Gaboskaaa komentáře u knih
Nebylo to pro mě čtení, od kterého bych se nemohla odtrhnout. Nicméně fakt, že hlavní námět je realita některých životů a sharenting je reálný problém, přidává knize na děsivosti.
Nepatřím k milovníkům koček a ani povídky nepatří k nejčtenějším žánrům. Obojí alespoň trošku přehodnotím :) Povídky o kočkách a kocourech byly z drtivé většiny skvělé, bavily a dobře se četla.
Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda, všechny se moc hezky čtou, ale možná právě proto jsem čekala něco trošku víc.
Obyčejný příběh, který se příjemně četl. I přes to, že jsme na závěr zjistili zajímavé propojení, čekala jsem víc.
Ke knize Příběh mateřídoušky jsem se dostala čirou náhodou, díky níž jsem objevila autorku Miroslav Blahovou.
Propojení příběhů ze současnosti a první poloviny 20.století je příjemné, plynulé, nenásilné. Oba příběhy byly pro mě zajímavé a silné.
Knížka se krásně četla od prvních řádků a už teď se těším na předchozí autorčinu tvorbu.
Kniha je zajímavá jak obsahově, tak stylově. V obojím jsem se ale občasně ztrácela a bylo to pro mě vlastně těžké čtení.
Knihu jsem přečetla prakticky jedním dechem. I když jsou jiné, které mi přijdou od autorky vydařenější, nelze odepřít zajímavé pojetí. Fakt, že se jedná o autobiografii, jsem zjistila až na konci knihy a o to víc smekám před paní Dvořákovou.
Za mě měly co do čtivosti povídky vzrůstající tendenci. Náměty byly zajímavé u všech tří, ale forma a způsob psaní autorky mi nesedí.
Po prvních dvou příbězích jsem byla přesvědčená, že je to v mých očích to nejlepší, co Petra Dvořáková napsala. Poslední mi úplně nesedl. Možná i proto, že byl tak jiný než předchozí dva. Přesto smekám, 3 silné příspěvky, 3 naprosto odlišná pojetí a 3 různé vyprávěcí perspektivy.
Velmi silný příběh, ve kterém si člověk zas a znovu uvědomí iracionalitu a absurditu doby minulé, a na druhé straně benefity svobodné doby. Přesto mi přišlo, že mohla být kniha psaná více poutavě.
O knize jsem četla již dříve a jsem ráda, že jsem ji díky výzvě přečetla. Literární plytkost, o které někteří mluví, jsem nevnímala. Síla příběhu mě občas vháněla slzy do očí a styl psaní mile překvapil.
První polovina knihy byla pro mě náročná, hůř se mi orientovalo v postavách, do čtení jsem se musela nutit, Druhá polovina pak dostala spád, až mi to chvílemi přišlo přitažené za vlasy. A závěrečný happy end byl sice předvídatelný, na historickou knížku mi to připadalo chvílemi “moc, ale četlo se jedním dechem. Přesto autorku obdivuju, jak k celému tématu přistoupila.
V knize pro mě byly zajímavé příběhy jiných abstinentů. Autorčiny pasáže byly různé, některé zajímavé, jine min. Vnímám velký posun autorky ve vyjadřování a ve stylu psaní.
Moje druhá knížka autorky a jsem podruhé nadšená. Další silný, krásně napsaný příběh, který se četl jedním dechem.
I přes to, že mi kniha nesedla, musela jsem se do čtení nutit a kolikrát ke konci přeskakovala, oceňuji její hodnotu. Na síle dostane v doslovu, kdy zjistíte, že všechny plány, které Anne měla (a že na svůj věk a dobu byly docela ambiciózní), nikdy nebyly zrealizované.
Autorova prvotina se mi velmi líbila. Způsobem zpracování, kdy díky dvěma dějovým linkám drží čtenáře v pozornosti a chtíči číst dál i styl psaní, který je velmi čtivý. Příběh možná jednodušší, ale díky autorově schopnosti psát vyznívá vcelku košatě. Za mě jedna z nejzajímavějších knih z letošní čtenářské výzvy.
Před přečtením knihy jsem měla trošku mylně nastavené očekávání. Myslela jsem, že zápisník bude detailněji popisovat jednotlivá stádia. Kniha se i tak četla jedním dechem, právě pro svoji autenticitu. Velmi obdivuji, že šla autorka s kůží na trh a svoji zkušenost se závislostí přeměnila na poslání.
Kniha za me nepatří k tem, od kterých se nemuzu odtrhnout. Má zajímavou myslenku a zpetne hodnoceno to bylo prijemne a pohodove cteni