JohnCZ komentáře u knih

"Va'esse deireadh aep eigean - Něco končí a něco začíná."

A s Paní jezera jedna velká sága o zaklínači Geraltovi z Rivie a Cirille, Lvíčeti z Cintry, končí. Poslední díl je nejdelší a přesto dle mého názoru nejsilnější. Všechny střípky do sebe zapadly, avšak něco málo zůstalo nevyřešeno, což je škoda. Mnohé pasáže mě hodně pobavily, zejména části, kde Ciri po útěku z elfího světa cestuje... však ti z vás, kdo to četli, ví (ostatním nebudu spoilovat). Dlouho očekávaná bitva u Brenny byla super, jen jsem čekal větší zapojení známých postav. Emocí bylo v poslední třetině strašně moc a závěr mě tak nádherně dojal, že mi je až líto, že ho herní zpracování pro své potřeby převrtalo. Paní jezera je parádním završením celého příběhu!

7 15.06.2012

Zelenského projevy a pravidelné vlogy sleduji od začátku války prakticky každý den a stále mě překvapují svou intenzitou - kombinací vzletných churchillovských slov, nelaciného avšak působivého patosu, přiměřeného vlastenectví, ale zároveň i svou bezprostředností, upřímností a především ryzí lidskostí, kde jsou neustálé vyzdvihovány hodnoty svobodnému světu vlastní. Hodnoty, na které mnohdy při svém pohodlí, hojnosti a celkové až rozcapenosti možnostmi západního světa pomalu zapomínáme. Hodnoty, které chybně bereme jako samozřejmost a ne jako něco, o co se musí neustále pečovat a co se musí aktivně chránit. Toto je nutno si neustále připomínat a přesně takové jsou Zelenského projevy. Velmi inteligentně napsané (kudos Dmytro Lytvyn), emocionálně nabité, v kontextu doby podnětné, vždy precizně namířené na dané cílové publikum a zručně Zelenského charismatu a zkušeností ostříleného rétora využívající. Mnohé z nich už dnes považuji za historické a mimo úderné krátké a mnohokrát citované "prezident tut", "potřebuji munici, ne odvoz" a nebo můj oblíbený facebookový post "odezírejte mi ze rtů: bez vás!" je pro mě vrcholem celá řeč: "Nikdy více!" Tenhle projev je jedním z mnoha jasných důkazů, proč je ruský propagandistický narativ o nacistickém vedení Ukrajiny lživý, nelogický, ba v historickém kontextu vyloženě zvrhlý. Ostatní projevy mj. zase dávají najevo, jako moc jsou Ukrajinci od Rusů mentálně odlišní a osvětlují důvody, proč neexistuje možnost, že by se Ukrajinci svých hodnot, své země a především svých lidí někdy vzdali a že budou zuřivě za svou nezávislost bojovat až do konce, ať už ten konec bude jakýkoli. A za sebe říkám: je na zodpovědnosti každého z nás, abychom my, Evropa a celý civilizovaný svět dopomohli k tomu, aby byl vítězný. A aby na Ukrajině "už nebyly žádné černobílé sny, ale jen samé modrožluté." Přál bych jim to z celého svého srdce stejně tak, jako to přeji každému národu naší překrásné planety Země. Tuhle "bitvu našeho věku" společně vyhrajeme, protože ji vyhrát musíme. Zajištění vítězství práva a spravedlnosti je naší morální povinností. Sláva Ukrajině! Sláva svobodě! --- A panu Janišovi díky za překlad a skvělé tematické posty na Facebooku.

6 07.03.2023

Jednoduchý, nepříliš akční, ale zato nadčasový, příjemně napsaný a sympaticky přemýšlivý příběh. I když jsme se za těch takřka 130 let vědecky posunuli o dost dál, Stroj času, navzdory jasným fantastickým prvkům, není vůbec tak naivní a zastaralý tak, jak jsem od něj původně očekával. Právě naopak, H. G. Wells řadu myšlenek, které platí i dnes, trefuje úplně přesně. Bavilo mě poznávat nový svět a důvody, proč je ve takovém stavu, jakém je. Líbilo se mi, že čtenář nikdy neví víc, než ví samotná hlavní postava, která celý příběh retrospektivně vypráví a u toho se zamýšlí nad tím, co tam vlastně viděla. Možná je to i novým a fakt dobrým překladem, ale strašně příjemně se to celé četlo a úplně rozumím, že to ve své době musela být imaginativní bomba, byť je to třeba z dnešního jen taková menší skromná dobová ochutnávka toho, co všechno by v budoucnu mohlo být (a taky že bylo) v žánru sci-fi, potažmo fantastice obecně, vymyšleno. Jedinou výtku, kterou ale do hodnocení samotného díla samozřejmě promítnout nelze, směřuji k ryze technickému stavu posledního vydání - resp. k místy nekvalitnímu tisku. Žádné velké drama, pořád je to v pohodě čitelné, ale banality, jako blbě dotištěná písmena, by si nakladatelství, které se tiskem profesionálně zabývá, mělo ohlídat.

6 06.10.2022

Styl Johna Greena mi prostě sedí. Stejně jako u Aljašky je i tady trochu znát, že se jedná o jeden z jeho starších románů. Ty jsou oproti těm pozdějším o něco pubertálnější, což nemusí sednout každému. Sám věřím, že být o 10 až 15 let mladší, tak si užiju Kateřiny ještě o to více. Na druhou stranu, stále ve mně dřímá duše puberťáka a tyhle příběhy o dospívání, obzvlášť pokud jsou takhle chytlavě napsané, mě stále hodně baví. Jestli John Green něco fakt umí, tak je to přirozeně a lidsky vykreslovat svérázné postavy. A Příliš mnoho Kateřin má opět skvělého hlavního hrdinu. Colin, jeho výpočty i způsob myšlení, mě upřímně bavil stejně tak, jako lezla na nervy jeho občasná nesnesitelnost. Jako postava mi byl dost blízký. Hassan je sice typický humorný sidekick, ale má říz a čiší z něj pohoda a to i navzdory jistým omezením, které představuje jeho víra. Jen ta Lidsey je zase taková Aljaška/Margo v bledě modrém (yea, ani ta barva laku na nehty se nemění). John Green má evidentně svůj typ, ačkoli se tím malilinko vykrádá. Ale to až tak nevadí. Protože, stejně jako v každé jeho knize, se i tady, tentokrát skrze hodně komorní dobrodružství, dostává k zajímavým pointám o životě a k tomu, co od něj vlastně skutečně chceme. Příliš mnoho Kateřin má akorát nevýhodu v tom, že nemá jako celek až takovou emoční sílu a ostatním, často i ve finále docela zdrcujícím, greenovkám se nedokáže po obsahové stránce dost dobře vyrovnat. Hodně záleží na náladě. Jako oddychové letní čtení ideální. Obzvlášť pro někoho, kdo má občas chuť jen tak sednout do auta a vydat se na prázdniny. Jednoduše nechat domov a běžné starosti za sebou a jet, jet a jet, kam ho cesta zavede. A možná na konci něco najít. Třeba i sebe sama.

6 30.06.2021

Je to klasická nezamýšlená dvojka, která obsahuje sadu pěkných a hřejivě lidských příběhů ze života Jamese a Boba, ale faktem je, že to nejzajímavější a nejzásadnější bylo už odvyprávěno. Jenže! Mně to prostě nijak zvlášť nevadí. Stále je to velmi příjemně napsané, s hromadou postřehů jak okolo koček, tak z každodenního, skoro stále ještě pouličního života. James Bowen je, ani ne tak druh autora, jako spíš druh člověka, kterému vydání druhé, do určité míry nadbytečné knížky, vlastně vůbec nezazlívám. Příjemně se to čte, rychle to odsýpá a fandy to určitě potěší. Občas James možná až trochu přehání a ne všechny situace jsem mu úplně věřil, ale ve finále kniha obsahuje ohromné množství sebereflexe, která v dnešním světě a dnešním lidem často dost zoufale chybí. Vlastně i sám James přiznal, že ohledně Boba leckdy přehání. O to více je ale z knihy cítit vzájemná náklonnost a fakt, že nebýt Boba, mohl Jamesův život dopadnout úplně jinak. Finální kapitoly mapující vydání a křest první knihy, která posléze naprosto nečekaně zamíchala žebříčky bestsellerů, jsou už jen třešničkou na dortu. A nebudu zapírat: při Jamesových finálních slovech jsem měl na krajíčku.

6 30.03.2021

Nemůžu si pomoct, Bouřková sezóna na mě působila jako fanfikce. Sice po čertech dobrá fanfikce, ale pořád fanfikce. Sapkowski si opět hraje se slovy a pere do čtenáře množství neznámých výrazů, slangu a k mému překvapení i latinu. Občas to až přeháněl a jakoby si chtěl něco dokazovat a musím přiznat, že mi to až přišlo otravné. Bouřková sezóna je bezpochyby skvěle napsaná knížka, ale do geniality předchozích děl o zaklínači Geraltovi z Rivie ji něco chybí a není toho málo. Knížka má pár skvělých momentů (milostné pletky v úvodu, kapitola s aguarou, bouře), místy mi ale přišla trochu natahovaná, protože samotná zápletka (ztráta mečů) není ani zdaleka tak nosná a jednotlivé (značně epizodické) kapitoly nejsou ani zdaleka tak dopointované, jako byly původní povídky. A i ty postavy se chovají trošku jinak, opět, jako kdyby je napsal někdo jiný a ne Sapkowski. Především Geralt ze sebe až nezdravě často nechá dělat idiota. A i přesto: nečetlo se to vůbec špatně, v rámci fantasy literatury je to pořád vysoký nadprůměr.

6 14.08.2015

Strašně rád bych této knize dal víc. Herní předlohu zbožňuju a ač kniha je napsaná velice čtivě a měl jsem chuť neustále pokračovat, obsahově je to bída. Čekal jsem více planet, větší epičnost, více napětí. Ne, je to jen takové doplnění příběhu jedničky a tématu "jak to vlastně bylo s Andersonem a Sarenem". Pro fanoušky hry povinnost, pro ostatní řekl bych celkem tuctová kniha.

6 14.02.2012

Z Gone Girl jsem měl dojem, že prvních cca 250 stránek tam je jen proto, aby mohla autorka v druhé polovině rozjet totální inferno. První půlka je totiž hodně důkladná a svým způsobem zdlouhavá a trochu nudná, avšak pro plné vykreslení příběhu a následného "zaklapnutí" všeho dohromady je nutná. Ačkoli mi přišel děj místy trochu přitaženej za vlasy, dokázal ve mě vyvolat množství emocí včetně momentů, kdy jsem měl nutkání se zvednout, založit stránku, nahlas si zanadávat a místy se i zasmát nad absurdností toho, co jsem právě četl (myšleno v tom dobrém). Zásadní příběhový zvrat v první půli, který zmiňované peklo rozjíždí, je možná předem čitelný, rozuzlení je notně přitažené za vlasy, ale tak povedenou gradaci a šikovnou práci s postavami jsem u knihy snad ještě nezažil.

5 16.02.2015

Podobně jako na filmové adaptaci mě z hlediska příběhu nejvíce zaujala snaha o alternativní historii-budoucnost a výborné, leč ne moc do hloubky propracované, vykreslení dystopického Panemu. Hlavní síla a atraktivita totiž dle mého názoru není v samotných hrách, nýbrž přímo v podivném Kapitolu a v budoucnu velice pravděpodobné revoluci. Nápad vyprávět příběh z pohledu mladé slečny v -ich formě je super a ještě lepší je fakt, že až na pár drobných a asi i nutných úletů se autorka nesnaží o trapnou teen romanci. V příštích dílech byl určitě přitlačil na psychologii a myšlenkových pochodech (ta -ich forma je na to jak dělaná) a stavěl před postavy drsnější volby a překážky.

5 07.02.2014

Jsem hodně překvapen, jedná se o velmi příjemné čtení. Není to moc dlouhé, ale zároveň je to propracované. Jules Verne byl evidentně fandou mineralogie a pravěké historie, což se odráží na jeho knihách. Ze začátku mě odrazovala ich-forma vyprávění, kterou moc nemusím, ale díky tomu, že je kniha formou deníku, tak mi tenhle styl vyprávění po chvilce naopak naprosto sednul. Jazyk není náročný, originál sice neznám, ale překlad je psán moderně a archaismů je minimum. Líbí se mi propojení vědeckých poznatku a fantazie, díky tomu příběh knihy působí hodně uvěřitelně - až měl člověk místy pocit, že se nejedná o fikci, ale o cestopis. Škoda jen, že děj odehrávající se \"ve středu Země\" nebyl obsáhlejší, rozhodně bych se nebránil rozsáhlejšímu objevování tohoto světa. Konec nastal až moc rychle, na druhou stranu může čtenář nechat pracovat představivost.

5 25.09.2013

Kniha to rozhodně špatná není, určitě si najde své příznivce a je jedno, jestli mezi fandy Hemingwaye, milovníky starších klasik a nebo prostě jen mezi nadšenými rybáři. Já mohu říci pouze jedno, tématika rybolovu rozhodně není mnou nijak vyhledávané téma a ač je kniha krásně napsána, místy mě přišla až moc zdlouhavá. Chyběla mi tam jakási gradace, nějaké to větší napětí. Hemingway má sice čtivý styl psaní, ale příběh by mohl být klidně o kus zkrácen. Obsahově je to spíše jak na nějakou kratší povídku.

5 30.10.2012

Oproti filmu je kniha jiná, řekl bych o mnoho náročnější a má ABSOLUTNĚ jiné vyznění. Zatímco film je pohádka, kniha je promyšlenou fantasy s jakýmsi poselstvím. Druhá půlka knihy je dost složitá a proto se nedivím, že ani nebyla zfilmována. Každopádne se ale autor drží zvláštního pohádkového stylu vyprávění. Pro děti to ale dle mého názoru není a díky tomu mám pocity trochu rozporuplné.. Uděluji 4* hlavně z důvodu, že to občas bylo až moc náročné na fantazii a domyšlení, co tím vlastně chtěl autor říci (což je zvláštní, protože fantasy je pro mě primární knižní žánr). Nicméně rozhodně doporučuju přečíst - třeba v tom někdo najde něco, co jsem já neobjevil.

5 21.09.2011

Malý skromný "slice of life" příběh psaný jakoby formou deníku. Příběh o tom, že v jednoduchosti je krása a že ke spokojenému životu nejsou třeba žádné velké věci, ale úplně stačí různé všední maličkosti. Popisné, kostrou jednoduché až vyloženě banální a přímočaré, nedramatické, ale s milou melancholickou atmosférou. Jen tu zmiňovanou poetiku, vyjma přesvědčivého vykreslení prostředí, v tom zas až tak úplně nevidím, obsahově i jazykově je to fakt strašně strohé.

4 31.08.2022

Nikoli další příběh, ale sbírka každodenních moudrostí, občas aplikovaných na Bobův přímočařejší instinktivní kočičí úhel pohledu, občas proložených střípky z Jamesova života (zajímavé jsou především střípky z natáčení filmu a autogramiád). Nic objevného, nic extra hloubavého, ale je to fajn a milé stejně, jako předchozí knihy. Obzvlášť, když na mnohé, i relativně banální, životní pravdy lidé stále často zapomínají. S ohledem na obsah je to ale spíše už jen kniha pro věrnější fanoušky. Knížka, kterou s chutí slupnou za jedno či dvě odpoledne a pokochají se jednoduchými, ale pěknými ilustracemi. Jamesovi přeji do budoucna jen to nejlepší, hlavně aby ztrátu svého nejvěrnějšího společníka ve zdraví překonal. A Bobovi za duhovým mostem spižírnu plnou tuňákových konzerv.

4 09.04.2021

Po všech těch dystopických románech jsem dostal chuť na nějakou oddychovku, ideálně greenovku a když už jsou ty Vánoce, proč si nedat rovnou i něco tematického. Let It Snow není klasická greenovka, je to soubor tří mírně provázaných povídek s vánoční tématikou. A já příběhy, kde se hrstka lidí vinou náhod sejde na jednom místě (v tomto případě v malém městečku vlivem nepříznivého počasí), a jejich osudy se prolínají a ovlivňují navzájem, rozhodně můžu. V první řadě je nutno říci, že jsou to vskutku pubertální vánoční romance. První povídka je sice ryze romantická, avšak zároveň milá, vtipná a zhruba do poloviny i dost nepředvídatelná. Druhá je klasická vtipná greenovka. Na Greenovi oceňuju fakt, že vidí teenagerům a především outsiderům do hlavy a umí to čtenáři lehkou a vtipnou formou předat. A přesto v mých očích první povídku nepřekonala. Poslední povídka mě však už trochu zklamala. Ta je naopak pubertální takovým tím ukňouraným nesympatickým způsobem, humoru je minimum a strašně dlouho trvá, než se sebestředná hlavní hrdinka srovná se svými malichernými pocity a začne se tam konečně něco dít. Ve finále se ale zase hezky všechny tři povídky propojí, takže výsledný dojem zachráněn. Jindy bych asi mrmlal víc, ale takhle na Vánoce mi to padlo do noty. Jako sváteční oddychovka ideální.

4 24.12.2019

Temný ráj se krásně vymaňuje z klasické škatulky young adult dystopie a ač nese pár rysů pro tento žánr typických, měl jsem při čtení pocit, že tohle míří trochu vejš. Ani ne tak příběhem, který je svým dějovým obloukem jedno velké klišé - ostatně už od začátku je to budované jako totálně šablonovitě vystavěná trilogie. Dostalo mě to především naprostým pocitem zmaru. To, čím se vyznačovala jednička - tedy dobrodružným cestováním, poznáváním Nového světa a v první řadě tajemnem ohledně minulosti planety a Hluku - je tu maximálně upozaděno. Objasnění mytologie mě zprvu docela zklamalo. Nejspíš proto, že první kniha hrála na mystery strunu možná až příliš. Ta se záhy vysvětlila dost prostě a člověk tak trochu čekal na něco, co nepřišlo. Jakmile jsem ale přistoupil na pravidla hry a přijal fakt, že toho se tu nedočkám stejně jako to, že tempo dvojky velmi zvolňuje, dostal jsem dystopicko-válečný román s promakanou psychologií všech zúčastněných. Kniha jednoduše a přesto komplexně popisuje budování totality (byť ne vyloženě na úrovni státu) a podrobně popisuje jak psychopatického tyrana s rádoby lidskou tváří v čele, tak odboj s ne čistě dobrými umysly či dokonce chování jedinců, kteří nemají nad děním žádnou moc. I hlavní postavy jsou všechno, jen ne černobílé. Vyprávění je to kruté, lidské a v zásadě dost trefné a z nedávné historie čerpající. Ukazuje, že ve válce není čistě dobrá strana a to na román pro mladé dost nevybírávými metodami. Hlavní postavy se snaží bezvýchodnou situací nějak prokousat, mění strany, reagují spíše v závislosti na síle okamžiku - pochopitelně. Ač je děj poměrně přímočarý, obsahuje i pár nečekaných zvratů. V čem román exceluje jsou myšlenkové pochody, které jsou leckdy otravné (hlavně u posránka Todda), ale předkládají čtenáři otázky, jak by se sám zachoval v podobné situaci. Patrick Ness si dal opravdu záležet na vystavění svého malého světa (prakticky jen na ploše trochu větší osady), díky čemuž je první půlka pomalejší, až se zdá, že příběh jako celek stagnuje. Je to ovšem klasická dvojka, která především buduje kulisy, formuje postavy a připravuje půdu pro velké finále.

4 06.08.2019

Jedno se téhle knize musí nechat. Na začátku fakt úplně nechutně vcucne. Trochu otřepaná, ale extrémně zajímavé pojatá tématika telepatie, zde označena jednoduše jako Hluk, zpočátku velmi táhne, stejně jako atraktivní reálie mimozemského Nového světa, kde se "něco" stalo, ale čtenář to odhaluje až postupně s hlavním hrdinou. Ale hlavně to tempo. Od začátku se letí fofrem. Krátké seznamování, zvrat a od té doby se hrdina nezastaví. Je to napínavé, je to dobrodružné, místy vtipné, i když ten rádoby cool styl psaní je někdy až přehnaně pubertální. Číst to ovšem v patnácti, tak asi teču blahem. Ale aspoň je to takové hezky od rány, stejně jako hlavní hrdina. Postupem času mě ale mírně zklamala určitá zásadní odhalení, která jsem asi očekával propracovanější a více nečekaná. Začátek působí zajímavěji a minulost Nového světa záhadněji, než jaká ve skutečnosti je. Druhá věc, a upozorňuju, že jde asi o nepřímý spoiler, je příliš brzké zabití jedné z mých nejoblíbenějších a celkově nejoriginálnějších postav celé knihy. To se mi odpouštělo jen velice těžko a Hlas nože pro mě v tu chvíli ztratil trochu svého kouzla. Je to ale teenagerovina, která má spad, hodně se tam cestuje, nadává, ohledně násilí si to také moc servítky nebere a hlavně je to i přes všechna ta kliše parádní oddychovka, byť dost ponurá a depresivní. Pokračování se obávám, protože směřuje tak trochu jinačím směrem, než bych býval chtěl a já zpomalovat v nastoleném "road-movie" tempu nechci.

4 18.07.2019

(Předem upozorňuji na drobné spoilery.) Těším se na filmové zpracování. Opravdu. Mockingjay je naprosto ideální kniha na hollywoodský blockbuster. Je nenáročná, ale velmi chytlavá, je plná akce a emocí a čtenáře nepustí, dokud ji nedočte. Vadil mě na ní ovšem fakt, že je velmi, ale velmi zkratkovitá. Zatímco první polovina se rozjíždí poměrně pomalu a líbilo se mi, jak na Katniss dopadají všemožné emoce, v druhé polovině jsem měl pocit, jako kdyby autorka chtěla příběh rychle zakončit a závěrečné zrychlené dobývání Kapitolu a následné skákání v čase mě mrzelo. Každopádně knížka je nabitá zvraty, děj se žene vpřed neskutečně rychle. Možná jen v závěru je těch hysterických myšlenek na sebevraždu zbytečně moc. I když, kdo by se Katniss divil po tom, co prožila. Kompletní alternativní historie Panemu se už asi ale nedočkám.

Půjdeš se mnou
ptám se tence...

4 01.03.2014

Dílo plné pocitů, filozofie a lásky, kterou by chtěl poznat každý člověk. Co ale naplat, když je čtení této ne moc dlouhé knihy strašná nuda. Na mě to bylo až moc přeslazené a nedějové. Spíše doporučuji české dílo Romeo, Julie a tma, které tématicky podobnou látku zpracovává mnohem zajímavěji.

4 29.09.2013

Film jsem neviděl (což rozhodně hodlám napravit) a knihu doma objevil pouze náhodou. Žánr westernů mi nikdy nic moc neříkal, filmový Vinnetou či Tenkrát na západě a podobné indiánské příběhy mě nikdy nebraly, ale Tanec s vlky mě vyloženě nadchl. Ve své podstatě jde o velmi jednoduchý příběh britského vojáka, který se nadchne pro život mezi Komanči. Tanec s vlky je ovšem velmi čtivý, velmi příjemně plyne a těch 300 stran je pryč jak nic. Konec na mě zapůsobil zvláštně zejména díky tomu, že všichni víme, jak to s indiány nakonec dopadlo a jak je příchod "bledých tváří" nevyhnutelný.

4 13.12.2012