HaHa11 komentáře u knih

Čtyři dlouholetí kamarádi počínajícího středního věku - výchozí pozice, ze které se autor snaží vydolovat co nejvíce. Vyšla z toho čtivá tragikomedie, poplatná všeobecnému čtenářskému vkusu. Dost sexistického humoru, vyhrocených (a mnohdy opravdu nepředstavitelných) situací, značná míra nadsázky a sem tam životní moudro. Ženy jsou zde jenom proto, aby mohla zápletka vzniknout; další prostor nedostanou. Věřím, že převedené na filmové plátno tohle může fungovat.

3 01.09.2021

Po přečtení několika prvních stránek jsem zažila pocit jistého déjà vu. Téměř přesně po roce (v srpnu 2020 vyšla kniha Drak spí) jsou tu další zapadlá vesnice a další rodinná tajemství. I tentokráte stojí v centru pozornosti ženy; to ony uvedou do pohybu události vedoucí k odpovědím na otázky, na které nikdo z rodiny nechce nebo nedokáže odpovídat. Nejdříve přichází na řadu mezilidské vztahy poznamenané válkou, odsunem a vlnou poválečného osídlení (starousedlíci, přistěhovalci, Češi, Němci, Slováci či Rumuni), potom trable současné – osamělost, finanční nejistota, partnerské vztahy, a nakonec smrt jednoho z aktérů. Vystižení atmosféry, zachycení charakterů, splétání dějových linií – v tom je autorka tradičně velmi přesvědčivá. Něco mi tam ale přeci jenom chybělo… Bergman! Uvidíme, jaké plány s ním Klevisová má, snad se nechystá poslat ho na odpočinek?!
Hodnotím čtyřmi hvězdami – zásluhu na tom má nadmíru povedený závěr – tam bylo všechno – vina, přiznání, trest, smutek, beznaděj, a nakonec ulehčující a úsměvné odpuštění.

9 27.08.2021

Raný a výborný Michal Viewegh! Nízké čtenářské hodnocení je jednak možná dáno nesplněným očekáváním (opravdu se nejedná o detektivku!), jednak se i mezi zdejšími hodnotiteli asi "rozšířil takový nešvar"- a to "plivat" na Viewegha. Tady opravdu není moc co vyčítat - brilantní hra s jazykem a charaktery, perfektní vystižení atmosféry - místa (maloměsto), času (první prázdninový víkend s předzvěstí horkých letních dní), okamžiku (po roce zavítala pouť se vším, co k tomu patří), ba i doby (konec osmdesátých let, někdy krátce před Listopadem). Pomíjivost krásy a života, nevratnost rozhodnutí, osudovost volby - to všechno autor čtenáři nabízí; případný patos spolehlivě zažene (sebe)ironií a nesmlouvavým sarkasmem.
Četlo se to skvěle, bylo o čem přemýšlet (třeba i o tom, proč těchto sto a něco stránek textu uniklo pozornosti filmařů).

7 24.08.2021

Pokud se k této knize dostane v ne zrovna optimistickém rozpoložení, po jejím dočtení máte dvě možnosti. Řeknete si, jestli tedy má vůbec cenu v tomhle hnusném světě pobývat, nebo si oddechnete s vědomím, že se máte ještě královsky.
Jsem antiMornštajnová a po absolvování Listopádu se na tom nezmění vůbec nic. Autorka si pokusem o současnou českou dystopii ukousla obzvláště velkého sousta; nový 1984 nevznikl a ne každý se může stát Georgem Orwellem. Vycházejíc z co by/kdyby nabízí čtenáři velmi a velmi depresivní, dvěma hlavními hrdinkami nastíněný následný třicetiletý vývoj společnosti (s opatrnými odskoky za hranice státu). Subjektivní úhel pohledu jednak umožňuje rozehrát naplno širokou škálu emocí, za druhé se do jisté míry vyvarovat nelogičností spojených se zachycením širšího společenskopolitického procesu polistopadových desetiletí.
Román, který vznikl ve správnou dobu (cca třicet let po Sametové revoluci) a který si našel i své "správné" (tj. po současné původní české tvorbě volající) čtenáře. Víc pochvalných slov na adresu knihy neuvedu.

9 18.08.2021

Spíše než k literárním kvalitám se vyjádřím ke svým pocitům z knihy. Přemýšlím, kolik tam vystupovalo psychicky narušených jedinců, jaký byl jejich poměr k těm, které je možno po této stránce považovat za normální. Nakolik se literární fikce rozchází s možnou skutečností, realitou. Kde se stala chyba, kdy nastal bod zlomu. Existuje-ji východisko, naděje. A spousta dalších otázek, na které jsem v knize nenašla ani náznak odpovědi.
Hluboce depresivní čtení. Ne, nic takového číst nechci. Hvězdy neuděluji.

Několik desítek kilometrů španělského Costa del Sol, několik dní plných osudových zvratů a několik (málo) postav, jejichž životy se od základu změní. A pak také nahlédnutí do života člověka, který je odsouzen k věčnému tichu a temnotě, a jako bonus barvité popisy horkého španělského jihu. Třešničkou na dortu jsou potom závěrečné stránky odehrávající se na strmé vápencové skále, kde kolonie makaků údajně jistí britskou nadvládu. Příběh jako takový je místy předvídatelný (čtenář brzy odhadne, kdo hraje dvojí hru), dějová linka návratu dávné lásky naivně neuvěřitelná, přesto mám i tentokrát pro autora slova pochvaly.

4 06.08.2021

Mé první setkání s autorkou, kterou chválí kritika i čtenáři. Pocity jsou mírně řečeno rozporuplné, ale možná je chyba na mé straně. Pokud byl spisovatelčin záměr představit hrdinu, kterého má po několika desítkách stránek čtenář plné zuby a jeho největším přáním je praštit ho čímsi po hlavě (ještě eufemismus!), potom všechna čest! Hynek Grábl je odporný ufňukaný ničema, špetku soucitu si nezaslouží a jeho krokodýlí slzy nad vlastní ubohostí čtenáře spíše rozlítí, než aby vyvolaly lítost.
Příběh jako takový originalitou příliš neohromí. Krize středního věku, okoukaná manželka a mladá milenka, děti průměrně nevycválané a tchán nadprůměrně nesnesitelný. Prostředí menšího špitálu, obvyklé boje o místo na slunci a vše, co k tomu patří. Trocha mudrcování nad lékařskou etikou, menší dávka doktorského cynismu a navrch klišé z největších - hádejte, v jakých vodách loví doktoři, když hledají mimomanželské rozptýlení?!
Petra Dvořáková mě o své hvězdě na českém literárním nebi tímto dílem rozhodně nepřesvědčila. Nemohu si pomoci, ale při čtení Chirurga jsem si vzpomněla na tvorbu prachem zavátého představitele socialistické literatury 70. a 80. let - Jiřího Švejdu. Podobná dramata (opatrně obohacená o kritiku tehdejších dobových nešvarů) psal jak na běžícím pásu.
Na závět alespoň malá pochvala. Nejsilnějšími stránkami knihy jsou ty, které Dvořáková věnuje vztahu otce a syna; tady jsem jí věřila. A proto přidám dost velký kus a ohodnotím třemi hvězdami. Ale upřímně se přiznám, že zatím nemám v plánu seznámit se s další tvorbou.

8 29.07.2021

Mé druhé setkání s autorkou, a opět proběhlo ve znamení horka, dusna, všudypřítomného prachu a lidských osudů, které svádějí k zamyšlení i po přečtení posledních řádků knihy.
Rozlehlé australské vnitrozemí a uzavřená komunita. Startovní čára, ale nelze říci, kdy zazněl výstřel, jenž rozpoutal výslednou tragédii. Pokřivené charaktery, narušené vztahy, pochroumané životy a několik desetiletí bojů všech aktérů o místo na slunci (trochu nevhodný idiom!). Přiznám se, že už to nebylo takové wow jako v případě Sucha, ale stále je možno v rámci žánru (psychologické krimi) označit Ztraceného muže za vysoce nadprůměrné čtení. Tak tedy také za pět!

7 24.07.2021

Ke knize mě přivedl stejnojmenný seriál, a rozhodně to byla dobrá volba. Ač nešachista, dlouhé popisné pasáže věnované královské hře mě nenudily. Seriál byl oproti knize možná atraktivnější, emocemi nabité situace divácky přitažlivější. Doporučuji obojí, a je jedno, v jakém pořadí.

4 27.06.2021

Po přečtení této knihy mi nebylo dobře po duši. Prázdninová ostrovní idyla v době vrcholícího švédského léta postavená do kontrastu se vzpomínkami jedné z postav na dobu stalinského teroru v bývalém Sovětském svazu. Kruté ohlédnutí, a proto jsem tento příběh v podstatě ani jako detektivku nevnímala.
Dočetla jsem, ale hodnotit nebudu.

Zase trochu duchařina, ale proč ne? Příjemné odpočinkové čtení, i když přiznávám, že první knihy ze série mě zaujaly více. Čtenářsky atraktivní prostředí ostrova pořád boduje, a proto mírně přidávám a hodnotím čtyřmi hvězdami.

1 24.06.2021

Druhý "Öland" byl oproti prvnímu poněkud mysteriózní, ale v tomto případě mi duchařina spojená s kvalitní detektivkou vůbec nevadila. Nějak to prostě k tomu temnému severu patří! Pojítkem mezi oběma knihami je nezdolný osmdesátník Gerlof, příběh se odvíjí ve dvou časových liniích, kdy ta druhá, mající svůj počátek v devatenáctém století, se přibližuje k letům devadesátým. Kruté a nelítostné zimy, hořké lidské osudy, citu zbavení protagonisté, prolínání reality a dávných bájí. Čtivé, zajímavé, napínavé! Jdu na další.

7 14.06.2021

Klasický kriminální román, s krásně vykreslenou atmosférou švédského ostrova. Prostředí je zachyceno v několika dekádách - od doby těsně předválečné až po devadesátá léta, kdy se příběh uzavře. Vlastně několik příběhů; a všechny jsou smutné, tragické a bezútěšné. Obrovsky depresivní je sledovat zoufalou snahu matky dozvědět se po dvaceti letech pravdu o zmizení jejího malého syna, stejně tak jako přemýšlet o tom, co prožívala matka, jejíž syn utekl před několika desetiletími do světa a ona stále čeká na jeho návrat. Nebylo to veselé čtení! Dávám za pravdu hodnotitelům níže - ani severská krimi nemusí být postavena na kalužích krve a hrůznomordech; mnohem hlubší dojem zanechá nahlédnutí do temných zákoutí lidské duše.
Na Öland se určitě brzy vrátím!

9 08.06.2021

Po přečtení dalšího příběhu s kriminalistou Martinem Servazem jsem byla přesvědčená, že s ním autor skončil. Téma zmizelé Marianne i jejího sadistického únosce se zdálo být již v předchozích dílech vyčerpané, a zde navíc i přijatelně uzavřené. Opak je pravdou - před necelými dvěma měsíci vyšla již sedmá kniha ze série! Své čtenáře si jistě najde, ani já si ji nenechám ujít, ale jsem skeptická, zda v ní autor dokáže zastavit střídavě sestupnou tendenci svých příběhů s neohroženým vyšetřovatelem.
Co pochválit? Prostředí! Údolí kdesi v Pyrenejích, kde řádí masový vrah. Koho by to nenalákalo?! Mužský klášter - zajímavé, ale potenciál se kdesi v polovině knihy vytrácí, až tato dějová linka zmizí úplně. Návrat Irene Zieglerové, Martinovy spolupracovnice z prvních dvou případů, nebyl špatný tah. Prostoru dostala profesně i osobně tak akorát a působila uvěřitelně. To bohužel nelze říci o dalších důležitých aktérech děje, namátkou uvedu excentrickou psycholožku Dragomanovou. Eskalace krutých vražd a morbidních detailů, soustředění se na lidské utrpení - není tato vlna už tak nějak na ústupu?! Co mi naopak chybělo? Logické dotažení motivů, vysvětlení jistých detailních faktů. A samotné odhalení vinných? Poznamenané jistou porcí autorské bezradnosti spojené s úsilím přijít s dostatečně šokujícími fakty.
Čeká nás ještě nejméně jeden Martin Servaz. Není to už až dost, Bernarde Miniere?

6 24.05.2021

Začátek docela slibný, střední fáze poněkud ztratila velenabízející se milostnou linkou, závěr přesně v duchu současného trendu - akce střídá akci, životy visí na vlásku, vraždící psychopat je nakonec chrabře přemožen. Je mi jasné, že pokud je autorovo dílo posláno ke čtenáři s nálepkou "thriller", nemůžu očekávat salónní rozuzlení. Ale další konec téměř jako podle šablony?! Knihu hodnotím jako lehký nadprůměr, za víc jak za tři hvězdy to není.

01.05.2021

Zkoušela jsem to, dokonce několikrát, ale tahle kniha prostě nebyla napsána pro mne! Nedostala jsem se přes prvních zhruba sto stránek. Hodnotit nebudu, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama!

Škoda, že rok nemá více než čtyři období!

3 05.03.2021

Příběh, který by se nemohl odehrávat jindy než na podzim. Je tam všechno, co k tomuto ročnímu období patří. Končící bezstarostnost uplynulého léta a dětství, příslib nových začátků, depresivní atmosféra opuštěných míst i lidí, tajuplnost nedořečeného a nedořešeného. Důkaz, že i detektivka/thriller může být kvalitním čtením. Roční období se autorovi velmi povedla!

10 21.02.2021

Mé druhé setkání s Kate Marshallovou, Bryndzovou novou hrdinkou, skončilo ještě hůře než první. Knihu jsem po cca 70 stránkách zcela bezostyšně dolistovala! Proč? Morbidita mi v knihách vždy vadila, a to i těch mnohem lépe napsaných, než jsou ty Bryndzovy. Baví mě chytré knížky - ty, u nichž je nutno se zamýšlet, kombinovat, zkoumat drobné náznaky, pronikat do myšlení aktérů. Tohle všechno v příbězích Angličana se slovenským jménem nenacházím. Autor čtenáři opakovaně předkládá stejné dějové vzorce - zmizelé osoby, vyšinutý únosce, pátrání, akce, akce, akce, a pak to nějak dopadne. Občas to proloží exkurzem do osobního života protagonistů, čímž vytvoří můstek k dalšímu dílu ze série.
Napadají mě slova jako těžkopádné, únavné, ničím nevybočující z řady .... Loučím se s Robertem Bryndzou i s jeho snaživou vyšetřovatelkou a přeji jim čtenáře, již jim budou více nakloněni než já. Hvězdy neuděluji.

Ke knize mne přitáhl povedený stejnojmenný seriál. Zatímco netflixové Unorthodox sází na silný netradiční příběh, kniha je jiná. Nabízí vskutku detailní pohled nejen do samotné židovské komunity, ale především do duše dívky a později mladé ženy, která v tomto prostředí prožila prvních třiadvacet let svého života. Doporučuji určitě oboje a je vlastně jedno, v jakém pořadí.

2 04.02.2021