Ochechule
David Drábek
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478459/bmid_ochechule-4d5-478459.png
4
32
32
Prozaický debut známého a oceňovaného dramatika a režiséra Davida Drábka (* 1970) se vzpírá jakékoli definici. Příběh života po životě v krajině podivného a fatálního časoprostoru postupně graduje a sklene se v krasosmutně humanistické vyprávění. Dobrodružství necelé desítky postav, jež je s existenciální ne-logikou a ne-výběrem vržena do situace „po smrti“, provede čtenáře zábavnou i přemýšlivou formou pomyslným labyrintem světa a popem srdce, tak jak tyto vlastnosti známe z nejlepších dramatikových her (Akvabely, trilogie Jedlíků čokolády ad.). Příběh Davida, Obry, Gabriela, manželů Fenkových, biblických Adama a Evy, i eponymní Stařeny a lehce hororové Emílie Dřevojánkové pobaví i pozuráží čtenáře malé i velké, včetně nečtenářů. Tento dlouho očekávaný prozaický debut dramatika se vzpírá jakékoli definici…... celý text
Přidat komentář
Co napsat? Kniha nejde žánrově zařadit, označení Pro ženy je zavádějící. Zvláštním způsobem s humorem, nadsázkou, sebeironií vyjádřena cesta životem, dětství, dospívání, potřeba lásky, vztah k lidem nám nejbližším. A také vztah ke všemu, co nás ovlivňuje, cesta k víře a smyslu života. Zvláštně začínající příběh postupně nabírá na síle až ke konci, jako cesta člověka životem. Styl je nenapodobitelný, jako hry D.D.. Zasmála jsem se, řada scének by se dala převést do divadelní formy. Jedno přečtení nestačí, ke knize se budu vracet, ve spleti vtipu a myšlenek mi určitě něco uniklo. Naši nejbližší, i když nejsou už mezi námi, jsou s námi v našich vzpomínkách. Děkuji pane Davide Drábku za tuto neobyčejnou knihu. Hvězdičky nestačí.
Ještě dodatek, nevím jestli je dobře nebo škoda, že se kniha ke čtenářům tak pomalu probojovává.
Co bude po smrti? V den svých 40. narozenin chce nad touto větou přemýšlet každá žena...ségra vždy měla nos na super dárky a já jí tímto moc děkuji. Dlouho uvažuji nad tím, jak s knižním kusem naložím. Velkým štěstím Ochechule je její autor, můj oblíbený východočech, přibalila jsem tedy knihu do kufru na dámskou dovolenou na Madeiře. Protože, kde jinde ji číst, žejo . V úvodu mě trochu rozladilo úmrtí hlavního hrdiny, ale jeho setkání s další moji srdcovou záležitostí, Pavlou Tomicovou mi dalo naději, že po tý smrti bude asi pořádná sranda. A taky byla. Několikrát jsem na pláži explodovala smíchy, dokonce jsem musela i přestat číst, protože to prostě dál nešlo. Místy jsem pod slunečními brýlemi maskovala slzy...A pak mi bylo líto, že je konec. Byl to fajn den strávený ve společnosti Davího a jeho posmrtné družiny. Až mi bude smutno, začtu se do ní zas. Děkuju!
Skutečný skvost české literatury. Vymyká se všem zajetým kolejím, nesnáší jistou stejnost dnešní literatury, používá jazyk, kterým mluví dnes a denně spoustu lidí, ale neodváží se jím psát, popouští uzdu fantazie (nejen autorovu) čtenáři, který nadšeně otáčí strany a po přečtení v člověku cosi něco zanechá. Ochechule baví. Ochechule dojímá. Ochechule je svá, halucinogenní, brilantní - a v mé knihovně ji patří čestné místo na polici s nejlepšími.
Kniha dobře čtivě napsána. Scifi ani fantasy vůbec nemám ráda, ale toto bylo takové pohádkové, jako kdyby jste se vrátili do dětství. Kdyby takový byl onen svět, nevím, nevím, zda bych se měla těšit či děsit. Četla jsem pořád, protože jsem byla zvědavá.
Tápala jsem... sci-fi? fantasy...? příliš mnoho halucinogenů...?
Zkoušela jsem... Kam až je schopen autor ve své fantazii zajít. Kam až jsem schopná já dočíst.
Ale celou dobu mě to náramně bavilo.
Vsadila bych se, že autor zná mou nejmilejší literární sci-fi postavu - florofauna Bogo Bogo.
Jen jsem v rozpacích... Nenapadá mě jediný čtenář, kterému bych tuhle knihu mohla nabídnout... :-)
Chteli byste si precist neco zvlastniho? Tak to bych vam doporucila prave tuhle knizku... Je mozny, ze u toho ze zacatku obcas budete mit pocit, ze autor je tak trochu blazen na uteku, ale dlouho jsem necetla neco, co by se me tak dotklo. Na Davidu Drabkovi uz dlouhy roky nejvic ocenuju, krome lehce ujetyho smyslu pro humor, jeho hluboky lidstvi a to, ze svet vnima s rozumem dospelyho, ale ocima skoro detskyma. Je to syrovy a zaroven laskyplny, nekdy kruty ale i nezny, smutny ale i vtipny. Nekdy groteskni a jindy primy, az se vam zataji dech. Cejtite se u toho klidny a pak zase jako na trni. Chvili si rikate "jeee, tutuuu" a chvili zas "no do pr.ele, tvl" Je to lehce schozifrenni poulicni misunk vseho moznyho pocitovstva, ale na konci vam zbyde takovy hrejivo nekde tam vprostred hrudniku a slza v koutku, kdy si po docteni tu knizku zavrete a jeste ji chvili drzite, abyste si to hezko jeste na momenticek ponechali. Krasny to bylo moc! ️
Kniha bez anotace, kterou buď zkusíte anebo se jí raději obloukem vyhnete. Kniha o tom, co by mohlo být po životě. Kniha plná podivných postav i míst, zároveň však spousta aktuálních témat i autorovy osobní vzpomínky a reálná místa. Pokud ke knížce budete přistupovat bez očekávání a s otevřenou myslí, je možné, že si Vás naprosto získá.
U této knihy jsem si musela dát „čas na rozmyšlenou“, zda se mi vlastně líbila nebo ne. Po pár prvních stránkách jsem si myslela, že ji odložím, že takové knihy já přeci nečtu. Děj byl něco mezi snem a sci-fi a ze začátku to na mě působilo jako nějaká slátanina. Jelikož však knihy vždy dočítám, tak i tady jsem pokračovala ve čtení a jsem za to nakonec ráda.
Jelikož je kniha napsána opravdu čtivě, četla se mi pěkně, tak si mě postupně získala a začal mě bavit ten ironický pohled na dnešní konzumní společnost. Veškeré postavy nakonec dostaly hlavu a patu a byly to zajímavé typy, které měly v příběhu své místo.
Díky tomu, že celou dobu autor komunikuje v knize přímo se čtenářem, tak máte pocit, že jste součástí příběhu, tím se Vás to tak nějak dotýká. Navíc autor zde nejednou zmiňuje situace, filmy, hudbu a další momenty z běžného života a také prozradí spoustu věcí na sebe. Co je pravda a co nikoliv, už je však otázkou.
Autora jsem do této chvíle neznala, ani jeho divadelní hry, takže je to pro mě, dalo by se říct, objev tohoto roku .
Nakonec hodnotím dost vysoko a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Má něco do sebe a po dočtení mě donutila zamyslet se a bude ve mně ještě chvíli rezonovat. Rozhodně zvláštní, ale zajímavá.
David Drábek v sobě dramatika rozhodně nazapře, smysl pro rozehrání jednotlivých situací, jejich gradaci a cit pro trefné pointy pomrkávají z každé stránky. Když k tomu připočtu ještě originální smysl pro humor a fantaskní pohled na svět, v daném případě tedy spíše na život po životě, myslím, že už netřeba nic dodávat. Tuhle neotřelou pouť Zázemí zkrátka každopádně radím neminout! Mně při ní bylo veskrze příjemně a inspirativně.
Jak je psáno v anotaci, tak tento prozaický debut se vzpírá jakékoliv definici.
Dlouho jsem se tak nepobavila jako u Ochechule, vlastně jsem se během celého čtení této novely smála. Ale já miluju tento druh humoru, viděla jsem několik Drábkových her a všechny se mi líbily. Jako Obru jsem pořád viděla Pavlu Tomicovou. Moc bych chtěla, aby byla Ochechule vydána také jako audio a kdyby Obru namluvila Pavla T., tak budu CD pouštět donekonečna.
Takže lidé neškoďte, nikoho netrapte, neubližujte, protože víme, co takový Krabatý Soudce Kat s takovou ochechulí dělá. Vlastně nevíme, ale ani to nechceme vědět.
Pane Drábku, velké díky za tuto krátkou knihu
Překvapivý čtenářský zážitek, přestože divadelní hry pana Drábka mne paušálně nebaví a zpravidla mívám problém s jejich interpretací . Ochechule mne potěšila už názvem, který jsem si nejprve mylně interpretovala a který se vysvětlil až na samém konci příběhu. Autora osobně znám, a proto mne nechávají pikanterie z osobního života a divadelního prostředí chladnou, je však na místě napsat, že i bulváru chtivý čtenáři si přijdou na své. Příběh mi připomínal chvílemi obrazy Salvatora Dalího, chvílemi Sirotčinec slečny Peregrinové - zážitek pro všechny, kteří dokáží snít.
Zážitek!!! Jako hodně-kdysi ze Stopařova průvodce po galaxii, méně-kdysi z Tuláka po hvězdách, úplně-dávno z Nebřenského (aneb Kosmické snídaně), ne-úplně-dávno z Marťanské kroniky, ne-dávno z Vesmírné Odysey, jako-včera z Malého prince po čtyřiceti letech, jako-dnes z cesty vlakem do Loun, kde prý nejsou žádné tunely, ale stejně si jimi člověk musí projít... A to ten vesmírný rozměr zdaleka není to hlavní. David Drábek je Paolo Coelho bez klišé a Raymond Moody bez upachtěné touhy po přesahu - ten totiž přilétá sám s hravými příběhy, nostalgickým epizodami a lehce absurdními, přesto uvěřitelnými okamžiky cestou přes poušť k moři...
Ochechule mě potěšila. Na konci knížky nezůstane pocit "hotovo přečteno" ani pocit tísně nebo unylosti, za konci zůstává pár volných stránek. Výzva k poznámkám je pozvánkou do světa proměnlivosti, který máme jako čtenáři možnost dál větvit a probarvovat.
Ochechule je knížka psaná nenuceně, s divokou obrazností a upřímností, v jejímž jádru se skrývá veliká křehkost.
Navíc je prosycena humorem a sexualitou, tedy záležitostmi, bez kterých by byl zdejší pobyt poměrně nesnesitelný.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Ochechule |
| 2011 | Koule |
| 2003 | Česká divadelní hra 90. let |
| 2006 |  Vykřičené domy |
| 2011 | Aby se Čechům ovary zachvěly |
Četla jsem podruhé, tentokrát pomalu. Nezapře se autor s darem fantazie a zároveň dramatik. Škoda, že se kniha ke čtenářům jen pomalu probojovává. Bohužel vítězí upracované pesimistické romány našich autorek.
"A za komunistů se prsit tím, že se muchloval s budoucí manželkou vegetariána s jedním varletem, co konkuroval v oboru psychopatický masový vrah Stalinovi, jó, to by soudruzi asi taky viděli na hrabání uranu prstíkama v Jáchymově..."
úryvek z večerního vyprávění. Při čtení musíte být ve střehu, aby vám nic neuniklo. Celek je veliká fantazie o životě a životě po smrti.