JáraTym
komentáře u knih
Zítra je taky den
Rudolf Havlík
Zábavná, dobrodružná, lidská a v jistých ohledech velmi mužná kniha. Rudolf Havlík prostě umí a už se moc těším na "Horkou jehlou".
Dula
Michal Viewegh
Po dvou minulých, vcelku povedených dílech (to jest Biomanželka a se zavřenýma očima i Biomanžel), které byli místy opravdu vtipné a trefné, je tohle docela velké zklamání. Zdá se, jako by měl autor nápad jen na první část knížky (pasáž z Malediv) a pak náhodně psal, co se mu zrovna chtělo, a občas děj prošpikoval povídkami (které do děje absolutně nezapadají, což ostatně vypravěčka ihned po přečtení sama konstatuje, a které vyšly samostatně v povídkové sbírce) nebo pokusem o scénář (aneb, když nemáte sílu napsat dobré popisné části nebo ukázat, co má váš hrdina v hlavě), a vrchol toho všeho je divadelní hra (ve které spolu matka s dcerami mluví tak neuvěřitelně sprostě) dokazují, že pokus o návrat ke starým postavám a buď ulevit autorově imaginaci s vymýšlením nových, nebo založit propagaci na de facto úspěšných předchozích dílech, neopravňuje tuhle útlou knížečku k tomu, aby jste s ní jako čtenáři strávili čas.
V prvním díle byla vypravěčka milá, sarkastická ženská plná optimismu, ze které autor v dílech následujících udělal to, co sama odsuzovala, navíc s bohatou zásobou vulgarismů. Jedná (a není v tom sama) nelogicky, jen proto, aby se něco dělo, a aby kniha skončila tak nějak, jak knihy většinou končí.
Povídky
Zdeněk Svěrák
Ke knihám Zdenka Svěráka jsem byl z pravidla nedůvěřivý. Nikdy mě jeho styl psaní moc nebavil, přišlo mi to takové nevhodné, až vulgární. Knihu jsem si vypůjčil z knihovny se snahou najít v ní alespoň nějakou malou zálibu. Neuvěřitelné. Já jsem se začetl! A nejen začet. Já se dokonce i bavil. Povídky: Tetřev, Divačka, Za Přemkem Baštýřem a Vltava jsou absolutní top. Možná si tu jeho novou povídkovou knížku nakonec přečtu!
Poslední aristokratka
Evžen Boček
(SPOILER) 4,5
Tato kniha, je jak jsem očekával humoristický román. A musím říct, že jsem se i několikrát nahlas zasmál. Pro ty, kteří se rozhodují, jestli dřív film nebo knihu musím říct, že je to jedno, protože film knihu vůbec přesně nekopíruje, a všechny dialogy si vymýšlí, tudíž ve filmu a v knize je dost odlišný druh humoru. Bylo tam pár sprostých pasáží, které bych raději škrtl, a také mi vadilo nadměrné opakování jmen Cher, Schwarzenberg a Helenka Vondráčková, to si mohl odpustit.
Jinak se mi po literární stránce kniha velice líbila, a hned sem se vrhl na druhý díl.
Na kole přes Afriku
Tadeáš Šíma
Lehký, čtivý, optimistický cestopis, který vás pohltí natolik, že prostě knihu nedokážete odložit, a nutkavě chcete otočit na další stránku s tím, co se Tádovi z Prachatic, zase stane, čím vás pobaví tentokrát, a nebo jakou ilustrací (které jsou velmi originální a trefné) zase příběh doplní a poposune dál.
Bohužel se neubráním srovnání se známými Ziburovy cestopisy. Jediný rozdíl je ten, že Zibura si nedává žádný přesný cíl, jen procestovat nějakou zemi. To, že má Šíma cíl, dojet do Kapského města, není vůbec špatné, a ještě více to nahrává tomu, že knihu za dva večery přečtete téměř jedním dechem. Oba dva mají osobitý smysl pro humor s trochou té české nátury, která knihu opět obohatí o něco navíc.
Kniha rychlím tempem ubíhá (jako kilometry na autorově tachometru) a vy máte i po dočtení pocit, že chcete víc. Tudíž se velmi těším na další autorovu knížku.
365 - Gastromapa Lukáše Hejlíka
Lukáš Hejlík
Skvělý nápad, čtivé a poutavé zpracování a skvěle vyfocené fotografie. Ideální na cesty. Velmi doporučuji!
Černá věž
P. D. James (p)
Přespříliš popisných části ubírá docela dobře vystavěnému detektivnímu příběhu na dynamice. Samozřejmě že jsou některé nutné pro čtenářovu lepší představu - a skutečně tohle místo jsem si v hlavě vyfabuloval velmi dopodrobna a velmi barvitě, ovšem v některých pasážích by textu neškodilo proškrtání.
Jednalo se o mé první setkání s tímto hrdinou, a myslím že bych si ještě někdy rád přečetl nějaké jeho dobrodružství.
Sběratelé ostatků
Vlastimil Vondruška
I tento druhý díl, mě svým způsobem zaujal a chvílemi i dosti bavil. Jen bych, jako čtenář očekával více pasáží s oním "falšováním" ostatků. Velmi mě bavila pasáž s dobýváním jihočeského města a loupežné přepadení na začátku - co ovšem stále hodnocení knihy sráží je fakt, že se zde opět zbytečně vyskytovalo až přispíšil sexu, až dokonce do takové míry, že chvílemi máte pocit, že vám hrdina není sympatický a vidíte v něm jen neukojeného chlípníka. Jinak, i přes to - těším se na další díl!
Ochechule
David Drábek
Skutečný skvost české literatury. Vymyká se všem zajetým kolejím, nesnáší jistou stejnost dnešní literatury, používá jazyk, kterým mluví dnes a denně spoustu lidí, ale neodváží se jím psát, popouští uzdu fantazie (nejen autorovu) čtenáři, který nadšeně otáčí strany a po přečtení v člověku cosi něco zanechá. Ochechule baví. Ochechule dojímá. Ochechule je svá, halucinogenní, brilantní - a v mé knihovně ji patří čestné místo na polici s nejlepšími.
Zážitky z karantény
Halina Pawlowská
Zábavná optimistická kniha, která i v dnešních, ne moc snadných dnech dokáže vykouzlit úsměv na tvářit. Jedna z nejlepších od Pawlowské za docela dlouhou dobu.
iPohádka
Karel Kovy Kovář (p)
iPohádka je již druhou knihou Karla Kováře, který nám již představil svou autobiografii. Tentokrát se, ale vrhl na fantazy. To není špatné téma, dokonce si myslím, že je v této knize velmi dobře zpracované. Od první stránky vás to chytne, tudíž se nemusíte dlouho uvádět do děje, což na této knize oceňuji. Problém této knížky je, že do poloviny vás to bude bavit. Na posledních třiceti pěti stránkách vládne chaos. Nesrozumitelnost, opakování některých scén ze začátku... Na mě oněch posledních třicet pět stránek působilo tím dojmem, že se autor u konce spíše ztrácel a neměl úplně jasně stanovený konec. Také v některých pasážích to na mě bylo až moc "moderní" Ale, pokud jste "Kovyho" fanoušci, a máte rádi odpočinkovou literaturu, tak je pro vás tato kniha jako stvořená.
Kapřík Metlík - útěk
Jan Opatřil
Úžasná kniha s krásnými ilustracemi a skvělým příběhem. Nejlepší volba na četbu do přírody. Skvělá série. Už se těším na pátý díl.
Povídky z Brownfieldu
Jaroslav Tymich
Střípky z každodenního života v průmyslovém kolosu jsou pečlivě poskládány do čtivé mozaiky s vybroušenými pointami, bryskním jazykem a precizně vysledovaným odrazem ve skutečnosti. Nebo je to naopak?
Průměrně zamilovaný muž a jiné povídky
Michal Viewegh
(SPOILER) Kniha povídek, která v určitých ohledech kulhá hned v samotném jádru - povídkové stavby.
Nepochopitelné rozkouskování jedné povídky do tří samostatných povídek, kdy se pointu první dozvíte ve třetí a pointa druhé části chybí zcela.
Ucelený děj (kterému se děj skutečně dá říkat) a taky trochu autorovy snahy obsahují pouze první dvě - jedna odehrávající se v socialismu, což je téma které Viewegh kdysi dokázal velmi dobře zpracovat a díky kterému tolik lidí zná jeho jméno, je v tomto případě, až na pár replik nijakou historkou o sexu, bujném poprsí, a oplzlých komunistech a druhá, snažící se o psychologickou zprávu o manželství, které se sice dávno rozpadlo, nicméně navenek se stále tváří jako plně funkční, a jejíž text nevyniká takřka ničím, má přesto jakou-si "povídkovou" strukturu vyprávění.
Zbytek, jsou jen nevtipné anekdoty o velikosti penisů, práškách na erekci, obemílání schématu - starší muž a výrazně mladší žena, opakování slova průměrnosti odstavec za odstavcem a taky texty, u kterých se vám pár minut po dočtení nevybaví ani náznak jejich obsahu, aby taky ne - vždyť on jim zoufale chybí.
Autorův někdejší sarkasmus a svižnost dialogů mizí v záplavě klišoidních historek, nevhodných ani k vyprávění mezi přáteli, natož k vydávání v knize.
Zločin na stříbrném plátně
Vilém Křížek
(SPOILER) Teď nevím zdali jsem četl stejnou knihu jako ostatní recenzenti. Z pohledu historických reálií a dobové atmosféry je brilantní. Ovšem z oka čtenáře detektivek velmi podprůměrné. Přehršel postav které si, také díky jejím prezdívkám, nelze zapamatovat, jakákoliv absence napětí, nepochopitelná dedukce, a navrch korunovace - banální odhalení kdy se z nejočividnějšího stane "důmyslné počínání vraha" a to vše Vás dostává do situace kdy nemůžete před detektivem smeknout neboť to by skutečně vymyslel každý bystrý čtenář. Dám příklad - najde se mrtvola v bytě ženy která je v bytě celou dobu a první nad čím začne detektiv uvažovat je fakt jak se mohl vrah dostat do domu a kdy se musel odpojit od skupiny podezřelých. Nebo - naleznou se mužovi šaty a všichni si myslí že je po smrti utopením. A když ho jeden z podezřelých spatří venku všichni si okamžitě začnou myslet že jde o přízrak a snaží se vyvolat ducha. Ve světlech těchto literárních postupů nezbývá než doufat že autor detektiva zvládl využít i lépe.
Prorokyně a hlupák
Jonas Jonasson
Konec světa se sice blíží, ale konec dobrých humoristických knih, je tímto románem zažehnán.
Eragon
Christopher Paolini
Mé de facto první setkání s poctivou fantasy literaturou, na kterou jsem ze svého okolí slyšel tolik chvály, že se prostě nedalo dělat nic jiného, než, abych se do ní sám pustil. Svět je autorem velmi dobře vystavěn a má můj velký obdiv, neboť to byl v době psaní můj vrstevník, a o to víc si téhle knihy je třeba vážit. Co mně jako čtenáři vadilo a bohužel odtrhávalo od příběhu byli zdlouhavé popisy kraje, míst - ony samy o sobě nejsou špatné, pomáhá to ukázat velikost světa, ve kterém se nacházíme, problém je, že když autor popisuje cestu na deseti stranách, přestože by šla popsat na dvou, a přitom v ní není pronesen ani jeden dialog, je to trochu na škodu. Ubírá to na tempu vyprávění. Což je škoda. Za první polovinu z výše uvedených důvodů musím strhnout hodnocení, nicméně akční druhá část a samotné vyvrcholení považuji za velmi zdařilé a podnítilo mě si půjčit další díl. Možná je to jen můj pocit, ale ještě musím reagovat na hlavního hrdinu, neboť jak jsem tak četl, přijde mi, že hlavní hrdina fantasy knížek je vždy ten poctivý Mirek Dušín, bez jediné vady a vždy se na něj valí těžké životní rozhodnutí, a on ho vyřeší jak jinak než správně. Myslím, že by nebylo na škodu, i těm kladným hrdinům přidat, na ne příliš dobrých, možná až nedobrých vlastnostech, které mu brání v rychlejším překonávání příběhových překážek. Postavy tak působí více plastičtěji a čtenář se s nimi lépe ztotožní. Nic méně tato postava má dle mého soudu potenciál do dalších dílů značný.
Play Drábek
David Drábek
Drábek je skvělý satirik, komediant, a fantasta, jehož hry obsahují špetku toho všeho a dohromady, když se kvalitně smísí, tvoří chutný koktejl, který náhle začnete mít potřebu konzumovat ve velkých dávkách.