Učení mučení
Daniel Pennac
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/228350/bmid_uceni-muceni-Df3-228350.jpg
4
17
6
V částečně autobiografické knize vychází Daniel Pennac z paradoxní osobní zkušenosti: tento kdysi „špatný žák“ a „beznadějný případ“ nakonec vystudoval vysokou školu a třicet let působil jako učitel na druhém stupni a profesor francouzštiny. Po roce 1973 dokonce začal psát a jeho románový cyklus o potrhlé rodině Malaussénových mu přinesl neobyčejný úspěch u čtenářů i kritiky. Ve své knize Učení mučení líčí, jak se trpké dětské zkušenosti beznadějného žáka a lempla, navíc postiženého dysortografií, později promítly do jeho přístupu k žákům (často pracoval s problematickými dětmi na předměstských sídlištích), jak je při hodinách poněkud svérázným způsobem motivoval a jak jeho výuka naučila žáky myslet a často je rozhodujícím způsobem poznamenala na celý život. Kniha Učení mučení získala ve Francii v roce 2007 prestižní Renaudotovu cenu. Kniha napsaná svižným a čtivým stylem může být dobrou inspirací nejen pro učitele a vychovatele, ale i pro rodiče a vůbec všechny čtenáře, kteří jsou přesvědčeni, že člověka netřeba otloukati, ale rozvíjeti.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , BaobabOriginální název:
Chagrin d'école , 2007
více info...
Přidat komentář
Na jednu stranu inspirativní kniha, na druhou mi tam něco chybělo. Je mi jasné, že na každém se dá najít to dobré, ale z každého "špatného žáka" profesora francouzštiny prostě neuděláte - byť to tak chvílemi v knize vypadá. Každopádně dobrá kniha pro to, aby se člověk zamyslel nad přístupem k žákovi, nad volbou svých slov a zvolenými metodami práce. Upřímně doufám, že v dnešní době už se mnohé posunulo a že ty "staré učitelské móresy" už mnozí umíme eliminovat.
Profesor francouzštiny Pennac patřil ke "špatným žákům", a díky tomu jim rozumí. Nikam nepatří, nikdo jim nevěří, nemají budoucnost. O tom, jak je možné změnit tenhle nepříznivý stav, vypráví jeho knížka.
Částečně autobiografické dílo ukazuje autora jako kdysi špatného žáka, který potřeboval správnou motivaci, aby se dostal výš … té se mu dostalo a stala se mu inspirací pro vlastní učitelskou praxi. V knize se stále opakuje to samé: ze špatných žáků se mohou stát dobří, když najdou pochopení. Je to bezpochyby důležitá myšlenka, která by měla inspirovat učitele k neotřelým aktivitám při vyučování. Vše se mi zdálo příliš idealistické. Bohužel i takový příkladný přístup nefunguje na každého žáka, i když učitel bude osvícený. Škola (i úroveň vzdělanosti) je odrazem společnosti.
Já si tohle čtení dobře užila. A to dokonce, i když mi místy přitom běhal mráz po zádech.
Je to velká promluva do učitelské a rodičovské duše, aby z pozice svého "vědění" pochopila, jaké to je - nevědět, neumět, neznat, nechápat. Bylo pro mne příjemné číst na samém konci knihy, co je vlastně ten zázrak, který způsobí, že se „špatní žáci“ nedostanou na scestí. Takové učitele možná najde každý z nás ve svém studentském životě, a to alespoň jednoho. Jsou lidští, laskaví, pokorní, zapálení a uvnitř jaksi prosvětlení.
Líbilo se mi, jak nezdolně autor postupoval ve svém životě a jak - inspirován svým učitelem francouzštiny - později svým studentům zadával také podobně zajímavé, neotřelé, provokativní úkoly a žádal pouze jediné: jejich dokonalé vypracování.
Dávat studentům laťku stále o něco výš, to považuji za nejpotřebnější učitelský úkol. Přečtení této knihy a snad i debaty o ní bych naordinovala studentům učitelství a učitelům vůbec.
Autor mi je sympatický, hlavně knihou Pes Paličák, tak jsem byla zvědavá na autobiografii. Té je tam ale málo, více je to o "špatných žácích". To by mi nevadilo, ale tak nějak se pořád omílá jedno a to samé, škoda. A tentokrát jsem nedočetla, tak nehodnotím. Třeba ještě někdy zkusím pokračovat.
Štítky knihy
francouzská literatura reformní pedagogika autobiografie
Autorovy další knížky
| 2004 |  Jako román |
| 2011 | Pes Paličák |
| 2004 |  Lidožrouti z Obchoďáku |
| 2003 | Sudička pistolnice |
| 2002 | Obchodnice s prózou |
Tuto knihu nedokážu ocenit hvězdičkami. V některých pasážích jsem se ztrácela a nechápala jsem, co chce autor sdělit, ale v jiných jsem hltavě četla a v duchu se těšila na jeho další knihy. Jeho obhajoba diktátů a učení se zpaměti pasáží z literárních děl mě přímo okouzlila.