gaidzin komentáře u knih

Japonské dějiny mají příchuť exotiky, vzrušení, cti a krutosti. Na rozdíl od evropského prostoru, kde na vrcholu společenské pyramidy sedí monarchové a šlechtici, v Japonsku se před tisícovkou let k moci dostala společenská vrstva vojáků - samurajů. Kdo to byli samurajové, jak žili, jak přemýšleli, jak bojovali, čím bojovali a jak nakonec skončili - to vše se dozvíte. Takže pokud vás jen trochu láká Japonsko nebo neotřelá historie, knihu si přečtěte.

A navíc, ta kniha je opravdu nádherná.

4 26.07.2022

Napsala to 20letá holka roku 1818, která utekla od své rodiny.
Kniha je poplatná době svého vzniku, kdy v románu vládl romantismus. Romantické popisy přírody, niterně rozervaný hlavní hrdina bojující sám se sebou, "hrůzný" netvor. Žádná z postav nevzbudila moje sympatie, nejblíž k tomu možná měl právě (vý)tvor Victora Frankensteina. Takže nakonec největší přínos této knihy je, že pro moderní popkulturu vytvořila postavu "Frankensteina", člověkem stvořeného monstra. (Jaká škoda pro Golema, byl sice první, ale není jednička. Špatný marketing, nejspíš.)
Ale jak jsem psal, napsala to 20letá holka v roce 1818. Jen mu mohla dát alespoň nějaké jméno, ne?

Děkuji nakladatelství TakeTakeTake, vaše vydání je krásně udělaná kniha.

4 24.07.2022

Zajímavý přístup k fantasy. Autor se rozhodl, že nebude marnit čas vytvářením nějakého komplikovaného světa, když ho vlastně nepotřebuje. Stačí mu jedno město.
Hrdinové našeho románu jsou poměrně sympatické postavy, byť klasicky černobílé. Hned víte, komu máte fandit. Mladí zlodějíčkové ve světě mafiánů, obchodníků a bohaté šlechty. Tím jsou tak trochu definovány mantinely příběhu.

Ale právě kombinace argotu spodiny, vyumělkovanosti jazyka vrchnosti, sarkasmu, nadhledu a vtipu je to, co knihu drží pohromadě. Hravý přístup k jazyku se projevuje především v dialozích, což je suverénně nejsilnější část knihy. Chvíli jsem váhal, zda to stačí na 5 hvězd. Ale rád oceňuji inovativní přístupy a doufám, že v druhém dílu pan autor minimálně udrží úroveň Lží a třeba ještě něco přihodí.
A nakonec pochvala překladateli Romanu Tilcerovi. Tohle musela být fuška, klobouk dolů.

3 30.03.2024

Pokud chcete mít jasno, jak to vlastně bylo s těma válkama růží, toto je kniha pro vás. Mnoho ozdrojovaných informací, mnoho historických postav zasazených do kontextu. Autor začíná logicky u Edvarda III., vysvětlí vznik konfliktu York vs Lancaster, vznik rodu Beaufortů a Tudorovců.
Já byl překvapen počtem výrazných ženských osobností zapojených do konfliktu, přece jen to bylo 15. století, ale historie by byla asi úplně jiná bez Markéty z Anjou, Alžběty Woodvilleové nebo Margaret Beaufortové. Go girls!
Nejvíc mě vždy pobaví, jak tyto dlouholeté konflikty požírají své účastníky. Vítězem války růží se totiž nestali ani Yorkové, ani Lancasterové, ale Tudorovci. Jo, přesně takhle můžete flexit po přečtení této knihy.

3 18.08.2022

Kopřiva je určitě jeden z nejméně žánrově vyhraněných českých autorů. Akční fantastika, detektivka, sci-fi, komiks, žádné jeho dvě knihy nemůžete zaměnit. Co kus, to originál. Teď fantasy ve formě povídek.
Asi není podstatné, že mně to jako celek příliš nesedlo. Na dvě věci se ale u pana autora vždy těším, na "nesympatického" hlavního hrdinu, kterého si nakonec oblíbíte a hlavně na dialogy. Kopřivovy dialogy jsou přesné, vypointované a prozrazují o postavách mnohem víc než sáhodlouhé popisy. Kéž by pan Kopřiva zkusil napsat filmový scénář ..

"Tvoje matka je debil!"

3 17.08.2022

Z japonské historie miluji především turbulentní "období válčících států". Oněch 150 let od roku 1467 až po dobytí Osaky 1615 nabízí vše, co má správný příběh mít: velkolepé bitvy, příběhy zrady, pomsty, cti, loajality, špionáže, vraždy, přeběhnutí armády na druhou stranu během bitvy. Prostě jako v každé fantasy knize, ale bez draků.

Díky této knize už se orientuji i v ostatních dobách z japonské historie, konečně jsem pochopil mnoho historických souvislostí, od bojů rodů Minamoto vs Taira, epizodní snahy císařů o znovuzískání moci, objevil jsem životní příběhy Minamoto Jošicuneho nebo Kusunoki Masašigeho. Spoustu informací, spoustu zdrojů, vysvětlení souvislostí, tak jak to mám rád.

Pro milovníky historie a Japonska je to jasná volba.

3 15.08.2022

(SPOILER) Vojín De Klerk z Aktivního olova je ikonická postava. Tvrďák bez výčitek, bez svědomí, bez špetky empatie, bez přátel, bez práce. Autor nenechá De Klerka zastavit, mrtvoly protivníků i nevinných kolemjdoucích nestačí pořádně vychladnout. Zběsilé tempo akcí dává vyniknout těžkopádně byrokratickému jazyku, kterým De Klerk mluví. Díky tomu jazyku, se kterým si autor pěkně pohrál, jsou některé scény nezapomenutelné, třeba zmrzlinářská brigáda nebo večeře s "potenciálním tchánem a tchyní". Originalita a zábavnost stříkají z Aktivního olova plným proudem.
Aktivní rtuť je trochu jiná kniha. Má standardní příběhovou linii, hlavní hrdina dostává standardní motivaci ke svým akcím, po cestě se k němu standardně přidají parťáci, kteří standardně nevydrží až do konce. Vše zakončí grandiózní finále proti hlavnímu a nejobtížnějšímu protivníkovi.
Nic proti standardům, ale když mě autor v první části nalákal na originalitu a hyperbolickou nadsázku, je mi potom standard trochu málo. Ale i přesto se vojín De Klerk zařadil mezi nezapomenutelné postavy akční fantastiky.

3 30.07.2022

Nemáme moře. Možná i proto vnímáme moře jen jako velký bazén, ve kterém se dá někdy koupat a dají se u něj pořizovat hezké fotky.
Autor mě vyvedl z omylu a popisuje, jak důležitou obchodní dálnicí, bojištěm nebo barikádou moře bylo, je a nejspíš i bude. Až během čtení knihy mi postupně docházelo, jak moc takové maličkosti, jako třeba konstrukce lodí nebo osazení lodí těžkými děly, ovlivnily historický vývoj celého světa. Pan Romancov nám umožňuje vytáhnout nohy z českého rybníčku a podívat se na moře úplně jinýma očima.

3 26.07.2022

Jasně, je to young adult se vším, co k tomu patří. Ale rád bych upozornil na jeden fakt. Všimli jste si, kolik tam je ženských postav? V běžné fantasy fungují ženské postavy často jako doplněk ke spoustě více či méně machoidních mužských charakterů. A tady? Trnka, Skara, Rin, Sumael, Skift, Laithlin, jižní královna a vlastně i Aud nebo Wexen. A vůbec to navadilo, naopak!
Abercrombie opět dokazuje, že umí být hledačem nových cest. Osvěžující.

1 08.05.2024

Jsem nadšený posluchač podcastu.
Je těžké, možná téměř nemožné, oddělit knihu od podcastu.
Podcast je dialog dvou duchaplných mužů, kteří se vyznají ve svém oboru, vyberou si téma z moderních českých dějin a vrhnou se na něj. A právě jejich souhra, přesně uměřená ironie, bezprostřednost a schopnost okamžitě reagovat na kolegu, jsou důvody proč podcast válcuje knihu. Tohle kniha nikdy umět nebude.

Ale to vůbec neznamená, že kniha je špatná. Stejné myšlenky, které zazní v podcastu, jsou i v knize, jen jaksi učesanější, sterilnější, bez emocí, více "knižní". Prostě z dialogu se stává něco jako úvaha. Nebo dialog přepsaný do formy úvahy.
Ale i kniha má zbraně, které podcast nemá. Zaprvé, kapitoly jsou organizované do tematických celků, takže neskáčete z tématu na téma jako v podcastu. A navíc za každou kapitolou je doporučený seznam četby k diskutovanému tématu. A když mi pánové Stehlík a Groman něco doporučí, kdo jsem já, abych to zpochybňoval, že? Takže jsem prodloužil platnost průkazky do knihovny a opsal si mnoho titulů do seznamu knih, co se chystám se přečíst. Snad aspoň jednu z nich dám.

1 17.04.2024

Nevím, jestli hodnotit už teď nebo si počkat až po druhém díle.
Šest "povídek" má za úkol postupně seznamovat čtenáře s prostředím a zároveň utkat šest příběhů, které se očividně v druhé knize pospojují.
Někdy během rozvláčného příběhu básníka jsem si říkal, že se s druhým dílem ani nebudu obtěžovat. Naštěstí díky dalším jsem názor změnil a doufám, že mi autor v druhém díle vyrazí dech.
OK, když všichni, tak já taky. Moje pořadí, od nejlepší: konzul, detektiv, voják, kněz, učenec, básník.

1 17.03.2024

První díl byl plný zoufalství, odlidštění a zmaru. Druhý díl je přesný opak, je plný naděje. A Gabrysz je jejím ztělesněním. Starostlivý, spravedlivý, nesobecký, takový Mirek Dušín z budoucnosti. I prostředí je méně pesimistické, slovanské město stojí na uvolněnějších základech než německé. A při všech setkání různých skupin lidí na zemi si vždy téměř padnou do náruče. Na mě možná až moc optimismu. Když čtu postapo, chci svou dávku temnoty. Chci cítit beznaděj, prázdnotu a jen tu a tam jiskřičku naděje. A navíc, upřímně, Mirky Dušíny nikdo nemá rád.
Naštěstí jsou tu céčka a v druhé části knihy je nechá autorka trochu zařádit, takže aspoň tak. Ale nechápejte mě špatně, kniha je to stále dobrá, ba výborná. Ale prostě pro mě není tak dobrá (rozuměj "temná") jako jednička.

1 15.12.2023

V Japonsku po bitvě u Sekigahary (roku 1600) se vlády ujímá Tokugawa Iejasu a pomalu končí období válčících států. Více jak sto let se v Japonsku bojovalo, země je plná válečníků, vojáků, róninů, samurajů.

Mladý samuraj Šinmen Takezó (později přijímá jméno Mijamoto Musaši) se rozhodne zasvětit svůj život 武者修行 (muša šugjó), "cestě k zdokonalení válečníka". Vydá se na dlouhou pouť Japonskem, vyhledává různé šermířské školy a styly, podstupuje souboje a snaží se dosáhnout dokonalosti. Musaši je historická postava, o které ale historici moc přesných informací nemají, takže pan autor začíná stavět mnohovrstevnatý příběh, ve kterém se několik postav neustále potkává během jejich cest Japonskem. Kniha byla vydávána časopisecky v letech 1935-1939, kdy Japonsko bylo ve válce a Musaši se stává ideálem japonského bojovníka/vojáka té doby.

Mnohem větší důraz než na zdokonalování techniky meče je z postavy Musaši cítit snaha o duševní vývoj bojovníka, smíření se světem a dosažení vnitřní rovnováhy. Čím je Musaši starší, tím častěji ho potkáme diskutovat s budhistickými mnichy, věnovat se kaligrafii, malovat obrazy nebo pomáhat vesničanům.

Ano, kniha není dokonalá, kupříkladu společenské postavení žen a jejich chování mě doslova iritovalo po celou knihu, vývoj některých postav nebyl postupný, ale během jedné stránky najednou otočili o 180 stupňů. Navíc kniha je opravdu .. rozsáhlá. Ale mě japonský přístup k životu fascinuje a Musaši je prostě japonská klasika.

1 05.08.2022

Buďme optimisté a řekněme, že Gwynne napsal tuto knihu (originál vydán 2012) jako poctu klasickým fantasy z konce minulého století.
V tomto ohledu kniha funguje výborně. Najdete tu klasický svět s mapkou, obry a jiné potvory, maskulinní společnost plnou bojovníků a chlapců toužících zemřít s mečem v ruce, souboje a bitvy, (ne)očekávané zvraty a spoustu hrdinství a cti.
Problém spíš je, co tu nenajdete. Nenajdete tu nic nového, všechno už tu mnohokrát bylo. Úplně nejvíc mi vadila absence nebo spíš ignorování ženských hrdinek, přitom taková Cygen nebo Brina si přímo říkají o svou vlastní dějovou linku.
Ač se řadím do kategorie čtenářů lačnících po nových a neotřelých přístupech, musím přiznat, že jsem si nakonec Moc docela užil. Gwynne určitě přečetl spoustu fantasy knih a ví, co funguje. Proč ne.
Jak říkám, pocta klasickým fantasy v tom nejlepším slova smyslu.

26.03.2024

Kniha je postavená na jediném zajímavém nápadu, fyziologii gendelů. Zbytek díla výrazně pokulhává.
Postavy jsou nezáživné a je jich možná zbytečně moc, určitě se dalo víc vytřískat ze vztahů skupiny lidí, která má za úkol zalidnit novou planetu.
Prostředí je neoriginální. Ještěří agresivní samice a dva měsíce jsme už někde jistě potkali.
Nelogičnosti mrzí ještě víc než neoriginalita. Opravdu první výsadek kolonistů na cizí svět bude mít pouze jednoho vojáka? Opravdu je nenapadlo odejít dále od vody a přestat používat potok vedoucí skrz pevnost?
Pokud čekáte ohňostroj originálních nápadů a myšlenek, sáhněte po jiné knize. Pokud se chcete jen tak zabavit, je kniha OK.

06.03.2024