icewind komentáře u knih

Je pro mě paradoxní, že přestože se tématu holokaustu poměrně intenzivně snažím věnovat, o téhle knize jsem vůbec netušil jak intenzivní příběh s touto tématikou mě čeká....Věděl jsem pouze anotaci děje a o to víc je to pro mě naprosto neuvěřitelná, nečekaná záležitost, stavba příběhu, propletené osudy kde kolikrát maličkost rozhodne jak se bude život odvíjet dál a nebo zda přijde smrt..... tohle si prostě musíte přečíst, pro mě obrovský čtenářský zážitek.

21 24.04.2018

Temné, depresivní, zlomek naděje se objeví jen v několika okamžicích, které ale zase rychle pominou....je dobré mít ty okamžiky stále na paměti, aby je nepohltilo to co o ně dnes a denně usiluje, je jedno jestli tomu budeme říkat crimestop, doublethink nebo třeba korektnost.....

17 27.12.2020

Chtěl jsem ten příběh v sobě nechat doznít, usadit, vstřebat...ale nejde to. Ta tíha, která deformuje v totalitních režimech životy a osudy lidí na několik generací dopředu, se na mě doslova vyvalila a obklopila mě vrstvou šedi, temnoty, beznaděje a ztráty iluzí s třepotavým mihnutím naděje, že přece jen snad nic takového nemůže trvat věčně....Pocity trochu podobné jako u 1984, možná trochu víc..... v jednom komentáři byla uvedena myšlenka v tom smyslu, že jaké krutosti na lidských životech páchá totalitní režim, ví přeci každý. No pokud to ví opravdu každý, tak mě zaráží kolik lidí se stále nestydí svými sympatiemi k podobným totalitním režimům a kolik stesku se stále ozývá po době před r. 1989 jako celku nebo po některých "vymoženostech" socialismu.....no děkuju pěkně. Ale zřejmě tahle sorta lidí čte trochu jinou literaturu, než je tohle. Z které je mi sice smutno, ale o to víc si pak vážím toho, co je a co žijeme i se všemi chybami a nedostatky.

16 11.02.2023

No co s tím sakra....řekněme, že nejsem úplně cílová skupina a psát do komentáře č. 988 nějaký neotřelý postřeh to je skoro stejně náročný úkol jako pospojovat osudy dvanácti žen tak nějak aby to dávalo smysl, aspoň trochu nebo aspoň nějaký smysl.....
Co mi zásadně chybělo - k četbě se měl ve formě přebalu dodávat vývojový diagram aby si čtenář mohl zakreslovat kdo s kým, kde koho to...no...řeže... a co komu šlohnul, případně opatřit každý výtisk výraznou polepkou "Určeno pro sociální inženýry".
No řečeno slovy klasika "nechci do toho nějak zabrušovat", celé to působí dojmem jako by někdo posbíral střípky různých partnerských katastrof, tragédií a smíření s osudem, snažil se to nějak slepit aby to vypadalo, že to k sobě patří a na konci se to rozpadlo jak ta čínská váza. Rozptyl přes všechny věkové kategorie zaručuje, že se tam najde kde kdo a je úplně jedno, že charaktery jednotlivých postav jsou ploché tak, že Polabská nížina vůči tomu působí jako velehory.
Doporučil bych jako rychloobrátkové čtení na ukrácení cesty při návratu z ne úplně povedené rodinné dovolené.

15 31.01.2019

Mordyjé, toť ale kniha! Dalo mi to zabrat jako křižákům pohyb v bahně u Sudoměře....moje první komplexnější setkání s husitskou historií, vyzbrojen znalostmi z Vávrových filmů a Oprásků sčeskí historje jsa při četbě u vytržení jak pravověrný katolík při Husově bohoslužbě. Naprosto famózní záležitost, měl jsem obavy jak se to vzhledem k rozsahu a spousty historických a dobových odboček včetně množství postav bude číst, ale obavy se rychle rozplynuly. Začal se objevovat poměrně plastický obraz zatuchlých středověkých uliček, obchodních cest a lesů plných lapků a desperátů, politické a církevní pletichy, atmosféra bojů, očekávání, zarputilé víry ale i totální destrukce a pach spáleného masa....a mezitím postava člověka, který musel mít neuvěřitelné charisma, který byl v mnoha směrech brutálnější než byla sama brutalita jeho doby a který tolik ovlivnil historii své doby i tu následující......
Historie podaná v podobě, která prostě baví a ať už si o husitství a Žižkovi myslí každý cokoliv, tohle zkrátka stojí za to.

13 11.12.2021

Nechce se věřit, že tohle bylo napsáno před 70 lety..... vizionářské scifi s depresivním pohledem na to, že ať už lidstvo expanduje kamkoliv, vždy si znovu vytvoří instituce na dohlížení na cokoliv se snahou zničit to co se nehodí a s koncem v sebedestruktivním finále.....a i přesto s kapkou naděje na konci. Fascinující čtení.

13 12.05.2018

Za mě spokojenost, přál jsem si tedy hodně vědět jak se děj odvíjel i po (na můj vkus) trochu razantně utnutém konci, ale možná o to větší důvod k přemýšlení než mít všechno dovysvětlené....horor asi ne nebo na mě ta psaná podoba hororů tak neúčinkuje, ale příběh mě docela pohltil a ani dost velkorysý počet stránek mi nějak nevadil. Líbil se mi i styl jakým autorka popisuje změny nálad v přírodě i duši postav, včetně asi oblíbených přívlastků, které se opakují přeci jen trochu častěji - křepce běhat apod. :)
Při čtení se mi vybavily i asociace na filmy k tématu různých rituálů a obřadů (Slunovrat, Rituál, Apostle....), navíc Orlické hory mám poměrně blízko a tak nějak blízké mi od začátku přišlo i rozpoložení hlavního hrdiny, zkrátka rozhodně jsem nesáhnul vedle a těším se s čím přijde autorka příště.

11 05.05.2023

Vskutku neotřelé setkání, ovšem co mě překvapilo asi nejvíc byl v každém rozhovoru až hmatatelný přesah do filozofických myšlenek a zároveň touha po něčem nehmatatelném a neuchopitelném....občas jsem měl pravda i pocit, že to zešílení se místy i celkem začalo dařit :) Ovšem v dnešní době našeho "běžněcivilizačního" šílenství je tahle kniha něco jako duševní klystýr, některé myšlenky, které zde padly mě nenásilně přinutily se jen tak lehce rozjímavě zamyslet za čím vším, že se to vlastně ženeme....Sice u svého způsobu života zůstanu, ale na setkání do divočiny se určitě zase někdy rád vypravím i díky výborným fotkám p. Šibíka.

11 10.10.2020

Kolosální záležitost....když čtu ostatní komentáře není toho mnoho co bych chtěl dodat snad jen.....shodou okolností čtu souběžně v rámci Edice historických dokumentů Atentát na R. Heydricha, kde je v záznamu Frankovy návštěvy u Hitlera ze dne 28.5.1942 uvedeno "....Vůdce chtěl nejprve pověřit vedením záležitostí říšského protektora obergruppenführera SS von d. Bacha, protože v něm viděl záruku, že zasáhne ještě agresivněji a brutálněji než Heydrich, a bude se bez zábran brodit mořem krve. Právě to si mají Češi uvědomit, že pokud jednoho odstřelí, nastoupí okamžitě někdo ještě mnohem "horší". Protože však říšský vůdce prohlásil, že Bacha nemůže postrádat na Východě, přišla řeč na generálplukovníka Daluegeho, který byl právě přítomen v Praze, a Vůdce se rozhodl pověřit jeho."

Představu čeho byl Erich von dem Bach-Zelewski schopen a co by se možná dělo pokud by dostal i v protektorátu volné ruce působnosti snad ani nechci domýšlet..... ale to jen jedna z mnoha věcí, která mě při četbě této pro mě jedné z nejzásadnějších knih mého čtenářského života, napadla. Srovnání krvavých -ismů v té nejkrvavější podobě, definice systémů kde lidský život nemá žádnou hodnotu, podání historie takovým způsobem, že i v jinak těžko uchopitelném čísle - 14 milionů mrtvých - dokážete vidět každý konkrétní zmařený život. Čtení, které ve vás zanechá tak hlubokou stopu, že už nikdy nezmizí a přesto, že kniha nabízí odpovědi, zanechá ve vás stále se opakující otázky - proč? Jak se tohle všechno mohlo stát? A může k tomu dojít znovu?

11 03.11.2018

Síla emoce historické události spočívá v síle vyprávění těch, kteří jí byli bezprostředně zasaženi. Zde konkrétně snad ani nezáleží na tom co dotyční zrovna v tu dobu nebo v době poté dělali, protože mrazí i z toho, že někteří prostě jen dál chtěli žít svůj život jako by se nic nestalo...Vyprávění, které může působit někdy zmatečně, chaoticky, nepochopitelně i neuchopitelně, dle mého vystihuje přesně to, jakým způsobem zodpovědní řešili katastrofu a nebezpečí, které vlastně na první pohled nebylo vidět....a dost možná předznamenává i to, jakým způsobem bychom reagovali my, pokud by něco podobného potkalo nás. Kronika budoucnosti.....

10 07.12.2019

Tohle není jen netradiční zobrazení holokaustu jako takového, ale i reflexe toho co všechno tyhle události spáchaly na duši a mysli těch co přežili a jak se následně vyrovnávali s údělem přeživších včetně dopadu na jejich nejbližší pokud jim tedy ovšem nějací zbyli.... souhlasím s pohledem v nedávném komentáři Grohlinky - obě hlavní postavy mi místy docela slušně lezly na nervy, ale dle mého to takhle mělo být podáno, je to cílený záměr. Vladek mi tedy nějak neimponoval ani svým jednáním před tím než doba a poměry naprosto zešílely a jeho reakce i v pozdním věku kdy při cestě partnerka jeho syna vzala do auta stopaře "švarcera" byla snad otázkou nebo povzdechem nad tím jestli lidstvo není odsouzeno k tomu aby se některé věci opakovaly pořád a pořád dokola..... na druhou stranu i přes ten "nanervylezmus" tak motiv takové náklonnosti a citu k někomu (Vladek a Anja a jejich shledání po válce), to byl další silný moment tohoto příběhu a možná i částečná odpověď na to kde hledat sílu jak zvládnout i naprosto nemyslitelné situace.

9 14.05.2023

Přísně vědecká publikace, která vyžaduje velkou dávku soustředění, ale téma je tak zajímavé, že mezní užitek četby dalece převyšuje investovanou energii :) Další přívlastek, který této knize sluší, je nadčasovost - závěry shrnuté v poslední kapitole s pohledem na tehdejší současnou situaci (kniha vyšla v r. 1988) naprosto sedí na to co jsme mohli nebo můžeme aktuálně pozorovat kolem sebe. Chtěl jsem vypíchnout pár citací, ale neudělám to, tato velice komplexní kniha si rozhodně zaslouží aby se k jejímu poselství propracoval každý sám za sebe.

9 01.08.2020

Příběhy těch, kterým přes noc ukradli dětství, kteří v okamžiku přišli o to co by měly děti vnímat a prožívat nejvíc - o pocit jistoty, radosti, toho, že na vás čeká táta s mámou, že máte svoji rodinu a místo kam se můžete každý den vrátit.... navíc tahle destrukce dětství proběhla za nepředstavitelně brutálních okolností. Tyhle pocity se linou všemi příběhy jako červená nit, jako barva na přebalu...jako pocity Posledních svědků. Souhlasím, že to nelze číst na jeden zátah, přesto, že mám k tématu docela dost načteno, tady jsem to dával po malých dávkách abych to stačil vstřebat. Není to snadné čtení.....

9 17.07.2020

Pokusím se být v hodnocení shovívavější....ano, jde o vyprávění člověka, který přežil, který chtěl poslat své vyprávění dál - a zde narážím na svůj osobní pocit (a jak jsem četl další komentáře, nejsem sám) toho, že v jeho vyprávění nebylo s velkou pravděpodobností zmíněno všechno.....Románová forma a styl vyprávění celému příběhu dodaly patinu jakéhosi místa kde bylo vcelku běžné klábosit s dozorci, častovat je ironickými komentáři, dovolit si věci, které byly relativně bez povšimnutí přecházeny a ještě zbyla ve volných chvílích energie na intenzivní love story se vším všudy a ke všemu máte nehoráznou kliku a to ještě několikrát po sobě. Když tak nad tím přemýšlím, chtěl jsem být shovívavější, ale .....v České sodě se s tím taky nemazali, tudíž Árijec pere na 1940, ke každému balení plastový esesáček zdarma a večer přijde možná šéf na večeři......

9 08.01.2020

Nejdřív jsem se chtěl podívat na TV seriál, ale u filmových zpracování dávám skoro vždy přednost nejdřív předloze a ještě než jsem se pustil do čtení pátral jsem trochu po skutečných osudech hrdinů této výpravy, o které jsem ke své škodě neměl dosud vůbec tušení.....Ale zpět ke knize - za prvé, nepůsobila na mě jako horor. Spíš to chápu jako mix literatury faktu v románovém podání s příměsí mystična, autor si dal velice pečlivou práci s historickými fakty a detaily a podání atmosféry, z které opravdu mrazí se skutečně povedlo.... tak tedy na pokraji smrti chladem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vyčerpáním, ale stálo to za to. Připijím sklenkou rumu na počest nejen kapitána Croziera, ale i autorovi za nevšední čtenářský zážitek.

9 24.05.2019

Uvědomil jsem si, že četba dílů Zeměplochy u mě působí jako určitá katarze, případně očištění duše a mysli mezi čtením věcí u kterých se člověk moc - neřkuli vůbec nezasměje a zároveň něco jako detox od běžných záležitostí smrtelníkova dne. Mort mi tohle nadávkoval plnými hrstmi, u Smrtě si nejsem jistý zda je namístě použít zrovna tohle přirovnání, ale ...CO? Vlastně nic :-) Výborná zábava, propracované drobné odkazy a narážky nejen na předchozí díly, ale i na náš zakulacený svět, s lehce pohádkovým zakončením, které ale příběhu nijak neublížilo.

9 21.01.2019

Místy až noirové podání atmosféry pařížských ulic a zákoutí se prolíná s duševním impresionismem Ravicových nálad....motiv pomsty mi připomněl ono slavné "z hlediska vyššího principu mravního....", lehce mě znervózňoval někdy až stoický klid hlavního hrdiny před hrozbou opětovného vyhoštění a existenčních problémů vůbec, ale vrásky z lásky a skoro až hmatatelná touha po odplatě, která je snad ještě silnější než cit, to je to, co mu nedá spát. Zamyslet se nad bezútěšností a životem, jehož budoucnost je bez vašeho přičinění rámovaná večerem a přece nepodlehnout temnotám...to je pro mě poselství této knihy.

9 06.11.2018

V Dánsku jsem byl jako neturista v r. 1992 při výměnném školním pobytu v rodinách, tehdy mi nejvíc hygge přišlo přivítání na radnici a hostesky co nám 16 letým smradům roznášeli na tácech cigarety Prince a doutníky i se štípačkou na špičky, neuběhla chvíle a přes vznášející se dým nebylo vidět jak náš učitelský doprovod jde pomalu a jistě do kolen.... Aktuálně jsem pochopil, že je nejvíc hygge se cpát masem, dortama a vůbec sladkostma čím hutnější tím lepší ...a hlavně si na to posvítit dyzajnovou lampou vedle vázy s měděnýma proužkama (pokud ji teda seženete) za nehorázné nehygge peníze a pálit svíčky jak na zádušní mši......Nu, tohle byl tak trochu můj čtenářský omyl....

9 19.01.2018

Mám dvě zásadní výtky - za prvé, název i obal knihy (který je jinak musím uznat velmi graficky povedený) tak nějak klame tělem, protože knížka rozhodně není o Čurdovi, kterému je navíc věnovaná až poslední kapitola. Za druhé - jak už bylo zmíněno v jiném komentáři - autor si doslova libuje v přidávání dehonestujicích přívlastků ke všem negativním postavám a to navíc způsobem, který po poměrně krátké době působí nejen rušivě, ale hlavně trapně. A když už nelze nic vymyslet ohledně výrazů obličeje tak měli aspoň na čepici výhrůžně rozšklebenou lebku, což se dozvíme během chvilky několikrát. Proboha proč? Předpokládá autor, že čtenář by si mohl špatně vyložit jednání a motivaci lidí, kteří zradili nebo už od prvopočátku hráli za temnou stranu? A proto je nutné dokola upozorňovat na žabí obličeje, štětky pod nosem, hyeny apod.? To asi o svých čtenářích moc valné mínění nemá..... tyhle emotivní výlevy mě zkrátka při čtení vyloženě lezly na nervy.
Jinak výběr postav zajímavý, historicky zdokumentováno, ale styl textu (včetně úsečných vět, které na vás autor střílí jak z kulometu) mi nesedl. Škoda.

8 21.09.2019

Tahle knížka mi udělala obrovskou radost a kombinace fiktivní části příběhu na pozadí reálných a historicky ověřených faktů vyšla paní spisovatelce náramně. A opět ta otázka....jak bych se v té době zachoval já, našel bych v sobě tu sílu a odvahu pomoct, nezradit, obětovat se....máte můj obdiv vy všichni stateční.

8 19.09.2019