Jho diskuze u autorů

Chesterton nezaujme ani tak jako spisovatel - Příběhy Otce Browna sice obsahují zajímavé postřehy, díky nimž stojí za přečtení, ale z detektivního hlediska se těžko rovnají dílům jiných britských mistrů žánru. Totéž platí pro Anarchistu Čtvrtka - filozofické poselství je tu na úkor příběhu jako takového.
Právě ve filozofických polemikách a komentářích však Chesterton skutečně září. Nabízí v nich hloubku, vtip, dokáže v jednom řádku či odstavci vystihnout jádro problému, o němž jiní napsali stohy nic neříjajího balastu. Navíc má jedinečný styl - ačkoliv hluboko uvnitř uvažuje velmi rigorózně a logicky, vyjadřuje se jako básník, s hravostí. Jeden z autorů, jejichž četba skutečně dramaticky zvýší porozumění světu kolem sebe.

Otu Pavla zcela nekriticky obdivuji - ať už jeho sportovní tvorbu nebo povídky z vlastního života. V jeho jednoduchém stylu psaní není žádná manýra ani exhibicionismus, cítíte jak žije a dýchá se svými hrdiny, že skutečně věří každému slovu, co píše.

China Mieville sice nevyniká například kresbou postav a fakt, že je extrémni levičák, na jeho psaní také dřív nebo později poznáte - ať už v určité chudobě v paletě lidských vášní a motivací nebo explicitně v příběhu samotném -, ale přesto je spisovatelem par excellence. Všechny nedostatky totiž vynahrazuje ohromnou imaginací, bezbřehou fantazií i širokým rozhledem, díky kterýmžto kvalitám dokáže přicházet s fascinujícími náměty a příběhy. Jak už tu bylo naznačeno, někdy může mít čtenář trochu problém se v té záplavě kreativity zorientovat (zejména Kraken), ale pokud vám nevadí, že je to někdy v tomto směru trochu divočina a že ne vždy tak úplně tušíte, co se v příběhu děje, má vám jako autor hodně co nabídnout.