Gedzita komentáře u knih
Uf, hotovo. Jeden bod za Amren a druhý za chudáka Luciena. Soudě podle některých komentářů jsem čekala, že se to bude číst hůř, ale šlo to. Úplně chápu, co na tom holky baví, já ale s YA definitivně končím, ať je hodnocena sebelíp :)
Hugh Laurie je výborný herec, docela slušný hudebník, ale klatě, ať už sakra nic nepíše!!! Jednu hvězdičku mu dávám odvahu, že si splnil sen a do psaní se pustil.
Obrázky dost ovlivnily můj pohled na studium filmové školy. Pořád jsem si v kameře představovala ty trpaslíky: „Došla mi růžová!!!“ Kam Terry na ty nápady chodil...
Moje nejmilejší Pratchettovka, Sestry jsem četla už snad osmkrát a stejně mě nepřestanou bavit.
Pro mě jedna z nejzásadnějších knih života. Těším se, až ji budu jednou číst dceři.
Knížka se mi dostala do ruky náhodou a zhltla jsem ji za tři dny. Paradoxně nejsilnější pro mě byly vsuvky z „reálu“ - toužím po palačinkách pečených na ohni a mazaných klackem!
Tohle psal někdo na drogách, né? Jo pardon, to byl Islanďan :D
Malilinko mi vadil odklon od jakési jedinečnosti světa Midgaardu tím, že Grzedowicz otiskl do podoby šílenství jednotlivých „čarodějů“ něco z pozemské kultury, ale já jsem stará rejpalka. Jinak opět parádní jízda, všechny postavy se konečně setkaly. Čtyřka je za mě ze všech dílů druhá nejlepší a konec mě málem shodil ze židle.
Dost souhlasím s komentářem přede mnou - ztrátu Vukova hustodémonství a čítače jsem skoro obrečela. Vukův příběh se začal trochu zpomalovat a natahovat, ale naopak to vyvážila linie Ardžuka, který mě v prvním díle moc nebavil. Trochu slabší než jednička, ale pořád skvělé!
Nenáročná oddechovka, ale pro ty z nás, co trávili mládí u fanfikcí, prostě dokonalé.
Na povídky mě moc neužije, ale kvůli těm od Rothfusse a Gaimana to bylo jasné must have. Bleskostrom je úchvatný, po jeho přečtení jsem se gebila jak zamilovaná puberťačka. Gaimanův text plní tajné sny všem fanouškům Nikdykde, ale žádný zázrak to není. Povídku od GRRM jsem nedočetla, se staroušem už mám od Hostiny pro vrány docela problémy. Zbytek autorů jsem neznala a většina textů se mi četla fakt hooooooodně těžko. Výjimkou je V Teradanu do roka a do dne, oceňuji, že Lynch na tak krátkém prostoru parádně vykreslil prostředí, postavy jsou zábavné a i když je konec tak nějak vlastně očekávatelný, pobaví. Fajn je i nápad z Těžkých časů. A zbytek? Přemýšlím, že ty čtyři povídky, které mě oslovily, si z knížky vytrhnu a zbytek pošlu dál, abych nemusela celou tu obří bichli skladovat, ale pořád mi to přijde jako moc velké barbarství...