Hakuka00 komentáře u knih

Možná by bylo hezké, kdyby si autoři řekli, co z toho vlastně chtějí mít. Můžou totiž stokrát tvrdit, že to vlastně není osmý díl a blah blah... ale pak se podíváte na plakáty, na obálku, na tu nastavovanou hrůzu na začátku, co je tam evidentně jen pro to, aby se navázalo, kde JKR skončila, a je to v kýblu vážení. Když už z toho chci ždímat, má to za něco stát. A když už se rozhodnu dělat z toho divadlo, má za něco stát to divadlo. (Ano, mám jich nakoukaných dost. A velkou představivost. Nepomohla mi.)
Možná by bylo hezké, aby si pořádně přečetli knihy, ze kterých mají vycházet. Z těch děr v loru mi krvácí srdce a zavařuje se mozek. Nemusím je vyjmenovávat? Vidíme je všichni, kdo to četl? (Jak funguje Fideliovo zaklínadlo? Proč se s ním obtěžovali?)
Možná by bylo hezké, kdyby u vymýšlení toho šíleného tobogánu zapnuli mozek a neuvařili to jak pejsek s kočičkou dort. Z té patlaniny opadává modelína a šustí to papírem. Celá zápletka jím šustí. Celá zápletka je blbost. Existuje nepřeberné množství bílých míst, kam by šlo nacpat cokoliv, ale ono ne. Z nich vypadne tahle pitomost hodná dvanáctky snažící se o fanfikci, která nemá páru o tom, jak to ve světě dospělých chodí (motýlci, fyzická omezení a tak dále). A i když pomineme Voldemortovo libido a Belatrixiny rychlé nožky, ministryně, co si dá do kanceláře zaheslovanou knihovnu, co při dotyku požírá hosty, patří do svěrací kazajky.
Možná by bylo hezké, kdyby napsali situační komedii, kde se blbne s nosy, kníry a mnoholičným lektvarem. Nebo skutečné rodinné drama s hloubkou postav, která nevyskočí,jen když autora napadl hezký dialog. A nebo dobrodružství dvou kamarádů, co chtějí poznat tatínky. Jenže ono ne, ono je z toho tohle.
Upřímně bych ten odpad nedávala, kdyby nad tou dojnou krávou všichni tak sentimentálně neslintali. Doporučím vám nějaké fanfikce, jestli vás chytá nostalgie. Každá průměrná bude lepší. Je to tak na hvězdičku za pár povedených dialogů a dobře umístěných vtipů.
Že je to divadelní hra, je ubohá výmluva. Blbá zápletka v divadelní hře je blbá zápletka kdekoliv. Nekupujte si to, fakt to za to nestojí.

Ta věc je... neuvěřitelná. Nějak jsem od toho zase jednou čekala kdovíco a dostala pořád tu samou porci pout a důtek tentokrát s kiltem all incusive. V čem se to liší od těch pseudohistorických románků, co je snad píše počítač, jak rychle se chrlí do světa? Že je to delší? Že je víc prostoru na nimrání se v pseudopsychologii postav? Takže je to konverzační románek šmrnclý padesáti odstíny? Prostředí je triviální a nedotažené, realie jen kulisy. Hlavní postava ufňukaná husa, co ji ten manžel v budoucnosti nějak moc neštve. Zato svého něžného barbara plísní, jen se na jinou podívá? Když z ní barbar málem vymlátí duši, stačí si o tom popovídat? Stačí říct, že jeho přece taky celý život bijou, takže je to cajk? A aby se pak z autorky dostalo morální puzení, že by se tak k holce chovat neměl, pro jistotu stráví zbytek knihy tím, že ho budou řezat ostošest, bude se léčit, a pak ho budou zas řezat? Ne, na tohle nemám.

11 01.05.2017

Ta nejlepší věc, kterou jsem za poslední dobu četla. Úžasně citlivá, dojemná a lidská. Do tří čtvrtin jsem se bála, kdy vyskočí masomlejn holokaustu a celé to křehké a jemné roztrtí napadrť. A potom jsem autorovy uvěřila, že to neudělá. A když skeptik jako já něčemu uvěří, už to musí být prostě kouzlo.

8 10.03.2016

Dodneška nechápu, jak mi ta kniha v nějakých patnácti letech zvládla nepoškodit něco křehkého uvnitř duše. I když, když o tom tak přemýšlím, možná přesně to udělala. Každopádně mi ta pochroumaná část nijak zvlášť nechybí a žiju s její disfunkcí vcelku spokojený život. Je ale až překvapivé, jak živé obrazy mi v hlavě zanechala. Od naprosto přesné představy podivně rozpadavých tkání a hnisu, přes ta něžnější poselství a velmi viklavý dojem správnosti a špatnosti až po to, jak přesně jí voněl papír. Budu se k ní někdy v brzké době muset vrátit.

Co jsem celou dobu obdivovala, bylo, jako mu to všechno sedí dohromady. Ono není žádná legrace vystavět svět podobný našemu jen s jedním malým rozdílem, který ale mění úplně všechno. Autor si ale půjčuje historické postavy, vědce a literáty, klidně si je i cituje a všechno to má zapasované do světa, kde jsou zčernalé plíce v láku plícemi hříšníka, ne notorického kuřáka. Všechno je to takové hezky špinavé. Každá postava má své motivy a nikdo není zlý pro zlobu samu. Až dojdete k pochmurnému zjištění, že ono by to takhle mohlo fungovat, že to tak možná funguje i bez kouře. Je to o mravnosti, je to o lásce, je to o snaze udělat sebe a svět lepšími. Je to příběh o volbě ze dvou zel. Nebo tří?

6 30.04.2017

Mělo to být humoristické? Já se nebavila. Jednou jsem se chytla na prdící polštářek. Přišlo mi to celé spíš takové nějaké smutné. Možná je to tím, že jsem to těm tragickým figurkám vážně věřila. Kniha prostě nesplnila očekávání. Asi máme s autorem jiné vnímání humoru, asi vnímáme rozdílně i spoustu jiných věcí. Prostě jsem z toho rozčarovaná, asi jako když čekáte zmrzlinový pohár a příjdou chilly papričky. :-/

5 24.01.2018

Ta kniha chytí za srdce. Je to jako znovu si projít dospíváním a tentokrát to udělat se vším všudy. Líbí se mi ten důraz na drobné a důležité detaily, na maličkosti, které hodně znamenají. Kniha je paletou různých odstínů lásky, která je komplet v tlumených tónech, jako kdyby se za ten cit styděla. Je o platonické dívčí lásce, o lásce mezi sourozenci, co vždycky musí být rozdílní a přitom stejní, a o lásce mezi dvěma milenci, kteří jsou schopní dělat jeden pro druhého spoustu sebedevastujících věcí, jen aby ho udrželi na vratkém a načechraném obláčku štěstí o chvíli déle. No a taky o tom, že někdy láska znamená neříkat pravdu.

5 30.04.2017

Ze začátku mě trochu otrávilo to opakující se schéma. Vyšetřovatelka přijíždí do nepřátelsky naladěného města hledat ztraceného agenta. Hej zápletko, neviděli jsme se už někde? Jenže Turyin není Shara a město mečů není město schodů. Jakmile člověku dojde, že to vážně není jeden z případů Jessicy Fletcherové, ale že jedeme dál tam, kde jsme posledně skončili, je to paráda. Mám ráda neotřelost tohohle světa, mám ráda divná jména, která si vyslovuju, jak mi přijdou do pusy, protože je to asi fuk. Člověk by jim hned pořídil roztomilé přezdívky. Oceňuju už jen ten realismus, že ony slavné převraty končí v nejlepším případě silnou kocovinou a mezi hrdinou a masovým vrahem je dost tenká hranice. A postavy stárnou, vážení. A taky mají hranice. Nekřepčí po světě jen ve dvaceti a pak si pořídí chatku na Javranu. Mám dál vyjmenovávat, co dělá z téhle ságy kvalitní literaturu?

5 30.04.2017

Nechápejte mě jako hejtra, já vím, že nejsem cílovka. Jenže celá trilogie je tak strašně nedotažená. Jako kdyby autorka mávla rukou nad spoustou věcí s myšlenkou, že je to stejně pro malý holky a ty nad tím nebudou hloubat. Celou dobu jsem se snažila zjistit si co nejvíc o té zvláštní distopické společnosti, ale bylo to jen zklamání za zklamáním. Navíc ta celá věc s reality show má strašně moc nevyužitého potenciálu. Holky odpadávají, když autorka řekne, žádný adrenalin, žádné soutěžení. Vycvičili jsme si autory tak, že si vlastně nemusí moc namáhat hlavinku. A to se mi hrubě nelíbí. (Jo, přečetla jsem celou trilogii za víkend v práci (v knihkupectví) Hvězdička prvního dílu je za ten potenciál.)

5 29.09.2016

Taková prvoplánovitá zábava. Nesmála jsem se, jen se občas pousmála, ale asi častěji zakroutila hlavou. Většina postav mi prostě jen lezla na nervy. Je to tak natřiskané srandou, že se dějově vlastně nikam neposuneme, takže je tu spoustu místa na další a další díl. To je, jak soudím, záměr. Jen je otázka, kolik toho jde z tématu ještě vytřískat. Nejvíc se mi beztak líbí anotace.

5 29.09.2016

Já thrillery nečtu a i přes to mi to připadalo jako vyčpělé nic. Jak to asi musí připadat někomu, kdo je znalec žánru? Ze všeho čpí děsná náhodička, nebála jsem se ani minutu a veškerý ten pocit snění, na který kniha tak navnazuje, končí s úvodem knihy a už se prostě nevrátí. Tuctovka, co ji někdo napsal bez jediného náznaku rafinovanosti.

Je to dobré čtení. Líbí se mi charaktery postav a komplexnost jejich životů. Děj je dobře vystavěný, hezky se to stupňuje. Řemeslně bez chyby. Jen si nemůžu pomoct, ale linka se sektou tam divně trčí. Jako kdyby měla jen mást "nepřítele" (rozuměj čtenáře) a potom ji autor prostě v jednu chvíli usek a prohlásil vyřešeno. Přijde mi to škoda.

4 29.09.2016

Oceňuju postavy, všechny. Nejvíc pak to, že žádná včetně hrdiny není černobílá. Ten nárůdek velemágů je příjemně zvrhlý a politické problémy jim nespadly z nebe, ale jsou nutným důsledkem vývoje. Byl to velmi příjemný první díl, po kterém může následovat přibližně cokoliv a který sám o sobě odpověděl na dost otázek, aby byl čtenář spokojen. Hlavní postava má neuvěřitelný potenciál .
Plusové body získává národ kočkoveverek. Jsou skvělí, od magie až po charakter.

3 24.01.2018

Teda to je ale ucamraná detektivka. Autorka asi trpěla slovním průjmem, jinak si to neumím vysvětlit. Četlo se to hrozně z tuha, děj se vlekl jak slimák na elektrošocích. Líbil se mi detektiv, v hlavě mi uvízlo pár scén, ale jinak jsem ráda, že už to mám za sebou. Další její detektivku už číst nebudu.

3 30.04.2017

Občas o té knize pořád přemýšlím. O životní nespravedlnosti skryté v pár pidičástečkách i o té, co si ji okolo potom vybudujeme sami. O tom, co je vlastně tabu. A jak se vlastně řeší ta dilemata, co je středoškolští pedagogové strkají do hodin etiky? O dívání se světu pod sukně a o poznámkách, která že to část Benova těla má jediná správnou velikost.

3 30.04.2017

Je fajn přečíst si taky jednou romantiku pro lidi s mozkem. Nejvíc oceňuju charaktery postav, jsou živé a nemění se, jen protože by si pár ženských chtělo zavzdychat. A výstavbu knihy jako takovou, hezky graduje v obou linkách. No a hlavní tahoun je ta dojemná nostalgie stárnoucích lvů salonů. Poslední dobou mě stárnoucí páry neskutečně dojímají. Ať se jdou Romeo s Julií bodnout!

3 30.10.2016

Určitě je to silná kniha. Poetická, jazyk je prostě nádhera, z metafor mi srdce poskakovalo jak na pružince (i z těch ošklivých). Krása. Jenže pak toho náhodného utrpení páchaného na jedné rodině začalo být příliš a já dostala náběh na migrénu. Autorka si potřebovala zafňukat nad všemi strázněmi jejího národa a tak v tom ty nebožáky vykoupala všechny exemplárně. Je zajímavé poslechnout si pro změnu palestinskou stranu, to rozhodně. Ale i nejlepšího kamaráda zvládnete útěšně plácat po ramenou jen omezenou dobu. Je toho možná až příliš velká nálož. Příliš myšlenek plujíích kolem, příliš ran do lidí, co už se válí na zemi. Až má člověk nutkání nasadit proti tomu masku cynika a celé to shodit jako patos. To by ale byla nevýslovná škoda.

3 27.09.2016

Vyplatí se přečíst si předmluvu. Pak totiž pochopíte jednu věc. Že je to celé hra, experiment. Je to spíš sonda do distopie. Ukazuje chování lidí, nastiňuje situace, nutí přemýšlet. Takže kdo čeká strhující děj, bude zklamán. Mně ale bude pár myšlenek dlouho ležet v hlavě a vážně jsem se bavila.

3 27.09.2016

Nějak se mi z toho kolotoče narození a úmrtí zatočila hlava. Bylo to dost o migrénu. A zápletka založená na zastavení druhé světové, bez ohledu na výstup, je ohraná jak starý flašinet. Jinak je ale ta hra na kdyby celkem hezky rozehraná, to se musí nechat. Je tam spousta hezkých detailů. Ale pokud neměl být výstup, že nemá smysl hledat v životě smysl, pak to nemělo smysl. :-)

2 30.04.2017

Nejlepší je ta chvíle, kdy to všechno zapadne do sebe. Tahle knížka je určitě dojemná, ale v tom není tolik umění. To tkví ve schopnosti napsat technicky román v dopisech tak, aby dohromady dával perfektní smysl. Musíte si to odžít. Považovat hlavní hrdinku za pitomou fňuknu jen proto, abyste mohli změnit názor. Abyste pak nalistovali dozadu a přečetli si kus z nové perspektivy a najednou viděli. Najednou to mělo úplně nový rozměr. Přišlo mi to celé neuvěřitelně autentické.

2 27.09.2016