Hathor89 komentáře u knih

Velmi originální nápad, podivný sirotčinec, podivné děti … a děj propojený s podivnými fotografiemi. Očekávala jsem, podle různých doporučení, že budu napjatá od začátku do konce a bude mi běhat mráz po zádech. Dobrodružství, napětí, láska, alternativní svět, kde se zastavil čas, problémy dospívání a rodinných vztahů, hledání vlastního já … asi každý si najde v knize něco, co ho potěší. Více se mi líbila první polovina knihy, kdy hlavní hrdina odhaloval rodinnou historii a svět podivných dětí. Druhá polovina dějově pokulhávala a ztrácela napětí, spousta věcí se dala předvídat, protože náznaků bylo víc než dost, netvor nebyl děsivý a kniha mi přišla rychle ukončená … Ale vzhledem k otevřenému konci si přečtu ještě další díl.

5 23.07.2017

Krásné povídání o dětství v nelehké době. Milý humor, který zahřeje. Smutek, který zasáhne srdce. Lidskost, laskavost, nostalgie … to vše napsáno krásnou češtinou a vytříbeným literárním stylem. Úžasná knížka pro malé i velké čtenáře, určitě si ji přečtu znovu a znovu a znovu, protože vyjádřit na několika málo stránkách tolik … to umí jen málokdo, ale pan Svěrák je MISTR SVÉHO ŘEMESLA.

10 19.07.2017

Kniha se poměrně složitě hodnotí. První část, Životopis Čon-doa, je postupně vyprávěný příběh o životě „sirotka“, který se mi četl vcelku dobře. Druhá, Doznání velitele Kaa, je o něco složitější, především střídáním vypravěčů. Nejedná se o literaturu faktu, ale o beletrii popisující boj o svobodu a lásku, kterou si každý představuje jinak. Vlastně vypovídá o jakémkoli totalitním režimu, jenž lidem PŘESNĚ řekne, co je PRAVDA, a kde jsou lidé MAJETKEM STÁTU. Některé pasáže, jako důmyslný systém na získání pravdivých doznání a likvidaci nežádoucích jedinců i s jejich rodinami, jsou skutečně pro silné žaludky. Syrovost, drsnost, každodennost. Přesto doporučuji přečíst, třeba i s přestávkami.

14.07.2017

Chcete ideální protějšek? Krásnou a starostlivou ženu, která nebude přemýšlet, její jedinou starostí budete Vy a Vaše rodina a zcela se podřídí Vašim přáním? Přestěhujte se do Stepfordu!
Mám ráda film s Nicol Kidmann, což je oddechová komedie, takže jsem přišla o postupné odkrývání příčin obav, které cítila Joanna. Ale i ten, kdo film zná, bude překvapen … Pod zdánlivě poklidnou tváří provinčního městečka se skrývá přímo hororové tajemství tamních mužů. Obdivuju jednoduchý autorský styl, který vše odhaluje pomocí drobných náznaků, možná právě o to je četba děsivější. Jak se může člověk najednou tak změnit?

2 25.06.2017

Alternativní historie není mým koníčkem. „Co by se stalo, kdyby“ … mi vždy připadá jako zdržování od prostých faktů, které chci vnímat tak, jak byly (i když se jejich pojetí měnilo s vývojem společnosti). Tato kniha mě pobavila, vyděsila a donutila přemýšlet. Média jsou nebezpečným nástrojem zdravých lidí, natož pak fanatiků. Když čtenář vezme do ruky tuto knihu, je dobré znát alespoň základní fakta o nacismu, druhé světové válce, Adolfu Hitlerovi i současném dění na německé politické scéně. Bez tohoto povědomí mohou některé pasáže vyznívat bezduše, s ním je to krutá satira. Podle mne kniha nezlehčuje to, co se událo za života Adolfa Hitlera, a nedělá z Vůdce vtipnou karikaturu, ale poukazuje na to, že i v dnešním světě by měl člověk s jeho rétorikou co říct a mohl by být nebezpečím pro společnost. První polovina knihy mě bavila více než druhá. Ale líbil se mi otevřený konec, který napodoboval počátky moci Adolfa Hitlera, kdy napsal knihu, a pak …

4 04.06.2017

Začátek mi přišel trochu nudný, ale od konce prvního dějství mě hra polapila. Lehký situační humor využívající směšnost vyšších tříd, jednoduchá zápletka, vtipné rozuzlení. Kniha přečtená za jedno odpoledne mi zvedla náladu.

1 21.05.2017

Příběh kamarádů, kteří se dali dohromady v těžkých podmínkách zákopů na frontách první světové války … a těžkosti prožívají společně v poválečném Německu, ve kterém je o práci nouze, mlžné opary alkoholu pomáhají přežít krušnou realitu … a ztracené existence hledají vlastní místo v životě. Chvíli jsem se nemohla začíst, pak zas kniha nešla odložit. A stěžejní myšlenka se stala citátem našeho svatebního oznámení, protože říká, že „mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. ... Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“

5 21.05.2017

Částečně autobiografické dílo ukazuje autora jako kdysi špatného žáka, který potřeboval správnou motivaci, aby se dostal výš … té se mu dostalo a stala se mu inspirací pro vlastní učitelskou praxi. V knize se stále opakuje to samé: ze špatných žáků se mohou stát dobří, když najdou pochopení. Je to bezpochyby důležitá myšlenka, která by měla inspirovat učitele k neotřelým aktivitám při vyučování. Vše se mi zdálo příliš idealistické. Bohužel i takový příkladný přístup nefunguje na každého žáka, i když učitel bude osvícený. Škola (i úroveň vzdělanosti) je odrazem společnosti.

1 21.05.2017

Krásný příběh, který patří mezi klasická literární díla, jednoduchý a syrový příběh o přátelství, snech, ohromné síle a dětinské naivitě. Oceňuji skvělé charaktery postav okořeněné lidovým jazykem, který jasně definuje prostředí, ve kterém se pohybují. Spousta čtenářů hodnotí konec jako překvapivý. Vzpomínám na divadelní představení, ve kterém se setmělo a najednou … PRÁSK … takový konec jsem nečekala a měla jsem co dělat, abych vzlyky udržela pod kontrolou. V knize se jedná o emotivní scénu, ale tolik mě nedostala.

6 20.05.2017

Nebylo to jednoduché čtení. Místy jsem se pobavila, místy jsem se musela velmi snažit udržet pozornost. Ve své podstatě mě kniha zaujala a našla jsem v ní NĚCO ... Myslím, že knize dám za nějaký čas ještě šanci a zkusím se začíst znovu.

2 20.05.2017

Styl Roberta Merleho je nezaměnitelný. Čtivý příběh, který popisuje svět po katastrofě, jež ho zničí takový, jaký ho známe. Především čtenáře nutí k zamyšlení. Jak se vyrovnají lidé se ztrátou? Jaké naleznou možnosti dalšího života? Po katastrofě žili hlavní hrdinové jako prvobytně pospolná společnost, která byla vedena především pudem přežít a zachovat lidský rod a tvořila nové ideály. Při čtení jsem si často opakovala citát Alberta Einsteina: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“

8 18.05.2017

Úžasná knížka o životě ve varšavském ghettu a ukrývaného židovského pianisty, který ztratil všechny své blízké a našel řadu lidí, kteří riskovali vlastní životy, aby mu pomohli. Úspornost jazyka „nespisovatele“ Władysława Szpilmana dodala příběhu nový obzor. Ačkoliv byly vzpomínky psány ihned po skončení druhé světové války, popisované události vyznívají jakoby s odstupem, bez nenávisti. Vynikající je také doslov, který osvětlí stručně řadu faktů, které se týkají holokaustu a osudu Władysława Szpilmana. I v tak hrozné době se našli Němci, kteří odsuzovali národní politiku a byli znechuceni násilím páchaným na okupovaných státech. Ani postava Wilma Hosenfelda by neměla být zapomenuta.

4 18.05.2017

Už se těším na další díl ... Neotřelý, svérázný, absurdní humor a slovní hříčky mě vždy zvednou náladu. Fantastická představivost Terryho Pratchetta vytvořila zcela originální svět, po kterém se kvapně toulají Mrakoplaš, Dvoukvítek, Zavazadlo … a další noví dobří známí, samozřejmě nesmí chybět Smrť.

11.05.2017

Knihu jsem četla již několikrát a myslím, že ne naposledy. Je to příběh, který přímo miluji, u Mohyly Hanče a Vrbaty se mi vždy tají dech úctou ... a František Kožík jej popsal krásně. Úžasně vykreslil charakter Bohumila Hanče, jeho těžký život, který užíval plnými doušky, a Krkonoše, které tak miloval. Jen vědět, co se mezi přáteli na život a na smrt během závodu stalo …

6 30.04.2017

Knihu jsem četla velmi pomalu, musela jsem se na ni soustředit, abych pojala všechny myšlenky, kterými byla nabyta. Místy mi připadala jako průvodce pro život … Kolikrát projdeme se skloněnou hlavou a nevnímáme své okolí? Neměli bychom také zkusit cvičení rychlosti a vnímat naše okolí? A mimoto … Svatojakubská cesta je úžasná sama o sobě.

1 09.03.2017

Začátek mi přišel nudný a říkala jsem si, že se budu muset do dočtení nutit. Naopak, ke konci jsem nechtěla knihu odložit. Syrovost, upřímnost, neschopnost čelit pravdě, strach, místy až mrazivá konverzace, city a problematické vztahy … to mě nakonec dostalo.

1 09.03.2017

Při čtení jsem se bavila. Kniha plná neuvěřitelných příhod. Svérázný humor. Geniální nápad zúročit významné události a osobnosti 20. století … a navíc poznat Alana, experta na výbušniny, který ovlivnil vše okolo sebe. Rozhodně nedoporučuji film, který hodnotím jako příšerný … jedno zhlédnutí mi stačilo (a bylo těžké dokoukat až do konce), kniha je mnohem zábavnější.

4 14.02.2017

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Příběh amerických rasistických předsudků 30. let viděný očima nevinných dospívajících dětí byl neotřelý. Čiperka zažívá letní dobrodružství, první dny ve škole … a nedokáže pochopit, že žije v prostředí, které jedním dechem odsuzuje zacházení se židy v Evropě, druhým obviňuje nevinného černocha a pokud někdo vybočí z řady, třeba čestný obhájce Atikus Finch, může se vše obrátit proti nevinným dětem. Kniha podnítí člověka k přemýšlení. I když bylo jasné, jak soud dopadne, stále jsem doufala, že porota rozhodne opačně, typická jižanská maycombská společnost se nebude bát říct svůj názor a potrestá strůjce křivého obvinění. Není stále jen jeden druh lidí? Prostě lidi?

7 11.02.2017

USA – země svobody? Je neskutečné, jaké rozdílné postoje se zaujímaly ještě před nedávnou dobou k lidem jen kvůli barvě kůže a jaké maličkosti se černochům odpíraly (autobus, záchod, knihovna, stolování v kuchyni). Kolik problémů mohl mít člověk, který stál na straně černošských hospodyň (A nejen kvůli xenofobii! Jaké bylo postavení ženy? Odlišná mzda, potřeba najít vhodného manžela a podporovat jeho kariéru. Ale co když nechce mlčet?)? Možná více lidí bylo proti násilí páchaném ve jménu rasové čistoty, ale stačila jedna Hilly … a stádo šlo poslušně s ní, aby se nedostalo do problémů. Vážně se lidé mění, nebo jsme stále stejní? Tato kniha se četla svižně, líbilo se mi vyprávění z pohledu několika různých postav. Člověk má po přečtení mnoho námětů k přemýšlení.

5 11.02.2017

Po Deníku Anne Frankové jsem sáhla z nutné potřeby poznat knihu, o které mnozí mluví. Četla jsem spoustu knih o holokaustu ... a mnohé z nich mi připadají zajímavější. Přesto dávám plných pět hvězdiček, protože nesmíme zapomínat na to, co se stalo. Anne Franková popsala vlastní předčasné dospívání v „zadním domě“ (ovšem neustálé záporné hodnocení ostatních mi vadilo … všichni to tam měli těžké a na malém prostoru se museli navzájem snést, což určitě muselo vést k problémům) a ukázala, že žili lidé, kteří chtěli jiným nezištně pomoci. Anne Franková chtěla být slavnou, škoda že se tak stalo touto cestou. Holokaust vzal světu mnoho nadějných dětí.

4 11.02.2017