Kaduri
diskuze u knih
1913: Co jsem ještě chtěl vyprávět
Florian Illies
Ďalší vynikajúci kúsok z pera Illiesa.
Musím priznať, že knižky od tohto autora som čítala tak trochu opačne. Najprv "Lásku v čase nenávisti" a až následne túto knižku. Odporúčam čítať v časovej postupnosti, keďže osudy mnohých postáv na seba nadväzujú.
Celkovo žasnem nad týmto autorom, koľko práce ho musela stáť príprava tejto knižky. Respektíve ktorejkoľvek z jeho kníh.
Jednotlivé príbehy, črty a bonmoty nám podáva s ľahkosťou sebe vlastnou. Ešte si aj zažartuje.
Moc sa mi to páčilo a hodnotím 5-timi hviezdičkami.
Právě v těchto dnech mnichovský spisovatel Eduard von Keyserling, rozleptávaný syfilidou, toužebně vzpomíná na svou spisovatelskou činnost a povzdychne si: „Kdyby tak přece jen existovaly korekturní obtahy říká se tomu tak, že ano , korekturní obtahy života.“
"Neurastenie - kouzelné slovo roku 1913 byla něčím mezi syndromem ADHD a vyhořením, báječně nedefinovatelným pojmem pro jakoukoli psychickou nevolnost či nervovou chorobu, takže lékaři tuto diagnózu stanovili nejenom Kafkovi a Rilkovi, ale také Robertu Musilovi a Egonu Schielemu a samozřejmě jakbysmet všem velkým trpícím ženám roku."
"Poté začne malovat svůj vlastní portrét ženy. Pojmenuje ho Žena v košili sedící v křesle. Jenže Evu v něm nepoznáme. Vidíme jen pohlavní orgány. Evina špičatá ňadra, jež připomínají plastiky primitivních národů, Picasso zdvojí. A tak potom pláče i Eva. I ona byla na prvních studiích k obrazu zprvu ještě vidět, ale pak jaksi zmizela. Není žádná radost být ženou kubistického malíře."
"Podle pruského výnosu o dopravě motorovými vozidly nesmí automobily uvnitř uzavřených obcí překročit rychlost jízdy patnáct kilometrů za hodinu. Věk zrychlení, tedy roku 1913, začal na prvním rychlostním stupni."
