Jackjelly komentáře u knih

Říkal jsem si, že na kolo by se taková detektivka mohla hodit. Nic náročného, příběh příjemně plynul a já si mohl šlapat a poslouchat. A taky se konečně seznámit s detektivem Harrym. Neurazí, nenadchne a ani nezklame. Austrálie je vděčné a zajímavé prostředí pro středoevropana. A oživení postavami původních obyvatel Austrálie, s jejich dodnes složitým stigmatem nepochopitelného zacházení ze strany bílého obyvatelstva i v relativně nedávné době, příběhu dodalo na zajímavosti a důvodů k zamyšlení.

26 05.04.2021

Skvělá kniha. Tak trochu mi připomněla vášnivé diskuze v mládí na téma smyslu a nesmyslu lidské existence, víry v boha a vůbec. Diskuze o původu všeho dění, zla či dobra, víře či nevíře, normálnosti a nenormálnosti. O hranicích, které lze a nelze překračovat. O otázkách, které nás setrvale obklopují a sem tam zaútočí na mysl snad každého.
Tehdejší debaty končily obvykle prázdnými láhvemi a ranní kocovinou.

Nemá smysl se rozepisovat o samotné knize, pokud jste si podobné otázky někdy kladli, je to kniha pro vás. Pokud ne, i tak se je možné skvěle pobavit a přitom se hluboce zamyslet.

Pár citací, které mohou nalákat a potěšit:

"Úhelným kamenem Kevinova pytle řečnických triků bylo tvrzení, že vesmír je složený z utrpení a nepřátelství a nakonec člověka dostane. Díval se na něj tak, jako ostatní na nezaplacenou složenku; jednou budete muset zaplatit. Vesmír vás pustí na vodítko, nechá vás chvíli plácat a zase si vás přitáhne za krk."

"Je to smutné zjištění.
1) Všichni, kdo s vámi souhlasí, jsou blázni.
2) Ti, kdo s vámi nesouhlasí, mají moc."

"Žádný člověk nemá nekonečnou sílu.
Každý tvor, který běhá, létá, hopsá nebo leze, má svoji definitivní Nemesis, které se nevyhne, která ho nakonec dostane."

Mrtvého kocoura vynechávám, nechci prozradit pointu knihy.

19 05.04.2021

Celkem zajímavý námět i nápadité zpracování, nicméně od cca poslední třetiny to pro mne poněkud ztratilo na spádu a zajímavosti. Možná to bylo tím, že jsem knihu poslouchal v rozhlasové adaptaci a tak nezafungovala správně.

8 05.04.2021

Skvělá kniha. Vlastně skvělý nápad na formu. Nesoudí, nepohrdá, jen neuvěřitelně plasticky vykresluje.
Vykresluje šílený režim, ke kterému jsme ani u nás neměli v těch nejdrsnějších dobách 50 let příliš daleko.
Nelze jinak než doporučit k přečtení. A pro nenapravitelné obdivovatele těchto krvavých diktatur koupit letenky.

55 09.03.2021

Kouzelná sbírka, už to není ten hravý DADAArp, i surrealismus poněkud ustoupil lehké skepsi. Po WWII, Stalinovi, Hirošimě a dalších vymoženostech první půle XX. století není divu.
A tak si Arp, se zádumčivostí hodnou velkého umělce, přinesl sirky a škrtl. Výsledkem naštěstí nebyla ohořelá třídní kniha, ale tahle útlá a krásná sbírka.
Kdo hledá, co nás spasí, co ještě může lidstvo zachránit, může spolu s Arpem začít vzývat anděly. Je to uklidňující.

Snivci si vyprávějí
o jakémsi děťátku jménem Růženka
které si hraje s kuličkou
o velikosti zeměkoule.

Smíme prosit o jeden jediný zázrak?
Nemohl by nějaký zbloudilý anděl
nám trošku přispěchat na pomoc?
Ani by to nemusel být žádný
z těch úplně velkých.
Co by to bylo za hlasitý otřes
během vítězného tažení pokroku
kdyby se náhle veleroboti
spolu se svými dětinskými
velepokrokovými velemašinami
zřítili do bezedné latrýny!

14 28.02.2021

Holka v kapele. A zrovna v jedné z těch, které jsem měl hrozně rád. V roce 92 konečně šance je vidět naživo a teď došlo i na knížku. Myslím, že je skvělá, tak akorát alternativní, tak akorát feministická a tak akorát o holce, co byla dost originál na to, aby nezapadla.
Z mého pohledu mi pro vhled do tvorby Sonic Youth a jejich místa v alternativní scéně dala více informací, než obsáhlé rozbory či sebestředné exhibice. Ukazuje Kim Gordon jako silnou, citlivou a nedokonalou věčnou "holku", která se po 30 letech rozešla s manželem, následně skončila i kapela, a přesto se dokázala oprostit od nějaké přehnané zášti. I když smutek a zklamání je cítit velmi téměř po celou knihu.
Zmínky o známých hudebnících scény, spíše letmé a přesto dost vypovídající, doplňují osobní zpověď a já se přistihl, jak "závidím" možnost ocitnout se na soukromém mejdanu s Black Flag, jen tak si pokecat s Kurtem Kobainem nebo zajet s Michaelem Stipem za Burroughsem.
A ještě jedna věc, kterou považuji za velmi důležitou. Důraz na individuální samostatnost od mládí. Ono vypadnutí mladého člověka z hnízda, nutnost protlouct se nějak sám a dokázat sám sobě, že to dokážu. Kim to dokázala měrou vrchovatou.

A na závěr dobrá rada, které se Kim v době dospívání dostalo od maminky.
"V té době mi taky jednou vyprávěla, že kluci mají holky rádi kvůli vzhledu, ale klíčem k lepšímu vztahu je inteligence. Tahle dobrá rada mi způsobila spoustu neuróz. A navíc se ukázalo, že vůbec neplatí."
Myslím, že tyhle rady jsou fajn, ale ještě lepší je je úplně ignorovat :-) .

15 16.02.2021

Brutální příběh z dob, kdy si většina národa sladila kávu s Kájou, trnula s magorem Zemanem a znechuceně se pohoršovala nad pamfletem "Atentát na kulturu".
Naprostá většina měla hlavu zataženou ve své šnečí ulitě, snažila se zmizet v šedi davu a pokud možno přežít a nestarat se.
Sem tam měl někdo smůlu stejně jako hlavní hrdina a prožil si peklo, o kterém dnešní milovníci minulého režimu nechtějí nic vědět a tváří se, že nic takového neexistovalo.
Selektivní skleróza a ignorace historie je pro jedince milosrdný způsob, jak se vyrovnat s vlastním selháním a namluvit si, že vše bylo vlastně v pohodě.
Pro národ jako celek je tato bagatelizace skutečná tragédie a fakt, že jeden z "lidí v pozadí" tohoto příběhu dostal z rukou hradního rezidenta státní vyznamenání já osobně považuji za naprosté selhání společnosti.
Ani já v té době netušil (80 léta) , že je realita až tak brutální. Věděl jsem o Plasticích a procesu, který vedl ke vzniku Charty 77, měl jsem známé co skončili v base za nesmyslná obvinění jako bylo "výtržnictví" či "napadení" veřejného činitele, věděl jsem o Wonkovi. Že ještě v tu dobu existuje svět na úrovni 50 let jsem tehdy ale neměl tušení.
Proto děkuji za tuto knihu a doufám, že si ji přečte co nejvíce lidí. Jak málo stačilo, aby ten zločinný režim dokázal někomu zničit život.

31 13.02.2021

Druhý díl pro mě osobně překonal zážitek z dílu prvního. Tam, kde první díl končil náznaky budoucích podivných lidských vztahů, zmítaných velkými dějinami, kdoví proč spouštěnými nenávistmi, živenými drobnými osobními křivdami, tam navázal druhý díl v "plné polní" všech těch komplikovaných vztahů, které nám, normálním lidem, vnucují "kola dějin".
A tak najednou zjistíme, že Pepa odvedle je vlastně náš dlouholetý nepřítel, protože se jednou křivě podíval, a tady Wojczek vlastně nepatří do rodiny.
Dějiny střední (nejen) Evropy ve 20. století jsou plné podivných vzepjetí nacionálních vášní a s tím souvisejících malých i velkých tragédií. Paní Lednické se dle mého názoru podařilo skvěle na těch malých individuálních tragédiích ukázat zločinnost těch "velkých", tvořených vzletnými slovy o národech, o právech na vlast a na půdu. Vyvolávaných povětšinou lidmi, kteří nemají jiný zájem, než svůj osobní, čistě sobecký.
Mimo region to asi málokdo vnímá, ale ty rány stále ještě nejsou úplně zacelené a stále jsou na obou stranách lidé, kteří zaměňují lásku k vlasti a zdravý patriotismus za nenávist.
Málem bych zapomněl, složité osudy hlavních protagonistů románu jsou opět vylíčeny velmi uvěřitelně a umožňují si román vychutnat i bez případných geopolitických souvislostí.
A autorce moc děkuji, že se jí podařilo dostat do širšího povědomí informace o složitých dějinách našeho slezského pohraničí.
PS: Mimoděk mi během čtení přicházel na mysl jiný skvělý román s podobnými osudy z jiné oblasti našeho kontinentu - "Ptáci bez křídel" Louise De Bernièrese. Vřele doporučuji.
https://www.databazeknih.cz/knihy/ptaci-bez-kridel-5161

38 13.02.2021

Příjemné nenáročné oddechové čtení. Příběh vystavěný na základě několika víceméně ověřených historických informací, z nichž ta o ledu ze Sicilie coby obchodním artiklu mne celkem zaujala a budu muset zapátrat, jak moc je tohle reálná záležitost. A o Alexandrii si toho budu muset také nastudovat více, než jsou mé aktuální znalosti.
Hvězdička dolů za místy poněkud kostrbatý překlad, občas mě některá místa "tahala za uši" .

11 13.02.2021

Úžasné dílo, vysvětlující mnohé. Dostojevského, Tolstého, Kropotkina, ba i Dugina s Putinem.
Po jeho přečtení jsem stále nenašel síly číst pokračování.
Ta široká ruská duše, tak přívětivá a tak vražedná, je prostě pro náš civilizační okruh, který se potácí mezi afinitou k onomu východnímu, Zlatou hordou ovlivněnému (nebo deformovanému) pojetí významu jedince, a komplexem ve vztahu k tomu západnímu, stále bohužel přílišnou součástí naší existence.
Má zásadní a dodnes silně ovlivňující dominantní vliv.
Jako bychom trvale toužili uniknout, ale část z našeho národního já si hýčkala onen mesiášský pocit ochránců civilizace barbarského východu.
Osobně se domnívám, že je to základní dílo, které je nutné míti po ruce a k tomu číst mnoho dalších knih, které tvoří podkapitoly ruské historie a současnosti. Nebo naopak.
Každopádně, nebojte se do něj pustit, já sbírám odvahu na 2. díl. Nebude tak krvavý, pohrdání lidským životem přece jen proběhlo určitou redefinicí a masové vraždění ustoupilo před elegantnější metodou individuální likvidace ve smyslu "vzoru netřeba".

18 22.01.2021

Komentovat dokonalost? Jak?
Vezměte své malé děti a předčítejte. Pokud nebudou dávat pozor, pusťte jim film. Pokud budou nadále jevit známky nepozornosti, vezměte ručník a odejděte z domu.
Třeba budete mít štěstí a ...

19 22.01.2021

François Villon..................kdo jej v pubertě nemiloval, neprožil pubertu.

Komu nechybí, nebyl mladý.

Kniha mne nadchla svou kombinací
- kašlu na romantizujícího okouzlujícího Františka
- byl úžasný a sympatický rošťák
- a taky obyčejný šmejd
- paní Loukotková se mýlí/milovala ho/měla úchylku pro pro lumpy
- fakt si uměli v té době vychutnat popravy

x je správně

a máme testamenty
přežily staletí
a stále oslovují
u pramene i na střední škole prvních lásek

17 22.01.2021

Bondy!
Má smysl komentovat?

---
Zavřen na sedm zámků
mrtvý oddává se spánku

Spánek obnovuje síly
aby mrtví dále žili"
---

Více netřeba (toto je moje)

8 22.01.2021

Musel jsem mít, miluji Nicka ve všech jeho podobách a nevládnu angličtinou natolik, abych si troufal říct - překlady nepotřebuji.
Potřebuji.
Je tlustá, blbě se drží, King Ink I a II s drželo lépe.
Mám ji k občasnému poslechu, kdy chci vědět.
Kdy si sednu, pustím vinyl či CD a těším se na koncert.
Zase.

11 22.01.2021

Kniha, která byla tak trochu zjevením v tehdejší oficiální knižní produkci, najednou se z východu objevilo "světlo pravdy", krátce zazářilo, jak už to u východních hvězd bývá, a zase zmizelo za obzorem.
Na tehdejší poměry velmi zajímavá kniha, společně s Dětmi Arbatu něco, co nezářilo nekonečným štěstím ale mířilo na podstatu prohnilé diktatury.
Z mého dnešního pohledu trochu časově determinované dílo, které má sice co říci, ale oproti době, kdy jsem jej četl poprvé, ztratilo většinu svého kouzla nečekaného.
Mých 5* se týká doby, kdy jsem ji četl poprvé. Považoval bych za nespravedlivé ji hodnotit jen prizmatem dnešní doby.

14 22.01.2021

Začínal jsem několikrát.
Poprvé v roce koupě.
1994.
Je to let.
Jseš mladej, to nedáš, nech to po Dostojevském.
Posléze několik pokusů knihu přečíst, pochopit, vnímat v kontextu a neztratit se v šílenství světa okolo.
Nakonec definitivně dočteno, tzn. přečteno souvisle, v době, kdy je Foucoultův pohled na dějiny vztahu:
společnost/blázni/šílenci
/politici/moc/společnost/
strach/sebeobrana/ztráta boha/
a vůbec/
podrobován novým interpretacím, na které se těším a mám u nočního, lehce šíleného, stolku položenu knihu Šílenství a civilizace ( https://1url.cz/bz16o ) , abych se o nás i o sobě dozvěděl zase o kousek více.
Uvidíme, každopádně doporučuji před četbou jakéhokoliv Foucaulta dát si lehce dehonestující Sedmou funkci jazyka, myslím, že díla velkých myslitelů se mají číst s despektem k jejich osobnostem.

9 22.01.2021

Kdo nečetl není čech. Nebo Čech? Nebo fanoušek? Nebo nezná přísloví?
To je jedno, prostě zásadní kniha mnoha veselých generací, procházejících stále stejnými pocity, absurdnostmi a radostmi (života?) .

44 22.01.2021

Tuhle knihu jsem si vzal s sebou na vojnu v roce 89. Doma 3/4 ročního syna a za sebou i před sebou marné pokusy se z té zelené pakárny dostat pryč.
Nic lepšího, než Zámek (a taky Proces) jsem si k tomu číst nemohl.
Pan Zeměměřič K - jak jsem jej já tehdy chápal.
Po 30 letech nastává čas si s ním prožít onu marnost znovu. Ve svobodnější společnosti, kde postupně zase získávají ony podivné šedavé figury pocit nadřazené důležitosti.

25 22.01.2021

Klasická povídková antologie.
Že nejsou všechny povídky dokonalé? Buďme rádi! Jak bychom pak ty vynikající odlišili od těch průměrných a podprůměrných.
Navíc, každý ocení nějakou jinou, každý si najde svou parketu a něco odzívne.
Osobně mám rád tématicky laděné a ty Dozoisovy patří k tomu lepšímu standardu.
A co může být lákavějšího, než téma Darebáků? Každý má v sobě kousek nějaké té darebácké části osobnosti a rád si přečte, co vše by mohl, kdyby pustil svého vnitřního darebáka z řetězu. Naštěstí většina z nás zůstane jen u těch fantazií a stačí nám se občas ponořit do příběhů...

9 22.01.2021

Woody Allen.
Jistota! Smíchu? Ironie? Hořkosti bytí? Směšnosti pocitu vlastní důležitosti?
U něj máte jistotu, že najdete vše z výše uvedeného. Dobře se pobavíte i narazíte na pasáže, kdy, s elegancí Václava Klause seniora, pozvednete obočí a řeknete si: "Vážně takhle?".
Za sebe mohu říci, že miluji jeho povídky, z nichž téměř každá by v rozvinutém tvaru mohla býti jeho filmem a miluji jeho filmy, které v sevřenější podobě by mohly býti povídkami v téhle knize.
V mém případě by si mohl s klidným svědomím odškrtnout: "Alelujá, prodáno!" .
Naletěl jsem prodavači hrnců a s nákupem jsem spokojen.

8 22.01.2021