hermína14 komentáře u knih

tu knížku by měl každý dostat k občance:)

27 26.08.2018

Nejdříve se ze stránek vyvalil příběh lidí na pozadí událostí lámajícího se století, potom se přelil ve vyprávění o počátku století, kterým vlají postavy, a nakonec se z toho vyvrbil deník místa, jímž prošlo mnoho nohou, nadějí, stesků, bolestí i útěchy...
"Jak málo stačí, aby byl člověk vychýlen z nastoupené cesty."
"Jako by jediný správný život byl ten, který žijí oni sami..."

25 08.03.2021

Jak málo stačí, aby se mnoho stalo...nebo nestalo. Mnohokrát se nám to mihlo hlavou, ale domýšlet nechtělo, neb by to bolelo. Madam Mornštajnová to udělala za nás. Odvážně, přímo, na malé ploše a bezohledně. A užitečně.

20 21.05.2021

Tomu hrubému příběhu daly vrány křídla, lesk a pocit odstupu. Někdy jsou dva andělé na jedno peklo málo...málo drsní?
"...nejsem zvyklá, aby mě hladil, a taky je to trochu divný, protože mě napadne, že tou rukou mě bije."

20 27.08.2020

Se stárnoucími postavami pomalu ztrácíme ostré hrany i my; a to je sledujeme jen pár dnů. Osudy časem blednou a ztrácejí se pod vrstvou nových starostí, aby se v poslední větě slily zase v úplné děsivé jasno. Ty různé úhly pohledu dláždí vyprávění moudrem...příhodná příloha k učebnicím dějepisu (se Zdivočelou zemí).
"A možná že když sleví ze všech svých představ, když se uskromní na dřeň kosti, když se přestane zaobírat tím, jak žít, že by tu mohla být i šťastná."
"Domov je tam, kde tě lidé vítají, když vstoupíš."

19 27.09.2020

Barvité a obrazotvorné vyprávění v sobě ukrývá pár perliček, kterých jsme se v podobně vystavěných příbězích dosud nedočkali. Za ty to stojí. A připomínka velkých srdcí, do nichž se vejde i to, co obyčejně haníme a odháníme, by mohla být ordinována pravidelně.
"Nejdu pozdě," řekl a objal mě kolem ramen. "Jdu právě včas."
"To jsi vážně na straně 300 nebo přeskakuješ?"

18 18.08.2023

Během čtení otupíte. Nic jiného nezbývá, protože odložit knihu nejde. Je čekáním na vzácné okamžiky citlivosti hlavních hrdinů. Karika se zjevil a vzbudil démony historické i ty ve mně. Toužíme víc užitečně se zařadit do jakéhokoli "smysluplného" systému nebo jenom neškodit? Omluvíme zvrácené činy, známe-li všechny souvislosti a pohnutky? Je rozdíl ve zločinu za peníze nebo za pocit úspěchu? Nebo je hlavním hrdinou Strach?
"Dobře, dostaneš ten druhý," zasmála se. "Když se ti líbí tenhle, bude pro mě cennější."

17 12.08.2022

Byl to návrat do Pravěku, jenž mě kdysi pohltil a oslnil. Tento příběh se neodehrál...on se rozprostřel, aby doprovodil čtenáře...jinam. Velkým písmenům a novým jménům tleskám. Tiše tleskám:).
"Je to země neurotických individualistů, z nichž každý, kdo se ocitne mezi jinými lidmi, začíná poučovat, kritizovat, urážet a okázale dokazovat svou nadřazenost. Myslím, že v Česku je to úplně jiné...i kdyby se chtěli hádat, nemohou, protože jejich jazyk se vůbec nehodí k hádkám"
"Chladná ironie - je to velmi zbabělé; všemu je možné se vysmát, vše je možné ponížit, do ničeho se nezaplést, nijak se nezavázat. Být jako impotent, který nikdy nezažije rozkoš, ale udělá všechno, aby o ni připravil ostatní."

17 01.08.2020

Samota, bolest a nevíra, jež chlácholí nejvíce upřímné hovory a sdílení v nejneuvěřitelnějších "kulisách" s těmi nejšílenějšími bytostmi. Nepůsobí to jako komedie; ze stránek leze příběh křehce něžný a hřejivý...
"...Jim rychle zestárl, zmenšil se, nikdy už znovu nevdechl všechen vzduch, který mu její ztráta vyrazila z plic."

17 24.05.2020

Bezmocně přihlížíme, jak se někteří lidé k sobě nehodí, protože se potkali až poté, co z různých důvodů změnili své chování...a mnohé sny se splní úplně jinak a v jiných časech, než bychom si přáli. Ale mít své lidi pro štěstí je veliké bohatství:).

17 04.05.2019

Pokud může něco být zároveň drsné, poetické, čarovné, znepokojivé, magické a ještě vám během toho jemně ťuká na mozek prozření, pak je to právě toto podobenství. Úkrok do koutku Fantazie, kam dosud jsem nenahlédla...bez klíče a návodu...a za toto setkání může Emil Viklický a jeho krásná Kafka pobřežní:).

17 21.01.2019

Ty verše sladce chutnají, a když se vysloví, zní stříbrně. Kloužu-li po nich jen očima, vypadají, jako když se do rampouchu opře slunko...a taky voní...zkrátka, zase u nich sedím jako to děcko na mýtině a nemusím se starat o čas...

17 19.01.2019

Čistě vyšitý případ:)) lásky...s dojemnými uzlíky. Bylo mi se seňorem Saabem TAK pěkně; do posledního písmenka!

"Byl černobílý. Ona hrála barvami. Všemi jeho barvami."

16 01.06.2019

Bylo posilující a skoro pohádkové sledovat tu cestu od zaseknutí a rezignace, přes balancování mezi výbuchem agresivity a zlostným mručením až po očistný pláč, sebepřijetí a vyrovnání. Je krásné číst, že stojí za to rozdávat a nevzdávat to...

16 16.01.2019

Dojemné, stroze laskavé, s postavami vycizelovanými až k dotěrnému nebezpečí, v němž uvíznutý čtenář nabude dojmu, že rozumí lidem jako je Christopher. Tak jako se nám to stalo po RainManovi:).
"...já ale nechci, aby moje jméno znamenalo příběh o tom, jak jsme laskaví a jak si pomáháme. Já chci, aby moje jméno znamenalo mě."
"Věci bychom měli předpokládat jen v míře naprosto nezbytné."

Je vlastně úplně jedno, jaké téma si tentokrát autorka zvolila. Umí nás vhodit hrdinovi do života, předestřít problém, ukonejšit obavy, nabídnout nadějný závan a tím rozdmýchat oheň pod kotlem...cokoli se stane pak, pořádně vyvětrat už musíme sami. A to se mi zamlouvá.
"Přesně tak babička s dědou žili. Každý tak trochu svou cestou, nic jim ale nakonec nebránilo být spolu."

15 20.05.2023

Doufám, že se autor neupije:), neb jeho vhled je konejšivý, popis vlídný a schopnost zařadit se mezi obdarované... mimořádná.
"Mimochodem existuje i určitý typ autistů, kteří obvykle mají podobnou, ale někdy i vyšší inteligenci než vy, a ti vás pochopitelně serou jednou tolik."

15 05.03.2020

V první třetině jsem si byla jistá, že VÍM...ale nebylo to tak. V půlce jsem se děsila, že vím..a zase mi to zmizelo za rohem. Některé stránky bolí a jinými se probojíte, ale odložit knížku nejde, protože se vší hrubostí je kromobyčejně citlivá.

"Každý den uplyne celý život, nebo jen jediný úder srdce, záleží na tom, s kým jsme."

15 21.07.2019

a když je mi křehko, přichází ta chvíle..jen se v těch verších poztrácet, teplý čaj k ruce a nehledejte mě...

15 19.09.2018

Svá pekla i prozření si prožívá každá generace bez ohledu na časy i podnebné pásy. Jsme zamotaní to klanových řetězů, dokud je sami nerozerveme a nepřekročíme. Citlivě zakomponované rysy doby tu tvoří rám na parte těch, kteří na to nepřišli. V té bezútěšné ponurosti je nečekaně nadějné zase spatřit, že některé životy se dají zachránit. Precizně promyšlené:).
"To je pořádný Montessori, co, vole?"

14 27.12.2022