuzenstvo, ale ako beletria pre každého mi to taktiež úplne nepríde.
Tohle mě nebavilo, knížka mi přišla poměrně nudná, a to navzdory tomu, že je krátká, jednoduchá a čtení ubíhá rychle. Psaní bylo pro období dětství stylizované v duchu "Bylo nás pět" (popř. Bořík a spol.), ke konci, v dospělosti, změněné na takové klasické ženské vzpomínkové nostalgické vyprávění s moudrými až mystickými přesahy, a obrázky mi zase přišly stylizované do Malého Mikuláše. Jenže Poláček psal prostě o několik tříd výš. Ani bych se neodvážila (jako někteří ze čtenářů) srovnávat to se Svěrákem. Tohle je jen taková nahodilá snůška vzpomínek, na přeskáčku cik cak, nemá to žádné skutečné schéma, žádnou kostru ani koncepci. Zkrátka takové spíše deníčkové zápisky.
Věřím, že knížečka bude mít hodnotu pro příbuzenstvo coby záznam rodinné historie, jako beletrie pro každého to ale neobstojí. To by to muselo být mnohem lépe napsané. A nebo by ty životní osudy zúčastněných musely být zajímavější. Jenže ono se v té rodině zas tak nic výjimečného neodehrává, kromě toho, že jsou rodiče z Ruska. Což je trochu málo. Dočetla jsem jen se sebezapřením.
Moc milá lehce humorná knížka, kde autorka popisuje své dětství a různé rodinné peripetie... mně to připomínalo styl pana Svěráka, líbilo :-)
Knížka malá rozměrem (akorát do vlaku), ale o to větší svým obsahem. Popis raného dětství autorky na konci padesátých a začátku šedesátých let připomíná lehce nostalgickým stylem psaní Poláčka. V roce 1968 však nastane zlom a události i styl psaní nabírá jiné grády. Knihu určitě vřele doporučuji.
Miniknížečka o dětství dcery Trosečníka sibiřského je milým výletem do světa malé holky, která s partou kamarádek po vzoru Petra Bajzy zažívá různá dobrodružství. Události po 21.srpnu 1968 včetně otcova odchodu jsou velmi smutné. Škoda, že se spolu neusmířili.
Líbí se mi jak paní Glaserova přepsala vzpominky sveho otce v Trosecnikovi sibiřském, i svoje vzpomínky v Rusande. Opět zajímavý život a doporučuji všem přečíst obě knihy. Původně jsem si ji chtěla vypůjčit v knihovně, ale neměli ji a v knihkupectví se dá sehnat doslova za pár kaček, rozhodně za to tahle malá knížečka stojí.
Tak tohle byla milá kniha..., která pohladila po duši. Vyprávění “Rusandy”, která prožila své dětství a mládí v 50. - 80. letech minulého století v pražských Dejvicích, ale také na březích Černého moře ve velké zemi Sovětů. Vyprávění nezatížené ponurou atmosférou doby, ve které autorka vyrůstala. Dětství je období, které prožíváme s lehkostí, pokud máme kolem sebe lidi, kteří nás mají rádi. Vnímám to úplně stejně, jako velké dobrodružství. Včetně běhání po lese v pláštěnkách, igelitových sáčcích s plynovou maskou na obličeji. Lampiónové původy na svátek VŘSR, prázdniny s rodiči u moře v Bulharsku, mačkání se u rozhlasového přijímače, když jsme každé prázdniny na výročí 21.8. poslouchali s rodiči na chatě rádio Svobodná Evropa. Byl to můj život, ve kterém jsem prožívala první lásky, zklamání, výhry i prohry. Stejně jako Světlana, akorát o pár let později.
Je obdivuhodné, jakým způsobem paní Světlana popsala svůj vztah k otci. Autorka vzpomíná na to hezké, co s tatínkem prožila. A závěr knihy, kdy se celá rozvětvená rodina sejde nad výrobou pelmení, tak to je přeci ta nejhezčí vzpomínka na někoho, kdo byl součástí našeho života. Včetně tak důležitého odpuštění...
Ano, také věřím v to, že nás někdo na našich životních křižovatkách vede. Drží nad námi ochranou ruku. Že vše, co nás v životě potká, má nějaký smysl. I když si to nemusíme hned uvědomit.
Optimistická kniha, zvláště v den, kdy si připomínáme 30 let od znovunabytí svobody. Děkuji, že můžeme...
velmi milé překvapení...knižečka koupená ve výprodeji v Dobrovském za 29kč..
v podstatě obsahuje životopis autorky, který sama ilustrovala (kresby se mi až tak nelíbí, ale zas tak mi to nevadilo natolik, aby to ovlivnilo hodnocení).....
od začátku mi připomínala (asi díky východním kořenům) Halinu Pawlovskou a její životopisně laděné povídky a romány...a neudrže se srovnávání, si říkám, že ty Halininy byly lepší, a copak je na Rusandě tak dobrého, že má tolik procent...a ono to přišlo úplně nenápadně, zažrala jsem se a najednou jsem se od knihy nemohla odtrhnout...hltala jsem Světlaninu osudovou dovolenou s rodiči u Černého moře v roce 1968, její první lásku, první zvěsti o nepokojích a událostech v ČR, pohled Rusů...Světlanin návrat domů,poznamenaný čerstvým rozpadem manželství rodičů, do toho protiruská atmosféra, kterou jí dali vyžrat spolužáci i sousedi..(ale pár chápavých, hodnotících podle člověka a ne podle národnosti se najde naštěstí v každé době..)
pak celoživotní boj s komplikovaným vztahem k otci...pokus o zblížení, který jsem málem taky obrečela ( i když můj vztah s otcem je o několik chlupů, ba pořádnou kupu, lepší...)
top moment pak výlet se sestrou Táňou do Ruska v létě 1972, návštěva kláštera v Arménii, věštba stařenky z lógru, ...která ...ano, plní se...a co v ní bylo, doporučuji k přečtení :)
Světlana si mě nakonec opravdu získala...jeden obyčejný a přitom zajímavý život...okořeněný ruskými kořeny. Doporučuji !
"Asi o týden později jsem se ráno probudila a na koberci u postele sedělo černé štěně. Tátovi se mě zželelo, že truchlím pro kocoura, a přitáhl od Svatýho štěně (pozoruodné, co všechno se dalo v hospodě kromě opice pořídit)."
"Loučíme se a za chvilku už letím na sever směr Moskva. Dnes bych řekla směr Mordor, ale tehdy jsem ještě neznala Pána prstenů. Ten pocit byl ale přesně takový. Letěla jsem sama nad tou obrovskou sovětskou zemí, která teď okupovala moji maličkou krásnou vlast. A najednou mě přepadla taková nějaká vlastnenecká nostalgie a já jsem si potichoučku do zvuku motorů letada zpívala : ...Kde domov můj..."
Tady není třeba psát dlouhé komentáře. Knížka je moc hezká, milá (to je to správný slovo) a docela mne mrzí, že tak krátká.
Určitě si koupím a přečtu i Trosečníka.
Příběhy ze života, z doby, kterou jsem nezažila, protože jsem ještě courala po houbách, od domácích autorů... mám ráda.
Protože člověk hned přestane nadávat na neřád, když mu dojde, že paralely s jeho vlastním osudem, někdy dost osekané, jindy se ubírající po jiných cestičkách, existují a vždycky budou.
Tolik "hluboké zamyšlení."
Jednodušeji řečeno: autorka popisuje lehkým jazykem mnohdy těžké životní osudy příbuzných a známých, jejichž realitou zamíchala doba okupace. A roky následující.
Zasmála jsem se.
A také mi bylo smutno.
Určitě jsem byla na lodi a večer na pláži, v pelechu s knížkou. A kdo ví, kde naše životní pouti skončí.
Akorát zříceniny mám moc ráda.
Dětství je krásné období a člověk na něj vzpomíná s nostalgaií, i když mu historie a některá rozhodnutí rodičů dají trpkou příchuť.
Byla to milá knížka; i když ke konci smutná, sedla mi víc než Budžes. Ilustrace mi trochu připomněly Mikulášovy patálie, to beru jako další plus. Zkusím si přečíst i něco od jejího táty, ale sympatický mi po téhle knize asi nebude...
Štítky knihy
Praha rok 1968 autobiografické prvky Černé moře dětský hrdina Rusové
Autorovy další knížky
| 2018 |  Trosečník sibiřský |
| 2020 | Osiánův cestovní kotlík aneb S Kelty nejsou žerty |
| 2016 | Rusanda na větvi |
| 2015 | Kdopak by se šmejdů bál? |
| 2022 | Bedřich z Ořecha |
Jednodenní jednohubka :)
Autorka českého původu popisuje v povídkové biografii svůj život. Vtipně píše o svém dětství, rodičích, dospívání mezi to vkládá současnost a dění kolem. Vysvětluje nejen, že není Ruska, ale má kořeny této národnosti, ale postupně dojde také na vylíčení toho, jaké je žít v době, kdy soused za veřejné prohlašování o tehdejší politické situaci ve stavu opilosti skončí ve vězení nebo o knihách a filmech, které se četly.
Čuka a Geka jsem měla moc ráda :)