Heri76
komentáře u knih
Říše bouří
Sarah J. Maas
Tak tohle byla jízda. Opravu pořádná napínavá jízda od začátku do poslední věty. A TEN KONEC!
V tomto díle úplně chybí Chaol, i když tedy mně moc nechybí. Vím, že bych na něj neměla být tak přísná, ale nemůžu si pomoct. A doufám, že třeba někdy v další knize udělá něco, čím ho vezmu víc na milost.
Královna stínů
Sarah J. Maas
Vzhledem k předchozí knize, kde se Aelin setkává s Jeřábem, by mě asi neměla překvapit dějová linka mezi Jeřábem a Aelin po návratu do Adarlanu, ale překvapila, mile překvapila.
Stejně jako mne překvapí, jak důmyslný plán vymyslela Aelin na zničení krále Adarlanu, získání klíče Sudby a osvobozená magie. Bez ohledu na to, co všechno se pokazilo.
Hmmm a Aelinin plán s Lysandrou a Arobynnem……
Chaol, který se po předchozích dílech, kdy byl opravdu sympaťák, se pro mě stává osinou v zadku. Sice se již přiklonil k jedné straně a dělá, co může, aby své chyby napravil, ale jak jsem se původně těšila, že se vztah mezi ním a Aelin po jejím návratu zase vylepší a ono se to nestalo a já se zlobila, s postupem času jsem se kabonit přestala a naopak děkuji autorce, že tou cestou nešla. Linie, kterou si vytyčila, se mi líbí mnohem, mnohem víc. Ale i Chaolovi přičtu plusové body za závěr a těším se, že se s ním setkám v dalších dílech.
Dívenka Elide se se svým nenápadným vstupem na scénu stala okamžitě mou oblíbenkyní a Manon jsem už vzala na milost.
Kaltain má v tomto díle opravdu překvapivou roli a po prvním díle, kde jsem ji hlavně litovala, ji nyní mohu obdivovat. Zato Lorcan je pěknej zmetek. Ale přesně takoví neřádi zlepšují děj a tak se těším, s čím dalším autorka přijde. Miluju Lysandru.
A můj drahý Dorian, ach v tomto díle jen trpí a trpí a trpí. Nicméně musím říct, že jeho utrpení i boj je spisovatelkou mistrně popsán.
V knize je několik souběžných linií, hodně nových postav, hodně informací a mnoho zvratů, ale prolnutí dějových linek mi přijde zábavné a nenásilné.
Sláva dokonalému „klišoidnímu“ finále. Díky za ně, protože bez něj bych asi musela další bichli odhodit a nepokračovat, protože po tolika náročných a napjatých stránkách bylo třeba drobného zklidnění před dalším dobrodružstvím v pátém díle.
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Celaena musela ztratit svoji přítelkyni, jedinou přítelkyni, kterou kdy měla, musela se propadnut tak hluboko, aby našla dno, od kterého se mohla odrazit. A musí se přestat litovat a začít něco dělat.
Přesun děje mimo Adarlan a pro Celaenu zdlouhavé poznávání sebe sama ve Wendlynu je zajímavým zpestřením. A Jeřáb jí to minimálně na začátku vůbec neusnadňuje. A to je dobře.
Kniha by klidně mohla být rozdělená do dvou samostatných knih. Je nabitá akcí a objevují se v ní nové postavy a je víceméně jasné, že s některými, se ještě v budoucnu setkáme.
Jeřáb (divné jméno, asi bych dala přednost tomu, kdyby překladatel zůstal u anglické verze jména Rowan) je v první části ztělesněním drsňáka a protivy. A na mě působí tak nějak „staře“, bez ohledu na to, na kolik let vypadá nebo kolik let/století prožil. Vychovává, testuje a učí. A učitel je asi dobrý vzhledem k tomu, že Aelin po několika měsíčním výcviku dosáhne toho, proč do Wendlynu přijela. A Aelin je asi také dobrá učitelka, když vezmu v potaz, jak moc dokázala její přítomnost tvrďáka Jeřába změnit.
Aedion mi připadá na to, jak je jako drsný a krutý generál adarlanského krále velkou část knihy popisován, tak nějak kňouravý a neschopný, ale musím mu k dobru přičíst, že se to v závěru knihy změní a má u mě plus do dalších dílů. Není ukňouraný, není neschopný a není zbabělec. Líbí se mi, stejně jako Kaltain.
Pasáže s čarodějnicemi se mi v začátku vůbec nelíbily a doslova mě nudily. Přeskakovala jsem slova, někdy i věty, i když jsem zpětně pochopila, proč v knize musely být. No mohly být kratší a zábavnější. Manon se ale nakonec ukázala jako působivá postava a těším se na její vývoj a činy v dalších dílech.
A Dorian, můj drahý Dorian a jeho úděl. Když se zdá, že konečně našel, to co mu v životě chybělo, tak o to přijde.
Závěr knihy je velmi působivý a sled událostí, který se odehrál u krále Adarlanu……………….
Sorscha, Aedion, Chaol, Dorian …………………hmmmm musím pokračovat dalším dílem, i kdybych nechtěla. Musím.
Autorka se nebojí zvratů. Neštítí se nahradit postavy novými – nadobro. A tím změnit nebo minimálně uhnout očekávané linii příběhu.
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Celaena má spousty tajemství, která jsou odkrývána postupně a vysvětlují dodatečně některé její činy. Její původ a to čím ve skutečnosti je.
Můj oblíbený princ Dorian je většiny knihy osamělý, zmatený, nešťastný a ztracený. Bojuje sám se sebou, svými schopnosti, které ho děsí a které neumí ovládat. A vzhledem k tomu, že jeho přátelství s Chaolem „rozvrátila“ přítomnost Celaeny, člověk by ji proto měl nenávidět. A to se mi při čtení chvílemi i dařilo. Za to jak se chovala k Dorianovi i za to jak se zachovala k Chaolovi. Ne, že by si to Chaol nezasloužil. Jeho tápaní a neschopnost se rozhodnout a přiklonit k jedné straně, rozlišovat mezi dobrem a zlem, si asi nic jiného nezasloužila.
Nicméně posun jejich vztahu v den Chaolových narozenin, ke kterému úspěšně spějí dvě předchozí knihy, a během chvíle přechod od lásky k nenávisti byl rychlý, že jsem ani nestihla postřehnout, jak k tomu došlo (samozřejmě že to vím).
Společné nebezpečné dobrodružství Chaola, Celaeny a Doriana v podzemí hradu vkládá klíny do jejich přátelství, místo aby je spojilo.
A Chaol, který není schopen se rozhodnout na čí straně stojí, ale zároveň Celaenu miluje se pokusí zachránit ji svým způsobem za cenu toto, že obětuje sviji „svobodu“.
Novou epizodní postavou je Mort, který je tak škodolibý až je roztomilý a Elena, vznešená královna, která směruje Celaenu přesně tam, kde by podle ní měla být, aniž ji tam napřímo pošle a pomáhá jí rozplétat střípky z její minulosti, které nám i Celaeně pomáhají pochopit historii i současné dění.
Konec druhého dílu je začátkem velké změny. Přečetla jsem ho jedním dechem.
Štvanice
Patricia Briggs
Dočetla jsem sérii do pátého dílu a rozhodla jsem se napsat hodnocení až nyní. Alfu a Omegu jsem začala číst ihned po sérii Mercedes Thompson, vlkodlaků jsem evidentně ještě neměla dost. Zatímco poslední díl série o Mercedes „Kouřový démon“ mě vlastně zklamal, první díl o Anně a Charlesovi mne naopak nadchl. Setkat se s Charlesem, o kterém se Mercedes zmiňovala jen sporadicky a vždy ho vykreslila jako obávaného predátora, kterého se sama bála a sledovat jeho příběh a seznámení s Annou, s omegou, mě nesmírně bavilo. Rychlost, jakou oba byli vtaženi do vztahu svými vlky, mně nijak neodradil. Nemusí přeci všechny romantické vztahy začít pozvolným oťukáváním, naháněním, přešlapy a náznaky jako ve většině knih. Může to přeci být i jinak a na mě to fungovalo. Způsob, jakým autorka jejich vnitřní boje vykreslila, byl velmi čtivým a zábavným.
Dlouhé ticho
Patricia Briggs
Tenhle díl mne mile překvapil. Změna malá, ale dostačující, aby mě série zase začala víc bavit. Autorka nesklouzla k nudě a víceméně si udržuje stabilní vyrovnanost příběhu. Líbí se mi posun děje do Evropy a vlastně mi přijde zajímavý přesun k nám do Prahy, i když příběh Golema mi přijde trochu odfláknutý, nicméně hodnotím, že si autorka nastudovala nejen pověst o něm, ale i dějiny odehrávající se v Evropě. Druhou světovou válku, okupaci a přizpůsobila jim postavy z Čech. Líbí se mi dvě souběžné (skoro) linie příběhu. Adamův a Mercyin. Je jen dobře, že pohled Adamův a jeho "vyprávění", které se objevilo již v přechozím díle se objevilo i zde, stejně jako jeho "souboje" s vlkem. Příběh to obohatilo a dodalo náhled na pocity vlkodlaka. Trochu mě zklamal vývoj situace kolem hlavního padoucha v Itálii a jeho následná změkčilost.
Baví mě nová postava, která se objevila v předešlém díle Aiden.
Říční znamení
Patricia Briggs
Plný počet hvězdiček tentokrát nedám. Po dvou dílech, které se mi líbily hodně, byl pro mne tento o něco slabší. Ne že by nebyl zajímavý a napínavý. Líbilo se mi i to, že se příběh přesunul místem, nicméně mi chyběly oblíbené vedlejší postavy. Ben, Samuel. Na začátku a konci se alespoň mihne Stefan, takže se částečně vrací "do hry".
Zajímavá je sice nová postava Kojota a věřím, že se bude od teď objevovat i v následujících dílech, ale zatím nestačí na další hvězdičku. Mercedes se dozvídá více o svém původu.
První čtvrtina knihy se tak trochu vleče, nic zásadního se neděje a ta příběhová nevyváženost oproti předchozím dílům mně tak trochu dráždila. Ale stejně se pustím do dalšího dílu, protože se mi nechce čtení série porušit.
Stříbrná relikvie
Patricia Briggs
Další díl v sérii jsem přelouskala během chvilky. Velmi dobře se četl. A prohlásila bych ho za druhý nejlepší.
Líbí se mi, že Sam/Samuel dostal v knize větší a zároveň jinou roli než dosud. Měla jsem o něj po předchozích dílech strach a líbí se mi, jak se jeho příběh vyvinul. Přijde mi i zajímavý náhled na vlkodlaky - vlk vs. člověk v jednom a zároveň každý sám za sebe. Oproti jiným autorům trochu jiné ztvárnění.
V knize se objevují nové osoby jak kladné, tak záporné. A stejně jako u předchozích dílů se Mercedes zaplétá se zlem, tentokrát místo upírů jsou to fae, aniž by věděla jak :-)
V tomto díle mi chyběl Stefan, ale věřím, že se zase vrátí - lepší než dřív.
Autorka umí mistrně zvládnout popisy pocitů postav, jejich obav, strachů, radostí, všech emocí.
No těším se na další díl.
Zkřížené hnáty
Patricia Briggs
Opět je velmi dobře zvládnutý napínavý příběh, které drží čtenářovu pozornost. Opět se Mercedes dostala do křížku se zlem a ani pořádně neví jak. A zase se jí díky pomoci přátel, díky své empatii k lidským i nelidským bytostem a s odvahou podařilo dostat z té šlamastiky. Opět mám pocit že tento příběh není 100% uzavřený a Mercy se s nějakou podoby zla z toho příběhu ještě setká.
Na scénu se vrací Stefan a je ještě více okouzlující než dříve, i přestože jsem celou dobu nevěděla, zda mu věřit nebo ne.
Minulé knize jsem dala 6 hvězdiček, ale tady musím pocitově jednu ubrat. Mercy se konečně rozhodla pro jednoho muže, gradace jejich milostného vztahu mě sice potěšila, ale intimní vyvrcholení mě zklamalo. Jak moc jsem se těšila na tento okamžik, tak zde mě autorka neuchvátila. Nějak jsem čekala víc. Více než jen náznaky.
Železný polibek
Patricia Briggs
Třetímu dílu už dám ráda 6 hvězd. Autorka se zlepšuje. Tento díl byl plný napětí, nebezpečí, náznaků. Úplně zmizel ze scény Stefan, a to je možná dobře, protože bohatě stačí "souboj" mezi dvěma muži. Mercedes se snaží pomoci fae příteli Zeemu a zaplete se přitom do pořádné šlamastyky. Nehledě na to, že má v patách stále nedořešenou záležitost se zabitím upíra a to ji musí dříve či později dohnat. Spíše dříve. Získává si svým jednáním více a více nepřátel, ale na druhé straně i přátel nebo přinejmenším úctu některých nepřátel.
Adam u mě sbírá víc a víc bodů, ale jak se dozvídám nové informace o Samuelovi, i on má mnohem více mých sympatií. A Mercy si bude muset vybrat. Brzy.
Musím říct, že ona nešťastná záležitost s Timem v Mercyině garáži a vše, co následovalo je velmi bravurně zvládnuté. Mercedesiny pocity, obavy, strach, vnímání, nálady..... myslím, že autorka velmi dobře popsala, co se s obětmi tohoto typu násilí může dít a jak se cítí.
Krevní pouto
Patricia Briggs
Druhý díl je o poznání lepší než první. Stefan dostává více prostoru a ukazuje se, že možná půjde o třetího muže v životě Mercedes. Sympatizuji s Adamem i Samuelem, ale více stojím na straně Adama a jsem moc zvědavá, kam se Mercyin vztah k mužům vyvine. Příběh je čtivý, zápletka zajímavá a pátrání Mercedes postupně odhaluje nové a nové informace o životě "magických" bytostí v jejím světě. Líbí se mi, že Mercedes není superhrdinka, ale je "z masa a kostí" a je zranitelná. Dělá chyby. I když se někdy chová dost nezodpovědně. Její touhu po samostatnosti a nezávislosti chápu. Je empatická a má smysl pro spravedlnost a to ji dostává do potíží. Velkých potíží.
Měsíční píseň
Patricia Briggs
Právě jsem dočetla sérii Kate Daniels, takže hodnotit hned teď první knihu v sérii Mercedes Thompson od Patricie Briggs možná není optimální. Mám v sobě ještě dojmy z Kate a první Měsíční píseň trochu pokulhává. Trochu. Jenomže, když nehodnotím hned po přečtení, obvykle už nehodnotím vůbec a to si zase tahle kniha nezaslouží, protože se mi líbila.
Příběh je podobný, vlkodlaci, magie, upíři .... detektivní zápletka a hlavní hrdinka. Silná a přesto křehká žena. Osamělá a přesto obklopena přáteli. Autorka se nespokojí jen se samotnou zmínkou o vlkodlacích nebo upírech či fae. Velmi dobře popisuje hierarchii a způsob jejich života. Informace jsou dávkovány postupně, tak jak je hlavní postava zjišťuje a tak má čtenář čas na to si je zapamatovat.
V prvním díle je alfa vlkodlaků po většinu doby tak trochu "slabochem", což je ve srovnání s Pánem šelem trochu jiná káva. Něco mi ale říká, že v dalších dílech dostane ještě příležitost ukázat svoji sílu. A tak si je nenechám ujít, protože první díl se četl velmi rychle, je to oddechovka, která mě bavila.
Dost mě mrzí obálka knihy, je taková sexisticky kýčová a spíše odrazuje od čtení, ale Mercedes přitom taková vůbec není.
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
Takové oddechové čtení, vlastně se tu nic moc nedělo. Po dvou předchozích strhujících dílech a velmi dobrém prvním díle trochu zklamání. Nicméně jsem se nenudila, a protože jsem po přečtení recenzí nic moc neočekávala, nemám potřebu knihu ani negativně hodnotit. Vlastně zde bylo i pár dobrých scén, i když Nesta mi neskutečně lezla na nervy. Vím, že pátá kniha bude o Cassianovi a Nestě a i když mi nejspíše bude chybět Rhys, doufám, že i v knize zaměřené na Nestu a Casse budou mít společně s Feyre své pasáže. Líbila se mi změna pohledu vyprávění, klasický Feyřin pohled, nově Rhysandovo vyprávění i klasický výklad.
Každopádně mi tento díl alespoň trochu zkrátil čekání na další „plnohodnotný“ díl a to se také počítá.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
V recenzi na předchozí díl jsem napsala, že si Tamlin nasadil veš do kožichu. A přesně tak se stalo, jenomže ta veš je pěkně naštvaná, nenávistná a intrikánská a opravdu dělá vše pro to, aby Tamlina a jeho dvůr zničila. Naštěstí tato etapa neměla dlouhého trvání. Až mi ho kluka bylo líto. Sice nepatří mezi mé oblíbence, nicméně si nejsem jistá, zda na rozdíl od Feyre nechápu jeho chování lépe. Nakonec i jemu bych přála, aby našel družku.
Tušila jsem, že Lucien nebude až takový sebestředný sobec třesoucí se před Tamlinem, ale když už se konečně projevil a v první půlce se mu život obrátil vzhůru nohama, v druhé půlce příběhu mi pak chyběl. A jsem moc zvědavá, jakým způsobem se vátí a doufám, že dostane dost prostoru ne-li samostatnou knihu.
Feyřin návrat na Noční dvůr a celá její cesta se všemi nesnázemi pěkně uvede příběh do smrště dobrodružství v podobě setkání vladařů a války s Hybernem.
Nepřístupná Nesta alespoň malinko, malinko roztává.
Celá kniha je naditá akcí, napínavá, má spád, příběh je dobře vymyšlen, propojen, nemá hluchá místa. Autorčina fantazie nemá mezí. Vím, že pátá kniha bude o Cassianovi a Nestě a i když mi nejspíše bude chybět Rhys, doufám, že i v knize zaměřené na Nestu a Casse bude mít své pasáže.
Třetí díl by takovým „zakončením“ jedné etapy a musím přiznat, že celou sérii si určitě přečtu znovu a to je co říct.
Dala bych 5,5 hvězdy, protože druhý díl byl o fous lepší, ale nechci být nespravedlivá a tak přimhouřím oko směrem k 6 hvězdičkám.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
Tak tohle byla jízda. Začátek trochu pozvolný, nicméně od chvíle, kdy Feyre zavítala poprvé na Rhysandův dvůr se to rozjelo a úspěšně směrovalo k očekávanému. Celý příběh je ale prodchnutý i spoustou neočekávaného a opravu musím autorce nechat, že umí velmi dobře ucelit příběh, který se rozvinul již v prvním díle. Je to promyšlené a má to říz. Knihu jsem zhltla během velmi krátké doby a bavila jsem se od začátku do konce. Tento díl byl opravdu dechberoucí a zaslouží si ode mě plný počet hvězd.
Po Feyřině návratu na Jarní dvůr se Tamlin stává ještě více majetnickým a svým chováním Feyre dusí, místo, aby se jí věnoval, naslouchal jejím přáním, chová se k ní jako k porcelánové panence a vůbec nevidí nebo nechce vidět, jak Feyre ubližuje. Byla uvězněná Pod Horou a je stále uvězněná v Tamlinově domě a společnosti. Pro něj to bylo snazší, žil volně na Jarním dvoře a Pod Horou mu nikdo „neubližoval“. Nechce chápat, jaké ty tři měsíce pod Horou pro Feyre byly, kolik si vytrpěla a co všechno na ní Amaranthino chování zanechalo. Zatímco Rhysand, který většinu posledních 49 let strávil Pod Horou v područí Amaranthy a musí se vypořádávat se svými nočními můrami a vzpomínkami má pro Feyre a její pocity pochopení. Na rozdíl od Tamlina je jí oporou a nepřehlíží jí. Dává jí volnost, kterou tolik potřebuje a bere ji jako sobě rovnou. A Tamlin si nasadil veš do kožichu. Jsem zvědavá, jak moc ho to bude svrbět.
Miluju Rhyse a zbožnuji Azriela a Chassiana a líbí se mi Mor i Amren. A nejvíc mi na nervy leze Ianthe, kam se na ní hrabě Nesta se svým věčně naštvaným výrazem. A líbí se mi i Tarquin z letního dvora, tak doufám, že jeho krvavé rubíny nebudou myšleny tak vážně, jako v čase jejich doručení. Tenhle díl už nemá s Kráskou a zvířetem nic společného a sakra na mě udělal dojem. A znovu: Miluji Rhyse a dala bych víc než 6 hvězd.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
Hm motiv Krásky a zvířete prolnutý Princem a Večernicí, od všeho trochu a ještě hodně navrch. Na začátku jak s červené knihovny, ale druhá půlka pěkný kousek temna. Rozvinutý příběh, který mne nenudil od začátku do konce. A že byl konec hodně napínavý.
Jak se mi Tamlin a jeho způsob dvoření se Feyre v první půlce knihy líbil, pak v závěrečné fázi na mě působil tak nějak narušeně a zbaběle. Jakoby vše dostal zadarmo a bez větší námahy, jeho boj za něj vybojoval někdo jiný – Feyre. I když k němu asi nejsem nezaujatá, protože už vlastně předtím dokázal, že mu na Feyre záleží víc než na sobě samém.
Lucien je takový svatoušek a zdá se, že je takový opravdu a věřím, že bude Feyre opravdovým přítelem, i když jí asi nikdy nedá přednost před Tamlinem.
Postava Rhysanda, jeho chování a nastíněný charakter mě zároveň baví, dráždí a budí ve mně otázky, jestli je opravdu takový, jak se chová.
A dohoda, kterou s ním Feyre uzavřela, nechává tušit, že v dalších dílech se s tímhle okouzlujícím parchantem ještě setkám a že ne vše bude tak, jak se prvoplánově zdálo a moc se na to těším.
Přísaha krve
J. R. Ward (p)
Příběh Axe a Elise řadím k těm slabším. Nebyl špatný, ale Ward to prostě umí lépe.
V knize je jako kontinuální příběh řešen problém Mary a Rhage a jejich adopce Bitty, kterou naruší objevení strýčka, ze kterého se vyklube férovej a hodnej chlap. Je zde velmi dobře vykreslen Rhageův vztah k Bitty a tenhle drsňák a bývalý proutník mě hodně překvapil. Že příběh Axe a Elise pro mě nebyl tak čtivý jako Paradise a Craega mi vynahradil Lassister se Snickers tyčinkou: „Dej si Snickers. Nejsi to ty, když máš hlad“, to že ji nabídl Rhageově bestii mně dostalo do kolen. Miluju toho padlého anděla.
Také Bittyna přezdívka pro Bratrstvo „VEDRS“ mě nadchla. A co přesně znamená? No přečtěte si knihu a budete mít jasno.
A Lassiter v komíně? To si nemůžete nechat ujít.
Chci ještě víc tohohle padlého anděla.
Zběsilost krve
J. R. Ward (p)
Tak tenhle díl řadím k těm lepším, možná nejlepším v řadě Odkazu. Peyton a Novo to taky neměli na přímé linii a jejich hledání se a nalezení přicházelo po spletitých cestičkách. A mně se to líbilo. Minulost Novo byla něco nového a překvapivého a Peyton už není bohatý rozmazlený blbeček, ale chápající a zamilovaný. Dospěl.
Navíc mě opravdu baví, ty jeho hlášky jsou vymazlené a zábavné. Někdy jsem se uchechtla i nahlas.
Druhá linka knihy, vztah Saxtona a Ruhna knihu pěkně doplnila. Konečně je ten kluk taky šťastný.
Pravda krve
J. R. Ward (p)
Kriminální zápletka vyšetřování vražd upířích žen, ke které je Boone postavený mimo službu přizván, je dobrým nápadem a nahrazuje slušně boj s Vyhazovací společností v hlavní linii Bratrstva. Boone společně s Butchem řeší vraždu mladé upírky, když se na scéně objeví tajemná Helania. Marquist jako padouch, co dostane „co proto“, taky vyhovující, i když mi lezlo na nervy, že by příběh dopadl tak, jak byl naznačován. Ale to se nestalo, hurá.
Přítomnost Syna na scéně je dobrým úvodem pro Hříšníka ze série Bratrstva.
Jsem ráda, že jsem Bratrstvo i Odkaz četla kontinuálně, tak jak na sebe časově navazují, protože obě série jsou provázané a nemusela jsem se tak podivovat nad tím, že mi něco uniklo.
Zajatec noci
J. R. Ward (p)
Dva jednoduché příběhy. Ahmare a Duran v zásadě nezapadají do série Bratrstva, nicméně ten příběh neurazí. Postava Durana se mi líbila, Ahmare už méně, ale příběh druhou do páru potřeboval, takže jsem ji vzala na milost. Postava Nexi příjemně překvapila.
Příběh Treze a Seleny patřil v klasické linii Bratrstva k těm slabším, přišel mi hodně uspěchaný, i když Trez jako takový mi je sympatický, k Seleně jsem si cestu nenašla. A reinkarnace v podobě Therese? No vlastně proč ne.