Hathor89 komentáře u knih

Skvělá učebnice, kterou musí mít doma každý milovník knih o Harrym Potterovi. Nejlepší byl úvod s předmluvou, člověk musí získat i nějaké odborné znalosti z prostředí kouzelnického světa. Pěkné kresby. Zajímavé popisy a charakteristiky zvířat. Doporučuji jako doplněk předchozích knih.

3 20.02.2020

Líbil se mi více první díl, protože mě seznamoval se světem Podivných. I když druhý díl byl více akční. Obě knihy jsem přečetla jedním dechem, nedalo se od nich odtrhnout. Povídky podivných už jsem také četla, takže jsem více chápala odkazy na ně. Už se těším na třetí díl, otevřené konce nemám ráda, takže musím číst dál, i kdybych nechtěla. Úžasný nápad. Nový svět v tom našem starém. Mytologie Podivných. Skrývání se ve smyčkách nejen kvůli netvorům a stvůrám, ale také kvůli lidem, kteří jsou stále stejní. Krásné fotografie. Nemyslím si, že je to úplně četba pro děti, spíše pro ty starší.

3 17.02.2019

Téma konkláve je zajímavé samo o sobě. Tajemný obřad. Zápas o moc. Hledání nového řádu. Obrana starých poměrů. To vše se děje za zavřenými dveřmi, kam se běžný smrtelník nedostane. A nebo ano? Neodkrývá se tam tajemství obyčejných lidí, na které ale hledí celý svět? Kniha úžasně vykresluje také prostředí Vatikánu. Každodennost. Umění. Líbilo by se mi vydání s fotografiemi. Takto jsem stále hledala na internetu. Autor má určitě velké znalosti dané problematiky, využíval značně latinu a odborné termíny srozumitelně vysvětloval, za což jsem ráda. Chvíli jsem zvažovala, že dám o hvězdičku méně za konec knihy, přišel mi přehnaný, ale pak jsem si řekla, že člověk nikdy neví …

3 02.01.2019

Příběh všeobecně známý. Příběh mnohokrát zpracovaný. Příběh inspirující mnoho tvůrců v každé době. Přesto mě nenadchl tolik, jak jsem čekala. A asi je to způsobeno právě tím, že znám tolik zpracování této látky, divadelních, filmových i hudebních. Možná jsem od četby čekala víc. Určitě se jedná o úžasný jazyk, námět … Ale ty děti mi tak lezly na nervy. Nejvíce jsem si oblíbila postavu otce Lorenza. Vím, že byla jiná doba. Určitě by si ji měl přečíst povinně každý. Co vše se může stát pro nesnášenlivost dvou rodin? A poučí se lidé někdy? Toto téma je skutečně nadčasové.

3 02.01.2019

Knihu jsem začala číst v tramvaji a lidé se na mě zvláštně dívali, když jsem se smála, v lepším případě potichu. Usmívala jsem se de facto celé čtení. Stále jsem si říkala, že lidé nemohou být přece tak tupí, jak vidno, někteří asi ano. A že někteří ani netuší, co se prodává v knihkupectví … to mě dostalo nejvíce. Hlášky ze života jsou vždy nejlepší.

3 10.12.2018

Jako první knihu, která komiksovou formou zaznamela historii, jsem četla Maus od Arta Spiegelmana, potom Ještě jsem ve válce připravenou organizací Post Bellum. Další publikace od Post Bellum mě nadchla stejně. Potěšilo mne, že příběhy nevyprávěly jen o totálním nasazení, ale také o dopadu války na lidskou duši, třeba příběh Francisky ovlivněný životním strádáním matky. Příběhy bezpráví jsou úžasným projektem, díky kterému lidé naslouchají vzpomínkám těch, kteří by jinak zůstali zapomenuti. Těší mě, že se takto přibližují i „malé” dějiny „obyčejných” lidí. Komiksy jsou srozumitelné, jednoduché … a přitom předají mnoho informací, poznatky a proniknutí do citového rozpoložení aktérů dějin. Byť vzpomínky mohou být časem zkresleny, nevadí. V týdnu zajdu do ředitelny a požádám o zakoupení knihy do školní knihovny, možná i o druhou do mého dějepisného kabinetu. Z vlastní zkušenosti vím, že po takovém výkladu historie mí žáci sáhnou.

3 23.09.2018

Tento literární žánr není mým šálkem kávy. Začátek se mi ještě líbil, lehký jazyk, zajímavé prostředí, ale pak už mi kniha připadala jen velmi málo uvěřitelná. Ano, muž se zamiluje do dvacítky, krize středního věku propukne naplno, manželka náhodou, hloupým přeřeknutím, zjistí nevěru … ale ta chytrá hra na získání muže mi připadala příliš neuvěřitelná a ty urážlivé promluvy ke čtenáři … I když uznávám, že otevřený konec popouští uzdu fantazii.

3 05.03.2018

Vzhledem k tomu, že Liberec mám, co bych kamenem dohodila, a strávila jsem v něm svá studia a stále vyrážím směr Ještěd, sáhla jsem po této knize v rámci čtenářské výzvy, abych si přečetla něco od autora, který žil v Libereckém kraji. Už jsem při studiu přečetla knihu Nebe pod Berlínem, která se mi líbila a byla jednou z prvních od současných autorů, dříve jsem de facto četla výhradně „klasiku” … důsledek zkostnatělé povinné četby, která seznamy tvořila podle jmen v čítankách, ale ne podle potřeb čtenáře. Ani tentokrát kniha nezklamala. Líbil se mi autorův styl psaní, ze kterého přímo prýštilo podivínství hlavního protagonisty, hra s němčinou a jmény postav knihy, odkaz na minulost města pohledem různých názvů ulic a náměstí, různá pojetí česko-německého soužití a hledání vlastního já přes mraky, které se dostaly do života jednoho (ne)obyčejného podivína.

3 03.02.2018

Kniha se četla velmi dobře, až mě překvapilo, že mi nevadila neuvěřitelně dlouhá souvětí, běžně je nesnesu, ale zde stále dávala smysl. Jedná se o román na neotřelé téma, který na nemnoha stránkách řekne mnoho. Vlastně nevypovídá o velkém hrdinovi války, ale o běžném člověku, který miluje místo, kde žije, a odmítne ho opustit, což vyvolá vlnu nepochopení a je označován za blázna. Pracuje dál tak, jak byl zvyklý, a i když se to může zdát podivné a nevhodné, spřátelí se s příslušníky nepřátelské armády, s kterými přežívá v třeskutých mrazech a v nedostatku. Ve čtenáři vyvolá mnoho otázek. Ale předkládá také velké množství těch zásadních. Kdo je kolaborant? Jak pohlížet na člověka, který spolupracoval s okupační mocí? A co když pracoval jako dřevař, jen aby přežil? Co když neměl na výběr kvůli místu a okolnostem? Vlastně toto téma můžeme vztáhnout i na české prostředí, kde také byli trestáni ti, kteří spolupracovali za druhé světové války s Němci, a každý případ se musel posuzovat individuálně. Především pak záleží na vnitřní síle každého jednotlivce, jak se vyrovná se svou minulostí, svědomím, nálepkou kolaboranta, a jak ho přijme společnost, do které se chce znovu zařadit, jak jí vysvětlit, že se snažil nepřátele přelstít, když nemá svědky (nebo jen Rusy)? Timo byl vlastně OBYČEJNÝM HRDINOU, stal se VYDĚDĚNCEM VLASTNÍHO ŽIVOTA a vedl VLASTNÍ VNITŘNÍ VÁLKU AŽ DO KONCE ŽIVOTA. Na několika posledních stránkách také kniha hovoří o problematice politizování historie a sílu médií, která mají obrovský vliv na vnímání minulosti.

3 30.11.2017

Po delší době jsem opět sáhla po knize od J. Verna, musím říct, že jsem tuto knihu dosud neznala, vlastně jsem ji náhodně našla v manželově knihovničce, a mile mě překvapila. Ve srovnání s jinými Verneovkami nevypráví o technickém pokroku, jak jsem byla zvyklá, ale o teorii vývoje člověka a jejím chybějícím článku. Pěkné jsou četné popisy života v džungli. Možná jsou některé pasáže rychle utlé a člověk by si ještě početl, ale to nic neubírá na zajímavosti příběhu. Velmi výmluvné byly především části o definování rozdílu mezi člověkem a zvířetem a projevů lidství.

3 30.11.2017

Kniha mne minula během školních let, tak jsem se k ní vrátila na doporučení okolí. Začátek mi přišel nijaký a přemýšlela jsem, co na TÉ knížce všichni mají. Pak mne pohltila a přečetla jsem ji jedním dechem. Teď už vím, že si TU knihu přečtu někdy znovu. Krásný, i když smutný příběh. Strach, z nacistů, z kolaborantů, ze smrti, o rodinu, o lásku, všude jen strach. Tma, ve které se objeví paprsek světla. Heydrichiáda pohledem lásky. Tolik myšlenek dospívajícího člověka, které bohužel nikdy nedostanou příležitost získat odpovědi. Pár stránek novely mi dalo skutečně mnoho. Především otázku: co můžu udělat, když …

3 02.10.2017

Rozhodně nejlepší příběh s Robertem Langdonem. Poutavý děj plný konspiračních teorií, které člověka přímo připoutají ke knize a neumožní mu ji nedočíst. Řada otázek nutí k zamyšlení. Co je víra? Jaký vliv má na společnost věda? Kam směřujeme? Je církev přežitek? Může koexistovat víra s vědou? Děj má spád. Zvraty jsou překvapivé. Člověk se poučí o historii. A když vše skončí nečekaným dechberoucím rozuzlením, otázky stále zůstávají. Jedno je jisté, víra je pro každého z nás něco jiného. Poněkud nechápu odpor katolické církve k této knize, která tvrdí, že ji pošpinila. Až na jednoho poblouzněného fanatika byla vykreslena jako lidská organizace, která dnes dává lidem naději … a její minulost je minulostí. Knihu jsem četla už podruhé a určitě ne naposledy. A navíc krásné speciální obrazové vydání, které čtenáře provede úžasným prostředím. Už se těším, až osobně navštívím Vatikán a Řím. Rozhodně se nedá srovnat s filmem, ve kterém některé důležité pasáže bohužel překroutili.

3 16.09.2017

Takové jiné pohádky. Které pohladí na duši. Které rozesmutní pravdou o světě. Jejichž úžasná čeština potěší. Některé metafory mi došly hned, ale díky doslovu jsem hlubší smysl některých sdělení pochopila až na konci knihy, třeba ta, která ukrývala rodinná „tajemství“ Jana Wericha. Myslím, že jsou nadčasové, protože nevypovídají jen o době, ve které autor žil. Třeba pojetí institucionalizace v příběhu Za šťastnou lásku bas! platilo, platí a bohužel bude platit, stejně tak pokusy o definování lásky vědeckou cestou. Díky Panu Werichovi za Duši.

3 14.08.2017

„Takových dní bylo v jeho trestu od zvonění do zvonění tři tisíce šest set padesát“ a snažil se prostě přežít a zůstat člověkem. Pokud někoho zajímá fungování totalitního režimu, doporučuji k přečtení. Příběh jednoho dne (krátký spánek, těžká práce, ukrutný mráz, nedostatek jídla … ještě ke všemu šlichty ... a nelidské zacházení) a mrazilo mě. Navíc autor podává syrový popis dne, bez citů, vše hodnotí nepřímo … každý si udělá obrázek o protagonistech sám (a třeba ho během četby nekolikrát změní). Buďme upřímní, máme se dobře … a gulagy byly horší, než jak o nich čteme v této knize. Má první kniha od Solženicyna, po nějaké další určitě ještě sáhnu.

3 10.01.2017

Je to teprve má druhá kniha ze série Kouzelný atlas Putování časem, ale určitě ne poslední. Moc se mi líbí myšlenka poznávání minulosti tím, že se v ní ocitám s Bárou. Autorka má jako historička velký přehled o minulosti a dokáže to předat čtivou formou. Každý se dozví mnoho zajímavostí. Třeba o zálibě v turnajích, deformaci těla a dočasném ochrnutí Karla IV. nás ve škole vážně neučili. A přitom to ukáže jinou stránku života Otce vlasti.

2 16.02.2022

Knih o holokaustu jsem četla mnoho. Přesto mě vždy znovu něčím překvapí. Některé pasáže musím číst i několikrát, přesto nechápu, jak se něco takového mohlo vlastně stát. Tato se svým příběhem vymyká. Polsko – Francie – Polsko – Německo – Francie. Cesta dvou lidí, kteří si slíbili, že se zase shledají … Při jejich opětovném náhodném setkání mi běhal mráz po zádech. Autorka vše popisuje jednoduchým jazykem, bez příkras. Je to kniha složená ze vzpomínek. Čtivě vykresluje (před i po) válečnou Francii. Navíc jako jedna z mála (pro mě první) ukazuje, jak lidé pohlíželi na ty, kteří přežili, a že antisemitismus s koncem války nevymizel.

2 09.01.2022

Kontroverzní kniha, v jedné části jsem s autorem plně souhlasila, v další jsem kroutila hlavou, a tak pořád dokola. Dala mi několik námětů, které jsem vyzkoušela a osvědčily se. Určitě bych očekávala bohatší seznam použité literatury, třeba i zahraniční, když se jedná o odbornou publikaci (proto to nižší hodnocení). Ale autora mám ráda, píše čtivě.

2 20.02.2020

Knihu jsem zvolila kvůli čtenářské výzvě (Kniha, která má v názvu kalendářní měsíc) a trochu jsem se četby obávala, protože má na Databázi knih nízké hodnocení. Znovu se ukázalo, že se nemohu zcela nechat ovlivňovat jinými čtenáři. Ano, děj byl naprosto jednoduchý a předvídatelný. Možná mi čtení trochu narušovala francouzština, která ne vždy byla překládána, vzhledem k tomu, že ovládám jen základy, překlad mě trochu zdržoval (sice bez slovníku, ale šlo mi to pomalu). Trochu mě zklamal otevřený konec, nemám je ráda, kdyby bylo pokračování, přečtu si ho. Ale jednoznačně mě zaujal námět knihy. Z pohledu historie je nutné se zamyslet nad faktem, že kniha přináší téma kolaborantství, láska Francouzsky a okupanta byla trestuhodná, z pohledu Francouzů i Němců. Po válce by mohla být Chantal i souzena (pokud by kniha skončila jinak) za vztah s osobou německé národnosti. Stejně tak tomu bylo u nás. Otevření tohoto tématu považuji za velmi dobrý nápad: Lze soudit lásku?

2 01.07.2019

Autor-kolega vystihl povolání kantora, a to se všemi pro a proti. Lidsky. Smysluplně. Vtipně. S jazykovým citem. Během čtení jsem místy kroutila hlavou, například při popisu nesmyslných nařízení, která vlastně kantora omezují a vedou k pojetí výuky, které jemu samotnému ani nedává smysl. Doba se nezměnila a stále vznikají nařízení, která jsou postavena mimo – normální – lidské chápání. A tak má možnost mlčet, nebo jít odvážně proti proudu, s vědomím rizika trestu. Krásně popsal, že když svou profesi člověk dělá s láskou a humorem, má smysl, i když okolní svět může jít proti němu.

2 23.02.2019

Po knize jsem pokukovala už dlouho, zbožňuji film, teď jsem po ní konečně sáhla, a to díky Čtenářské výzvě. Oceňuji vydávání celého příběhu na pokračování. Také se mi líbila typologie postav podle mluvy. Je to začátek celé série (v takovém vydání příjemné na cesty), takže se těším na pokračování. Autor vše odkrývá postupně, takže nemám na vybranou, a to i kdybych nechtěla číst dále.

2 12.02.2019