Finn69
komentáře u knih
Pětinároží
Mario Vargas Llosa
Já mám Vargase rád, proto trošku přidám a dám Pětinároží tři hvězdičky. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, četlo se to dobře a zvládl jsem to za víkend. Ale, mezi námi, taky to není žádný zázrak. Je to celé jakési ploché a nahrubo nahozené, postavy mu moc nevěřím, a podezřele to připomíná agitku proti bývalému peruánskému prezidentu Fujimorimu.
Když to srovnáte s jinými Vargasovými knihami, je to jedna z nejslabších. Keltův sen, Kozlova slavnost, Zelený dům, skvělá Tetička Julie... to je úplně jiná liga.
Rtuť
Neal Stephenson
Dočteno potřetí, a pořád mě to baví. Už samozřejmě vím, co se stane atd., člověk to už čte trošku jinak než poprvé. Vychutnávám si části, které mám nejraději (hlavně Daniela Waterhouse) a hledám, co mi posledně uteklo. V tomhle maxišpalku je pořád co objevovat :) Opět doporučuju, zkuste to.
Jen škoda, že zatím nevyšel česky třetí díl. Vyjde vůbec?
Zběsilost
Salman Rushdie
Jak mám Rushdieho rád, tenhle mi tak úplně nesednul. Nemohl jsem se dost dlouho začíst, profesor Solanka mě až tak nezajímal, příběh se motal kolem ničeho, prostě četba na výdrž. V druhé půlce už to naštěstí trošku nabralo tempo, pár věcí se vyjasnilo a najednou to za tu výdrž stálo.
Nicméně nadšení se tentokrát nekoná, nejsou to žádné Děti půlnoci, to už to má blíž třeba k Sexu ve městě :)
Cesta do Babylonu
Josiah Bancroft
Je to taková zvláštní, originální, steampunková fantasy, docela mi to sedlo. Thomas Senlin, hrdina proti své vůli, dobývá nebetyčnou Babylonskou věž tak trochu jako Petr Brok ve Weissově Domě o tisíci patrech. Hlavní cenou je jeho ztracená manželka Marya, a nám nezbývá než napjatě sledovat a doufat, že se mu ji podaří najít. Držím palce :)
Kde kvete tráva
Han Kang
Opravdu drsný příběh, který vám připomene, že na Korejském poloostrově byla ještě celkem nedávno víc než jen jedna diktatura. Já jsem o povstání v Kwangdžu slyšel poprvé, a docela mě to dostalo.
Za příběh pět hvězd, bohužel mi ale vůbec nesedl styl, jakým je to napsáno.
Soumrak a prsten
Ivana Vízdalová
Pokud vás zajímají severské báje o Ódinovi, Thórovi a dalších z jejich party, mohla by to být kniha pro vás. Je tu přístupně převyprávěná řada příběhů nejen těchhle germánských bohů, ale i hrdinů, o kterých se toho až tolik neví. Třeba kovář Wieland nebo příběhy o pokladu Niebelungů. Nebýt toho, že výborně převyprávěnou Eddu už znám jak od paní Kadečkové, tak od Neila Gaimana, dal bych ještě o hvězdičku víc.
Ostrov
Sigríður Hagalín Björnsdóttir
Mám pocit že jsem četl řadu lepších dystopií, je to jakési plytké a nic vás vlastně nepřekvapí. Ale nečte se to špatně, takže ty tři hvězdy dám.
Atrament
Hal Duncan
Vítejte ve světě (či světech) rozbitých válkou andělů na cucky, kde prostor nedrží pohromadě a čas plyne všemi směry současně. Podobně na střípky je rozbitý i celý Atrament. Hal Duncan nemá se čtenáři moc slitování, jeho hrdinové existují v bezpočtu verzích v různých světech i příbězích, je to opět docela na budku:)
Ale je to fascinující.
Pergament
Hal Duncan
Tahle kniha se komentuje fakt těžko, jestli si něco zaslouží ten přídomek "weird", tak je to právě Pergament. Nečekejte nějaký lineární příběh, jak taky, vždyť čas má tři rozměry a paralelních světů je tu bezpočet. Příběhové linky se navzájem prolínají, mizí a zase se objevují, proplouvají časem i mezi světy a jejich hrdinové proplouvají a mění se spolu s tím. Snadno se ztratíte, ale to vlastně nevadí, protože ten příběh se děje vlastně neustále a všude, takže do něj zase hladce vplujete o chvíli později. Možná trochu jinde a jindy, no a co.
Pro mně je naprostá pecka první cca polovina a tedy příběh Phreedom/Anny/Inanny. Jack Flash a Joey mi sedli o maličko míň, takže tam nechám čtyři hvězdy a vrhnu se na Atrament.
10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr
Hallgrímur Helgason
Taková docela zábavná jednohubka, od které jsem asi čekal trochu víc.
Eva Luna
Isabel Allende
Isabel umí napsat krásný knížky, a tohle je jedna z nich, i když musím připustit že třeba Dům duchů je ještě o hodně větší nářez. Je to taková ta jihoamerická magická záležitost, ale ne až tak jako Sto roků samoty, ona má svůj styl. Pokud bych měl přirovnat k někomu jinému, vybral bych spíš Jihoamerickou trilogii Louise de Bernières.
Já mám tyhle věci rád, najdete tam to tragické, komické i romantické a když někdo umí tak psát jako Isabel, tak se to i krásně a s požitkem čte.
Volající
Jonathan Dylan Barker
Tak aby bylo jasno, knížky J.D.Barkera jsou super, prostě jednoznačně vyčnívají z té běžné produkce. Četl jsem všechno co u nás zatím vyšlo a platilo to zatím o všech. Přesto ale tentokrát můžu dát jen tak tři, možná tři a půl hvězdy, bohužel...
Ale i tak je to parádní thriller plný akce a žene vás příběhem takovým tempem, že nestačíte lapat po dechu. Kdo jste četli trilogii o Opičím vrahovi, víte, že Barker nejde pro kýbl krve daleko a plastickou trhavinou taky nešetří, ale kromě toho taky umí napsat dobré a věrohodné postavy. Jinak by to nebylo ono, bomby a krev nejsou všechno.
No a to mi právě trochu skřípe ve Volajícím. Až tak, že bych tu knížku spíš nazval "Skřípající".
Jednak vyloženě nesnáším lidi typu hlavní hrdinky Jordan, ta mi lezla celou dobu na nervy. A ještě hůř, nedokázal jsem autorovi uvěřit hlavního padoucha Bernieho. Vždyť ten chlap byl jako vševědoucí a všemohoucí démon, to už je prostě moc. A i kdybych tohle připustil, co ten konec?
No ale přes tohle všechno jsem to ale celé slupnul za jeden den, to tempo je fakt pekelné. A dokonce vám i doporučím, abyste to zkusili.
Anatém
Neal Stephenson
Tohle je další úplně nejlepší kniha Neala Stephensona, zase jiná než všechny ostatní a zase jinak skvělá. Je to sice místy fakt těžká kláda, a s překladem to musela být neuvěřitelná práce (vivat Petr Kotrle), ale ta odměna stojí za to! Takových knih opravdu moc nenajdete.
Takže zahoďte čudly, vypněte špízu, zapomeňte na celé saekulum a pusťte se do toho :) Já jsem to udělal už počtvrté a stejně mě to zase totálně odvařilo :)
Kryptonomikon
Neal Stephenson
Tohle je veliká paráda, a i když to nečtu zdaleka poprvé, jsem z toho zase na větvi. Dá se snad i říct, že je to nejlepší Stephensonova kniha, prostě už jen proto, že všechny jeho knihy jsou nejlepší.
Asi je poznat že ji mám hodně rád, z mého pohledu jí vůbec nic nechybí: zajímavý příběh (hned několik), nezaměnitelné a výrazné postavy, humor, a jaksi samozřejmě podaná spousta informací ze všech možných oblastí. Dokonce i ta matematika je tady zábavná.
Takže nechávám pět hvězd, a dal bych jich klidně padesát kdyby to šlo :)
Diamantový věk
Neal Stephenson
Pokaždé, když tuhle knížku čtu, zdá se mi lepší. A lepší. A lepší.
Cyberpunkové světy jsou občas dost cizí, nepochopitelné, technicistní, a hůř se do nich vžíváte. Diamantový věk je něco úplně jiného, a to i přesto, že je vlastně celý o nanotechnologiích. Tohle je hlavně ohromně zajímavý příběh, a postavy v něm jsou tak živé, že je přímo vidíte před sebou. A ať už jste spolu s "princeznou" Nell v její kouzelné čítance, na podmořské orgii u tajemných Bubeníků, nebo bojujete v troskách Šanghaje s "Pěstmi spravedlivé harmonie", v každém okamžiku si říkáte "kruci, to je ale totální pecka". Nell, držím ti palce :)
Velké U
Neal Stephenson
Ta knížka je celá tak nějak v rauši, skoro jako Lemův Futurologický kongres. Špatná věc to není, je to prostě takový úlet, je to i zábavné, je tam spousta zajímavých nápadů, ale má to tu smůlu, že Stephenson prostě napsal řadu daleko lepších knížek. Za přečtení ale určitě stojí.
Elementálové
Michael McDowell
Docela pěkná duchařina o strašidelném domě, s hezky vykreslenou jižanskou atmosférou. Samozřejmě Dům na kopci je jen jeden, ale i tohle je pěkná knížka.
Neuděláte chybu když ji otevřete.
Kuňkadlení
Jeff VanderMeer
Přiznávám prvotní šok (TOHLE PŘECE SAKRA FIX NENÍ VANDERMEER), ale jakmile jsem tohle překousnul, už jsem si to jen užíval. Je to totiž chytrý, vtipný, plný fantazie a krásně se to čte. No už ten název, co to sakra je, to "kuňkadlení"? Potkáte tu i čarodějky z Prahy, osiřelou hlavu Napoleona Bonaparta a řadu dalších zajímavých postav i oblud, z nichž musím vypíchnout svou oblíbenou Brutu Lítou a její záhadnou brašnu.
Ano, je to asi pro mladší čtenáře než jsem já, nejde ale o žádnou Alenku v říši divů, spíš trochu něco do Barkerova Abaratu. Temnější, složitější, zajímavější než běžná YA fantasy. A především je to vážně dobrá kniha a těším se na dvojku.
Běsnění Kojota
Owl Goingback
Nu, od někoho s tak suprovým jménem, kdo má navíc hned dvě ceny Brama Stokera a pochvalně o něm mluví sám velký Gaiman, jsem čekal popravdě něco lepšího. Originálnějšího, hororovějšího, indiánštějšího.
Za mě zklamání.
K čemu jsou zbraně
Iain M. Banks (p)
Na třetí díl Kultury jsme se docela načekali, a dostali jsme nakonec něco trošku jiného, než jsme čekali. V kulisách space opery ze vzdálené budoucnosti se tu před námi postupně odkrývá dlouhý a bezútěšný život Zakalweho, jakési živé zbraně ve službách Kultury. Zakalwe putuje tam, kam ho jeho šéfové pošlou, bojuje za toho, za koho mu řeknou a neptá se, příliš, kdo je v právu. Za to se mu dostává věčného mládí a bohatství, ne však štěstí.
V hlavě mu běží záblesky vlastní minulosti. Scény z dětství se střídají s válkami, chvíli jsme na dekadentním večírku Kultury, chvíli v chatrči či jeskyni na primitivní planetě, vždycky to však končí v jednom a tom samém okamžiku dávno v minulosti...
Až tak nějak do poloviny se mi to zdálo hodně roztříštěné a nevyrovnané, pak se mi ale všechno začalo pomalu spojovat a nakonec jsem si to fakt užil. Dávám čtyři plnotučné hvězdy a doufám, že brzy vyjdou i zbývající díly.