jaroiva komentáře u knih

Vtipná jednohubka ke sklence vína (nebo možná burčáku) s jistou dávkou nadsázky... Aspoň doufám, že to byla nadsázka! :D

3 01.05.2024

Příjemná detektivka ze zajímavého prostředí.
V první polovině převládá atmosféra starého panoptika, která mi připomínala knihu Ulička přízraků. Ta se mi taky moc líbila a ráda jsem si přečetla něco dalšího z podobného ranku.
V druhé polovině na mě působila spíš detektivní část ze současnosti. Začalo mě víc zajímat, kdo co...
Líbí se mi, jak se zločin postupně odhaluje synchronně v minulosti i v současnosti. Zajímavě vystavené časové roviny.
Od autorky si určitě přečtu i Prokletí rodu a doufám, že napíše i něco dalšího. Už po této jedné knize si ji řadím k oblíbeným.

6 01.05.2024

Deník farářky, čtený Terezou Kostkovou, mě moc nepřesvědčil, chybělo mi tam charisma M. V. Kopecké. V tomto smyslu jsem tentokrát byla s audioverzí spokojená. Přece jen když to čte sama, je to trochu uvěřitelnější.
Ale ani tak mě to nepřesvědčilo. Připadá mi to moc "připravené". Chybí mi ten její spontánní projev. Jako osoba v televizi na mě Martina V. Kopecká působila velmi mile a příjemně, což se v delším textu knihy úplně vytratilo.
Bylo to sice pro mě lepší než Deník, ale pořád někde u lepšího středu.

10 28.04.2024

Tak nevím. Mně to napínavé nepřišlo. Spíš ufňukané. Zpočátku mi to trochu připomínalo knihu M. Bootha A Very Private Gentleman. Ten se mi zezačátku taky nelíbil. Ale pak se to postupně zlepšilo. To tady nenastalo, drželo si to svou nezajímavost až do konce.
Za to, o jakém píše tématu, bych nicméně dala ten střed. Opakovaně mi tu chybí možnost dát čistou střední cestu. Takže to berte jako 2,5 hvězdy.

8 28.04.2024

Takový malý poklad. Sice je to psané pro děti, takže je to spíš taková pohádka o L. Braillovi, ale moc pěkná a zajímavá. Stojí za to nenechat jeho příběh upadnout v zapomenutí.
Z doslovu k překladu jsem zůstala dočista paf, když se ukázalo, že jde o překlad žákyně osmé třídy ZŠ! Klobouk dolů před Johannou Dostálovou.

8 28.04.2024

Poměrně zajímavá kniha o paměťových soutěžích, technikách memorování a historii zapamatovávání...
Z mého pohledu bylo až moc prostoru věnováno americké soutěži paměťových "atletů", ale tato soutěž byla vlastně rámcem, do kterého byly poznatky zasazené.
Zaujalo mě, jak se posunul význam knih během dějin psaní knih.
Také začátky zapisování, to, že čtení bylo prvotně hlasité a další podobné perličky z oblasti pamatování, memorování atd.
Pořád jsem si říkala, že jo, je to hezké, nějaké ty paměťové paláce (už jsem o tom něco četla), ale k čemu je to vlastně dobré v běžném životě.
Paměťové metody uvádějí, jak si něco lépe zapamatovat. Ale podstatné je pro mě, co si má člověk pamatovat. Není dle mého potřeba si zasviňovat paměť seřazením balíčků karet nebo desetinným rozvojem čísla pí na x míst.

Nakonec i sám autor píše, že tyto techniky nepoužívá, aby si zapamatoval telefonní čísla nebo nákupní seznam, ale že raději použije papír a tužku.
A tak jsem nakonec spokojená, že v samotném konci i uvádí, k čemu to jemu pomohlo a co si z paměťové soutěže vzal pro běžný život.

9 27.04.2024

Musím souhlasit se slawou.capem, že je to narozdíl od fotra vtipné a milé :D
Poslouchala jsem audioverzi a i ta mě bavila.
Je příjemné narazit na takovou "normální" matku, která bere život s nadhledem. Ne jako všechny ty dnešní ekobio matky, které řeší, jestli se jejich dítě vejde do tabulek.
Moc příjemná oddechová věc.

10 26.04.2024

Začátek (snad tak polovina) ... "WTF, ať už se konečně vyžvejkne, o co jde!" Autorka zkoušela mou trpělivost. Kdybych to četla, tak to odložím mnohem dřív, než dojde k obratu a objasnění zásadního smyslu. Tím, že jsem to poslouchala, jsem ale vytrvala a poslechla i
Třetí čtvrtinu - hodně zajímavé, poměrně k zamyšlení. Tahle čtvrtina mě bavila.
Konec - ... má to konec? Jestli ano, tak je to spíš takový průměr.
Takže v součtu za tu 3. čtvrtinu 5*, první půlka 1*, konec 3* ... = 2,5*

8 25.04.2024

Jako jo, drogy jsou svinstvo, objednávat si vraždu taky, ale kdybych zapomněla na tyto dvě věci, tak mi úplně jako stejní šmejdi připadají aktéři Války o Uber nebo Bezonomie.
Je to podobný obchodní model. Ty druhé dva jsou možná v některém ohledu nebezpečnější, protože jsou legální.
Všechny tři knížky hodnotím vysoko. Jsou zajímavě psané a u Překupníka jsem dokázala úplně zapomenout na svět a jen hltala příběh. Musím vřele doporučit.

Kniha je hodně k zamyšlení. Právě při posazení vedle těch legálních "silikonových" start-upů se mi zdá, že těch rozdílů je relativně málo.

Nick Bilton mě dokázal opravdu zaujmout a kniha mě nepustila až do konce.

Dobrou půlku jsem Rossovi skoro fandila. A po dojití na konec knihy nemám o moc víc jasno v tom, jaký k němu mám vlastně postoj. Na jednu stranu chytrý chlapec s dobrými nápady. Na druhé straně se nechá zblbnout podivným filozofickým směrem, který by se dal částečně chápat, ale...
Přitom, když ví, na jak tenkém (temném) ledě se pohybuje, jeho postoj k bezpečnosti je přinejmenším svérázný. Snad představa o vlastní nepostižitelnosti?

Dvě doživotí jsou podle mě spíš exemplární trest. Dodnes nechápu ty americké násobky trestů. Jde pak třeba půl trestu odpustit, že by si jako odseděl jen jedno doživotí?

V každém případě děkuji dpxcz za tip na další knihu Zlá krev (J. Carreyrou), už se po ní poohlížím.

10 22.04.2024

Nelíbilo se mi to. Nesedí mi styl psaní, ani koncepce příběhu jednotlivých postav a samozřejmě je to depresivní.
Ale stejně myslím, že by se takové knihy měly psát, i číst. Takže mám splněno, nepotěšilo mě to, nelíbilo se, ale doporučuji přečíst.

Připadá mi, že máme někde v dějepise mezery, neučí se to nebo jsem nedávala pozor? Hodně věcí pro mě bylo úplně neznámých, proto i když se mi kniha samotná vlastně nelíbí, byla pro mě hodně zajímavá.

10 19.04.2024

Anotace uvádí, že je to beletrizovaný životopis. Tak nevím. Až tak beletrizovaný mi nepřipadá, spíš jen faktograficky, poměrně suše psaný seznam +- faktických dat.
Moc mi nevyhovoval styl psaní v budoucím čase. Celkově na mě kniha působí jaksi mrtvě.
Když se něco stane a následně je sděleno, že to a to se stalo naposledy v jeho životě, nebo že stalo se to a to, ale to se Gauguin nikdy nedozví, připadá mi to, jako by to bylo o Gauguinovi bez Gauguina.
Strašně neosobní životopis.
Četla jsem od autora už Seuratův životopis, ale tam mi to sedělo celkově k tomu matematickému pointilistickému stylu Seurata. Myslela jsem, že to bylo tím, že je to Seurat. Tady zjišťuji, že to je autorem a jeho stylem, a tak další biografie od H. Perruchota už oželím.

8 16.04.2024

Krátké, ale dost zajímavé. "Weird" a zároveň trochu erotiky, trochu k zamyšlení... A všechno tím typickým Bariccovým poetickým stylem.
Jeho knihy prostě jsou pro mě hodně zajímavé. A každá jiná.

Tento kousek mi tak trochu připomínal nedávno přečtenou Mexickou gotiku, ale takovou reálnější. Méně hororovou, jen bizarní. Trochu říznutou Waltariho knihou Cizinec přichází. Ta má úplně jiné téma, ale stejně nepojmenované postavy a něčím podobný styl.

11 14.04.2024

Baricco prostě v těchto svých krátkometrážních knihách dokáže rozehrát příběh a ještě se mu tam vejde i nějaká ta filozofie. Tentokrát je to přímo nachystané pro dramatizaci. Víceméně skoro celé formou rozhovorů.
Ještě nemám přečtené všechno, co je od něj dostupné, ale budu pokračovat.

8 14.04.2024

Normálně nemám ráda špionážní romány. Ale existuje pár výjimek, které se mi hodně líbí. A tato kniha se přidá k těm světlým výjimkám.
Bavilo mě to podobně jako filmová verze 3 dnů Kondora (knižní verze Kondora mě bohužel tak nechytla). Samotná hlavní zápletka je poněkud uhozená, ale budiž. Jako rámec a důvod pro celou tuhle útěkovou hru to beru.
Celkově mě to moc bavilo, takže tady bych i přivřela oko.

11 13.04.2024

Čekala jsem, až se mi podaří koupit ebook trochu levněji, protože za takovou pálku, jako je standardní cena, bych si to prostě nekoupila.
Podařilo se, ale nakonec jsem to stejně poslouchala. A asi jsem ráda. Ale i v audio verzi mě párkrát zarazilo nějaké přeložené slovíčko. Jistě to ale nebylo tak časté, jako asi je v písemné podobě. Tolik tedy pokud jde o formu.

Obsah - tam jsem poměrně spokojená. Takže tady bez váhání hodnotím tak na 4,5 hvězdy :)

14 11.04.2024

jako joo, bavilo mě to, ale Zeměplocha je prostě vymazlená, tohle je ve srovnání s ní jen takové "rychlé občerstvení"

10 08.04.2024

Krátké shrnutí (připomenutí) zeměplošských postaviček. Z mého pohledu milý souhrn. Takové "osoby a obsazení" s malým medailonkem u každého.

8 07.04.2024

Hodnotím knihu, nikoli metodu, o té jsem se moc nedozvěděla.
Někdo mi doporučoval Dýchánky na YT, ale já prostě videa na YT nesleduju. Narazila jsem pak na tuto knihu. "Super! V knižní podobě to bude pro mě mnohem lepší než sledovat videa..."
... Aha, tak ne - on je to jen rozcestník na ta videa. Tak zas nic.
Nechápu smysl této knihy. Pro ty, kdo rádi sledují YT, je možné dát nějaký seznam odkazů do nějakého příspěvku na YT, ne?
Sorry, ale tohle je podle mě zbytečné plýtvání papírem (v mém případě časem načítání interpretem audioknihy, naštěstí jen půjčené z knihovny). Vydržela jsem asi třetinu ehm... knihy? odkazovače?
Až budu mít náladu, pustím si tedy spíš to YT. Věřím, že změna dechu může změnit mnohé. Ale od knihy tohoto typu prostě neočekávám za každým odstavcem hlášku typu "více o tom na YT..."
EDIT: jak tak sleduji zdejší komentáře, tak ty velmi kladné dávají právě ti, kdo už metody znají odjinud (předpokládám z Youtube nebo možná kurzů?) a praktikují je asi i déle, než od doby, kdy byla vydána tato kniha. Čili to mě jen utvrzuje v tom, že kniha je pouze a jen rozcestníkem k tomu jinému podstatnému obsahu, který mi v knize chybí.
Poté, co jsem to zavřela, mám ale spíš chuť přečíst si Wima Hofa, na kterého se už delší dobu chystám.

11 07.04.2024

Životopisy jsou pro mě poslední dobou mnohem zajímavější než kdejaká beletrie. A i když se F. Gel snaží o korektní a nebeletrizovanou naučnou literaturu, nemůžu si L. Pasteura nezamilovat.
Ani tak (pro mě) suchá věda, jako je chemie, nemusí být nudná.
Zkrátka mě to bavilo a doporučuji.

11 07.04.2024

Jako velký milovník A.Ch. jsem v knihovničce ve wellnesu narazila na tuto jednohubku a během té jedné návštěvy jsem to pročetla.
Ráda jsem si připomněla citáty z knih, které mám dávno přečtené celé.
Asi je špatná anotace, když je tu tolik zklamaných komentářů.
Ano, jsou to jen vytažené větičky z knih o slečně Marplové. Ona to není žádná "literatura". Ale já tohle shrnutí oceňuji.
Nejvíc se mi líbil úvod - takové shrnutí života slečny Marplové, vyzobané z knih.
Vzpomněla jsem si na podobně "nesmyslnou" knihu, kde jsou vyzobaná fakta o Columbovi nebo o Sherlocku Holmesovi. Četla jsem i Malé šedé buňky a ani ty mě nezklamaly.
Jediné, co bych tu smazala, je štítek/žánr "Detektivky".

12 05.04.2024