Hathor89 komentáře u knih

Knihu určitě v budoucnu budu předčítat vlastním dětem. Hra Františka Nepila s jazykem nepotřebuje komentáře, je úžasná, nová slova, spojování slov v jedno, zvířecí rčení, neotřelá přirovnání. Tato kniha přinese mnoho i dospělým čtenářům (koneckonců já ji prvně četla skoro ve třiceti), protože z nich vyčtou více než děti. Laskavý humor se četl skoro úplně sám. I když Baryk mi místy děsně pil krev, nikdo nic neumí lépe … ještě že se také poučil.

2 28.02.2018

Vzhledem k tomu, že Liberec mám, co bych kamenem dohodila, a strávila jsem v něm svá studia a stále vyrážím směr Ještěd, sáhla jsem po této knize v rámci čtenářské výzvy, abych si přečetla něco od autora, který žil v Libereckém kraji. Už jsem při studiu přečetla knihu Nebe pod Berlínem, která se mi líbila a byla jednou z prvních od současných autorů, dříve jsem de facto četla výhradně „klasiku” … důsledek zkostnatělé povinné četby, která seznamy tvořila podle jmen v čítankách, ale ne podle potřeb čtenáře. Ani tentokrát kniha nezklamala. Líbil se mi autorův styl psaní, ze kterého přímo prýštilo podivínství hlavního protagonisty, hra s němčinou a jmény postav knihy, odkaz na minulost města pohledem různých názvů ulic a náměstí, různá pojetí česko-německého soužití a hledání vlastního já přes mraky, které se dostaly do života jednoho (ne)obyčejného podivína.

3 03.02.2018

Rozesmála mě. Pobavila mě. Rozesmutnila mě. Vehnala mi slzy do očí. Ale jsem ráda, že ji mám ve své skromné knihovničce. Dopis od Pana Svěráka Ladislavu Smoljakovi řekl na několika stránkách víc, než by dokázala celá encyklopedie. Krásný jazyk. Humor. Nostalgie. I já díky tomuto divadlu jdu smíchy do předklonu a klaním se vitalitě a chuti, s jakou baví tolik generací. Určitě tato kniha nesmí chybět žádnému, třeba i amatérskému, cimrmanologovi.

6 06.01.2018

Knihu jsem dostala jako dárek k objednávce jiných titulů. Ze zvědavosti jsem si ji přečetla, zabralo to jen pár minut. Příběh je jednoduchý, možná trochu poučný, ale nemohla jsem se lehce nepousmát sociální politice, kterou tato kniha propagovala … myšlenka dobrá, bohužel poplatná době. A to jsem měla k dispozici vydání upravené pro současné čtenáře. Ale plusem jsou určitě překrásné ilustrace Adolfa Borna a doslov o historii používání signálu SOS.

1 06.01.2018

Po Chlapci v pruhovaném pyžamu se jednalo o druhou knihu od tohoto autora, která se mi dostala do rukou a stejně jako ta první mě nezklamala. Příběh vyprávěný pohledem dítěte a dospívajícího chlapce rychle plyne a člověka zasáhne. Líbilo se mi zasazení historických reálií a postav do jinak fiktivního příběhu … plánování konečného řešení, Hitlerovy vztahy, dvorní filmařka, ovládání mládeže, antisemitismus a v neposlední řadě problematika anglického trůnu. Především byla skvěle vykreslena proměna hlavního – nechce se mi moc použít tohoto výrazu – hrdiny, malý bezbranný chlapec, oddaný fanatik, zbabělec, který – jako všichni jemu podobní – popírá vlastní viny tvrzením, že nic neviděl, neslyšel, nechápal … Musím říct, že jsem mu přála špatný konec a spravedlivý trest, i když dlouhý život s vinou by jím mohl být sám o sobě. Možná se jedná o fikci, ale příběh je uvěřitelný svou podstatou. Je děsivé, jak jednoduše lze ovládnout lidi. Bohužel se takové podobné příběhy děly, dějí a budou dít. Líbil se mi otevřený konec. Kdo ví, jak by s dávným přátelstvím z dětství naložil dospělý Žid, který ztratil za války matku a vyslechne takovou zpověď …

4 06.01.2018

Bajky/pohádky vypadají na první pohled velmi jednoduše, ale obsahují řadu ponaučení. Jsou zpestřením celé ságy o H. P. Moc se mi líbí odborné pojetí z pohledu kouzelnického světa … porovnání kouzelnických a mudlovských pohádek, komentáře Albuse Brumbála, odkazy na odbornou literaturu, citace dopisů, kouzelnická rčení. Jako by byla kniha rozdělena pro dvoje čtenáře, děti a starší. Kniha by mohla být obsáhlejší, škoda, na další bajky jen odkazuje. Ale obsahuje překrásné ilustrace. Určitě s ní v budoucnu seznámím své děti … i když třeba Mágovo chlupaté srdce odložím na potřebný věk. Potěšilo mě, že výtěžek z prodeje putuje na dobročinné účely, byť zcela nesouhlasím s postoji J. K. Rowlingové vůči ústavní péči, protože všechny domovy nejsou tak špatné, jak propaguje, a někdy je to skutečně jediná možnost v nefungující rodině.

2 06.01.2018

Od základní školy čtu ráda knihy Charlese Dickense. Tuto jsem prvně četla v čase vánočních svátků a možná z toho udělám vlastní zvyk, protože k tomuto období tato kniha prostě a jednoduše patří, a to svým prostým a jednoduchým příběhem. Možná má předvídatelný konec, ale o to je krásnější. Každý má čas se polepšit a naložit se zbývajícím časem podle svého uvážení, i kdyby to byl jen jeden rok. Důležité je si uvědomit, že příběh byl napsán v době viktoriánské Anglie, společnost byla vedena vpřed průmyslovým pokrokem a i kvůli tomu se velmi zřetelně rozdělovala na majetné a chudé, přesto má kniha i dnes co říct a předat vánoční poselství všem lidem. Líbí se mi i obsáhlé popisy lidí, duchů a prostředí, které jsou vykresleny velmi podrobně. Navíc vlastním vydání, které překrásně ilustroval Roberto Innocenti a perfektně přeložili E. a E. Tilschovi, takže jména vystihují charakter jejich nositelů (Vydřigroš, Vodral). Určitě tento příběh budu vyprávět a později číst vlastním dětem.

8 27.12.2017

Kniha se četla velmi dobře, až mě překvapilo, že mi nevadila neuvěřitelně dlouhá souvětí, běžně je nesnesu, ale zde stále dávala smysl. Jedná se o román na neotřelé téma, který na nemnoha stránkách řekne mnoho. Vlastně nevypovídá o velkém hrdinovi války, ale o běžném člověku, který miluje místo, kde žije, a odmítne ho opustit, což vyvolá vlnu nepochopení a je označován za blázna. Pracuje dál tak, jak byl zvyklý, a i když se to může zdát podivné a nevhodné, spřátelí se s příslušníky nepřátelské armády, s kterými přežívá v třeskutých mrazech a v nedostatku. Ve čtenáři vyvolá mnoho otázek. Ale předkládá také velké množství těch zásadních. Kdo je kolaborant? Jak pohlížet na člověka, který spolupracoval s okupační mocí? A co když pracoval jako dřevař, jen aby přežil? Co když neměl na výběr kvůli místu a okolnostem? Vlastně toto téma můžeme vztáhnout i na české prostředí, kde také byli trestáni ti, kteří spolupracovali za druhé světové války s Němci, a každý případ se musel posuzovat individuálně. Především pak záleží na vnitřní síle každého jednotlivce, jak se vyrovná se svou minulostí, svědomím, nálepkou kolaboranta, a jak ho přijme společnost, do které se chce znovu zařadit, jak jí vysvětlit, že se snažil nepřátele přelstít, když nemá svědky (nebo jen Rusy)? Timo byl vlastně OBYČEJNÝM HRDINOU, stal se VYDĚDĚNCEM VLASTNÍHO ŽIVOTA a vedl VLASTNÍ VNITŘNÍ VÁLKU AŽ DO KONCE ŽIVOTA. Na několika posledních stránkách také kniha hovoří o problematice politizování historie a sílu médií, která mají obrovský vliv na vnímání minulosti.

3 30.11.2017

Po delší době jsem opět sáhla po knize od J. Verna, musím říct, že jsem tuto knihu dosud neznala, vlastně jsem ji náhodně našla v manželově knihovničce, a mile mě překvapila. Ve srovnání s jinými Verneovkami nevypráví o technickém pokroku, jak jsem byla zvyklá, ale o teorii vývoje člověka a jejím chybějícím článku. Pěkné jsou četné popisy života v džungli. Možná jsou některé pasáže rychle utlé a člověk by si ještě početl, ale to nic neubírá na zajímavosti příběhu. Velmi výmluvné byly především části o definování rozdílu mezi člověkem a zvířetem a projevů lidství.

3 30.11.2017

Velmi zajímavý soubor povídek, které pohladí na duši, rozesmutní, okouzlí, naplní člověka láskou, pokorou a odhodláním, doplněný pěknými ilustracemi. Příjemné a jednoduché čtení, i když chvíli mi trvalo se začíst. Samozřejmě se mi některé povídky líbily více, jiné méně, ale jako celek velmi povedená kniha. Takový český Dekameron. František Kubka krásně a obšírně popisoval lidi, jejich vlastnosti, tradice, zvyky a krajinu, českou i exotickou.

Ještě na základní škole jsem přečetla první stránky, udělalo se mi špatně nad popisem žil Michala Otavy a knihu jsem (dosud jako jedinou) odložila. Pak jsem ji přečetla na druhý pokus … a místy s velkým odporem k pokračování v četbě. Po letech jsem se k ní vrátila a stále mám stejné pocity. Kniha by měla být ne doporučenou, ale povinnou četbou. Necelých tři sta stránek popisuje totální devastaci lidské osobnosti, stále se opakující závislost, odvykání, vězení, několikadenní víra v lepší zítřky, závislost …, skvěle vykresluje vnitřní svět oběti drog. Děsivé, jak do toho člověk lehce spadne. Šílené, jak sebou nechá mladý muž manipulovat. Nepochopitelné, jak místo užívání života plnými doušky myslí závislý jen na jedno. Strašné, jak svým způsobem nemocný člověk riskuje stále víc a víc. A přitom měl hlavu na to, aby něco dokázal. Epilog, který rozbrečí. Na svou dobu velmi otevřené dílo.

6 12.10.2017

Kniha mne minula během školních let, tak jsem se k ní vrátila na doporučení okolí. Začátek mi přišel nijaký a přemýšlela jsem, co na TÉ knížce všichni mají. Pak mne pohltila a přečetla jsem ji jedním dechem. Teď už vím, že si TU knihu přečtu někdy znovu. Krásný, i když smutný příběh. Strach, z nacistů, z kolaborantů, ze smrti, o rodinu, o lásku, všude jen strach. Tma, ve které se objeví paprsek světla. Heydrichiáda pohledem lásky. Tolik myšlenek dospívajícího člověka, které bohužel nikdy nedostanou příležitost získat odpovědi. Pár stránek novely mi dalo skutečně mnoho. Především otázku: co můžu udělat, když …

3 02.10.2017

Krásná, i když smutná kniha. S koncem, který třeba i méně bystrý čtenář očekává, třebaže možná stále věří. Stejně jako dlouho celá skupina uvězněná mezi čtyřmi stěnami, tedy než se odváží pochopit. Po knize jsem sáhla už po druhé … a pravděpodobně ne naposledy. Vždy mě dojme, naštve, zhnusí … a stále čekám lepší konec. Místy se peru s autorovým stylem, především dlouhými větami a množstvím myšlenek. Na druhou stranu dlouhé Brenskeho proslovy skvěle dokreslují rétoriku nacistického Německa, především neustálé sliby o „konečném řešení” a „konečném zúčtování”, které koneckonců měl v plánu skutečně dodržet. Klobouk dolů před ČLOVĚKEM, který přežil hrůzy koncentračních táborů a je schopný o nich tak „krásně” psát.

5 26.09.2017

Ve světě, který zahlcuje lidi přemírou informací, není od věci někdy vypnout a přečíst si pohádkové příběhy. Pro mladší čtenáře je to třeba moderní pohádka, určitě s ní v budoucnu seznámím své děti, pro všechny milovníky fantasy příběhů je to nový pohled do světa podivných. Líbí se mi trend, kdy autor vymyslí nový svět a zároveň vytvoří jeho vlastní folklór. Místy mi sice jazyk s kompozicí připomínal lepší slohovou práci střední školy, ale přesto hvězdičky neubírám. Na první pohled jednoduché příběhy v sobě ukrývají řadu myšlenek k zamyšlení, problémy moderního světa, morálku a etiku. Nechybí ani humor. A hlavně moc povedené vydání s pěkným přebalem a krásnými ilustracemi uvozující každý příběh. Nejvíce mě zaujala povídka Báječní kanibalové. SKVĚLÁ PRÁCE SBĚRATELE M. N. :-)

1 22.09.2017

Rozhodně nejlepší příběh s Robertem Langdonem. Poutavý děj plný konspiračních teorií, které člověka přímo připoutají ke knize a neumožní mu ji nedočíst. Řada otázek nutí k zamyšlení. Co je víra? Jaký vliv má na společnost věda? Kam směřujeme? Je církev přežitek? Může koexistovat víra s vědou? Děj má spád. Zvraty jsou překvapivé. Člověk se poučí o historii. A když vše skončí nečekaným dechberoucím rozuzlením, otázky stále zůstávají. Jedno je jisté, víra je pro každého z nás něco jiného. Poněkud nechápu odpor katolické církve k této knize, která tvrdí, že ji pošpinila. Až na jednoho poblouzněného fanatika byla vykreslena jako lidská organizace, která dnes dává lidem naději … a její minulost je minulostí. Knihu jsem četla už podruhé a určitě ne naposledy. A navíc krásné speciální obrazové vydání, které čtenáře provede úžasným prostředím. Už se těším, až osobně navštívím Vatikán a Řím. Rozhodně se nedá srovnat s filmem, ve kterém některé důležité pasáže bohužel překroutili.

3 16.09.2017

Dvacet povídek spojených postavou soukromého detektiva Jiřího Hadrbolce, sportovce, umělce, filosofa, který řeší případy svérázným a neotřelým způsobem, místy zdánlivě bez zájmu o vyšetřování, a jeho kolegy z kanceláře je odpočinkovou četbou. Žádné složité zápletky, místy se dá předem odhadnout, kterým směrem se bude děj ubírat. Ale abych nekřivdila všem povídkám, některé přivedou člověka k zamyšlení o vině a trestu, třeba Poklad. Jako relaxační četbu doporučuju. Ale poněkud mě zklamala korektura, míra překlepů u novějších knih je místy až děsivá, ale zde neshledávám vinu autora, proto hvězdičky nestrhávám.

21.08.2017

Takové jiné pohádky. Které pohladí na duši. Které rozesmutní pravdou o světě. Jejichž úžasná čeština potěší. Některé metafory mi došly hned, ale díky doslovu jsem hlubší smysl některých sdělení pochopila až na konci knihy, třeba ta, která ukrývala rodinná „tajemství“ Jana Wericha. Myslím, že jsou nadčasové, protože nevypovídají jen o době, ve které autor žil. Třeba pojetí institucionalizace v příběhu Za šťastnou lásku bas! platilo, platí a bohužel bude platit, stejně tak pokusy o definování lásky vědeckou cestou. Díky Panu Werichovi za Duši.

3 14.08.2017

Po dlouhé době jsem si připomněla autora svých dětských let, a to knížkou, kterou jsem dosud nečetla. Život tlupy, šikana slabšího, vražda, dobrodružství, odhalení pravdy, krásné popisy přírody, lidí a zvyků. Poutavé vyprávění o minulosti z pera učitele, který by dnešní hodiny oživil. Navíc nelze přehlédnout úžasné ilustrace Zdeňka Buriana. Oba jsou mistři svých řemesel. I když je dnes spousta knih pro děti a mládež, myslím, že v budoucnu svým dětem alespoň občas přečtu nějakou „štorchovku“, protože tyto knihy mají něco, co mi u těch dnešních chybí …

2 11.08.2017

Knihu jsem četla jako součást čtenářské výzvy (Oblíbená kniha rodičů, prarodičů). Mamka jmenovala desítky knih, ale tuto opakovala několikrát, protože ji v dětství četla pořád dokola. Já si ji připomněla podruhé a myslím, že ne naposledy. Neznámá Afrika, únos, odvážná záchrana, napětí, boj s nemocí a se smrtí, proměna chlapce v muže, podmanění domorodých obyvatel, dobrý konec. Vydání okouzlilo krásnými ilustracemi Václava Junka. Kniha možná pro mladší čtenáře, ale pohltila mě stejně jako v dětství, určitě po ní znovu sáhnu, až budu mít chuť na dobrodružnou výpravu. Autor skvěle vykreslil život v Africe, zvyky domorodých kmenů, krajinu, podnebí a zvířata.

6 08.08.2017

„ … Vyrovnal jste se s tím, že vás v patnácti … „ Knihu jsem četla už podruhé kvůli zájmu o problematiku vyrovnání s minulostí a teprve teď mě zaskočilo, že hlavní protagonistka vlastně svého předčítače zneužívala, prvně mě to, nevím proč, tolik nezaujalo. Ale tato kniha je přínosná kvůli něčemu jinému, přináší mnoho otázek k zamyšlení. Je možné vyrovnat se s nepříjemnou minulostí lidí, které milujeme? A co teprve ta generace, která onu dobu nezažila? Má vůbec právo odsuzovat lidi k hanbě za něco, co si nevyzkoušela na vlastní kůži? Má přistoupit na teorii o kolektivní vině, nebo sledovat individualní míru provinění? Je vůbec možné takové závažné činy odpustit? Je možné soudit ty, kteří byli pasivní a o politiku se nezajímali (jako většina lidí dnes)? … Všichni by si měli položit stejnou otázku, kterou Hanna položila soudci: „A co byste dělal vy?“ Ale nikdo si nemůže odpovědět, protože to nezjistí, dokud to nezažije … Většina lidí jednala na základě rozkazu, s kterým třeba i nesouhlasili, ze strachu, neuposlechnutí se trestalo … Možná se dotknu spousty lidí, ale nevím, proč s takovou vervou nestíháme zločince z doby socialismu, když se o to pokusíme, také dochází ke střetu generací.

4 31.07.2017