Rusanda na větvi
Světlana Glaserová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274475/bmid_rusanda-na-vetvi-hZT-274475.jpg
4
92
92
Pozoruhodný autobiografický příběh o neobyčejných osudech jedné rodiny a o dětství prožitém v šedesátých letech mezi Ruskem a Prahou, napsaný s nezvyklou vnímavostí, smyslem pro detail a láskyplným humorem.
Přidat komentář
Knížka místy je úsměvná, a to dost neotřelým způsobem, autorka je prostě originál :-), místy smutná, prostě taková, jaký je život. Skvěle popisuje, jak do autorčina mládí zasáhla okupace sovětskými vojsky v roce 1968, ale jak už to bývá, více než tato skutečnost (které v té době dost dobře nerozumněla a ani nemohla - vždyť tenkrát věděl, co se vlastně děje?) ji trápily osobní problémy - trable s první láskou, odchod otce z rodiny, nenávist okolí. Prostě ať se děje cokoli, prožíváme své malé radosti i starosti... a vlastně je to dobře.
Líbily se mi momenty, v nichž autorka popisuje spojení s čímsi, co nás přesahuje, co najednou odplaví veškerý smutek. Myslím, že každý se s tím někdy setkal – je to jeden z nejúžasnějších darů, jaké přicházejí zcela nečekaně. Milý je i závěr knihy, který se také nese v duchu nečekaných "náhod".
Trochu mi jen k sobě neseděl styl začátku knihy (líčení historie rodiny a raného dětství), který je normální, plus minus spisovný a přesto vtipný, a styl z období dospívání, plný hovorových prvků a působící, jakoby text psala právě teď dospívají dívka. Jenže obě ta období jsou už autorčiny dávné vzpomínky a možná to chtělo lépe promyslet a vyladit. Čtení to ale je i tak hezké a střídání stylů nejspíš do určité míry odráží autorčinu živelnost :-).
Moc pěkná knížka! Je v ní humor, romantika, rodinné vztahy... Krásně popsané vzpomínky na dětství. Stejně jako jsem se chichotala, ukápla i slza...
Ke knize jsem se dostal oklikou, a to přes knihu, kterou napsal její otec, pan Klička. Jmenuje se Noční orel a píši o ní, jako o unikátu, ke které se dostal můj syn (kdysi v pubertálním věku).
A najednou zjišťuji, že paní Světlana je "ženou mnoha řemesel" a skromně říká, že "na stará kolena" se stala spisovatelkou. Co napsala ? Obě knihy Trosečníka sibiřského i tuto jsem zadal do rezervace. První jsem dostal "Rusandu". Je to poctivá kniha, autorce věřím a chápu ji, proč to psala právě takto. Je to lidská kniha, psaná z pohledu ženy, která má těch dojmů ze svého života opravdu moc a věřím jí, že to chtěla dát na papír. Nejlépe se mi četla kapitola o letních prázdninách v SSSR, zakončených ruskou agresí a též opakovaný výjezd po létech se starší sestrou přes Arménii, zemi, o které zase tolik toho moc nevím.
Kniha není obsáhlá, ale "je hutná" - přečteno za chvilku. Budu si ji pamatovat.
Úsměvné vyprávění, ze kterého sem tam zamrazí. Všechno si dokážu velmi dobře představit. Autorce prostě věřím. Taky jsem četla nejdříve "Trosečníka" a myslím, že to nebylo špatné z hlediska časové následnosti děje.
Rusanda na větvi mi zkraje, svou odlehčeností a dobovými reáliemi začátku šedesátých let, tak trochu připomínala Hrdého Budžese. Ale ve druhé polovině knihy člověka spíše mrazí. Při četbě jsem se ovšem rozhodně nenudila a knihu mohu směle doporučit.
Dříve, než Rusandu na větvi, jsem si přečetla autorčinu poslední knihu Trosečník sibiřský. Obě knihy jsou skvělé, ale Trosečník je přece jen vypiplanější a podle mě se jedná o neprávem opomíjený objev roku!
Patřím k dříve narozeným a paní Světlana mě svým milým vyprávěním vrátila do dětství, do časů mládí a připoměla mi moje vlastní zážitky , na které bych si už ani nevzpoměla.
Tahle útlá knížka volně navazuje na skvělou knihu stejné autorky Trosečník sibiřský. Když čtete knihy ve správném pořadí, pochopíte ledacos z, na první pohled, podivného chování autorčina tatínka. Třeba to, že v roce 1968 emigroval z ČSSR do SSSR (ač nebyl nikdy komunista). Knížku Rusanda na větvi slupnete na jedno až dvě posezení a budete litovat, že už skončila. Moc se těším na další literární počiny této neprávem opomíjené autorky!
Vzpomínky dívky Světlany a její rusko - české rodiny, která se spletitými cestami osudu dostala do Ruska a zpátky do Čech. Dočtete se o osudech všech jejích členů. Autorka popisuje své dětství, dospívání a nakonec založení své vlastní rodiny. Povídky jsou milé, čtivé a vtáhnou Vás do děje. Knížka je určitě příjemné zpestření ve Vaší knihovně.
Příjemná oddechová knížka. Žádná "velká literatura" to není, ale pokud hledáte příjemné zpestření jednoho (max. dvou) večera, je Rusanda na větvi tou správnou četbou.
A několikrát jsem se i od srdce zasmála - takový pes "soudruh" mě opravdu dostal ( i když by se tomu asi člověk smát neměl). Nevidím žádný důvod, abych nedala plný počet bodů.
Štítky knihy
Praha rok 1968 autobiografické prvky Černé moře dětský hrdina Rusové
Autorovy další knížky
| 2018 |  Trosečník sibiřský |
| 2020 | Osiánův cestovní kotlík aneb S Kelty nejsou žerty |
| 2016 | Rusanda na větvi |
| 2015 | Kdopak by se šmejdů bál? |
| 2022 | Bedřich z Ořecha |
Ráda jsem si přečetla životní příběh paní Světlany, napsaný čtivě a vtipně.
Její Trosečník sibiřský o jejím otci se mi líbil moc.