Ivule9 komentáře u knih

Murakami nás nechává nahlédnout pod pokličku svého spisovatelského umění. V knize píše o tom, proč je pro spisovatele důležité číst, jak je pro něj osobně nezbytná fyzická kondice a denní rutina. Že mnohokrát přepisuje to, co napsal. Uvádí, jak rozepisuje postavy, děj a zápletku. Co si myslí o literárních cenách a o školní docházce. Proč odjel z Japonska do Ameriky a jaké spisovatele on sám čte. Pro mě určitě zajímavá knížka - už jen to, kolik desetiletí se udržuje v literárním světě je prostě obdivuhodné :-) Na této knize mě zklamal doslov literárního kritika, který v podstatě Murakamiho shazuje - ten bych vystřihla úplně.

4 20.08.2022

Za ten promyšlený a skvělý konec dávám 5 hvězdiček, kruh se krásně uzavřel. Doporučuji.

4 25.07.2022

Za mě top kniha roku 2022.

4 10.07.2022

Moc se mi líbil i Purpurový ibišek a Amerikána, ale Půl žlutého slunce je svým dějem nejsilnější a zároveň nejdrásavější.
Autorka velice realisticky popisuje každodenní život v Nigérii a skvěle vystihuje niterné pocity jednotlivých postav. I když se jedná většinou o bichle, vůbec mi to nevadí, připadá mi, že tam není ani slovo navíc. Jedná se o mistrně sepsaný příběh, kde se autorka nebojí nazývat věci pravými jmény a zavádí nás do světa mladých, idealistických revolucionářů a zároveň do děsivých detailů občanské války. Na pozadí této války jsou v knize stále stěžejní vztahy mezi postavami.

4 10.07.2022

Román o lásce, předcích, dějinách a osudových zvratech. Tuhle knížku od ghanské autorky Yaa Gyasi určitě řadím mezi nejlepší knížky co jsem kdy četla. Ten příběh je doslova ohromující. Sledujeme osudy potomků dvou sester Effie a Esi, rozdělených v Africe v 18. století. Jedna větev předků žije v Ghaně, druhá se jako otroci dostali do Ameriky. Mapuje celkem 300 let života potomků až dodnes. Často jsem se vracela k rodokmenu, který je vyobrazený na dalším snímku a všechny tyto lidi kniha zobrazuje. Máte strach z vody nebo z ohně? Až se dozvíte, co se stalo vašim prapředkům, možná pochopíte, proč se Vám to děje. Určitě se chystám na další africké autory.

4 02.06.2022

Silný příběh syrské rodiny utíkající z války protkaný poetikou včel a květin. Malé záblesky světla v černočerné temnotě. Líbilo se mi, jak spisovatelka příběh poskládala, že se střídaly chronologicky jiná období a kousek po kousku se vše odkrývalo. Skvěle vykreslený vztah Nuriho a Afry. Velké smutno, ale hezky vetkaná naděje. Doporučuju k přečtení.

4 16.04.2022

Krásná kniha uvnitř i navenek!
Napsáno svěže, s četnými metaforami a citoslovci (s těmi autorka postupně naštěstí ubrala) a spoustou skvělých postřehů a detailů (taky je to pěkná bichle :-).

Příběh se odehrává v Dorsetu na jižním pobřeží Anglie v letech 1919-1945 v rodinném panství Chilcombe. Pán domu, vdovec Jasper, který už má tříletou dceru Cristabel, si přivede mladou nevěstu Rosalind, milující okázalost a pořádaní večírků. Příjezdem Jasperova bratra Willoughbyho, hrdiny z 1. světové války, se vztahy změní.

Od dospěláků se přesouváme k dětem: Cristabel, Floss a Digbymu, kteří jsou ve vzájemně zajímavém sourozeneckém vztahu (více nebudu spoilerovat). Nerozlučná trojka. Rázná Cristabel založí divadlo v kostře velryby, vyplavené mořem.

Jak děti dospívají, přichází druhá světová válka, která osudem všech zúčastněných pořádně zamává a dostaneme se až do protiněmeckého odboje ve Francii.

Úžasně napsaná kniha s poutavým smutno-krasným příběhem, zavedla mě do nečekaných míst.Líbíl se mi charakterově sourozenecký trojlístek, jak děti držely spolu, protože od dospěláků neměly zrovna na růžích ustláno.

Motiv divadla v kostře velryby byl skvělý! V příběhu byly i zajímavé vedlejší postavy. Celé to mělo charisma, rozhodně doporučuju a dávám 5 hvězd.

"Jako první vystoupil z kočáru otec, oblý a spokojený jako naducaná fazole vyloupnutá z lusku."

"Flossie si uvědomuje, že je v tom určitá síla, vůbec nic neříkat. V mlčení se už docela vyzná, zjišťuje, že jich existuje mnoho různých druhů."

"Copak není směšné všechno, když si udržuješ dostatečný odstup?"

Autorka mě knihou Ostrov žije úplně dostala! Do příběhu zapracovala tolik krásných myšlenek...

Celé to do sebe pěkně zapadalo a navíc vždycky cením ekologický přesah. Ale vlastně úplně nejvíc oceňuju, že se autorka pokusila zachytit samotnou podstatu života. Celá kniha se mnou zkrátka nádherně zarezonovala.

Příběh se odehrává na ostrově v zátoce Steephill Cove, kde žijí lidé více v souladu s přírodou. Jednoho dne se na ostrově něco stane, život se promění a hrdinové se vydají na cestu...

Příběh s prvky magie, fantasy, ze kterého čiší láska k přírodě, je o hledání sebe sama. Zajímaví hrdinové, napětí a skvělé popisy okolí. Jen jsem měla pocit, že se některé informace vícekrát opakovaly.

Celkově svěží, originální a zamyšlení hodná kniha.

"Téměř každý člověk, kterého v životě potkala, byl neúplný. Kolik důvodů k takové neúplností našla. Někteří si ji způsobili sami. Zabývali se v životě něčím, co k nim nepatřilo. Ignorovali svoje poslání. Jiní se udržovali neúplní záměrně. Měli pocit, že nemohou být nikdy šťastní, rochnili se ve svém neštěstí, ve své smůle, zarputile odmítali udělat kroky, které by je z jejich katastrofy vyvedly."

"Vynucováním ještě nikdy nic nezískala. Trpělivostí, to ano."

"Grass má velké, živé, bušící srdce. Vejde se do něj mnoho lidí, mnoho zla, které páchají, a on se snaží najít jejich proč, to proč potom ospravedlní a vloží do svého velkého, vřelého srdce."

3 30.09.2023

Naprosto skvělá kniha! Děj se odehrává v bagdádské čtvrti al-Batawín, ve válce, a v ruinách domů potkáváme úžasné panoptikum postav - stařenku Eliševu, která už spoustu let očekává návrat syna z války, vetešníka Hádího, který vykupuje a opravuje starý nábytek a rád si vymýšlí příběhy, šmelináře Faradže, ten skupuje domy v okolí, Al-Anwára, majitele plesnivého hotelu Arabství, který má asi 4 hosty, mladého novináře Mahmúda (ten hraje v příběhu stěžejní roli), Egypťana Azíze a další. V Bagdádu to v jednom kuse vybuchuje a v ulicích se válí části těl. Vetešník Hádí jednoho dne poskládá z jednotlivých kusů těl postavu "Frankensteina" a ten se stane nejhledanějším zabijákem ve městě.

Román je vícevrstevnatý, obsahuje prvky satiry, magického realismu, krutou válečnou realitu a i narážky na to, že vše, co je v televizi "musí být pravda".

Co se mi ale líbilo úplně nejvíc, byl ten mix postav, které jsem si už od začátku oblíbila.

Opravdu parádní kniha, doporučuju!

3 21.05.2023

(SPOILER) Knihy od Delphine de Vigan čtu ráda. Vždycky si vybere důležité, ať už nenápadné nebo třaskavé téma, a rozpracuje ho do příběhu, který donutí každého čtenáře k zamyšlení.

V této knize je to téma bezdomovectví.

Třináctiletá Lou potká osmnáctiletou bezdomovkyni No a snaží se ji zachránit. Lou má velmi vysoké IQ (moc mě bavily její myšlenkové pochody), což s sebou občas nese i komplikace. Její rodiče mají také své trápení, ale přesto Lou dovolí, aby s nimi No dočasně bydlela, než se dá dohromady (tady bylo krásně vykresleno, co dělá přítomnost No s matkou od Lou). Ze začátku to vypadá dobře, ale pak se vše zvrtne.

Lou je i vzhledem k věku ohledně No trochu naivní. Autorka se zamýšlí nad tím, kde je ta hranice, kdy se ještě lze vrátit do "normálního" života. No si toho v sobě nese příliš mnoho. Líbil se mi popis srážky reality lidí z jiných světů, v tomto případě těch doma a těch venku.

Jediné, co mi připadalo trochu nepravděpodobné, byl vztah Lou (zakřiknuté, pilné, o dva roky mladší) a třídního fešáka Lucase, který školu hodně ignoroval.

Knihu určitě doporučuju, je to silný text k zamyšlení.

3 09.05.2023

Miliónový jeep je naprosto strhující příběh!
Ta kniha je tak skvěle napsaná, že nemám slov. Styl psaní mi hodně sedl, připadal mi neskutečně vymazlený. A příběh samotný mě donutil přemýšlet, kde je ta hranice, kdy se ještě dají dát věci do pořádku a kdy už je to v háji.

Příběh mladého básníka, houslisty, emigranta, nekonečného snílka, lháře, zločince, hazardního hráče, megalomana a muže, který byl vždy přesvědčen, že má vše pod kontrolou. Sledujeme jeho život od malička až po hořký konec. Inspirací pro hlavní postavu byl Novákovi jeho otec. Dalšími postavami jsou manželka hlavního protagonisty (která teda musela mít nervy z oceli) jeho děti a různí lidé z různých fází jeho života. Hrdinův život i pád je líčen s upřímností a zároveň jakousi noblesou, což se mi líbilo.

No, ještě to budu chvilku rozdýchávat...

"A bytovky samy, ty laboratoře lidských konfliktů a územních agresí..."

" Ze všeho nejdůležitější je kontext, vždycky: neexistují žádné absolutní kategorie dobra a zla, všechno vždycky závisí na kontextu, který je pro každého pozorovatele, pro každého účastníka každé události jiný."

"Teď obíhala kolem dokola hranic města Radosti, Snu, Šílenství a Získaného zalíbení, aby se navrátila domů na barvu vášně, krve, sliznic, dluhů, prvního máje a exportérů Pravdy."

"Všechna stará euforie byla náhle zpátky včetně toho báječného pocitu, že mu prochází něco, čeho by se většina lidí vůbec neopovážila, že dává světu za vyučenou, že toho ví a prožívá víc, než kdokoliv jiný."

"Doma je doma a domov je výhradně otázkou kontextu."

"Popruhy byly zanedbatelná svízel, která neměla se svobodou nic společného, protože ta nemá nic společného s pohybem."

3 30.03.2023

Rozsáhlý román nositele Nobelovy ceny za literaturu - tureckého autora Orhana Pamuka.

Už při čtení prvních řádků jsem měla dojem, že čtu něco speciálního. Autor nás provádí životem Mevluta, původně venkovského chlapce z Anatolie, který následoval svého otce do Istanbulu za lepším životem a větším výdělkem.

Příběh se odehrává mezi lety 1968-2012. Sledujeme, jak Mevlut unáší svou nevěstu, jak prodává na ulicích jogurt a bozu - tradiční turecký nápoj, jak studuje, jak střídá zaměstnání. Do jeho příběhu vstupuje jeho široká rodina a Pamuk nechává každého z nich být vždy na chvíli vypravěčem.

Mezi řádky rodinné kroniky se dozvídáme, jak se Istanbul neuvěřitelným tempem rozrůstal a Mevlut nás provází jeho ulicemi. Na pozadí příběhu se odehrávají historicko-politické události a ty také vstupují do života našich hrdinů.

Klobouk dolů za to, jak Pamuk dokázal tak podrobně popsat rozvoj Istanbulu a udělat z něj vlastně dalšího z velmi podstatných hrdinů. Krásná symbióza mezi Mevlutem a Istanbulem a skvělé zakončení mnohovrstevnatého příběhu na poslední stránce.

"Nikdo nemůže zničit drahokam v tvém srdci."

"Je správné, aby všichni pořád žvanili o Bohu, vlasti a morálce, a přitom mysleli jenom na to, jak vydělat peníze?"

3 29.10.2022

Moje první setkání s Ditou Táborskou. Těžké téma, jak se adoptovaná žena - původně miminko fetačky celý život pere se špatným startem, přestože žije v milující rodině.

Brilantně vykreslené zejména hlavní postavy Malka (dcera) a Ina (adoptivní matka) a jejich veškeré myšlenkové pochody. Sonda do rozervané duše Malky a také skvělá sonda rodinných vztahů. Zajímavě vložená další linka Alice a Romana, kteří se snaží o dítě.

Líbilo se mi Intermezzo s Bohem, členění kapitol i celkové grafické zpracování knihy.
Trochu mě zamrzel konec - jak dopadla Ina. Přesto dávám 5⭐z pěti, protože před takovým zpracováním opravdu smekám.

3 26.08.2022

Přiznám se, že esej s tímto názvem by mě normálně úplně nelákala, ale vzhledem k tomu, že to napsala Chimamanda Adichi, tak jsem si to prostě musela přečíst. Protože pohled nigerijské autorky na tuto problematiku je určitě přínosný a zajímavý. Útlá knížečka, jasné sdělení a pár příkladů z Nigérie. Jednohubka, kterou stojí za to přečíst.

3 05.08.2022

Od jara se u mě jedná o pátou knihu z prostředí Nigérie. Hlavní hrdinka Adunni pocházela z malé vesnice a proto byl celý její příběh napsán lámaným jazykem, aby to působilo více autenticky. Pro překladatelku to musel být pěkný oříšek. Od prvních stránek až do konce jsem Adunni držela pěsti, aby to všechno dobře dopadlo.
Hlavní poselství je v tom, že i když má člověk za sebou hodně špatných věcí, vždycky se má zvednout a pokusit se následovat své srdce, což bylo v prostředí, ve kterém Adunni vyrůstala, vlastně téměř nemožné. Ale i přes četné překážky a s pomocí několika dalších postav se jí podařilo na tu cestu vykročit, což může být hodně inspirativní pro každého z nás.

3 19.07.2022

Další kniha od Chimamandy Ngozi Adichi, populární nigerijské autorky. Po Purpurovém ibišku jsem věděla, že si od ní musím ještě něco přečíst :-) Amerikána je rozsáhlý román o lásce a hledání identity. Zamilované studenty Ifemelu a Obinzeho rozdělí Ifemelina cesta do Ameriky, kde se stane uznávanou blogerkou a kvůli jisté události se přestane Obinzemu ozývat. Obinze mezitím zakusí život nelegálního migranta v Londýně a nakonec založí rodinu v Nigérii. Ifemelu se ale po několika letech rozhodne vrátit ke kořenům do Nigérie. Najdou po tolika letech a změnách v jejich životech odvahu setkat se?
Na Amerikáně je zajímavé i to, že je proložená Ifemeliny blogovými příspěvky a autorka umně střídá různá časová období a postupně tím odkrývá celou skládačku. Stejně jako v předchozí knize nechybí nigerijská politika. Zajímavá kniha k přečtení, skvělá autorka.

3 02.06.2022

Knížka mě na první pohled zaujala úžasnou ilustrací na obálce, která příběh skvěle vystihuje. Příběh samotný je psán naprosto upřímně, autorka nás pouští do duše Nahíd bez nějakých kliček. Líbí se mi popis - O lásce k dítěti a odporu k mateřství. Příběh odhaluje i pozadí íránské revoluce a jak nešťastně dopadla pro Nahíd a Masúda, kteří spolu ve vztahu více bojovali než žili a následně utekli do Švédska i se svou dcerou Arám. Arám stihla ve Švédsku zakořenit, kdežto její rodiče ne. A právě i o lidech z kořenů a lidech z písku je tenhle román.

3 02.06.2022

Román Zeď je jednolitý text bez jakýchkoliv kapitol. Jedná se o zprávu, kterou napsala žena, jenž zůstala za neviditelnou zdí, sama v lovecké chatě, v přírodě, jen ve společnosti zvířat a musela se stát soběstačnou, aby přežila (pěstovala plodiny, musela i přes svůj odpor střílet zvěř, neustále se zásobit dřevem atd.)

Text na mě po nějaké době začal působit až meditativně, z toho mě pak vytrhlo poměrně kruté zakončení.

S hlavní hrdinkou jsem se v podstatě hned ztotožnila, celou dobu jsem obdivovala, jak se chopila práce a jak to zvládá. V myšlenkách se někdy vracela ke svému bývalému životu, mateřství, lidskému pokroku, svobodě, spěchu a shonu.

Bylo to výborné, vynikající! Navíc se tu sešlo několik témat, o kterých ráda čtu a přemýšlím.

V medailonku autorky je na konci napsáno, že v německy mluvících zemích je Zeď považovaná za kultovní knihu.

"Kdo běží, nemůže se dívat."

"O své tísni jsem vždycky mlčela; muž by mi nerozuměl a ženy, těm bylo podobně jako mě. A tak jsme raději klábosily o oblečení, přítelkyních, divadle a smály se s utajovanou bolestí v očích. Každá o tom věděla, a proto jsme o tom nikdy nemluvily. Byla to zkrátka cena, která se platila za schopnost milovat."

"S naší svobodou je to smutné. Pravděpodobně nikdy neexistovala jinde než na papíru."

2 01.01.2024

Jedná se o příběh založený hodně na dialozích, zajímavě se v něm střídají vypravěči. Atmosférou mi ze začátku připomínal Starce a moře, i tady je hlavní hrdina rybář (Harry Morgan) a nacházíme se v oblasti Key West a Kuba. Stejně jako Santiago, i Harry je neuvěřitelný vytrvalec. Ale tady podobnost končí.

Autor nám v Mít a nemít ukazuje chudé muže, kteří jsou plní starostí, jak uživit rodinu. Příběh je to syrový a surový, se spoustou rvaček a drsného zacházení. Aby Harry sehnal peníze, riskuje svůj život ilegálním převážením osob nebo alkoholu.

Hemingway zapojuje i spoustu vedlejších postav. Je tady naznačena i kubánská revoluce, stávkování za lepší podmínky. Ve druhé části příběhu vystupuje i spisovatel Richard Gordon a jeho přítelkyně a řeší svůj vztah a další osoby z řad spíše "smetánky".

Celkově bych to shrnula asi tak, že často netušíme, co vše lidé mohou podstupovat a riskovat, aby měli co jíst, a že ani ti bohatí nemusí mít klidné spaní, což se řeší úplně na konci.

Mými oblíbenými díly i nadále zůstávají Stařec a moře a Komu zvoní hrana a co se týče Mít a nemít, tak tam vlastně nevím a nedokážu to nějak jednoznačně zhodnotit. Ještě o tom budu přemýšlet, mám z toho dost rozporuplné pocity, bylo to na mě takové až moc drsné a hrubé, i když asi rozumím tomu záměru a že to bylo napsáno v určité době. Přesto některé pasáže oceňuju a mám podnět k zamyšlení .

"Jenomže abys tím dobrým chlapem vydržel bejt pořád, to se nikomu nepodaří."

2 21.08.2023

(SPOILER) Havířovina mě docela bavila, bylo to napínavé, trochu tajemné a autorčin styl mi sedl.

Příběh o nepříliš úspěšné spisovatelce před čtyřicítkou, která se vrací po rozchodu k rodičům do rodné vesnice, a tam sepisuje svou třetí knihu o "Havířovině" - tajemném domě, jenž údajně přitahuje zlo.

Hlavní hrdinka zpovídá starousedlíky a z jejich výpovědí si skládá střípky mozaiky, co se v Havířovině kdy stalo, a do toho si mezi řádky řeší své osobní problémy.

Asi bych z příběhu vyškrtla (nebo pojala jinak) "románek" s truhlářem, ten mi tam přišel trochu jako pěst na oko a působil tak nějak rušivě, ale je to jen můj dojem

Jinak se kniha četla dobře, autorka v ní stihla naťuknout několik závažných témat, a bavilo mě i rozplétání příběhu. Konec na mě působil useknutě, pořád jsem byla ponořená v příběhu a najednou takový ten neočekávaný sek a konec...

Havířovinu můžu s malými výhradami doporučit.

2 20.06.2023