iam.sokol komentáře u knih

K 1984 jsem se po letech vrátil v rámci čtenářské výzvy a jako před lety, i nyní po přečtení cítím, že na mě jde deprese a úzkost. Mistrovské a zároveň děsivé dílo, které nutí přemýšlet, jak asi vypadaly předchozí totalitní režimy, a zda by se něco podobného mohlo stát i nám v budoucnu (ačkoliv nemám iluze, že v některých státech "odlehčenější" verze Strany jedou na plný výkon).

25 28.08.2021

Vzpomínám si, jak mi taťka vyprávěl, že Psa Baskervilského četl jako puberťák na chalupě u prababičky, sám v sednici při jedné žárovce u postele, a pak se bál usnout, protože po půdě běhala kuna. Mně je sice skoro 30 let a knihu jsem četl ve městě za sychravého počasí, nicméně obavy ze spánku jsem měl také (především že mě zakousne náš malý kavalír). Sir Doyle napsal vskutku působivý příběh, při jehož čtení pracuje představivost na plné obrátky. Je to první Holmesův příběh, který jsem četl (když nepočítám množství zhléduntých filmů/seriálů) a těším se, až postupně do své knihotéky a především do přečtených knih budu přidávat další Doylova díla.

17 03.01.2021

Už od malička mě fascinoval starověký svět, především starý Egypt (než jsem se začal více zajímat o starověký Řím). Egypťana Sinhueta jsem tak měl na wish listu hodně dlouhou řádku let, až jsem se k němu konečně dokopal nyní v rámci čtenářské výzvy. Ačkoliv má kniha cca 800 stran, četla se doslova jako pohádka (i když archaický překlad byl někdy těžší na pochopení). Normálně bych ji přelouskal za pár dní, ale tím, že jsem ke každému městu, každé navštívené říši a každé stěžejní události hledal dodatečně externí informace, zabralo mi přečtení několik týdnů. Za mě skvělý počin, díky němuž si znovu pohrávám s nápadem navštívit starověké památky Egypta. A už se těším na další Waltariho kousek, který mám na seznamu (Tajemný Etrusk).

14 24.10.2021

Kmentu jako novináře sleduji už mnoho let, a když máme teď ty prezidentské volby, řekl jsem si, že se konečně pustím do této křiklavě žluté knížky, kterou jsem hodně dlouho odkládal. Co se týče stylu psaní, Kmenta zvolil krátké kapitoly, takže sází dynamicky jednu informaci za druhou. Aby se v těch všech jménech a společnostech člověk neztratil, jednou či dvěma větami je vždy připomenuto kdy, kde, kdo, co a jak. Co se však moc dobře nečte, je samotný obsah těchto kapitol. Je až děsivé, kam mohou zasahovat chapadla tehdejšího premiéra, o kterém je všeobecně známo, že nás všechny bere pouze jako prostředek k udržení si svého impéria. Bože nedej, aby se stal prezidentem.

13 18.01.2023

Kde jinde si znovu po tolika letech přečíst Petiškovy řecké báje a pověsti než během dovolené v Řecku. :)

13 31.08.2022

Ve své poslední knize Madeleine Albright vzpomíná na období po skončení jejího angažmá ve vysoké politice. Vtipné momenty prokládá vážnými tématy a pamatuje i na takové osobnosti, jako byl Václav Havel. Její život byl opravdu obdivuhodný a svět s její smrtí přišel o obrovskou personu vyznávající demokracii, humanismus a skutečnou službu pro stát. Madam Secretary, odpočívejte v pokoji a díky za všechno.

9 04.03.2023

Jestli mám nějaké období evropských dějin opravdu velmi rád, je to doba starověkého Říma. Díky poutavému stylu Roberta Gravese jsem se dokázal na několik málo dnů přenést do doby počátků císařství a prožít všechny pletichy, aféry, ale i příběhy vedlejších postav jako by je psal samotný Claudius. Jako u ostatních knih odehrávajících se v této době, i tady jsem měl potřebu si neustále dohledávat dodatečné informace a překvapilo mě, že v základu se Graves držel poměrně historicky velmi přesně. Skvělá práce a těším se na pokračování.

9 19.11.2022

Smrt na Nilu je jeden z nejznámějších případů Hercula Poirot, a o to více je to také jeden z nejzamotanějších příběhů s množstvím postav. Zpočátku chvíli trvalo, než jsem se zorientoval, proto je lepší číst knížku doslova na jeden zátah. Ačkoliv jsem viděl už dříve film s Davidem Suchetem, nepamatoval jsem si přesně, kdo byl skutečný vrah. A jak už u Agathy Christie bývá zvykem, člověk se to dozví opravdu až na posledních stránkách.

9 02.11.2021

Jestli jsem u prvního dílu Duny psal, že Herbert dokonale zkombinoval naší pozemskou filozofii a náboženství, tak u tohoto dílu to platí dvojnásob (možná spíše trojnásob). Absence jasně plynoucího děje sice znamená, že se tato kniha čte mnohem hůře, ale pokud je člověk ve správném rozpoložení, uteče to velmi rychle. Rozhodně tohle není četba na čtvrthodinovou jízdu v tramvaji, jako spíše na klid domova. Už se těším, až se vrhnu na třetí díl.

9 02.01.2021

Přátelé mi říkali, abych se nenechal odradit Pistolníkem, protože Temná věž jako celek je fantastická. Tak jsem se nenechal odradit, zatnul jsem zuby, těch prvních 200 stránek jsem nějakým způsobem přelouskal a teď budu doufat, že mi přátelé nelhali.

8 02.08.2023

Naprosto famózní úvod do jistě velkolepé série. Od Asimova jsem naposledy četl Já, robot ještě jako teenager a jsem moc rád, že jsem se tehdy nepustil i do Nadace. Čekal jsem klasickou sci-fi s vesmírnými válkami a bitvami, ale díky bohu jsem dostal mnohem víc, když Asimov propojil vesmírné pozadí s intrikami a vysokou politikou. To vše zahalené jasně nalajnovanou tisíciletou budoucností, která je však aktérům (a čtenářům) skryta. Přečteno na jeden zátah a už jdu rovnou na pokračování.

8 06.03.2023

K Válce bohů jsem došel vlastně úplnou náhodou, když jsem hledal nějakou tematickou knihu na letní dovolenou na Korfu. Nebudu lhát a rovnou řeknu, že jsem byl zprvu trochu skeptický, protože starověk miluji a s podobnými motivy s prvky fikce si už dříve zahrávala velká světová spisovatelská jména (a ne vždy to úplně vyšlo). Nicméně po dočtení více jak 500 stran (a skoro spálených ramenech) mohu konstatovat, že Petr Jaroněk stvořil vskutku kolosální epos hned s několika dějovými linkami, u něhož jsem si místy říkal, že něco takového přece nemohl napsat Čech ve 21. století. Autor chytře zvolil archaický styl psaní, nebál se jít za hranice pevninského Řecka a naplno využil fascinující starověkou mytologii s celou plejádou bohů i bájných postav, které známe z děl Homéra. Možná to je i tím prostředím, kde jsem knihu četl, ale já jsem absolutně nadšen a budu jedině rád, pokud si něco podobného budu moci znovu zase přečíst od některého českého autora či autorky.

7 17.08.2023

Martin Řezníček je pro mě synonymem Spojených států amerických a navždy budu mít jeho tvář spojenou s reportážemi ČT z této země. Patří mezi opravdovou špičku tuzemské žurnalistiky, proto jsem se těšil, až si přečtu jeho prvotinu. A dostal jsem to, co jsem čekal. Vzpomínky na zajímavé reportáže s širokým tematickým záběrem doplnil o zákulisní informace jejich vzniku a často i o příběhy, které respondenti prozradili mimo kamery. Bohužel omezený rozsah knihy nedovolil jít autorovi více do hloubky ani zahrnout více reportáží a zkušeností z jeho amerického působení. Snad se tedy dočkáme v budoucnu další knihy.

7 28.03.2022

Madeleine Albrightová je z mé strany snad nejobdivovanější ženou, která je ryzím ztělesněním amerického snu. K její hlavní autobiografii jsem se dostal oklikou po přečtení Pražské zimy, kterou před několika lety propagovala i tady v ČR. Tenkrát jsem měl možnost coby student navštívit její přednášku na půdě Masarykovy univerzity v Brně a už tenkrát jsem obdivoval její energii, eleganci a neskutečnou inteligenci. Kniha jako taková je opravdovým průvodcem světových dějin 90. let a ačkoliv jsem si myslel, že její život znám poměrně dobře, dozvěděl jsem se plno nových zajímavých věcí. Oceňuji i její styl psaní, kdy vážné diplomatické události prokládá vtipnými vsuvkami a různými příhodami. Právě díky nim jsem nakonec celou knihu musel "povinně" číst nahlas, takže jsem dělal svému příteli rovnou audioknihu. Obdivuji její život a její kariéru, a jestli někdo udělal opravdu skvělé jméno Československu ve světě, je to vedle Václava Havla právě Madam Secretary.

7 17.09.2021

Za mě velmi povedeně napsaný hanopis, po svých výměnách názorů s Jiřím Ovčáčkem si i troufám tvrdit, že leccos je z toho skutečně realita. Stylem mi to trochu připomíná Jonassonova Stoletého staříka, což vlastě není vůbec na škodu. Já jsem se velmi pobavil a ačkoliv považuji Ovčáčka za jednu z nejjedovatějších osob veřejného života, lidsky je mi ho líto, protože se obávám, že ho skutečně nikdo nemá rád.

7 02.01.2021

Grandiózní surreální, ale milé finále krvavé upíří trilogie. Kvalitou se trojka blížila prvnímu dílu s tím rozdílem, že byla o fous bizarnější. Skvělá práce, teď si asi dám od Kotlety na chvíli pauzu, ale těším se, až se k němu zase vrátím.

6 24.02.2023

Potřeboval jsem si po všech těch vážných tématech přečíst něco jednoduchého a Kotleta mi naservíroval přesně to, co jsem chtěl. Upíři, mimozemšťani, sex, krev, střílení, a to vše tak akčně napsané, že jsem knížku přečetl prakticky na jeden zátah. Neočekávejte nějakou náročnou literaturu, ale jen a pouze jednu velkou řežbu.

6 19.02.2023

Opravdu perfektní kniha, v níž Agatha Christie dokonale skloubila hned vícero svých detektivních hrdinů, kteří rozplétají vraždu bez důkazů. Až do samotného konce člověk netuší, kdo je ve skutečnosti vrah. A když už tušíte, kdo by to mohl být, nastane další a další zvrat. Agatha tohle prostě umí dokonale.

6 12.01.2021

S radostí jsem přispěl na knižní vydání této unikátní sbírky dadaistických básní všeschopného A.B., neboť se domnívám, že tento literární úkaz bude jednou bořit rekordy v aukčních síních. Nikdo nám totiž neuvěří, že něco takového tady opravdu proběhlo.

6 09.01.2021

Naaah. Námět je opravdu originální a zajímavý, ovšem zpracování s každou přečtenou stránkou čím dál víc vázlo. První třetina byla velmi čtivá, ale s každým novým setkáním dalšího "staničního národa" jsem už opravdu jen odpočítával kolik stránek mě ještě čeká. Druhou polovinu jsem už jen přemýšlel, zda knihu odložit. Za mě moc překombinované, chápu teda, že sci-fi, kor postapo sci-fi je surreálné, ale všeho moc škodí a v případě Metra jsem se modlil, abych už byl u konce. Do zbytku trilogie se budu asi hodně přemlouvat a to je v případě tohoto žánru co říct.

6 15.11.2020