fojtikjirik komentáře u knih
Zajímavé zachycení "střetu civilizací" z pohledu čínské vládkyně. Tady jsem se poprvé setkal se slovním spojením "bílý barbar". Vedle toho se čtenář seznámí se základy východoasijské kultury. Ovšem nejdůležitější roli v knize hraje politika a opojení člověka mocí, nejnebezpečnější drogou všech dob.
Tedy, tomu říkám velmi originální námět. Vybrat náhodně jeden rok a čtivě formou románu sepsat, co všechno v té době zažívaly významné osobnosti (spisovatelé, malíři, vědci, ale bohužel i budoucí diktátoři), je vskutku zajímavé.
Jenomže 1913 vlastně nebyl rok jako každý jiný, ač tak vypadal. Lidé tehdy žili úplně obyčejné životy a netušili, že jen měsíce dělí svět od katastrofy, která měla přijít v podobě první světové války.
Tak tomu říkám nadčasová kniha. A to ještě jde teprve o první díl z celkem šestidílného svazku. Ale co očekávat, když je autorem člověk, který během událostí v díle popsaných nesl na svých bedrech břemeno odpovědnosti za britský lid. Přitom to všechno byly následky činností (nebo spíše nečinností) jeho předchůdců. Pořád nemůžu uvěřit, že západní země, ač viděly v Německu nacisty porušující jednu mezinárodní smlouvu za druhou, zůstaly úplně nečinné. Churchill si už dlouho před válkou uvědomoval vážnost hrozby, kterou Třetí říše představovala pro Evropu. Bohužel byl jeden z mála.
Pianista je jedním z těch děl, která popisují lidskou krutost v její plné síle. Opět jde o příběh prožitý a popsaný samotným autor. Přiložené zápisky Wilma Hosenfelda dokazují, že dokonce i mezi samotnými nacisty se našly osoby pohrdající Třetí říší i nesmyslným vražděním.
Příběh ithackého krále, který deset let putoval z Tróje domů, kde po příchodu ještě musel svést velmi tvrdý boj s více než stovkou nezvaných hostů.
Odysseia samozřejmě není žádnou oddychovou četbou. Je napsaná takovým složitým básnickým jazykem. Přesto i tři tisíciletí po svém vzniku stále patří mezi významné literární památky.
Když si tuto divadelní hru přečtete, budete se pořádně smát. Jakmile ale zhlédnete večerní zprávy, úsměv vám z tváře zmizí . Kniha je bohužel do dnešních dnů stále aktuální, ač už skoro 200 let uplynulo od jejího vzniku.
Příběh lásky, která měla tragický konec a skončila smrtí obou milenců jen kvůli tvrdohlavému nepřátelství mezi dvěma šlechtickými rody.
Román i přes více než pětisetstránkový rozsah je až na začátek sepsán nenáročným stylem, díky němuž se čtenář lehce ponoří do dvatisíce let staré minulosti. Ač se dnes většina historiků shoduje na tom, že Nero tehdy Řím zapálit nenechal, přesto byla doba jeho vlády plná násilí a krutosti.
Co se autora týče, do čtení jeho knih jsem se chtěl pustit už dávno, nicméně jsem se k tomu "dokopal" až poté, co jsme ve škole v základech společenských věd probírali psychoanalýzu.
Teď k samotnému spisu. Před přečtením jsem byl nejvíce zvědavý na část zabývající se typy osobnosti. Ovšem ještě více moji pozornost vzbudily články o snech. Je zajímavé zkoumat, jaký mají sny význam pro člověka a jak dokonce můžou upozornit na nemoci (pozor, nemá to nic společného se snáři).
Děsivý popis prostředí íránské věznice. Ještě hrozivěji působí fakt, že autorka a hlavní hrdinka v jednom unikla popravě doslova o vlásek. Při studiu vzpomínek popisujících dobu před a po islámské revoluci si čtenář zároveň uvědomí platnost známého výroku jednoho nejmenovaného britského spisovatele.
Knihu jsem záměrně přečetl během vánočních svátků. K dílu není snad třeba nic psát. Příběh je pěkný, ač zvláště část s duchem budoucích Vánoc měla nádech hororu. Místy se budete trochu bát.
Sbírka tibetských lidových písní obsahující mnoho nádherných básní s převážně milostnou a přírodní tématikou. Mnoho písní vám dají i spoustu rad do života, ať jste Asiat, či Evropan.
Krátká povídka vyprávějící o lidské nevděčnosti, zkrátka typické dílo z období realismu.
Před přečtením knihy jsem si myslel, že jde jen o volné převyprávění samotného deníku. Ale už na začátku jsem odhalil svůj omyl. Autorka do podrobnosti popsala život rodiny před válkou (upoutalo mě vyprávění o mládí Annina otce), ale prostor byl věnován i zkoumání situaci v Nizozemsku před Německou invazí a následnému uplatňování rasových zákonů.
Přestože jsem nikdy osobně na Šumavě nebyl, tak tohle dílko nemohlo v knihovně zůstat bez mého povšimnutí. Kniha, ač je dost útlá, obsahuje zajímavé a občas i kruté příběhy, které čtenáře seznámí se základy jihočeské mytologie.
Když si přečtu knihu a na zadní straně názor, že fejetony jsou zajímavé i pro současného čtenáře, musím souhlasit. Autorův humor, popis prostředí a společnosti navštívených zemí doprovázený pěknými ilustracemi, to vše dává dohromady cestopisné fejetony. Jen bych dodal, že mě asi nejvíce zaujaly Obrázky z Holandska.
Kniha vás dokonale zbaví iluzí, pokud si myslíte, že Němci za války netrpěli. I oni tehdy zažívali těžké časy. Dokonce se i mezi nimi našli lidé ochotni riskovat život pro pomoc perzekuovaným. A popis lidské tragédie očima Smrti je hodně originální. Mi osobně se dílo četlo výborně.
Včera jsem na Primě zhlédl filmové zpracování, které bylo podle mě velmi povedené.
Pěkná oddychová četba od velkého českého spisovatele, který podle mého soudu měl dostat Nobelovu cenu, na níž byl několikrát nominován.
Jestli jsem 451 stupňů Fahrenheita označil za velmi děsivou knihu, tak 1984 už byl opravdu pořádný nářez. Vize státu, ve kterém neexistuje vůbec žádné soukromí a kde je jakýkoliv pokus o individuální myšlení perzekuován, mě pořádně vyděsila. Nejvíce se mnou ale pohnula představa, že by takový režim dokázal dokonce ovládat přírodní zákony. Bože, dopřej, aby tahle kniha zůstala sci-fi a nestala se sci-re.
Filmovou verzi Harryho Pottera jsem viděl mnohokrát. Ale přesto jsem se rozhodl přečíst si i knihu.
Hrozně překvapilo, jak moc se kniha odlišovala od filmu, ve kterém mnohé části zjednodušili nebo zcela vynechali.
Přejdu-li k hodnocení, první část Harryho Pottera skutečně je určená spíše malým dětem, ale na své si příjdou i dospělí.