hannina komentáře u knih
Zpočátku jsem si říkala, o čem to ta Petra Dvořáková tentokrát píše... Nerýpala se moc ani v nešťastníkově dětství ani v jeho kněžské kariéře, vypadalo to, že se náš hrdina zklidní, uspořádá a tak nějak vyrovnaně bude žít. No a pak to přišlo. P.D. nezklamala a opět předložila nářez a to ještě z úhlu pohledu a nitra člověka, který je sám ze sebe zděšený a pro své okolí naprosto nepřijatelný...
Kdo kdy slyšel o tom, že u severní zdi Ďáblického hřbitova je místo plné šachet, do nichž se ukládala (pohřbívala je nemístné a i ukládala je hodně zjemněle vyjádřeno) těla lidí umučených a zavražděných za války nacisty a hlavně po válce komunisty. Odpůrců režimu a rozvracečů republiky. Někteří ani netušili, že jimi jsou. Zvláště ta sotva narozená miminka nemohla tušit... Muž s dírou v srdci bere spravedlnost do svých rukou a několik utýraných osudů se rozhodne pomstít. Jako náplň a opodstatnění svého pankráckými mučiteli taktéž zmařeného života.... paní Klabouchová to napsala skvěle. Tak skvěle, že to čtenáře vyvede z rovnováhy.
O opuštěném dítěti, kterého se nikdo neujal a ono zůstalo na odlehlém místě odkázané samo na sebe. Žije a dospívá ve velkém osamění, straní se lidí, neb ti se na holku z bažiny dívají skrz prsty. Žije a souzní s přírodou kolem bažiny, pozoruje ji, zkoumá. Dospívá a touží po lásce, po tom někam patřit, což jí nakonec přináší bolestné zklamání, a posléze strach a boj o sebe sama. Truchlivé, poetické, krásné....
Linda přijíždí do zapadlé šumavské vesnice, z níž pochází její matka a babička. Obě jsou, co se toho místa a rodinné historie týče, skoupé na slovo. Linda pomalu proniká do místních poměrů a vztahů mezi lidmi a postupně skládá příběh své rodiny, sbližuje s matkou a babičkou, navazuje přátelství, kochá se přírodou ..... Dobře vystižená ponurá atmosféra místa....
Eleanor je mimoň. Je vzdělaná, pracovitá a strašně osamělá. Na víkendy se otupuje litry vodky, aby to nějak dala. To, co jí život nadělil. Shodou různých okolností se pomalu pomaličku začíná sbližovat s Raymondem, ajťákem z práce ..... a toto přátelství ji zachrání, resp. pomůže jí, aby se zachránila. A poselství? Neobracejte se k mimoňům zády..... nikdy nevíte, co si nesou na hrbu.
Josef Bergman, detektiv, díl první. Po několika nahodile přečtených dílech jsem ten seriál vzala od začátku, i když to určitě nebude nepřetržitá jízda. Je to spíš příběh o lidech z jedné pražské ulice než úporná detektivka a to mě právě baví. Sympaťáka abys pohledal, nakonec vyhrála ta podivínka Julie, spíš tedy její dům a zahrada, i když teda těch 12 koček bych nedala. No vyhrála..... A ta trojka vyšetřovatelů, v čele s Bergmanem, to je taky povedená partička.... Lehčí čtení pro unavenou mysl, které mě bavilo.
Po přečtení druhého dílu v sérii o soukromé vyšetřovatelce Kate Marshallové jsem to vzala od začátku. Kate se poté, co ještě jako policistka odhalila sériového vraha, a to ve svém šéfovi, přičemž se snažil zabít i ji a taky vlastně své nenarozené dítě, pokouší abstinovat a vést obyčejný život. A pak se stane, že postupně nachází spojitost dalších vražd mladých dívek, s těmi, které kdysi spáchal Peter. Ten je však zavřený v psychiatrické léčebně. Kate vraha napodobitele odhalí, on ji však sám přijde naproti a stejně jako poprvé, jí jde o život, čehož je svědkem její, teď už dospívající syn. Bavilo mě to
Tak tohle určitě není letní čtení a to nejen kvůli velikosti a tíze knihy, kterou všude vláčíte s sebou..... Obsahově síla. Paní Tučková si dala obrovskou práci. Připomínka komunistických zvěrstev páchaných na řádových sestrách, ze kterých se člověku srdce usedá. No a katolická církev, jako instituce z toho také nevychází dobře. Psáno jako mozaika příběhů, dopisů, historických záznamů a dokumentů a to od 50 let do současnosti. Zajímavé náročné čtení.
PS. Snad teď Bílou Vodu nevezmou útokem davy lidí, jako se to stalo po vydání Žítkovských bohyní obci Žítková.
Jedna malá myška sleduje osudy několika obyvatel bytového domu. A jsou to hodně smutné osudy. A ti, kteří se původně v lepším případě lhostejně míjeli a v tom druhém na sebe byli vysazení, jsou shodou okolností svedeni dohromady a začnou se o sebe vzájemně zajímat a starat. A tak jeden druhému pomáhají k uzdravení svých duší..... Dojemné, k zamyšlení, moc hezky napsané.
Kate Marshallová bývalá policistka, při společném potápění se svým synem nalezne v hlubině vodní nádrže tělo utopeného mladého muže. Následně ji osloví jeho matka, nespokojená se závěrem policie, zda by okolnosti utonutí jejího syna neprověřila. Kate se do toho pustí a na konci je těch těl vynesených z hlubin celá řada ..... Prostě detektivka, bavila mě docela, ale klouzalo to jaksi po povrchu. Chyběl mi ponor do osobnosti mučitele a vraha i samotné Kate a i dalších zúčastněných.
Smutek, tíha, beznaděj.... Příběh zneužívaného a manipulovaného dítěte, které nemá zastání a netroufá si říct o pomoc. A dle rodinné tradice samo dál ubližuje.... A když chce na prahu dospělosti zachránit malou, sotva poznanou sestru, nikdo mu nevěří.... A tak zvolí krajní možnost. Naprosto šílený příběh, bohužel ve své podstatě reálný. Odrovnal mě.
Starý známý Bergman si jede odpočinout a zregenerovat své tělo i ducha rybařením do Norska na jakousi samotu. A co čert nechtěl, přichomýtne se k nálezu mrtvého těla mladé ženy. Je sice na dovolené, ale samozřejmě mu to nedá, takže se pustí do pátrání. Pomalu proniká do života malé komunity osadníků i momentálních návštěvníků a jejich vzájemných vztahů. A pak je tu ještě to asi rok staré zmizení mladé ženy a její dcerky.... Je to přesně ten typ detektivky, který mám ráda. Prostý akčních scén, laděný spíš jako jako psychologické drama.
Ach ty vesnické vztahové propletence. Co všechno musí kriminalisté rozmotat, když na malé vsi dojde k vraždě.... a to už musí být, když na to v Zapadákově v Beskydech vlítnou Pražáci.... tedy náš milý usazený Bergman se svou kolegyní. Bavilo mě to.
Pedofil má děti rád... Tento Mirek - vážený vedoucí divadelního kroužku je ještě psychopat a manipulátor.... Psáno z pohledu tak nějak ztracené jedenáctileté Františky, která v divadelním kroužku nachází blízké lidi, zajímavou činnost a k vedoucímu, stejně jako ostatní děti vzhlíží a naprosto mu podléhá... Na styl psaní jsem si chvilku zvykala, ale dobře vystihuje prostředí a atmosféru mezi dětmi. Hana Lehečková je pro mě objev. V knížce nelze pominout zajímavé ilustrace Ondřeje Dolejšího.
Psycholog Joe O’Loughlin se zas namotá k vyšetřování vraždy. Obětí je bývalý policista, otec kamarádky jeho dcery, sám zvrhlík, který svým dcerám ublížil ... No ale těch obětí a zvrhlíků a ještě jiných zločinců je v tomto příběhu mnohem víc. Příběh je to napínavý a zapeklitý a Joe se svým kamarádem Ruízem jsou policii s rozmotáváním i několika souvisejících případů nápomocní a Joe je v tom všem i dost soukromě zaháčkovaný. Kromě vlastního sledování detektivního pátrání se čtenář zamýšlí i nad tou špínou světa, která je všude kolem......
Veronika má fajn rodinu. Je ráda, že se jí to povedlo, že má se svým manželem a dětmi pěkný vztah, což ona se svými rodiči nikdy neměla. K rodičům jezdí občas na zdvořilostní návštěvy a ona, děti i manžel si vždy oddychnou, když jedou zpět domů. A pak jí zemře matka a je na ní, postarat se o otce, který začíná být občas mimo. Odmítá však jak pečovatele, tak domov pro seniory. A Veronika se stará na všechny strany a začíná se pomalu rozpadat, až se rozpadne úplně. Přečetla jsem na dva tahy, v půlce jsem to odložila, že nedočtu, ale po denní pauze mě to vtáhlo zpět. Prostě syrová každodennost, rozumíte tomu, znáte to, cítíte to.
Ach ta rodinná tajemství..., nevyřčená, nevysvětlená. Tři generace žen, jedna větší podivínka, než druhá. Až ta třetí se snaží rozlousknout, co se to u nich v rodině vlastně stalo. Dobře vystavěný příběh. Čtivé. Na deštivý víkend jako dělané.
Dočetla jsem do strany 425 a odkládám. Prostě si to rozuzlení odpustím. Už je mi to fuk.
U Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko tobě... mi při čtení furt nabíhalo v hlavě.....ke konci jsem chvilkama maličko přeskakovala, ale byla to jízda...... rodinná historie spjatá s velkými dějinami, nejlepší výuka dějepisu..... a taky vzpomínka na spolužáky a jejich svérázné promluvy v tamním nářečí...., velice rozmanitých myšlenek mi čtení této knihy přineslo.