Jezinkabezinka komentáře u knih
Nemám ráda nadpřirozené jevy v "romantických" příbězích. Přijde mi to, že autorka neví jak ukončit příběh.
Ač předchozí autorčiny knihy, které jsem četla, splňovaly takový průměr lehké oddechové romantické literatury s trochou humoru, toto bylo až moc. Z každé stránky ukapávaly šťastné zítřky a blbost. Zápletka s bigamií fajn, ale vše ostatní v roce 1815? Jediný efekt této knihy je, že je čas si najít odbornou knihu o každodennosti v době regenství.
Stručně a vtipně shrnuté vazby (hlavně peněžní), které hýbaly světem. U střední Evropy, sem tam chybka - Rakousko nebylo království.
Příběh sám je dobrý, ač místy trochu nepřehledný pro toho, kdo nezná nic z japonské historie. Díky množství stran, kde jsou jen bojové scény, lze přečíst velmi rychle. A to i přes nepříjemnou transkripci. Snižuje to zážitek. V beletrii bych byla vždy pro použití české transkripce.
Oproti prvnímu dílu nejen, že ubylo humoru, ale celé mi to přišlo vulgárnější, jak slovem tak obrazem. Nějak nechápu tu potřebu překreslovat japonské porno (na originál se dá aspoň dívat). Celé to dělá dojem, že je to ušité horkou jehlou a zaměřené na rozkresleni dobových erotických příruček, což je poněkud zúžený pohled.
Nápad dobrý, ale chaotické zpracování. Ztrácela jsem se jak v ději, tak v kresbách.
Zajímavé příběhy, občas s erotickým zabarvením. Některé mají všeobecný pra- základ (stvoření - žebro, otázky jak na děda Vševěda), v jiných je náznak proniknutí Angličanů do folklóru.
Ze začátku dost nuda, od druhé půlky rozjezd. Párkrát jsem se i zasmála, ale měla jsem větší očekávání.
Povinná, velmi nezáživná kniha. Doufám, že se již přešlo k modernější a lepší učebnici.
Kniha je nabušená daty, ale tím hůře se čte. Čtivější je až závěr, kdy se shrnují jednotlivé jevy.
Samotný formát knihy také nebyl zvolen zrovna šťastně.
Nebudu se otírat o to, že na základě jedné notičky, lze vyslovit hypotézu. Spíš bych si všimla, že kniha je prostě špatně napsaná ( ... dostat z jalovice krávu ...) , přeskakování od podstatných k nepodstatnému a plno nepodložených emočních vztahů (nenávist/láska) a autorových domněnek. Navíc, aby to vůbec vydalo na knihu, je tam připojeno dost drbů o Habsburcích. U kompilací bych aspoň ocenila čtivost (která chybí) a vyvarování faktografických chyb (a pokud si jich všimnu, tak to snižuje kvalitu úplně všeho). Když už měl autor potřebu se zabývat nápadem, že František Josef I. je otcem TGM, tak proč nás neseznámil s císařovými ostatními levobočky? Srovnání císařova vztahu k ostatnímm dětem by bylo rozhodně zajímavější.
Opět lehce napsané historické pojednání. Některé nesrovnalosti na konci ve jménech by asi šly na vrub překladu. Další nezvyk je zaměňování "qu" za "kv" , to beru jako překladový vývoj.
Pro upřesnění Skandinávie, Island a Británie jsou zmíněny jen okrajově. Pro svůj časový rozsah je kniha méně čitelné, občas by u právních zvyklostí neurazila jednoduchá tabulka s přehledem poplatků, než popsání hromady stran. Některé informace se opakují. Čtenářsky nejpříjemnější je úvod a závěr. Dojem z knihy, že Evropu doteď výrazně rozděluje lines Romanum by chápavý čtenář odhalil i bez ní, další zajímavé myšlenky a informace o kmenovém společenství, tak zaniknou v nevhodném rozsahu. Rozdělení na dvě publikace by bylo vhodnější. Kdo si fakt chce přečíst něco o právu, tak směle do toho.
Poznámka k překladu: sv. Ansgar mne opravdu naštval, ale chápu, že když se to píše na wikipedii, tak je to asi pro mnohé usus, že. Proč používat zažité výrazy? Proč rovnou toho Oskara neškrtnout z kalendáře?!
Vtipně popsané momenty, opakující se rady a věty, aby si je ženy zapamatovaly. Na konci rady jak na "ně" krapet zavání manipulací.
Soubor statí, kdy za přínosné považují jen ty první a poslední. Prostřední se zabývají příliš filosofickými až teologickými otázky, což je pro průměrného čtenáře těžko stravitelné.
Kniha je velmi jednoduše napsaná, tím pádem se rychle přečte. Jedná se o zpracování příběhů na základě vypravování vrahů plus domyšlené pocity jednotlivých dívek. Chybí tomu pořádný úvod či závěr, který by poukázal na to, že většinou šlo o případy z nejnižších sociálních vrstev, kde chudoba a negramotnost jdou ruku v ruce. Postrádala jsem mapu Turecka, chronologický přehled. Což samozřejmě nesnižuje hrůznost příběhů.
Velmi nepovedený překlad, kterým trpí humor knihy a působí vulgárně. Navíc považuji za nevhodné nepoužívat zaběhnuté názvy.
Jedná se o jeden z příběhu ze souboru Sedm princezen