Jakubicek komentáře u knih

Poetické cestování vlakem po mapě Evropy. Tohle je vrchol Rudišovy dosavadní tvorby. Je to trochu filosofické, trochu cestopis, trochu dějepis a hodně gastronomie. Miluju vlaky. Při čtení jsem se chtěl jen zavřít do jidelniho vozu, objednat parky a pivo a nechat se unášet na nějaké no name nadrazi třeba ve Finsku, Itálii nebo Slovensku. Pro mě je to takový prequel nebo sequel Winterbergovy poslední cesty.

2 14.04.2024

Ani nevím jak se tahle knížka ke mně dostala. Asi mě zaujala svou obálkou a prostředím. Na začátku jsem měl pocit, že autorka používá takové strohé a nezúčastněné věty. Že hodně popisuje děj a nedává postávám moc prostor se ukázat v jasnějším světle. To se ale změnilo zhruba v půlce knížky. Dostalo to hodně psychologicky nádech a poslední třetina byla plna emocí. Jako trojnásobný táta jsem měl několikrát slzy v očích. Silný příběh, nijak veselý z okupovaného Československa pod totalitní vládou. Autorku jsem neznal a na její styl jsem si zvykl a bavil mě. Doporucuju určitě dočíst až do konce.

7 05.11.2023

Dlouho jsem se na Aristokratku chystal. Jeden čas mi přišlo ze jsem ji viděl všude. Knížka mě bavila a dost jsem se při ni zasmál. Panoptikum zámku Kostka je správně pošahané, zabedněné a vytváří spoustu vtipných situací. Nejlepší částí pro mě byla zámecká zabijačka. Pak ale knížka nějak ztratí tempo, děj se stane předvídatelným a chybí nějaké vyvrcholení nebo rozuzlení. Zřejmě půda pro další díl. Po vlažném závěru ale nevím jestli se ke zbytku série dokopu.

4 01.11.2023

Je to napínavé, originální, zamotané a opět skvělé. Harry Hole tahá z rukávu další překvapení, nové emoce a nechybí ani klasické vtípky. Název knížky má několik rovin - primárně jde o fyzickou/biologickou žízeň. Později se ale ukazuje, že v podstatě všechny hlavní postavy mají po něčem žízeň - po úspěchu, po ambicích, po nesmrtelnosti, po uznání. V několika momentech je precizně vykreslený kontrast na jedné straně mezi norskou snahou o rovnost ve společnosti a na druhé mezi egem a osobními aspiracemi. V tomhle má ta knížka výrazný přesah. Finále je propracované a nechybí v něm zvraty, akce a několik ochutnávek, kam by se mohl příští díl ubírat. Jsem z toho nadšený.

7 30.07.2023

Originální příběh někde ze středního Východu. Knížka perfektně vystihuje náladu a atmosféru zapomenutého kraje, kde lidé nemají skoro žádné radosti. Tak jak příroda ustupuje a umírá tak se rozpadá i společnost. Je to až takový naturalisticky. Scény jsou drsný, surový ale líbivý. Hlavní hrdina je složitá postava, naivní ale během příběhu vyroste a držel jsem mu palce. Bavilo mě to.

8 09.07.2023

Originální příběh a téma. Knížka je hezký zamotaná a často jsem se vracel k předchozím kapitolám, abych si dohledat nebo ověřil informace, které během čtení dostávají nový rozměr. Možná jen těch hlavních hrdinů a dějových linek je trochu moc a je celkem náročný všechny udržet v hlavě. Ale jako provokativní a stimulující podnět funguje tahle knížka bezvadně. A člověk si nakonec řekne, že i v našem racionálním světě se mohou dít věci, které prostě vysvětlit nedokážeme.

3 14.03.2022

Tahle knížka mě nepotěšila. Na začátku mi to přišlo jako poezie bez veršů. Oceňuji jednotlivé pasáže, kde se pan Šindelka noří do každodenních maličkostí, pitvá je na prvočinitele a barvitě je popisuje. Ale nějaký silný příběh jsem tam hledal jen marně a upřímně jsem se od 70. stránky musel nutit abych knížku dočetl.

Tenhle zážitek nebyl ani nijak výjimečně intenzivní. Při čtení jsem necítil žádné velké emoce, osudy postav mě příliš nezajímaly a celou dobu jsem si říkal, co vlastně chce autor tímhle souborem povídek a ústřižků sdělit. Souhlasím s ostatními komentáři, že text má svoje kvality a je originální. Mě ale neoslovil.

02.01.2022

Knížka není špatná a výlet do devadesátek mě bavil. Pogy, kazety, první mobily - v roce 2000 jsem byl ve skoro stejném věku jako hlavní hrdinové. Ale ten příběh byl takovej jednoduchej, žádná velká překvapení, žádný velký napětí nebo nečekaný vývoj děje. Asi fajn na dovolenou k moři.

2 27.11.2021

Knížku mi doporučila manželka. Ze začátku mi to přišlo takové obyčejné povídání, prostě kluk s holkou, pak rodina, děti a věci okolo na které postupně nastaval čas. Ale druha půlka byla fajn a napínavá. Emoce, děj se příjemně ubíral kupředu, psychologie hlavních postav perfektní. Styl vyprávění originální. Příběh dobře ukazuje jak partnerství a vztahy nejsou černobílé a dlouhodobé neřešení drobných problémů může snadno vyústit ve zlomy které si nikdo (ani ten největší záporák nakonec) nepřeje. Knížka byl dobrej zážitek.

7 28.08.2021

Na začátku jsem se divil, proč má tenhle příběh tolik časových rovin. Na několika místech mi přišlo, že autor nás až příliš okatě připravuje, že "brzy přijde něco velkýho a nečekanýho. Od půlky ale začalo jednání postav dávat smysl a jednotlivá kolečka do sebe postupně zapadala. Akční scény byly napínavé a bavily mě. Finále knížky graduje a ukazuje jak se v malých osobních příbězích odehrávají velké dějiny.

Přečetl jsem to během 2 dnů a absolutně souhlasím s jedním z předchozích komentářů že Prak "má dlouhý ocas" - tedy že člověk o něm bude nejvic přemýšlet ještě pár dnů po dočtení. Pořád nemám jasno v tom, kdo byl největší záporák a komu naopak držet palce. Ale vlastně život nikdy není černobílý.

8 29.12.2020

Martin Řezníček je Pan Novinář. Profesionální, inteligentní ale zároveň lidský. Tahle knížka shrnuje jeho působení v USA. Jednotlivé kapitoly jsou trochu jako rozšířené reportáže, ve kterých autor vystoupí z role pozorovatele a přidává kromě dat a informací i osobní rozměr, pocity a zkušenost. Knížka je plná originálních postřehů a dává nahlédnout do zákulisí práce televizního zpravodaje. Člověk díky ní nahlédne do nitra současné reality Spojených států a pomůže mu alespoň trochu porozumět tomu, co pro Američany znamená Trump, rasismus, vzdělávání nebo svoboda. Popis rozhovoru s Henry Kissingerem nebo mravenčí práci kolem výročí "D Day" jsem doslova hltal.

Jednu hvězdu ubírám jen za to, že mi čiste subjektivně chyběl nějaký "uau faktor".

5 25.12.2020

Milá knížka pro milovníky Hájíčka. Opět se setkáme s výborně vykreslenou psychologií ústřední postavy. Cítil jsem se, jako bych tajně sledoval rok Mariina života klíčovou dírkou. Rozchody, emoce, vnitřní já i každodenní starosti. Hájíček umí perfektně zastihnout normální životní situace a překládá je tak, že i ze všedních momentů vznikne originální zážitek. Navíc pocházím z jižních Čech a moc rád si čtu o načem rodném kraji. Jen mi trochu chyběly ještě nějaké zásadnější zvraty a akce. Ale vzhledm k Mariině povaze byl asi pro ní tenhle rok už tak plný změn a novinek.

Rybí krev, Selský baroko a Zloději zelených koní mají ode mě hvězdy navíc za trochu větší napětí a silnější příběh. Plachetnice na vinětách ale i tak stojí za přečtení.

13 11.10.2020

Jednoduché a svižné vyprávění ze severu Čech. Místní atmosféra, nálada, lidé a problémy jsou vykresleny perfektně. Je to road trip, který se čte jedním dechem. Trochu mi jen chyběla hlubší zápletka příběhu.
PS: v Podkrušnohoří jsem za svůj život pobyl všeho všudy 1 hodinu. Tahle knížka mě ale určitě nakopnula abych tenhle kraj poznal trochu víc.

2 20.11.2019

Osobitý pohled pod pokličku práce investigativního novináře. Nad 20 let starými kauzami člověk jen nevěřícně kroutí hlavou. Ale z toho, co se děje teď mi běhal mráz po zádech. Trochu hrozí, že po přečtení uvidíte konspiraci a tajné spiknutí na každém rohu. Ale to je bohužel realita státu, ve kterém dnes žijeme a jací dnes jsme.

3 07.03.2019

Mám trochu rozporuplné pocity. Od začátku mi to přišlo spíš jako divadelní hra než jako samostatná knížka. Je tam spousta vtipných momentů ale chyběl mi nějaký ucelený příběh. Něco "za oponou", čeho se ty chlapský řeči dotýkají a k čemu směřují. Originalita se ale téhle knížce nedá upřít. A po přečtení mám sto chutí vyrazit do sauny :)

1 10.01.2019

Inspirativní knížka pro všechny, kdo sní o cestě na osmitisícovky. Je to zábavný čtení o životě v zóně smrti a o neuvěřitelném lidském příběhu Radka Jaroše. Text doplňují úchvatné fotky. Na konci jsem regulérně brečel.

2 31.12.2018

Originální a upřímné vyprávění o jednom ne příliš známém hokejovém osudu. Nechybí vtípky, osobní poznámky, silné okamžiky a především desítky velkých i menších příběhů z Československa, Kanady nebo Itálie. Je tam nespočet pasáží ze zákulisí kabiny, ze života týmů Vítkovic a Toronta a příběh se často dotýká i důležitých momentů a osobností české hokejové historie. Je to vlastně tak trochu hokejový dějepis očima jednoho kluka z Karviné. Nejvíc mě bavila Fryčerova kariéra v NHL a moc se mi líbilo, že často přiznal vlastní chyby. Tenhle příběh se čte na jeden nádech a rozhodně ho doporučuju každému fanouškovi.

5 10.03.2018

Opět napínavý příběh, tak jak jsme u D. Browna zvyklí. Tentokrát je kniha méně o nábožesntví a symbolech a trochu víc o technologii a budoucnosti. Bavilo mě to, ale chvílemi mi to přišlo trochu jednoduché a zápletky možná méně propracované než třeba v Šifře. Příběh je ze začátku rozvětvený, ale linky se celkem brzo spojí. Na první pohled vyprávění vygraduje ještě dost stránek před koncem knihy, ale pro mě bylo největší poselství trochu skryté v poslední kapitole. Fanoušek D.Browna by tuto záležitost neměl vynechat. Pro ty, kteří hledají knihu plnou symbolů a neotřelých úhlů pohledu bych ale nejdřív doporučil starší knihy.

2 11.02.2018

Knihu jsem přečetl jedním dechem a opět mě bavil pohled do nitra českého venkova. Navíc se Dešťová hůl odehrává jen kousek od mého rodného města. Příběh je silný, aktuální a má několik rovin: krize středního věku, návrat českého měšťáka na venkov a do přírody a samozřejmě hlavní linka týkající se čachrů s pozemky.
Zajímavé bylo střídání ich formy s popisem z pohledu 3. osoby. Popis míst, kde se příběh odehrává (byt, louka, statek), je parádní. Myslím, že zejména hlavní postava Zbyňka je perfektně vykreslená a člověk si po přečtení dokáže jasně představit, jak se cítí dnešní čtyřicátník trpící nespavostí. Rozjezd je pozvolný, příběh ale nabírá postupně na síle. Bavily mě flashbacky do Zbyňkova mládí. Chybělo mi jen ještě pár stránek o tom, jak dopadli hlavní záporáci.

11 10.03.2017

Osobitý vhled do života spisovatele, který běhá proto, aby psal. Člověk s Murakamim prožije New Yorský maraton, běh rozpáleným Řeckem, ultramaraton nebo triatlon na japonském pobřeží Pacifiku. Nejvíc se mi líbila pasáž, kde připodobňuje psaní k běhání - obě činnosti jsou fyzicky namáhavé, trvají (nesnesitelně) dlouho a ve finále je všecko o hlavě. I když má knížka jen málo přes 150 stran, je trochu náročné udržet 100% pozornost. Jednotlivé příběhy se ale nakonec propojí a v hlavě zůstane pocit, že pro věci, které mají stát za to, nestačí jen lusknout prstem.

2 12.02.2017