iam.sokol komentáře u knih

Po několika měsících jsem se vrátil zpátky k Temné věži. Předposlední díl může sice působit chaoticky, ale pokud člověk dává pozor, všechny dějové a časové linky do sebe krásně zapadají. Zpěv Susannah je tak krásnou předehrou k závěrečnému dílu, který tentokrát nebudu odkládat a vlítnu rovnou na něj.

2 07.03.2024

David Attenborough bez skrupulí popisuje své svědectví o postupně vymírajícím světě a na již zavedených příkladech ve světě ukazuje, jak by bylo možné tento proces zvrátit. Ano, některé jeho návrhy možná zní utopicky, nicméně v jednom má pravdu. Náš svět je v současné době neskutečně bohatý, aby si takovou transformaci mohl dovolit. A velké státy s ní již začínají, bohužel však často na úkor chudších států. Po přečtení knihy jsem se podíval i na doprovodný film, který - přes nádherné záběry a komentáře samotného Sira - vynechal spoustu detailů z knihy, nicméně hlavní poselství zůstává. P.S. Život na naší planetě je jedna z těch knih, kterou by si měl přečíst každý, kdo má ambice vstoupit do politiky.

4 12.11.2023

Nikdy bych nečekal, že se zrovna v Temné věži dočkám odkazů na úplně jiné knihy či filmy z diametrálně odlišného žánru a období nebo dokonce zmínky děl samotného autora. Ale vlastně u Stephena Kinga by mě to nemělo vůbec překvapovat. Vlci z Cally jsou si v mnohém podobní s předchozím Čarodějem a sklem, jen jsou méně rozvláční a namísto vyprávění jsem se dočkal dalšího vývoje hlavních postav. Chvílemi je to opět totální mindfuck (jakože Zlá Tonka, Salem...), na což si už asi začínám i zvykat. Jen si říkám, čeho se dočkám v dalším dílu, Hobbitů, Darth Vadera nebo Kleopatry?

2 06.11.2023

Po rozjetých Pustinách se rozhodl King trochu zpomalit v cestě ka-tetu k Temné věži a sepsal poměrně rozsáhlé intermezzo, které pojal formou milostného románu s nádechem westernu. A vlastně proč ne.
P.S. Stále mě fascinuje to, že člověk nedokáže odhadnout období, v němž se nachází Rolandův svět, kde lidé zapomněli, jak fungují stroje, kde lidé znají naftu, ale neví jak ji rafinovat atd. Snad se v následujících dílech dozvíme něco více o tom, jakým způsobem se svět hnul.

2 07.10.2023

Jedním slovem - mindfuck. Měl jsem trochu obavy, aby po celkem rozjetém druhém dílu King nespadl zpět k rozvláčnosti Pistolníka. Ovšem takovou jízdu, jakou jsou Pustiny, jsem opravdu nečekal. Prozatím je Temná věž jednoznačným kandidátem na jednu z nejlepších sérií ever, jen prosím, ať jsou takové i následující díly.

4 24.09.2023

Stejně jako miliony jiných i já jsem vyrostl na knihách o Harrym Potterovi a ve svých 32 letech čas od času jdu a přečtu si celou sérii a kouknu na všechny filmy. Díky Tomu Feltonovi jsem se na okamžik mohl vrátit do kouzelnického světa, tentokrát však z druhé strany z pohledu jednoho z hlavních aktérů. Prakticky tři čtvrtiny knihy tvoří historky z natáčení a jen velmi povrchově se zaobírají dospíváním a duševním vývojem Toma Feltona. Osobnější hlubší zpovědi jsem se dočkal až v samotném závěru knížky. A přesně těch posledních několik desítek stran je to, co jsem chtěl v celé knize. Škoda. Na druhou stranu to ale asi chápu, koneckonců i Draco Malfoy, s nímž měl Tom Felton dle jeho slov leccos společného, byl tajemný kluk, který dával své emoce a myšlenkové pochody jen velmi zřídka najevo. V případě autobiografie je to však velmi málo. Škoda.

3 20.09.2023

Zatímco u Waltariho Sinuheta a Etruska se četla kniha prakticky sama už od první stránky, tady jsem měl zpočátku celkem problém se do knihy nějakým způsobem začíst. Přikládám to však historickému období, do kterého je zasazen děj (ano, se středověkem nejsem zas takový kámoš jako se starověkem) a místy až fanatickému chování Jana Angela, které mě místy lehce iritovalo. Dobré dvě třetiny knihy jsem si říkal, že výsledné hodnocení bude spíše průměrné, ovšem posledních více jak 100 stránek bylo naprosto epických. Ve výsledku knihu hodnotím jako další zdařilé Waltariho dílo a jak už tady v komentářích někdo zmínil, dokázal bych si představit i přenesení knihy na stříbrné plátno.

3 16.09.2023

Kdo má rád starověkou, kór řeckou mytologii, ten bude v sedmém nebi. Skvělá dovolenková oddychovka, kterou jsem zhltnul za dva dny na pláži.

1 21.08.2023

K Válce bohů jsem došel vlastně úplnou náhodou, když jsem hledal nějakou tematickou knihu na letní dovolenou na Korfu. Nebudu lhát a rovnou řeknu, že jsem byl zprvu trochu skeptický, protože starověk miluji a s podobnými motivy s prvky fikce si už dříve zahrávala velká světová spisovatelská jména (a ne vždy to úplně vyšlo). Nicméně po dočtení více jak 500 stran (a skoro spálených ramenech) mohu konstatovat, že Petr Jaroněk stvořil vskutku kolosální epos hned s několika dějovými linkami, u něhož jsem si místy říkal, že něco takového přece nemohl napsat Čech ve 21. století. Autor chytře zvolil archaický styl psaní, nebál se jít za hranice pevninského Řecka a naplno využil fascinující starověkou mytologii s celou plejádou bohů i bájných postav, které známe z děl Homéra. Možná to je i tím prostředím, kde jsem knihu četl, ale já jsem absolutně nadšen a budu jedině rád, pokud si něco podobného budu moci znovu zase přečíst od některého českého autora či autorky.

7 17.08.2023

Pokud první část Temné věže byla taková... trochu wtf, tak Tři vyvolení už měli konečně ten drive, který jsem očekával. King zde úplně odhazuje veškeré zábrany a nebojí se kombinovat různé žánry, což kupodivu funguje velmi dobře. Děj má svižný spád a doufám, že se stejně dobře budou číst i další díly a nesklouznou zpět k rozvláčnosti Pistolníka.

2 09.08.2023

Přátelé mi říkali, abych se nenechal odradit Pistolníkem, protože Temná věž jako celek je fantastická. Tak jsem se nenechal odradit, zatnul jsem zuby, těch prvních 200 stránek jsem nějakým způsobem přelouskal a teď budu doufat, že mi přátelé nelhali.

8 02.08.2023

Závěr původní série o Nadaci byl snad ještě ukecanější než předchozí díl, což je škoda, protože jsem se těšil přecejen na akčnější a trochu grandióznější finále. Celá kniha je prakticky o souboji mezi individualismem a kolektivismem, který je bohužel vyjádřen donekonečna opakujícími se dialogy. Aspoň že ta odysea po vesmíru to tak trochu zachraňuje. A zatímco v předchozích dílech (především v prvních třech knihách) dokázal Asimov v samém závěru překvapit formou nečekaného dějového obratu, u Nadace a Země je to spíš takové vaření z ničeho, jakoby sám autor nevěděl, jak to má vlastně celé ukončit. Škoda. Sérii jako celek ale hodnotím kladně a až si dám od Nadace trochu oraz, vrátím se k jejím prequelům.

1 23.03.2023

Předchozí tři díly Nadace se četly prakticky samy díky svižnosti děje. Čtvrtá kniha je však víc kecací, protože nabízí na stejné scény různé úrovně pohledu. Nechybí ovšem politika, vesmírné lodě, intriky, mocenské ambice, touha po vyšším dobru, jestli se to tak dá nazvat, a opět několik "whaaat?" momentů. Výsledek je jen lehce o něco slabší než předchozí díly, ale stále velmi kvalitní.

4 17.03.2023

Třetí díl Nadace, opět dvě části. První povídka týkající se Mezkova pátrání po Druhé nadaci mi svým psychologickým soubojem dvou entit připomínala Spasitele Duny. Trochu jsem se při čtení navazující povídky s dobrodružstvím Arkádie Darellové obával, aby akce nezastínila celý ten psycho vibe z první povídky, ale naštěstí Asimov prostě věděl, co píše a naservíroval nám další wtf momenty. Začínám mít pocit, jestli není vzdáleným příbuzným Agathy Christie, která ve svých knihách také do poslední chvíle mlžila a mlžila.

2 12.03.2023

Pokračování Nadace je tentokrát "omezeno pouze" na dvě části, nicméně to v žádném případě neubírá na kvalitě pěkně rozehrané série. Spíše naopak, některé zápletky byly o něco propracovanější a naprostý mindfuckový závěr mě donutil hned otevřít třetí knížku.

4 10.03.2023

Naprosto famózní úvod do jistě velkolepé série. Od Asimova jsem naposledy četl Já, robot ještě jako teenager a jsem moc rád, že jsem se tehdy nepustil i do Nadace. Čekal jsem klasickou sci-fi s vesmírnými válkami a bitvami, ale díky bohu jsem dostal mnohem víc, když Asimov propojil vesmírné pozadí s intrikami a vysokou politikou. To vše zahalené jasně nalajnovanou tisíciletou budoucností, která je však aktérům (a čtenářům) skryta. Přečteno na jeden zátah a už jdu rovnou na pokračování.

8 06.03.2023

Původně jsem si v rámci čtenářské výzvy dělal zálusk na verzi o Jindřichovi VIII. od Alison Weir, ale ta je bohužel k nesehnání, proto jsem se uchýlil k této velmi stručné biografii. Kdybych si tuto knihu otevřel před 12 lety v období studia na maturitu, asi bych ji ocenil o něco více jako takový úvod do otázky číslo 13 - vývoj evropských mocností v 16. a 17. století. Ale protože od té doby už mám o Tudorovcích něco trochu načteno, tak jsem se až na pár zajímavostí nedozvěděl nic nového. Velké plus této knihy je ovšem bohatý obrazový obsah, který tvoří de facto většinu knihy.

1 05.03.2023

Ve své poslední knize Madeleine Albright vzpomíná na období po skončení jejího angažmá ve vysoké politice. Vtipné momenty prokládá vážnými tématy a pamatuje i na takové osobnosti, jako byl Václav Havel. Její život byl opravdu obdivuhodný a svět s její smrtí přišel o obrovskou personu vyznávající demokracii, humanismus a skutečnou službu pro stát. Madam Secretary, odpočívejte v pokoji a díky za všechno.

9 04.03.2023

Grandiózní surreální, ale milé finále krvavé upíří trilogie. Kvalitou se trojka blížila prvnímu dílu s tím rozdílem, že byla o fous bizarnější. Skvělá práce, teď si asi dám od Kotlety na chvíli pauzu, ale těším se, až se k němu zase vrátím.

6 24.02.2023

Druhý díl Bratrstva krve už není taková jízda jako byla jednička. Mezi jednotlivými akcemi je větší množství hluchých míst, nicméně ta jsou vyvážena ještě většími bizáry v podobě upírů-transvestitů apod. A já tohle prostě mám rád. Jak jsem ale psal u předchozího dílu, nemůžeme čekat nějakou červenou knihovnu, zato však skvělou bohapustou krvavou jednohubku.

4 20.02.2023