Kaduri komentáře u knih

Moje prvé stretnutie s autorom... a som nadšená.
Zo začiatku sa knižka tvári ako streštená detektívka plná absurdných dialógov. Autor sa však s čitateľom hrá a postupne mu servíruje jedno prekvapenie za druhým.
Nakoniec som sa pristihla, že čítam dojemný, duchaplný príbeh plný krásnych myšlienok. Knižka odľahčeným spôsobom reflektuje závažné témy ako samovražda, osamelosť, úzkostné stavy, ...
A chcete vedieť, ako píše štokholmský spisovateľ o štokholmskom syndróme? Čítajte:).
Ja si rozhodne nedám ujsť ďalšie knižky tohto autora.

"Víš, co je na rodičovství nejhorší?
Že tě budou soudit podle tvých nejslabších chvilek.
Milionkrát uděláš něco správně, ale pak stačí jeden špatný krok a už navždycky budeš tátou, který se koukal do mobilu, když se jeho dítě v parku praštilo hlavou o houpačku."

"Pravda je, že kdyby lidé byli opravdu tak šťastní, jak to vypadá na internetu, netrávili by na něm sakra tolik času, protože ten, kdo prožívá krásný den, ho z poloviny nevyplácá na focení sebe sama. Pěstovat mýtus kolem své osoby umí každý, pokud na to má dost hnojiva, takže jestli tráva na druhé straně plotu vypadá zeleněji, asi bude plná sraček. Ale to je jedno, my už jsme se totiž naučili, že každý den musí být jedinečný. Každý den."

"Říká se, že osobnost člověka je součtem jeho zkušeností. Ale není to pravda, nebo přinejmenším ne celá, protože kdyby nás definovala pouze naše minulost, tak bychom sami se sebou nevydrželi. Musíme mít možnost si připomínat, že jsme něco víc než chyby, jichž jsme se dopustili včera. Že jsme i všemi našimi budoucími volbami, všemi našimi zítřky."

69 14.09.2022

Knižku čítala pani na vedľajšom lehátku v lete pri mori:). A to presne táto kniha je. Kľudné, pohodové čítanie na dovolenku.
Kulisy prímorského mestečka, švédska high society, sem-tam nejaká tá vraždička...
Štýl prerozprávania príbehu bol na môj vkus trošku jednoduchší, strohý. To bude však tým žánrom, ktorý až tak často nečítam. Poctivá klasická detektívka. Nič viac, nič menej.

P.S.: A páchateľa som si tipla správne:).

66 04.12.2022

Celá knižka je písaná nezvyčajnou formou - a to prostredníctvom listov. Priznávam, že zo začiatku som s tým trošku bojovala. Ale ako sa príbeh postupne rozvíjal, úplne ma to vtiahlo do deja a forma knižky bola razom nepodstatná.
Príbeh je spočiatku nežný, vtipný, no postupne naberá neobyčajnú hĺbku. Pri čítaní o správe z koncentračného tábora priam mrazí.
Na záver sledujeme detektívne pátranie, či bude happy end alebo nie.
A bol:)
Za mňa plný počet a poprosím viac takýchto kníh!

62 21.05.2021

Druhá svetová vojna, Francúzsko čelí okupácii nacistického Nemecka. Dve sestry, každá iná, a ich každodenný boj o prežitie. Vnímame ich bolesť, hlad, strach, hnev, ale aj neuveriteľnú odvahu, priateľstvo a lásku ukutú v neľahkých časoch.
O 50 rokov neskôr v USA stará pani spomína na svoj život. Ktorá je to sestra? Ktorá prežila?
Je to strhujúci príbeh, ktorý bude vo mne ešte dlho doznievať. Skutočne odporúčam.

61 17.05.2021

Literárna jednohubka.
Dojímavá a trošku sentimentálna. Backman takéto príbehy proste písať vie.
Zaujala ma krátka vzdialenosť mezi švédskym prístavným mestom Helsingborg (Backmanovým rodiskom) a dánskym Helsingor. Vyhľadala som si ich fotky na internete. Skvelý tip na netradičnú dovolenku.
Jazda trajektom, hmmm...

60 10.12.2022

Ja proste nemám slov.
Knižku som si vyhliadla na základe nadšeného komentáru spriaznenej duše tu, na Databáze kníh. A som ohromená a stále ešte spracovávam, čo som to vlastne dočítala.
Dej sa vinie okolo vraždy muža v rieke v dedinke Giverny, na severe Francúzska. V Giverny, kde svoje svetoznáme diela namaľoval Claude Monet. V Giverny, ktoré je v súčasnosti turistickou atrakciou.
Začiatok je taká kľudná detektívka. Niektoré časti príbehu sú snové, ako keby vystúpili z diel impresionistov. Ale stále máte pocit, že všetko je jasné, že všetkému rozumiete. Až zistíte, že nerozumiete vôbec ničomu.
Nebudem spoilerovať, tento príbeh si proste musíte prečítať!
Aj ja mám chuť sa do knižky pustiť odznova. Teraz, keď už viem...

"Ty tři nebyly stejně staré. Vůbec ne. První bylo přes osmdesát a byla vdova. Nebo skoro. Druhé bylo šestatřicet a nikdy nepodvedla manžela. Zatím. Třetí mělo být brzy jedenáct a všichni chlapci ze školy do ní byli zamilovaní.
Ta první se stále oblékala do černého, druhá se líčila pro svého milence, třetí si splétala vlasy, aby jí poletovaly ve větru."

"Řeknu vám, co chci tak úporně najít: je to obyčejná krabice, velká asi jako krabice od bot, plná starých fotografií. Vidíte, není to nic originálního.
Četla jsem, že dneska si můžete celý život ukládat fotky na USB velikosti zapalovače. A já hledám krabici od bot. Až vám bude přes osmdesát, budete hledat ve svém harampádí maličký zapalovač. Držím vám palce. Tomu říkám pokrok."

60 08.05.2022

Vydarený úvod do čitateľského roka 2023.
Bola to moja prvá knižka od autora a veľmi sa mi páčila.
Viedeň, koniec 19. storočia.
Inšpektor Leopold von Herzfeldt, zástanca vyšetrovacích metód novej vedy - kriminalistiky, mení svoje pôsobisko a sťahuje sa do Viedne. A rovno "vhupne" do prípadu sériových vrážd mladých žien.
Jeho novátorský prístup k vyšetrovaniu sa stretáva s odporom zo strany skostnatených kolegov. Nachádza však prekvapivého spojenca - hrobára Augustina Rothmayera...
Príbeh dýcha atmosférou starej Viedne. Dobové vykričané štvrte a pochmúrny centrálny cintorín sú vykreslené natoľko pútavo, že som si ich fotky dohľadávala na internete.
Ako bonus prekvapivá zápletka, vyšetrovanie malo hlavu a pätu.
Autorovi tlieskam a pokračovanie "Hrobníka" si rozhodne nedám ujsť.

59 06.01.2023

Hľadala som niečo podobné Prázdnému místu od J.K. Rowlingovej a našla toto tu.
Mestečko Medvědín, zapadákov, kde líšky dávajú dobrú noc (teda pardon medvede:)), má jednu spoločnú vášeň. Miestny hokejový klub. A túto sezónu má juniorský tím šancu získať titul. V celom Medvědíne to vrie. Prípadný úspech by priniesol upadajúcemu mestečku vytúžený ekonomický rozvoj. Na mladých hráčov je vyvíjaný enormný tlak.
Čo však nastane, keď hviezdny hráč spácha neodpustiteľný čin? Čo všetko sú ľudia schopní obetovať pre víťazstvo?
Backman píše skvelo. Je výborný pozorovateľ a dokáže veľmi autenticky popísať charakteristiku jednotlivých postáv. Knižku som prečítala jedným dychom.
Až na ten koniec... neviem. Mala som pocit, že autor tu už príliš tlačí na pílu a snaží sa záver umelo vyšperkovať.
Pokračovanie príbehu si však rozhodne nedám ujsť.

„A co chceme, Ramono? Co nám sport může dát? Investujeme do něj celý život a v co můžeme doufat v úplně nejlepším případě?
V pár okamžiků… pár vítězství, pár chvil, kdy se cítíme větší, než jsme, pár příležitostí, kdy si můžeme namlouvat, že jsme… nesmrtelní. Ale to je lež. Není to pravda.“
Po téhle větě se mezi nimi rozhostí ticho. Až když Peter Ramoně přisune po barovém pultu prázdný hrnek a zvedne se k odchodu, dopije vdova sklenici a zaskřehotá:
„Jediný, co nám sport dává, jsou okamžiky. Ale co je asi tak život jinýho, Petere, je snad víc než jen okamžiky?“
Nejlepší psycholožka ve městě.

"Nenávist dovede být hluboce stimulující. Svět je rázem pochopitelnější a méně děsivý, když s někým sdílíme přátele i nepřátele, je to my proti nim, v dobrém i ve zlém. Nejjednodušší způsob, jak sjednotit skupinu, není pomocí lásky, protože ta je komplikovaná a klade požadavky. Nenávist je jednoduchá.
Při konfliktu si tedy ze všeho jako první vybereme stranu, protože je to jednodušší než mít celou dobu na paměti dva pohledy na věc. Za druhé najdeme fakta, která potvrzují, co si chceme myslet, aby všechno bylo hezčí a život plynul vpřed jako obvykle. A za třetí odlidštíme nepřítele. Na to existuje spousta postupů, ale nejjednodušší je připravit ho o jméno.
... Přesvědčit ostatní, že někoho nemají vnímat jako člověka, jde hrozně rychle. A když je dost lidí dostatečně zticha, stačí hrstka hlasů, aby to vypadalo, že křičí všichni."

58 02.10.2022

Je to vlastne jeden dlhý monológ, v ktorom sledujeme myšlienky a vnútorný svet hlavnej hrdinky. Ani nepoznáme jej meno. Proste "služobníčka".
Príbeh je bezútešný, depresívny, surový.
Dystopický obraz pochmúrnej budúcnosti.
Teokratická diktatúra.
Memento, akýsi zdvihnutý prst, kam ľudstvo môže dospieť. Stále nad tým rozmýšľam...
Aký bol koniec príbehu "Fredovej"...

"Kráčím na roh a čekám. Dřív mi čekání moc nešlo. I ti, kdo jen stojí a čekají, mají užitek, recitovala teta Lydie. Musely jsme se ten citát naučit nazpaměť. Taky říkala: Ne všechny to zvládnete až do konce. Některé z vás padnou na skalnatou půdu nebo do trní. Jiné nezapustí hluboko kořeny. Měla na bradě mateřské znaménko, které se jí při mluvení pohybovalo nahoru a dolů. Představujte si, že jste semínka, radila nám, a v tu chvíli nasadila vemlouvavý, spiklenecký tón, jakým dřív mluvily k dětem učitelky na hodinách baletu, když říkaly: Teď dáme ruce nahoru a budeme dělat, že jsme stromy.
Stojím na rohu a dělám, že jsem strom."

"Večer co večer si před spaním říkám: Ráno se probudím doma a všechno bude jako dřív.
Dnes ráno se to opět nestalo."

55 04.06.2023

Popravde, neviem ako mám knižku ohodnotiť. Čítala som ju na základe veľmi nadšeného doporučenia.
Ja sa cítim oklamaná.
Je to vlastne taký príbeh v príbehu, príbeh v príbehu a príbeh v príbehu.
Skvelo napísaný, skvelo vykonštruovaný. Knižku som čítala do skorých ranných hodín, v napätí, ako to celé dopadne.
Záver vo mne zanechal trpkú pachuť sklamania. Že som prečítala knižku úplne zbytočne.
Autor sa s čitateľom pohráva a ja sa k jeho hre rada pridám, ale u mňa ten koniec proste zabil celú knižku.

54 31.12.2022

Po vizuálnej stránke veľmi pekne spracovaná knižka. Prapodivné fotografie prapodivných detí skvelo dokresľujú atmosféru.
Príbeh je zaujímavý a dobre vystavaný. Záver trošku moc akčný na môj vkus, no budiž:).
Ale ach... tie emócie. Prednedávnom som čítala "Dům v blankytně modrém moři", kde som si tie malé príšerky (pardon deti:)) proste zamilovala. Sirotinec slečny Peregrinovej ma zanechal citovo nezainteresovanú, chladnú.
Časom skúsim ešte druhý diel a uvidíme...

54 29.12.2022

Túto knižku som ani nejako neplánovala čítať, len som "nakukla", či ma to bude baviť a ... prečítala som ju za jednu noc.
Anglicko, 1830-31.
Príbeh sa odohráva v dobe, kedy schopnosť čítať a písať bola privilégiom, výsadou. Negramotné dievča zo statku - Mary sa prichádza do domácnosti vikára postarať o jeho nemocnú manželku. Na prvý pohľad sa zdá, že si polepšila - práca nie je tak náročná, naučí sa čítať a písať. Ale všetko má svoju cenu ...
Knižka je písaná z pohľadu Mary - "jej vlastnou rukou". A jej úrovni vzdelania zodpovedá obsah aj forma textu - absencia priamej reči, veľkých písmen, ...
Je to však napísané nesmierne pútavo, forma textu Vás vtiahne priamo do deja a Vy už len tŕpnete spolu s Mary, čo ju ešte čaká.
Mary je inak skvelá hlavná hrdinka - nezávislá, prostoreká, odzbrojujúco úprimná.
Záver knižky bol mrazivý.
Ešte to rozdýchavam.
Určite odporúčam.

"snědl jste toho úplně stejně, řekla jsem, jak náš vepřík poránu.
usmál se. mary, řekl, dovol mi abych ti dal jednu radu. nesrovnávej svého zaměstnavatele s prasetem.
aha, řekla jsem. nechtěla jsem bejt hrubá. my ho všichni máme rádi. to naše prase."

54 18.07.2022

Krehký, poetický príbeh.
Áno, a trochu zvláštny, to tiež.
Celý ten vzťah hlavných hrdinov bol prchavý, éterický - vývoj aj jeho vyústenie.
Správanie Cukiko i Senseia, aj ich reakcie na jednotlivé situácie, mi prišli také "neeurópske", v dobrom zmysle exotické.
Zároveň sa to čítalo veľmi dobre. Je to taká nežná sonda do japonských zvykov, tradícií, kultúry...
A celý čas som mala chuť na pivo so saké:).

53 12.05.2023

Vskutku napínavé, rovnako ako prvý diel.
Išla som do toho trošku s obavou, či si spomeniem na detaily príbehu prvej knižky.
Zbytočne, El a Orion má rýchlo vtiahli do deja.
El je stále príjemne sarkastická hlavná hrdinka, ktorá neberie vážne nikoho a najmenej samu seba. Ja moc "nemusím" hrdinov s mesiášskym komplexom, ale El to odpustím. Čo má chuderka s toľkými smrtiacimi kúzlami robiť, všakže:)?
Na to, že sa jedná o YA literatúru, priamej reči je v príbehu poskromne. Máme tu vnútorné myšlienkové pochody hlavnej hrdinky a rôzne odbočky od hlavného deja, ktoré však neuberajú na svižnosti knižky.
A autorka ma veľmi prekvapila, ako vymyslela záver. Aj mi bolo Scholomancie trošku ľúto.
Som zvedavá, čo si pre nás čitateľov pripraví nabudúce:).

53 22.01.2023

Toto bola "moja" knižka.
Tak láskavá, humorná, ľudská, smrdiaca "človečinou". A tiež trošku sentimentálna a smutná.
Už len ten úvod hovorí za všetko:
"Minulý týden zahájila provoz kavárna Whistle Stop Cafe - nachází se hned vedle pošty - , a podle slov jejích majitelek, Idgie Threadgoodeové a Ruth Jamisonové, jim jdou obchody dobře. Idgie říká, ať se lidé, kteří ji znají, nebojí, že se otráví - ona nevaří."

Je výnimočné, keď sa po dočítaní knižky stanú z hlavných hrdinov vaši priatelia. Keď celý príbeh prežijete spolu s nimi. A to je prípad tejto knižky.
Moc odporúčam.

"Myslím, že Leona Idgii neodpustila, dokud se nevdala. Byla až do smrti marnivá, pokud šlo o vzhled. Jednou si v ženském časopise přečetla, že ze vzteku a nenávisti vznikají vrásky. Pořád Idgii vyhrožovala, že ji zabije, ale usmívala se při tom."

"V Birminghamu zatkli muže, který před dvěma týdny u nás ve městě prodával ty náboženské šicí stroje, jež vás měly údajně uzdravit, když na nich budete šít. Zdá se, že ty stroje nebyly z Francie, ale vyrobili je u Chattanoogy v Tennessee a s náboženstvím neměly vůbec nic společného. Biddie Louise Otisová je velmi rozrušená, jelikož si myslela, že jí ten, který si koupila, hodně pomohl od artritidy."

52 08.05.2023

Práve som zistila, že čokoľvek, čo napíše J. K. Rowlingová, je dobré. A nemusí to byť zrovna Harry Potter...
Sociálna sonda zo života malého anglického mestečka.
Po náhlej smrti Barryho Fairbrothera sa rozpúta zúrivý boj o jeho miesto v mestskej rade. A tak vidíme život malomeštiackej komunity v plnej kráse. Konflikty politických oponentov, konflikty medzigeneračné, konflikty partnerské, konflikty medzi sociálnymi triedami.
V knižke je načrtnuté snáď všetko - domáce násilie, šikana, drogová závislosť, udavačstvo. A celé toto podhubie sa škvarí a buble až do tragického záveru.
Bolo to surové, kruté a autentické.
Ja len dúfam, že autorka zveličovala a neopísala nám typický život anglickej malomestskej komunity.
Knižku nemôžem pustiť z hlavy.
Čo by bolo, keby...
Odporúčam.

52 05.07.2022

Príbeh o skaze jednej dediny na úpätí hory. 100 rokov samoty na arménsky spôsob.
Začiatok bol teda dosť bezútešný, dedinu Maran stíha jedna katastrofa za druhou, preživší mladí odchádzajú a zostávajú len starci. Knihou prebleskujú i úsmevné momenty (topánky pre nebožku, droždie v žumpe), ale zánik dediny sa zdá byť neodvratný. A potom sa udeje zázrak:).
Autorka používa krásny jazyk, cítiť jej úctu k tradíciám, spätosť s prírodou, súdržnosť dediny, vnímanie nadprirodzena ako bežnej súčasti života.
Skvelé čítanie.

Z nebe spadla tři jablka – jedno pro toho, kdo to viděl, druhé pro toho, kdo to vyprávěl, a třetí pro toho, kdo to všechno poslouchal.

52 18.12.2021

Dychberúci príbeh Chrissie Ritter o jednom roku prežitom v chate na pobreží západných Špicberg.
Autorka píše moderným, civilným jazykom. Až je ťažko uveriteľné, že od vydania knižky uplynulo viac ako 80 rokov.
A tie opisy... nekonečné svetlo počas leta, nekonečná tma počas zimy, polárne noci, ľadové medvede, polárne líšky, ...
Znovuobjavenie vlastného ja v boji s temnotou a nehostinnou prírodou.
Úžasný čitateľský zážitok.

Tma:
Na téhle krajině už není nic pozemského. Zdá se, že ve své odtrženosti vede jakýsi do sebe uzavřený život. Připomíná sen o světě, který se zjeví ještě předtím, než sám ze sebe vytvoří skutečnost.

Polárna noc:
Neznám krásnější vysvětlení pro původ tohoto tajuplně se vlnícího světla než to, které mu přisoudili Inuité. Věří, že v předivu světla lze spatřit duchy jejich zemřelých. Tato projasněná zář v sobě má cosi, co touží po návratu na zem, cosi, co by nás chtělo obklopit, v její odloučenosti od upachtěného světa je něco útěšného, vědoucího, a přece nepopsatelně němého.

Cestující si nás nechápavě prohlížejí a nedokážou pochopit, proč tu zemi, která je černá, pustá a leží uprostřed mlhy, ledu a vody, tolik milujeme.
Kdepak, Arktida přece nevydá své tajemství jen za cenu lodního lístku. Musíte přežít dlouhou polární noc, sněhové bouře a zapomenout na lidské sobectví. Musíte nahlédnout smrtelnost všech věcí, abyste dokázali prožít jejich život. Tajemství Arktidy a nezkrotná nádhera jejích krajů se skrývá v opětném návratu světla, v kráse ledu, v životním rytmu zvířat, která pozorujeme v divočině, ve všech zákonitostech veškerého bytí, které tu jsou tak zřetelné.

52 08.12.2021

Mno, tak toto bolo super čítanie.
Román je písaný formou nepretržitého dialógu dvoch hlavných postáv, čo nepôsobí nijako rušivo, naopak, má to správny švih a spád.
V úvode knižky sledujeme zoznámenie hlavných hrdinov prostredníctvom omylu v mailovej konverzácii. Ich slovné prestrelky plné sarkastického humoru mi prišli fakt vtipné.
Postupne vývoj ich virtuálneho vzťahu nadobúda tragikomický podtón, ktorý speje k absurdnému koncu.
Autor sa musel pri písaní tohto dielka dobre baviť:).
A moc sa mi páčil koment, ktorý napísal pripitý Leo Emmi:
"Psát je jako líbat, jenom bez rtů. Psát je jako líbat v hlavě."

52 18.09.2021

Kvalitná detektívka.
Autorka vykreslila zapadnuté austrálske mestečko Kiewarra, bojujúce s nekonečným suchom. Farmárov zápasiacich s vyprahnutou pôdou a nedostatkom financií. Vypäté emócie.
Vyvraždenie rodiny Hadlerových zapôsobí ako rozbuška.
A v tom sa objaví agent federálnej polície Aaron Falk, ktorý má s mestečkom vlastné nevybavené účty...
Vskutku napínavé čítanie.
Skvelý popis dusivej atmosféry, vyšetrovanie malo hlavu a pätu, takmer žiadne hluché miesta.
Na päť hviezdičiek mi máličko chýbalo.
Kto má však rád dobre napísané krimi romány, tomu knižku vrelo odporučím.

51 03.08.2023