Jho komentáře u knih

Na základě zdejšího hodnocení jsem čekal dobrou knihu. Přesto jsem byl zaskočen - nenapadlo mě, že tato ne zcela neznámá, ale vedle jiných děl 20. století zdaleka ne tak protežovaná kniha, suveréně zaujme místo mezi desítkou nejlepších knih, které jsem kdy četl. Je to dílo, na které stupnice nestačí, dílo stejně působivé jako Vojna a mír nebo Bratři Karamazovi, kniha, která v člověku doznívá ještě dlouho po tom, co otočil poslední stránku.
Koncert je to i po stylistické stránce - Werfel v sobě nezapře básníka. Není to ovšem nic pro příznivce hemingwayovského minimalismu.

7 07.07.2020

Pěkně napsané, na můj vkus až příliš přeplácané a snové. Po naprosto geniálním Zlatém věku od téhož autora velké zklamání.

17.04.2020

Jako mnohým jiným, byla mi popudem k přečtení Moru současná pandemie - ačkoliv v pořadníku byl již delší dobu. Po příběhové a stylistické stránce ho považuji za skvělé dílo a navíc - jak už tu určitě zaznělo - klidně mohl být napsán včera. Jako mírně slabší hodnotím filozofické pasáže a diskuze - zejména křesťanství je tu prezentováno ve vyloženě "kidergarden" formě (i dětské Letopisy Narnie ho nabízejí v podstatně sofistikovanější podobě) - Camus zkrátka nemá odvahu a hloubku Dostojevského, jenž se nebál konfrontovat svou osobní filozofii s protiargumenty nejtvrdšího kalibru. Hodnotím však v prvé řadě literaturu, nikoliv filozofii (jinak bych například Miévillovi nemohl dát nikdy víc než jednu hvězdičku). Takže plný počet.

7 17.04.2020

Četba tohoto románu je účinnější léčbou prokrastinace než jakákoliv svépomocná kniha či psychoterapie. Když sledujete, jak hlavnímu hrdinovi vlastní vinou život doslova proteče mezi prsty, začne se vám ta jeho lennost a věčné odkládání všeho, ta snaha uniknout čemukoliv, co by jen náznakem připomínalo obtíže a starosti ("oblomovština"), téměř fyzicky hnusit. Přesto s ním budete do jisté míry soucítit. Dost možná nejlepší studie lidské lennosti ve světové literatuře.

5 17.04.2020

Chtěl jsem dát za čtyři hvězdy - pro někoho, kdo už pár věcí od Murakamiho přečetl, tu totiž není nic nového. Pak jsem si však vzpomněl na p. Nakatu a musím dát plný počet. Ono totiž, to, že tu není nic nového, není nutně na škodu, jestliže to, co činí Murakamiho knihy tak příjemným čtením, je tady namixováno v prvotřídní kvalitě.

6 30.03.2020

Zajímavé moderní pokračování staré německé pověsti o krysaři. Lehce horrorová atmosféra, spád, na Mievillovy poměry trochu méně originality, ale na druhou stranu zase přece jen více "reader-friendly" styl.

30.03.2020

Velmi originální a myšlenkově podnětná sci-fi. Scifisté obvykle hledají inspiraci pro své spekulkativní vize v technice a přírodních vědách; Mieville ji našel v lingvistice. Nápad, který tu rozvíjí, je zcela ojedinělý, provedení je typicky mievillovské, tj. stylisticky podmanivé, ale ke čtenáři dost náročné. China má zkrátka rád, když čtenáři není vždy tak docela jasné, co se děje; zákonitosti fiktivního světa i lingivistické zvláštnosti, kolem níž se točí zápletka, se tu odhalují postupně, není tu žádné příhodné exposé, které by hned na začátku připravilo čtenáře na to, co ho čeká. Pokud to však čtenář akceptuje, bude bohatě odměněn.

4 30.03.2020

Dnes již klasika. Snad nikdo jiný nedokázal pojednat o křesťanství tak stručně, tak jasně a tak do hloubky. V jedné útlé knížce se tu dovíte, co by vám běžný duchovní nedokázal vyložit za několik let.

2 27.01.2020

Svěží,vtipné, dojemné, napínavé, plné fantazie a v pravém slova smyslu kouzelné.

4 27.01.2020

Jako lehce sladkobolná limonáda se to dá číst - naštěstí to není dlouhé -, napsané je to slušně, ale nenajdete tu nic, co by naznačovalo na nebeské výšiny literární geniality, jakých se Dostojevskij dotkl později ve svých vrcholných dílech.

1 27.01.2020

Pokud snesete pětisetstránkovou sondu do nitra jednoho docela odpudivého člověka, čeká vás strhující, fascinující zážitek. Když jsem četl poprvé, nedokázal jsem se odtrhnout, jako bych četl moderní thriller a ne ruskou realistickou klasiku - což znamená rozvláčnější tempo, spoustu dlouhých dialogů a více či méně vyšinutých lidí - jejichž vyšinutost je tu ale jaksi normální a pochopitelná, možná snad ani nejde v pravém slova smyslu o vyšinutost, spíše o přehnanost. Ta tu ovšem v rámci celku a toho, co se Dostojevskij snaží říct, skvěle funguje.

6 27.01.2020

Už mockrát jsem si lámal hlavu nad tím, proč na mě tyto příběhy Oty Pavla z jeho vlastního života tak působí, proč se k nim vracím znova a znova a proč nejspíš neexistuje žádná jiná kniha, kterou bych měl rád tak bez výhrad a nekriticky. Na žádnou fundovanou odpověď jsem ale nepřišel.
Jazyk i styl jsou až dětsky prosté, ale Ota Pavel z té krystalické jednoduchosti kouzlí něco neobyčejně silného a krása některých pasáží až dojímá ("oči psa a člověka se střetly..."). Úsměvné, vážnější i tragické momenty se tu střídají naprosto přirozeně, chybí tu jakákoliv póza či "autorský záměr", Ota Pavel chce jen říct svůj příběh a to tak, aby v něm nebyla jediná falešná emoce, jediná manýra, jediné zbytečné slovo. Vlastně mě až tak nepřekvapuje, že ho psaní stálo tolik sil, protože to, o co se snažil, je snad to nejtěžší, o co se spisovatel může pokusit. Zaplatil za to vysokou cenu, ale zanechal tu české literatuře skutečný klenot.

5 27.01.2020

Souhlas se všemi, kdo chválí jazyk - pro mě jeden z nejpodmanivějších textů, co jsem kdy četl. Krása jazyka a působivé obrazy však nezachrání, nemáte-li v ruce pořádný příběh, a ten tu naštěstí je, lehce mysteriózní, dávkovaný pomalu, ale tak, že pokud máte aspoň střední dávku čtenářské trpělivosti (tj.nevyžadujete masovou vraždu následovanou pomstou už na třetí straně), udrží vaši pozornost.

7 27.01.2020

Velmi dobré osobně laděné eseje o spisovatelském řemesle kombinované s memoáry. Murakami zde velmi čtivě a jasně prezentuje svůj pohled na literaturu a psaní jako takové. Místy je velmi zábavné sledovat, jak se v Murakamim pere nezávislý samorost, který má na řadu věcí jasné a nekompromisní názory, s japonským slušňákem, který se opravdu nechce nikoho dotknout.
Jen jsem tak docela nepochopil, proč Odeon namísto obvyklých doslovů z pera Murakamiho díla znalých japanologů, z nichž se čtenář obyčejně něco zajímavého dozvěděl, zařadil tentokrát vskutku dementní výplod literárního kritika, který svým vyzněním Murakamiho a knihu samotnou shazuje a demonstruje především neschopnost řečeného kritika zapamatovat si víc než jen několik neúplných útržků z toho, co tu Murakami sděluje, vyvodit z toho logicky platné závěry a tedy cokoliv pochopit.

5 27.01.2020

Zajímavé čtení, ale spíše jen pro a) skutečně skalní Murakamiho příznivce nebo pro b) příznivce méně skalní, kteří jsou zároveň běžci. Třetí údajná cílová skupina, tj. aspirující spisovatelé, tu ve skutečnosti mnoho o psaní nenajdou - pro ty je určeno další Murakamiho výborné dílo Spisovatel jako povolání.
Stoupenci antického ideálu rovnováhy těla a duše rozhodně naleznou v Murakamim vhodný příklad: z mého pohledu bylo na knize nejzajímavější právě demonstrace, jak může každodenní běhání a s ním spjatá tělesná zdatnost a disciplína umocnit spisovatelův tvůrčí potenciál.
Překvapivě slabší byly reportáže ze závodů - z mého pohledu byly jen o něco lépe napsané, ale ne zásadně záživnější než nečetné amatérské výtvory, které lze nalézt na stránkách typu svetbehu.cz. To je ale možná tím, že jsem podobných reportů přečetl už značné množství a v této oblasti se opravdu těžko tvoří něco originálního.

1 27.01.2020

Tato kniha se nehodnotí lehce: na jedné straně vah bude dokonale zvládnuté spisovatelské řemeslo - autor vás přenese do viktoriánského Londýna s takovým mistrovstvím, že přímo cítíte pach každé ulice, slyšíte jeho ruch a máte pocit, jako byste to panoptikum postav sledovali pohyblivou kamerou umístěnou velmi blízko, až v intimní zoně dané postavy.
Na druhou stranu tato kamera někdy v čtenáři budí pocit ve stylu: "ukážu vám to jen proto, že můžu; dokážu přece snímat v tak vysokém rozlišení a s tak dokonalým podáním barev a kontrastů, že každý můj záběr, i ten nejbanálnější, bude pro diváka nekonečně zajímavý."
Příběh jako takový nebyl zcela bez zajímavosti, ale nakonec vyzněl do prázdna a nic hlubšího ve mně nezanechal. Knihu jsem si pořídil, protože ji přecházela pověst "velkého románu". Na to, aby této pověsti dostála, je ale zkrátka příliš přízemní.

4 18.01.2020

Čím je Michelandgelův David mezi sochami, tím je Vojna a mír mezi romány. Pro mě spolu s Bratry Karamazovými a Pánem prstenů to nejlepší, co kdy bylo napsáno. Tahle kniha obsáhne celý lidský život s jeho radostmi, smutky, touhami, zklamáními, nadějí i vykoupením. Je v tom i onom slova smyslu epická - velké množství postav a perspektiv, děj pokrývající velké území i relativně delší časový úsek (myslím, že pravzorem některých dnes populárních epických fantasy ság byla právě Vojna a Mír - s tím rozdílem, že Tolstoj si neukousl větší krajíc, než na jaký stačil, a příběh tu drží pohromadě a nerozpadne se pod rukama). Eseje o povaze dějin, kterými je příběh zbruba od poloviny (a ke konci víc a víc) prokládán, může většina čtenářů přeskočit bez toho, že by o něco přišli, pro fajnšmekry to je však další bonbónek navíc. Po tom všem pak autorovi odpustíte i ten roztahaný a přeslazený epilog.

9 18.01.2020

Je třeba počítat s tím, že to bude pěkně po rusko-kriticko-realisticku rozvláčné, ale pokud máte aspoň trochu čtenářské trpělivosti, tahle kniha vám to za ten čas, potřebný k jejímu zdolání, vrátí i s úroky. Dle mého názoru ještě lepší než v základní zápletce podobná Paní Bováryová; Tolstoj tu totiž nejen dokonale vylíčil tragédii a úpadek, ale nezapomněl ani na to, že život má ještě druhý pól - krásu a naději - viz druhá hlavní linie (román trošku klame názvem protože kromě Anny Kareninové tu patří prakticky stejný prostor i význam druhé hlavní postavě -Konstantinu Levinovi. Jeho osud je tu jakousi pozitivní protiváhou toho Annina).

5 18.01.2020

Jsem příznivcem silných příběhů a silných poselství a moderní literaturu v tomto směru shledávám méně zajímavou než díla starší. Nemám rád knihy, které stojí čistě na stylu - s jednou výjimkou, a tou je tato kniha. Ne že by tu žádný příběh nebyl, to ne, je jich tu naopak spoustu, ale prakticky žádný není dokončen a celé se to zamotává a zamotává, tak, že by to bylo frustrující, kdyby to nebylo tak brilantně zvládnuté. A pokud tu nějaký ten příběh s poselstvím je, pak je to oslava onoho tajemného a magického procesu, jež je spojený se čtením románů.

3 17.01.2020

Standardní Murakami - lehce (nebo v závislosti na vkusu hodně) temný příběh, pasivní, nezúčastněný hlavní hrdina, spoustu odkazů na západní kulturu, dobře se to čte a navzdory celkové neakčnosti je to natolik zajímavé, že -pokud vám ten styl aspoň trochu sedne- to přečtete velmi rychle. Tentokrát víceméně bez fantastických prvků a se silným důrazem na milostný příběh a tápání hlavního hrdiny - takže tohoto Murakamiho ocení i středoproudař. Narozdíl od něterých ulítlejších děl (Hon na ovci, Kronika ptáčka na klíček) však příliš necítím touhu se k této knize v budoucnu vracet.

5 17.01.2020