jiri2737 komentáře u knih
Dvě hvězdy za nápad. Pomalé nudné roztahané. Po třech kapitolách jsem to vzdal.
Možná mnou budou intelektuálové pohrdat, ale od první věty jsem byl překvapen užvaněností autora, předstíráním inteligence a volného plynutí rádoby "hlubokomyslných" myšlenek odnikud nikam. Po 5 stránkách jsem to vzdal a s Kunderou se už asi nepotkáme.
Typická americká příručka. Jedna myšlenka (věř a tvá víra zmůže všechno) a 300 stran slovní vaty.
Moc se mi to líbilo. Povídky mi seděly. Nepřipadaly mi ani tak noir, ale spíše psychologické a nijak depresivní. Spíše ze života. Tímto průřezem jsem objevil několik zajímavých českých autorů.
Jednoduchá a zábavná forma. Doporučuji.
Kdybych měl charakterizovat knihu a jejího autora jedním slovem tak by to bylo slovo srozumitelnost. Velmi doporučuji.
" ... autor v jedenácti kapitolách rozebírá sarkasticky a poutavě jeden zažitý omyl po druhém: Proč Putin není geniální stratég. Proč se nehlásí k žádné konkrétní ideologii. Proč není tak populární, jak by se mohlo zdát. Jak dokáže být loajální ke svým lidem. A co bude dělat, až mu skončí volební období? ... " 29.11.2023 Mám z té knihy pocit, že si jí v roce 2019 objednal Putin.
Kronika českého fenomenálního úspěchu. Miloš Čermák to napsal velice čtivě.
T.Z. je kříženec parodie Járy Cimrmana s žákem Krhonkem. Takový evropský vzorňáček. Na povrchu.
Dnes již zastaralé. USA stačí zkorumpovat pár politiků a zaplatit jim "demokratickou" volební kampaň nebo použít osvědčené schéma barevných revolucí pomocí financovaných neziskovek a přátel po boku. Luttwak je případ univerzitního analytika uzavřeného ve slonovinové věži jemuž jeho předpovědi pravidelně nevycházejí. Takový profesor Švejnar.
Přeceňovaná kniha. Další z amerických příruček jak za týden vyrůst o 15 cm a získat sílu gorily. Pár triviálních rad se spoustou balastu.
Velké zklamání. Užvaněné, komplikované zmatečné. Z 12 pravidel jsem uznal za upotřebitelné jedno.
Promiňte, ale autor byl blázen. Pokud toto někdo vydává za umění a je to povinná školní četba, tak je mi líto naší civilizace.
Zatím nejslabší Niedl. Dějová linka je dobrá jen máte pocit, že polovinu románu psala Rosamunde Pilcherová. Plytké bezduché dialogy o ničem. Rovněž s humorem typu "... Do čeho děláš? Do mísy ... " to Niedl nevyhrál. Dokazování Dabertovy všestrannosti v oblasti hudby končí u Ravelova Bolera. F. Niedl rád plachtí na lodi, ovšem když už 20 stran křižujete proti větru máte chuť Daberta potopit. A těch žen co Dabert ohromí svým ledovým klidem. F. Niedl si psaním evidentně plní svoje zastydlé pubertální sny.