Kouř

07.03.2024

Ze začátku se mi četla dobře. Ke konci už to byla taková blbost, že jsem jen přeskakovala a snažila se zjistit, jak to dopadne.

01.11.2022

Musím souhlasit s tím ze se kniha hrozne těžce a divne čte. Uprime jsem už po prvních par stránkách musela přemoci sama sebe, abych vůbec pokračovala ve čtení. Měla jsem sto chuti knihu zavřít, jak moc spatne se mi četla. Pak jsem se nějak zacetla a už to bylo lepší, ale.. víc jak polovinu knihy jsem vzala “rychlocetbou” což u mě znamená číst přibližně každou přímou rec, jinak preskakovat více jak poloviny stránek. Už jsem to chtěla mít za sebou ale zároveň mi to nedalo a zajímalo mě, jak to dopadne. Znovu bych si ji neprecetla, ale oceňuji napad. Ten mi přišel zajímavý a nový.
Určitě ale nechci odrazovat. Myslím, ze to kniha není špatná, jen mi proste nesedla a vůbec se mi netrefila do nálady.

Těšila jsem se, ale nelíbila se mi vůbec. Hrozně těžce a divně se četla . Propadák .

11.03.2021

KOUŘ pro mě byl takovým zdoláním Everestu. A protože kyslík jsem nechala v základním táboře, tak mi cestou pořád docházel dech. Musela jsem se vyloženě nutit, abych přečetla alespoň pár stránek denně, knížku jsem s sebou (asi tak) 4 měsíce neustále převážela. Dočítání knih za každou cenu někdy fakt bolí.
Přitom to měla být sázka na jistotu: Pozdní viktoriánská Anglie, svět odlišný v jedné zásadní skutečnosti: Jakoukoliv špatnou myšlenku, úmysl nebo nepravdu okamžitě prozradí kouř dotyčné osoby. Nepotřebujete umět číst myšlenky, abyste rozpoznali záměr protistrany...
Ten autorův nápad je skvělý, originální, filozofické přesahy obohacující (aneb
“Hegel je debil”, vyřkl můj muž), ale příběh nemá spád, je příliš rozmělněný, celek působí těžkopádně...
•
Závěrem slova autora, se kterými naprosto souzním:
“Nejlepší vztah, jaký může ke svému románu zaujmout jeho autor či autorka, je podle mého názoru vztah čtenáře; poněvadž co se příběhů týče, právě čtenáři náleží ten největší tvůrčí akt, přetváření slov a vět v nejistý, věčně proměnlivý smysl.”

30.01.2021

Začátek nemastný, neslaný, nezábavný, připomínajícího Harryho Pottera. Častěji jsem knihu odkládal než četl. Jádro knihy vcelku zajímavé, vtáhne do děje. Konec je přeplácaný, nudný, špatný, jako kdyby autor chtěl vyjádřit všechny moudra a pohledy světa najednou.

16.01.2021

(SPOILER) Nevím mám z toho smíšené pocity. Děj se odehrává ve Viktoriánském Londýně. Hlavní postavou jsou dvě kluci a později se k nim přidá jedna holka. Jména vám nebudu říkat. Kouř má víc barev. Hřích je kolem nás kam se podívá

Ulice Londýna jsou velice špinavé až to hezké není. Objevuje se zde romantická linka, která vyústí k milování tří postav
Ve městě jsou víc kouře než na vesnici

28.07.2020

Myslím, že to je jedna z těch knih, které se musejí přečíst na jeden zátah. Jenže já udělala tu chybu, že jsem mezi čtením měla pauzu. Pak už se nešlo začíst zpátky, tedy šlo, ale velmi velmi pomalu. Tenhle alternativní svět je skvěle vystavěnej a to mě hodně bavilo. Ta myšlenka “nahoty” člověka prostřednictvím kouře je až děsivá, ale za mě originální. V příběhu jsem se chvílema ztrácela, někdy se mi až tak blbě četl, že jsem bojovala s tím, že odložím. Zvědavost zvítězila, ke konci jsem knihu zas hltala. Kdybych neměla čtecí pauzu, myslím, že bych příběhu propadla víc. Jakmile se vystoupí, těžko se vrací zpět. Jo a plus za obálku!

09.06.2020

Skvělá myšlenka, která mne velice chytla a byla důvod, proč jsem si knihu koupil. Svět, kde je fyzicky vidět hřích + zvolené období, kde se odehrává? Pecka! Tento příběh má neskutečný potenciál, který bohužel nebyl vytěžen. Některé zvraty a děje se mi velice líbí, stejně jako skutečnost, že jsem se nebyl schopen ztotožnit ani s jednou z hlavních postav. Život nikdy není černobílý a tvoří jej řada větších či menších rozhodnutí, které v kombinaci s výchovou a společenskými zvyklostmi tvoří nejasný koktejl. Za mne by bylo zajímavější číst o historii, studiu, kacířství vs. věda a celkové revoluci ve stínech. I tak ale knihu doporučuji, má co dát a velké plus za nápad.

28.04.2020

Mám ráda hru s alternativními světy. Jeden takový jsem našla v této knize, navíc v atraktivních kulisách viktoriánské Anglie. To mi spolu s barvitými popisy různých druhů "kouře" pomáhá dostat se i přes některé klopotněji psané pasáže. (Dokonce ten kouř úplně cítím na jazyku.) Pohrávání si s hranicí zla a zkoumání morálky z různých stran mě zatím na knize zaujalo. Charaktery možná ne úplně plastické a příběh trochu teenagerovský, ale nestěžuji si. Jsem ve dvou třetinách knihy a ráda dočtu.

30.03.2020

Nebylo to špatné, myšlenka je rozhodně dobrá a zajímavá. Některé pasáže ubíhaly samy, některé jsou dle mě zbytečně dlouhé. Ale jako celek na mě kniha působila dobře a myslím že za přečtení jako něco jiného, co nečteme tak často rozhodně stojí :)

27.12.2019

Představte si svět, v němž je každá hříšná, zlá a neřestná myšlenka okamžitě všem na očích v podobě kouře, stoupajícího z těla. Země je pokryta sazemi, obloha zahalená šedivými mraky, města se topí v černé špíně, vládu, moc a privilegia třímají ti nejčistší z čistých. Právě do takového světa nás zavádí Dan Vyleta ve svém románu Kouř. Jeho vyprávění nikam nechvátá, ale podobně jako se oblaka kouře válí po střechách domů i jeho příběh se přelévá od jedné události ke druhé v ospalém, ale neúprosném rytmu metronomového kladiva. Cítíte v něm všechnu tu tíhu a špinavost, sobecké pokrytectví davu i pochmurné vize, kterými jen tu a tam probleskne nesmělý záchvěv naděje, lásky a radosti. Nic tu není černé nebo bílé, ale odstíny šedé naleznete všude, kam jen se podíváte. Platí to o věcech, činech jakož i o postavách. I když je Charlie Cooper na první pohled ten ctnostný, hodný a spořádaný, zatímco Thomas Argyle výbušný, zlý a těžko se ovládající, v obou hrdinech jsou i příměsi opačného charakteru. Koneckonců stejné je to i s jejich protihráči Julesem Spencerem, profesorem Renfrewem nebo lady Naylorovou. Nikdo z nich dost možná na konci nebude stejný jako na začátku. A tak je to správné. Vyleta má cíl a jde k němu hlava nehlava, zatěžkaně, ale neochvějně. Ke konci už se sice trochu hašteřil s „Kolumbovým vejcem“, ale odpouštím mu, protože mě celou dobu dobře bavil.

25.09.2019

Začátek hrůza, prostředek lepší, konec tragédie.

19.08.2019

Ponurá atmosféra Londýna viktoriánské doby, výchova elit, drsná atmosféra soukromých škol,kouř jako projev veškerých citů, myšlenek, zla, z kouře vzniklé saze, strach. Drogy proti kouři, změna psychiky člověka vlivem drog, nepřekonatelné sociální rozdíly, snaha po změně řádu. Vše na příběhu tří mladých lidí, které svedl život dohromady. Čtivé, zajímavé. Dějiny se ve spirále opakují, lze přenést do kterékoliv revoluční doby, i do současnosti.

05.05.2019

První polovina knihy mě nudila, musela jsem se nutit číst dál a to je to originální a zajímavý námět. Druhá půlka už byla lepší ale stejně mi pořád přišlo že tomu něco schází. Snad jedině konci nic nescházelo, ten se podle mě povedl. A obálka, ta je nádherná. Škoda, po přečtení ukázky jsem se opravdu těšila a je mi líto že mě pak celý příběh zklamal.

03.05.2019

Tak ja nevim, co si vubec myslet... Chvilema me to vubec nebavilo, rikala jsem si, ze jsem asi uplne jina cilovka, ale ze to teda doctu...chvilema byl pribeh napinavy, ze jsem nemohla prestat cist. Ale bud jsem pribeh vubec nepochopila nebo v nem fakt nebylo nic... Ale obalka knizky ma vsechno, ta je nadherna.

01.12.2018

Tak nevím... Námět výborný, originální. Četlo se to taky dobře. Ale... Když jsem knihu dočetl, nepřišlo nic. Žádné pocity, žádné postupné vstřebávání právě dočteného příběhu. Klidně jsem mohl okamžitě sáhnout po další knize a na tuto zapomenout. Něco tomu prostě chybělo a já nevím co. Kdybych na to náhodou přišel, dopíšu to sem.

07.11.2018

Vítejte v tak trochu jiném Londýně viktoriánské éry. Prostí měšťané jsou tu stejní, nadále podléhajíc vůli mocných lordů, jen dýmu výrazně přibylo. Není to však průmyslová revoluce, kdo má všeobjímající kouř na svědomí. Příčina je daleko prostší...
S patinou dickensovské stylistiky rozehrává Dan Vyleta podmanivé dobrodružství, ve kterém je revolta proti despotickému režimu jen sladkou smetanou na povrchu. Jenže pro všechna krásná slova odbývá autor průpravu na vlastní dění, takže se zápletka jeho románu drží nečekaně při zemi. Což je v rámci nemalého rozsahu docela škoda. Až si říkám, jestli pro tak jednoduchý příběh bylo třeba všech těch nekonvenčních kulis s propracovanou legendou, když ani tu nedokáže tvůrce v závěru smysluplně rozetnout. Je-li ovšem čtenář klidnější povahy, určitě ocení pomalý styl vyprávění, ve kterém se klade důraz spíš na vytříbenou jazykovou formu, než na akční spád. Protože když už nic jiného, napsané je to vážně moc hezky.

29.10.2018

Kniha je skvěle napsaná, příběh originální, vykreslení atmosféry temného, hříšným kouřem zamořeného Londýna a jeho chudých, sazemi pokrytých obyvatel, se mi zdálo naprosto strhující. Ke konci mne ovšem kniha zklamala. Mnoho zajímavých dějových linek, u kterých jsem čekala nějaké dechberoucí rozuzlení, najednou vyústilo do ztracena nebo bylo náhle utnuto. Geniální plán jak porazit kouř, se ukázal vcelku nedotažený a vzhledem k otevřenému konci se bohužel nedozvíme, jak to vše dopadlo.
Kniha je určitě zajímavá, ale aby po dočtení dávala alespoň nějaký smysl, je dobré se na ni podívat očima autora, který v poděkování uvádí, že pro něj má román smysl jen s otevřeným koncem, aby si čtenář sám příběh domyslel a zamyslel se nad jeho politickou myšlenkou. V tomto směru asi smysl knihy chápu, přesto mne po slibném začátku zklamala.

11.09.2018

Svrchovaně podmanivá kniha! Již jsem si zvykl, že odorující úryvky recenzí na zadních deskách knih je třeba brát s velkou rezervou, v případě Kouře však s jejich nadšením musím souhlasit. Narozdíl od některých komentářů zde. Byla by škoda, aby se potenciální čtenář nechal odradit kritikou, že kniha je příliš filozofická s chabým dějem. Ano, kniha určitě nutí k přemýšlení o tématech zla, elitářství, sociální spravedlnosti, přetvářky, ale činí to způsobem řekl bych dosti stravitelným. K dobré čitelnosti přispívá i členění na kratší podkapitoly a znamenité střídání tempa a formy. Dějově to možná není úplně masterpiece, ale ani po této stránce mě kniha určitě nezklamala. Je pravda, že v některých pasážích se vyprávění nějakou dobu jako těžký kouř převalovalo na místě, jako by autor psal a psal, čekaje na nápad, kterak s dějem pohnout dál. Důležité je, že to vše je vyplněno tak vytříbeným slovem, s živoucími popisy jak prostředí, tak atmosféry, že se na těchto místech s kouřem převalujete rádi. Příkladem budiž pasáž, kdy se "hrdinové" ukryjí v uhelném dole a čekají a čekají, než se jeden nich uzdraví. Jde o pasáž možná zbytečně roztáhlou, ale obsahující důležitý myšlenkový moment: vliv absence zraku na vnímání a hodnocení druhých lidí.
Na druhou stranu v některých pasážích, zejména ke konci, je akce a dobrodružství možná až moc. Děj se zde místy posunuje překotně a méně přehledně. Na škodu mi přišlo také to, že některé pro mě atraktivní a plodné motivy byly rozpracovány méně. Například v prostředí školy bych rád setrval čtenářsky déle. Tamnější elitářství, pravidla, rituály, učitelé včetně Renfrewa, jak vystřiženého z čapkovského románu, či pro mě nepochopeného Trouta, to vše nabízí dost potenciálu. A to nemluvím o nejtemnější literární postavě od dob Voldemorta, jejíž jednání bylo v některých místech také příliš upozaděno. Ale to už bychom se dostali na dvojnásobnou stopáž.
To, co však na knize musím, podobně jako většina recenzentů, vyzdvihnout, je motiv. Samotná myšlenka kouře. Jednoduchá věc, s obrovským potenciálem. Autor nejenom že tímto zasadil celou knihu do odlišně fungujícího světa, ale vlastně (možná neplánovaně) vynalezl bezprecedentně efektivní literární nástroj k vyjadřování emocí a duševních pohnutek postav. Jen těžko bychom hledali jinou knihu, která dokáže podobně jednoduše odhalovat duši protagonistů. Není třeba dlouhých slov a vět, stačí napsat, že osoba ta a ta udělala to a to, načež z ní začal stoupat tenký pramínek světle hnědého kouře. Nic víc není třeba napsat a pozorný čtenář si již intuitivně dovodí k příslušnému jednání postavy celou škálu emocí. Geniální. Geniální především v tom, že Vyleta tento nástroj vlastně nabízí čtenáři k používání. Spolu s postavami tak kouř vnímáme celistvě, zrakem i čichem, a dokážeme mu postupně přiřazovat náležitá svědectví. A právě toto byla pro mě ta nejzáživnější pastva, převalovat si kouř na jazyku, nechat ho hovořit a vyprávět.