Kacatko86 komentáře u knih
Z knihy jsem trochu v rozpacích... Kladně hodnotím téma i zajímavé osudy jednotlivých postav. Jako záporné vidím, že postav je tam příliš mnoho, takže je snadné se v příběhu ztratit a také retrospektivní vyprávění, ve kterém ještě probíhají vzpomínky do minulosti. Za mě trochu překombinované. Námět knihy mi zůstane v paměti, ale ke knize se s největší pravděpodobností nevrátím.
Tak tohle byla oddechovka, žádná vysoká literatura, ale nemohla jsem se prostě odtrhnout. Čtenář může sledoval příběh z pohledu Stelly, trpící Aspergerovým syndromem i Michaela, který si nese břímě z minulosti. Dva lidi, každý z jiného světa, se shodou okolností setkávají a začíná jejich společný příběh. Vzhledem ke spoustě předsudků a domněnek o sobě samých i o tom druhém dochází k nedorozuměním, špatné interpretaci řečeného. Romantický (a předvídatelný) příběh s nevšední podtónem. Nechyběly erotické scény, a i když nejsem žádný puritán, tak jich bylo na tak krátkou knihu opravdu moc a někdy byly opravdu detailně popisovány.
Velmi citlivý příběh o hledání svých kořenů a jak je pro člověka důležité znát pravdu.
Kniha o tom, jak babička prostřednictvím pohádek seznamuje svoji vnučku s reálným a mnohdy krutým světem. O tom, jak prarodiče dostávají druhou šanci právě s narozením vnoučat. Laskavá kniha o životě a osudech obyčejných lidí, kteří mají šrámy na duši. Hvězdičku ubírám za začátek, kdy my styl psaní přišel trochu jako Děti z Bullerbynu.
Čím dál lepší! Děj by svižný, plný napětí a nepředvídatelných zvratů. Krásný popis africké přírody i jednotlivých postav. Kniha mapuje přítomnost hlavních hrdinů, oprašuje vzpomínky a vyplňuje "hluchá" místa, a tím krásně dokresluje celý obraz. Nutilo mě to vyhledávat místa na mapě, zjišťovat reálie a další informace, objevující se v knize. Už se těším na další díl.
Asi jsem měla na základě recenzí příliš velká očekávání. Začetla jsem se až těsně před půlkou, resp. před odjezdem na ostrov.
Knihu bych shrnula slovy pana Lustiga: "Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze." Taková pohádka pro dospělé...
Ale musím říct, že autorka se dotkla i pár závažných témat, jako domácí násilí, ztráta dítěte,...
Kniha se mi jako celek líbila, dobře se četla a svůj účel (tzv. vaty) splnila
Mám ráda rodinné příběhy, propletence a drama. Bavily mě i dvě časové osy, kdy se dozvídáme, s čím se hlavní hrdinové v životě praly, co všechno je potkalo a co je zformovalo do současné podoby.
V knize po celou dobu probíhá vyšetřování požáru kostela. Musím říct, že závěr mě poněkud překvapil a srážím jednu hvězdičku, protože za mě byl nelogický.
Jdu proti proudu. Kniha se mi vůbec nelíbila. Na to, že je to sága, do postav je těžké se vžít a nějakou si zamilovat. Začátek, kdy už se začínáte orientovat v jednotlivých postavách, najednou konec, skok o dvě generace dál a začínáte znovu. Popis osidlování New Yorku a začátky lékařství byl celkem fajn, ale příběh jako takový plytký, často vulgární. Za mě znám teda kvalitnější literaturu co se počátku lékařství týče.
Půjdu proti proudu, ale tahle kniha mě tedy nenadchla. Četla jsem ji dlouho, nutila jsem se do ní. Začala mě bavit někde v půlce, líbila se mi kniha Elene a Daria, ale ke konci už mě zase nebavila. Miluji rodinné ságy, ale tahle mě neoslovila. Možná, že kdyby vyprávěči jednotlivých knih byli samotní hlavní hrdinové, dokázala bych se vcítit lépe. Po třech měsících knihu odkládám.
Pěkné, milé čtení, nenásilný humor, a za mě konečně krásný a uvěřitelný konec. Díky němu zvedám hodnocení o hvězdičku!
Kdy je čas ze vztahu odejít a kdy je důvod ještě zůstávat?
Krátká, ale moc hezká kniha o zrození a pádu jednoho vztahu.
První setkání s autorkou a musím říct, že knížka se mi líbila. Styl psaní úplně jiný než na který jsem zvyklá, ale nemůžu mu nic vytknout. Pro mě byla kniha zvláštní tím, že zde chyběla téměř přímá řeč a ani děj nebyl nijak dramatický. O to zásadnější byly pocity a myšlenky hlavních i vedlejších postav, na kterých byl celý příběh vystavěný, byla víc o tom, co se neřeklo, než o tom, co se řeklo. Takže za mě super a určitě nebyla tato kniha poslední.
Bohužel, knížka mě nezaujala, byť autorku mám ráda. Nedokázala jsem se vžít do postav, doby ani prostředí, knížka mě nevtáhla do děje.
Josie, jejíž matka je prostitutka, žije v New Orleans, se snaží uniknout nejen z města, ale také od své matky a žít úplně jinak než ona.
Není to vůbec letní čtení a z počátku je to těžká depka. Ale postupem se začnete u příběhu i usmívat. Je to čtení o smrti, umírání, pocitu viny, ale také o smíření, naději a novém začátku. Protože když něco končí, něco jiného začíná. Paula a Helmut se setkají na hřbitově a tak začíná jejich společná cesta, na které si jsou vzájemně oporou i terapeutem, pochází z rozdílných světů, ale mají mnoho společného, proto se dokáží vzájemně pochopit a možná částečně "vyléčit".
Knížka mě bavila... taková rošáda manželských párů a jak to ovlivní jejich partnerství i je samotné. Otevře to někomu oči, dokáže se partner změnit, zničí to někomu vztah, dostanou všichni to, co od toho čekali nebo přijde zklamání?
Kniha se mi moc líbila, hlavně její začátek. Při čtení ve mě všechno vibrovalo. Naprosto dokonale jsem se díky autorce dokázala vcítit do vztahů, situací a pocitů, které hlavní hrdinové prožívali. Popis toho křehkého, strachu, bezmoci, lásky, odhalování minulosti, vztahů rodičů a dětí, partnerů vůči sobě navzájem, dospívání.... líbila se mi i postava a osud detektiva. Bohužel od určité chvíle už jsem tušila, jaký bude konec a kniha ztrácela své svižné tempo. A moc mile mě překvapilo, že se v knize objevila postava Josepha, o které si čtenář domyslel, kým byl, a přesto autorka nesklouzla ke kýčovitému happy endu.
Kniha se mi líbila, i když jsem se jí dle komentářů trochu bála. Zase KGB, zase politika? Ale tentokrát to vzal autor z trochu jiného úhlu, přes milostnou zápletku Isabely a Ramóna a příběh byl opravdu povedený. Navíc většinu vedlejších postav známe už z předchozích dílů, takže bylo jednodušší se v příběhu orientovat. A konec... opravdu trochu superhrdinský, ale s tím už se u Courtneyů počítá