horkosladka komentáře u knih

Když jsem knihu otevřela, tak jsem byla zpočátku zklamaná, protože kniha neobsahuje fotografie. Nakonec jsem ale byla mile překvapená, kolik zajímavostí jsem se o Marilyn dozvěděla. Marilyn byla velká čtenářka, v její knihovně bylo 430 knih, vystřídala 43 bydlišť, měla endometriózu (tu mám bohužel taky), spávala nahá jen s parfémem Chanel No. 5, měla také ráda hotdogy a šampaňské. Její matka byla schizofrenička, svého otce nikdy nepoznala. Trpěla pochybnostmi o sobě a depresemi, byla závislá na barbiturátech, brala sedativa, kterými zaháněla úzkost a nespavost. Jak řekl její bývalý manžel, dramatik Arthur Miller: "Snad kdyby byla větším cynikem nebo se ještě více vzdálila realitě, možná by ještě žila. Byla však básnířkou, která na rohu ulice recituje davu, který se z ní snaží servat šaty..."

5 10.09.2020

Netroufám si hodnotit hvězdičkami, tak to zkusím aspoň slovně. Kniha je bezesporu čtivá, začátek vypadá velmi slibně, ale jak už bylo v jednom z komentářů řečeno, vyumělkovaný konec příběh znehodnocuje. Celkově charaktery jednotlivých postav nebyly dotažené do konce. Navzdory emotivnímu podtextu se mě příběh nijak zvlášť emočně nedotkl.

Kniha má mně blízké téma - jako u knihy Útěk do divočiny. Ale upřímně, tohle psaní mě nijak nezasáhlo, až na skvělé části z knihy Walden od Thoreaua.

5 12.05.2019

Kniha vyžadující praxi, úsilí.

5 06.05.2019

Oddychovka, román pro ženy. Nápad s obchodem s gramodeskami super. Ale ten konec podle mě vše pokazil.

5 26.04.2019

"Pamatuj, že vždy, když se ti přihodí něco špatného, máš na výběr ze tří možností: můžeš dovolit, aby tě to definovalo, můžeš dovolit, aby tě to zničilo, nebo dovolíš, aby tě to posílilo."

5 11.02.2019

Velmi dobrá kniha, která vás donutí prozkoumat svou odvrácenou tvář. Čím silnější personu (tvář, roli, masku, kterou vystavujeme světu, abychom byli akceptováni) budujeme, tím víc potlačujeme sami sebe a tím více se časem musí projevit temná stránka naší osobnosti. Líbil se mi příklad na příběhu na začátku knihy. Mladý muž snil o cestování a do toho přišla rodina, povinnosti. Začal tedy hrát roli vzorného otce a manžela, ale někde pod povrchem bublala nenaplněná touha cestovat. A tak dostal rakovinu a bylo mu řečeno, že má tak rok života. Tato zpráva najednou uvolnila potlačenou část osobnosti - muž ze dne na den opustil rodinu a vydal se na cestu. Kde se najednou poděl zodpovědný chlapík, kterým byl celé dlouhé roky? Musel dojít na hranici života a smrti - dostat rakovinu, aby se rozhodl naplnit svou touhu? Díky "uvolnění" toho, co v něm bylo potlačeno, se zázračně uzdravil, naplnil svou životní cestu, po které toužil, a nakonec se vrátil uzdravený na psychické i fyzické rovině ke své rodině.

5 08.02.2019

Pořád dokola ty samé kecy. Za všechno si vlastně můžeme sami. Jasně. Ale copak každý může mít všechno, co chce, jen proto, že se to naučí správně přát? Blbost. Vlastně nechápu, co jsem od té knížky čekala. Myslím, že láska není věc přání. Je to prostě otázka štěstí.

5 24.07.2018

Geniální kniha geniálního umělce.
"Sexuální instinkt musí být sublimován v estetice. Pocit smrti v lásce. A hrůza z prostoru a času v metafyzice a náboženství. Dost popírání. Dost kouskování. Je třeba sublimovat. Je třeba integrovat. Místo automatismu styl. Místo nihilismu technika. Místo skepticismu víra. Místo promiskuity řád. Místo kolektivismu a uniformity individualismus. Místo reakce nebo revoluce renesance. Od roku 1929 jsem bez ustání studoval postupy a objevy exaktních věd za posledních sto let. Jestliže mi nebylo dáno prozkoumat všechny jejich taje kvůli jejich nestvůrné specializaci, porozuměl jsem jejich významu stejně dobře jako ten nejlepší! Jedno je jisté: nic, vůbec nic ve filosofických, estetických, biologických nebo mravních objevech naší doby nepopírá náboženství."

5 28.03.2018

"Jediné, co Breton uznává, jsou submisivní ženy a oddané matky. Pro mě není v jeho skupině místo. Mluvím otevřeně, vyjadřuji své názory, mám připomínky, předkládám návrhy. Ale jsem jediná, proto se na mě dívají tak nedůvěřivě, proto si mé připomínky špatně vykládají. Mají ze mě strach, myslí si, že je za tím něco víc. Ale nechápou, že za Galou není nic víc, za Galou stojí zase jen Gala. Není to ani Paul, ani Max, dokonce ani Salvador. Jsem to jen já sama. Gala."

5 26.02.2018

Kdybys ji potkal ve vašem městě,
řekl bys, že je špatně oblečená.
Ale vybledlé doma tkané oblečení
úžasné srdce v hrudi ukrývá.
Je pravda, že její růžová tvář je pihovatá,
paprsky slunce hojností,
ale ona je moje se všemi svými nedostatky
a já ji stejně miluji.
Když svírá její červené ruce
v mých rukou ohromující síla má,
cítím, že je moje, celá její krása je moje,
její čistota a její roztomilé já!
Pravda, její punčochy jsou vymyšlené a prosté
a její projev také prostý je,
ale ona je moje! Nejvzácnější je její šarm,
není tu pro vás, ale pro mě!

(Norman Rowland Gale)

5 22.06.2017

Kniha je velmi pěkně zpracovaná, ale působí na můj vkus příliš snobsky. Je určená ženám, které jsou posedlé dokonalou krásou, zkrášlující kosmetikou a kosmetickými salony, drahými parfémy, retro účesy a stylovým oblékáním. Jako inspirativní pokoukání to není špatné, ale pro ženu, která nemá čas trávit celé dny před zrcadlem, je to spíše jen kniha na prohlížení fotek Dity von Teese.

5 25.01.2017

Pod nebem s plynoucími bílými oblaky
tolik blbců

Co je tento svět?
Tady - poletující motýl
tam - pavoučí síť

5 13.11.2016

Začátek knihy mě nijak zvlášť nezaujal, ale od poloviny jsem pocity Werthera prožívala velmi intenzivně, protože sama mám teď takové "divné" období - taky se vyrovnávám s rozpadlým vztahem a přišla jsem o všechny iluze. Kdo říká, že Werther je slaboch, tak neví, o čem mluví a není schopen se do někoho vcítit. Takových mladých lidí je i v dnešní době dost, co nezvládají své emoce, nejsou schopni zpracovat vnější svět a jsou tak zoufalí, že už nemohou unést tíhu života. Není každý silný. Žijeme všichni na jedné planetě, chytří a hlupáci, boháči a chudí - jsou mezi námi rozdíly, to ano, ale je třeba si být vědom toho, že jsme na svět přišli všichni s holým zadkem - čistí a nevinní. To, co z nás zkušenost a okolí udělalo, je druhořadé. Všichni jednou musíme zemřít. Někdo odchází dobrovolně, protože už necítí sílu k životu. Utrpení mladého Werthera zasáhne každého, kdo se někdy cítil zoufale sám nebo kdo prožil neopětovanou lásku. Cynici ať si přečtou raději něco jiného...

5 30.11.-0001

Tato kniha není literatura, ale otevřená zpověď. Proto literárně nehodnotím. Míšu nevnímám jako spisovatelku, ale jako citlivou ženu, která se v životě dostala do pasti, ale podařilo se jí z ní dostat ven. Citliví lidé mají sklony k únikům z tvrdé reality. Věřím, že Michaela v sobě našla sílu, která ji bude provázet i nadále. Co se týče jejího vztahu s manželem, popisovaném v knize, tam byly momenty, kdy jsem si říkala, proč s ním je, když na ni dokázal vztáhnout ruku apod., ale nemohu víc soudit, protože jsem nebyla v jejich kůži. Knihu a otevřenost autorky, která nemá problém před veřejností promluvit o narůstajícím společenském alkoholismu, vnímám jako odvážný počin. Myslím, že Míša není ani tak spisovatelka jako žena bojovnice, která dokázala zvítězit sama nad sebou. Zápisník alkoholičky je jedním z prostředků, jak se se závislostí vypořádala a věřím, že mnoha lidem v podobné situaci může tato kniha pomoci podívat se na svůj problém a začít ho řešit.

Umíráš steskem během odpoledne
Za zmalátnělou zdí
Přístav Prahy
Planeta benzínu a garáží
Sluncem zmožený zpocený hlavonožec
Lidské moře se vzdouvá na náměstí
Cítíš jak praská pokožka chodníků
Na okamžik tě ústy pohltí rovnoramenný bůh
Sežvýká a vyplivne zpět
Do světa prázdných ulic

...kočky viděly záhyby zakázané čtvrti
Tvůj pocit: čas pracoval proti tobě
Nedojdeš dál než do koupelny

Musí být na každou odlišnost diagnóza?

Poezie pro náročné talentovaného básníka, umělce a renesančního člověka mnoha zájmů.

4 28.02.2019

"Vědomí, že jste z těžkostí vyšli moudřejší a silnější, vám dodá jistotu, že přežijete všechno. Nikdy doopravdy nepoznáte sebe ani sílu svých vztahů, dokud obojí neprověří nepřízeň osudu. Takové vědomí je dar, byť draze zaplacený, a je pro mě cennější než všechny diplomy, které jsem kdy dostala."

Zajímavé zamyšlení nad vytvářením elementálů (lze chápat i jako mentální setrvačnost) člověka současného světa. Tím jak myslíme, ovlivňujeme nejen to, jak se cítíme, ale zároveň vysíláme do svého okolí různé elementály. Elementály autor míní určité energetické stopy, které vznikají vlivem našich myšlenek a prožívání. Jiné elementály pocítíme v přírodě, v horách, v kostele, jiné na fotbalovém zápase nebo ve velkoměstě. Autor se zabývá významem duchovní cesty, místy odhaluje kriticky slabá místa naší materialisticky orientované doby, odkazuje na duchovní učitele (např. Eduarda Tomáše, Rudolfa Steinera ad.) a vyzývá člověka k lásce a k životu podle Kristova učení.

4 01.09.2018