Fantasysvet komentáře u knih

Všech jedenáct povídek patří mezi čtivé a veskrze zajímavé kousky. Sbírka je dobře vyvážená a jsou v ní obsaženy různé aspekty autorovy rozličné tvorby. Na Howardově díle je znát jak zvládnuté řemeslo, tak nepopíratelný talent a fantazie. Ačkoliv většinou nerozepisuje příběhové pozadí jednotlivých postav, většina informací buď vyplyne zdánlivě mimochodem, nebo zůstává skryta, aktérům nechybí potřebná dávka sympatií k tomu, aby si je čtenář oblíbil. Popisy jsou v povídkách velmi umírněné, a přesto je skvěle vystižená atmosféra i kulisy, do nichž jsou příběhy zasazeny. Nechybí výrazní hrdinové, kteří si, ačkoliv stojí proti nesmírné zákeřné síle, ponechávají zdravý rozum a odhodlání bojovat. Howard se drží svého lehce rozeznatelného rukopisu i v oblasti hororu, takže jeho díla jsou akční a dobrodružná. Povídky tak skýtají větší čtivost, zvláště pro ty, kteří například Lovecraftova díla považují za příliš těžká.

R.E.Howard zemřel v mladém věku, ale i tak měl na kontě slušnou sbírku textů, které by vydaly za celoživotní díla několika autorů. Jeho věci jsou nadčasové, tajemné a působivé a sbírka Černý kámen si zaslouží vaši pozornost za všech okolností. Jde o klasiku, kterou byste rozhodně neměli minout. Howard byl tvůrcem mnoha mýtů a ani jeden si nezaslouží být zapomenut.

2 11.12.2016

A i když autorka původně zamýšlela pojmout svou knihu jako zamyšlení nad tím, „do jaké míry má společnost v nebezpečí právo očekávat a vyžadovat od jednotlivce sebeobětování.“ Myslím si, že etických či filozofických témat nabízí kniha mnohem více.
Kdo očekává velké mezihvězdné bitvy, bude asi zklamán. Ačkoli Konstantynův efekt jich několik nabízí, rozhodně nejsou stěžejní náplní knihy.

Ale pokud čekáte chytrou space operu která nabízí zajímavé téma s morálním přesahem a propracované postavy a jejich vztahy, tak rozhodně nebudete zklamáni.

Hadie listiny sú jedným veľkým paradoxom. Zaujímavé sú preto, že sa snažia priblížiť klasickej detektívke. Chcú to urobiť tak, aby sa odlíšili od jej monotónnej schémy, ako to pred časom urobila napríklad Maureen Jenningsová. Zároveň sa snažia šokovať mystickou zápletkou a nadprirodzeným prvkom v duchu Guillerma del Tora alebo Brama Stokera. Sú nasiaknuté zaujímavými informáciami, faktografickými pasážami, znepokojivými úryvkami a vôňou prastarých kníh. Ich knižná úprava však pohorela na plnej čiare. Autorka nezvládla svoj prvý debut. Násilne chcela byť iná a stoj čo stoj zaznamenať každý jeden detail, a to bez ohľadu na dĺžku knihy, čím si zbytočne uškodila. Môžete vynaložiť veľa úsilia na to, aby ste sa jej dielom prelúskali. I tak sa pravidelne vyskytnú situácie, kedy to s príbehom vzdáte a tú či onú pasáž preskočíte. A toto vaše rozhodnutie vám prekvapivo neuškodí, pretože vynechané veci nie sú a ani nikdy nebudú pre dej dôležité. Ich vynechaním sa o nič neukrátite, len si prakticky skrátite svoje trápenie.

Kniha Jessicy Cornwellovej tak trochu predstavuje telenovelu. Prvý diel vás pohltí, ten zvyšok je bezvýznamný, koniec neprekvapí, ale výstižne vysvetlí všetko, čo sa medzi začiatkom a koncom udialo. Ak máte chuť ponoriť sa do emočne vyprahnutého sveta upotenej Barcelony, nebudeme vám v tom brániť. Len si vás dovolíme upozorniť na to, že táto voľba nie je šťastná.

2 18.08.2016

Jaký je tedy asijský steampunk?

Je jiný než ten evropský a americký. Prakticky v každé povídce nalézáme narážky na dobu útlaku, kdy byly země jako Malajsie, Indonésie, Filipíny a ostatní z oblasti jihovýchodní Asie buď koloniemi Británie, nebo pod nadvládou Číny. Tady nikdy nevládl královnin mír a gentlemani z Londýna tu vždy byli považováni za okupanty.

Každá povídka je však originální a má své kouzlo i poselství.

Velice mě potěšil nejen fundovaný doslov (jak jsem zmínil již v úvodu), ale také medailonky nejen všech autorů, ale také editorek, překladatele a ilustrátora. U posledně jmenovaného se chci zmínit o tom, že pro české vydání Krocení sopek oslovilo nakladatelství vietnamského grafika a ilustrátora Hài Hoànga a byla to skvělá volba. Obálka knihy je nejen mnohem hezčí než obálka původního amerického vydání, ale ilustrace na ni použitá je inspirovaná jednou z povídek v knize, a to je opravdu hezký nápad.

A i když Krocení sopek možná není antologií mapující celou historii asijské fantastické literatury, určitě naplňuje všechna výše zmíněná kriteria.

2 01.08.2016

Niet pochýb, že Mark sa už dávno stihol vypísať a k dokonalosti mu zostáva už len napísať niečo originálnejšie a hlavne s chladnou hlavou. Autor sa totiž zhruba od polovici knihy akosi zvláštne „rozbehne“ a začne sa čoraz častejšie opakovať. Možno sa mu ten opis brutalít tak zapáčil, až sa rozhodol nám ich niekoľko ráz pripomenúť. Alebo len jednoducho horel termín, či jeho dvorný editor zaspal na vavrínoch... to vlastne nevedno. No je to škoda, pretože príbeh sa jednoducho vďaka tomuto nikam neposúva.

Nečudo, že čitatelia omámení úvodom, ktorý je naozaj umne napísaný a vtiahne vás okamžite do svojho obsahu i svojej vízie, vkladajú do tejto zbierky také veľké očakávania. A dostanú, bohužiaľ, iba nejaké ľudožrútske béčkové orgie. Kniha navyše stráca na atmosfére a uveriteľnosti práve tam, kde je to najviac potrebné a praktiky kanibalského kmeňa pripomínajú skôr referát ako beletrizovaný text, a tým pádom sa to negatívne odráža aj na postavách či exotickom prostredí. Postavy aj prostredie pôsobia veľmi zaujímavo, no zatieňujú práve autorov zámer – zámer vystrašiť kanibalskými praktikami čitateľa až na smrť. Takže odstránenie semenníkov a znásilnenie bezbrannej dievčiny tesne pred tým, ako sa bude pitvať zaživa, pôsobia fádne. A tým, že nie sú témami pre každého a menej zručne spracované, čitatelia vlastne pohoršia a nie zaujmú. Na druhej strane treba autorovi uznať, že zámerne vzbudiť v čitateľoch znechutenie až odpor, nie je také jednoduché, ako sa na prvý pohľad môže zdať (a za to klobúk dole).

Veruže je menej niekedy naozaj viac a nejedného čitateľa zamrzí, ak záver knihy síce na jednej strane prekvapí, ale na tej druhej vlastne sklame tým, že vôbec neprináša to, čo sa o zbierke autorom vyhlásilo a na čo vlastne celý jej názov odkazuje. Finále je samo o sebe grandiózne a nejeden raz mi pri ňom skrútilo žalúdok.

2 05.06.2016

Paolo Bacigalupi se narodil v Coloradu a studoval na St. Berlin College v Ohiu, kde si jako hlavní obor zvolil čínštinu. Po studiu se začal živit tvorbou webových stránek. Netrvalo dlouho a napsal svou první sci-fi povídku Plná kapsa dharmy, ovšem na radu Harlana Ellisona se začal věnovat mainstreamu. Když v něm stále nemohl uspět, vrátil se k fantastice. Ta mu rychle poskytla doslova žeň všech možných literárních cen (Hugo, Nebula, Compton Crook Award, Theodore Sturgeon Award, John W. Campbell Memorial Awards…) a nominací (National Book Award). Jeho povídky otiskují prestižní časopisy zabývající se literární fantastikou, například Asimov´s Science Fiction nebo The Magazine of Fantasy and Science Fiction.

Na fantastické scéně debutoval roku 2008 sbírkou povídek Čerpadlo 6. Svět jeho povídek je krutý. 21 století je dobou kdy svět ovládly kalorické korporace, ropný věk pominul a díky genetickým zásahům do základní struktury rostlin a potravin se svět dostal do potravinové krize. Tomuto světu blízké budoucnosti zůstal věrný i ve svém prvním románu Dívka na klíček. V následujících knihách Prachožrouti a Potopená města si odskočil k dnes tak populárnímu žánru Young adoult fantasy.

V novince Vodní nůž se vrací k dospělým čtenářům. V příběhu sice opustil svou oblíbenou Asii, ale nabídl čtenářům neutěšené prostředí Phoenixu, který stejně jako Las Vegas a mnoho jiných amerických měst zápasí o jediný zdroj vody, jenž je představován řekou Colorado.

Velká korporace řízená tvrdou a nemilosrdnou rukou Catherine Caseové má své právníky a ti získávají vodní práva. Tedy práva čerpání vody z řeky Colorado. Kdo prohraje soudní spor, ten je od zdroje životodárné tekutiny odstřižen. Pokud se brání a dělá problémy, pošle za ním Catherine Caseová své elitní zabijáky - Vodní nože.

A právě do Phoenixu přijíždí nejlepší z vodních nožů - Angel Velasguez. Úkol je prostý, pomoci tamnímu zástupci korporace s jeho problémy. Jenže nic není tak jednoduché jak se na první pohled zdá...

Musím uznat, že vykreslení umírajícího města se všemi jeho slumy, revivalovými stany a beznadějí je natolik strhující a barvitý, že jsem neměl problém fikčnímu světu uvěřit. Vlastně i postavy jsou uvěřitelné, a to ať už jde o zabijáka Angela, který je se svým osobním morálním kodexem ne nepodobný noirovým hrdinům, tak i novinářku Lucy, která přišla o Phoenixu napsat jen pár článků a město ji prostě pohltilo. Stejně tak i „prostá“ dívka Maria které v umírajícím městě uvízla je vykreslena hodně dobře.

Zápletka sama je naopak dost prostá a vlastně jakoby vypadla z již zmíněných noirových detektivek. Na rozdíl od autorova románu Dívka na klíček je příběh (a to kvituji s nadšením) svižný a má spád. Dokonce i rozjezd, který v předchozím románu autorovi dělal problémy, je tady mnohem svižnější, což je jen a jen dobře.

I přes hezkou dynamiku jsem měl dojem, že akčních scén je přesně tak akorát a přirozeně se střídají s poklidnějšími částmi. Ano, je pravdou, že na rozdíl od předchozích knih Baciagalupi zvolil možná (a to nejen díky japonským anime) příliš ohrané téma, tedy boj o vodu, a někomu to může připadat jako vykalkulovaný tah na branku, ale já si myslím, že téma vody uchopil hodně neotřele a většině fanoušků postapo žánru jeho odklon od tématu kalorické krize zas až tak vadit nebude.

Ve své podstatě je Vodní nůž klasickou noirovou gangsterskou zasazenou do postapokalyptického světa.

Což je možná něco, co ctitelům Čerpadla 6 a Dívky na klíček možná nebude vyhovovat, ale většina fanoušků postapo žánru bude z knihy nadšena.

2 18.05.2016

Originálny príbeh, sympatický hlavný hrdina, skvelé nápady a na slovenské pomery aj veľmi dobrý preklad od Jany Seichertovej činia z knihy skutočne zaujímavú detektívku, ktorá sa odohráva na pozadí neodvrátiteľnej katastrofy. Na druhej strane ale autor chodí zbytočne okolo horúcej kaše a jednotlivé lokality príbehu omieľa neustále dookola. Vedľajšie postavy, hoci ich nie je najmenej, pôsobia až príliš rovnako. Jednou z najväčších chýb knihy, ako aj prekladateľky, je oslovovanie. Predstavte si, že každá druhá postava nazýva vášho hrdinu „chlapče,“ alebo „synak“. Po takom päťdesiatom oslovení má už čitateľ naozaj problém rozoznať, s kým má kedy náš hlavný hrdina dočinenia. V knihe, samozrejme, narazíte aj na preklepy (je ich málo, no jeden extra), ale ako som už spomínal, v porovnaní s ostatnými slovenskými prekladmi, ide naozaj o dobre zvládnuté remeslo.

Ben H. Winters sa v príbehu vyhol prehnaným fantáziám a vesmírnym lodiam, čiže na poriadne sci-fi motívy si budete musieť ešte počkať, pretože, ako naznačuje vedľajšia dejová linka, tá možnosť tu je.

Viac už vám ale prezrádzať nebudem, pretože by som vás nerád ubral o rozuzlenia a nápady, ktorými Ben H. Winters takpovediac šetril. Keď ich však použil, nepochybne stáli za to, no už len z princípu som ich čakal viac. Je to v podstate kniha so zaujímavou témou, ktorá ponúka mnoho alternatív no, nevyužíva priestor, ktorý sa jej ponúka.

To by bolo asi tak všetko. Za normálnych okolností by som podobnú knihu nedočítal, avšak Posledný policajt v sebe ukrýva čosi, čo vás donúti knihu dočítať až do konca. Keďže je príbeh prvého dielu prevažne uzavretý, zostáva len na mne, či dáte šancu celej trilógii alebo sa pustíte do niečoho nového. Podľa doterajších ohlasov na druhý diel (zo susedných Čiech) s názvom Koniec sa blíži, je Posledný policajt len akýmsi predkrmom, a to hlavné ešte len príde. Takže teraz my nezostáva nič iné, než počkať, ako sa s pokračovaním Wintersovej trilógie popasuje IKAR, a pokiaľ bude stáť ako celok naozaj za to, určite vám o tom veľmi rád napíšem...

2 10.04.2016

Celá kniha je psána velmi čtivě a stále se něco děje. Čtenář pořádně ani neví, kdy smí knihu odložit, protože události na sebe krásně navazují a člověk se tím nechá příjemně unášet. Za to patří dík určitě nejen autorovi, ale i skvělému překladu Denisy Streublové (přeložená jména sice někdy zabolí, ale stále musíme počítat s tím, že je kniha psána pro mladší věkovou kategorii). Příběhem se prolíná krásně popsaná magie soužití lidí a zvířat a láska mezi nimi. Bojové scény vás vrhnou přímo na bitevní pole, až se z toho trochu přikrčíte, protože nechcete, aby vás něco, nebo někdo trefil. Dokonce dojde i na různé příběhové zvraty a neuvěřitelně otevřený konec, který přímo křičí do světa, že bude další díl plný akce.

Nevýhodu vidím v tom, že přehnaná a příliš rychle nabývající síla hlavního hrdiny může být trochu nepříjemná či trochu přehnaná, čemuž odpovídá i velmi zrychlený trénink a výcvik. Knize by určitě nevadilo rozrůst se o pár desítek stran a nevynechávat dny. Děj ovšem potřeboval Kráka v plné síle a do příběhu to celkem pěkně pasuje. Nemyslím si však, že by to bylo až tak na škodu. Vždyť obdobné prvky s nabytím úžasné a velkolepé síly známe z mnoha příběhů. (Komiksoví fanoušci si jistě všimli drobné paralely).

Samozřejmě, kniha nepřináší žádné těžké a složité myšlenky, ale příjemnou oddechovou zábavu na zvednutí nálady. Nečíhají tu sáhodlouhé popisy, či nudné neubíhající rozhovory o ničem. Knížka je mířena na mladší čtenáře straší 10 let, čemuž odpovídá i zpracování, ale potěší i dospěláka, který chce na chvíli utéct do příjemně napsaného kouzelného světa.

2 08.03.2016

Z čoho som bola trochu sklamaná (aby som len neglorifikovala) bolo, že mi kniha prišla trochu krátka. Ja osobne by som asi posledný diel napísala najdlhší, no v tomto prípade to bolo úplne naopak. Dokonca sa mi zdalo, že síce dej plynul a obsahoval aj napínavé momenty, v porovnaní s koncom bol taký nijaký...alebo žeby práve ten koniec bol prirýchly?

Taktiež sa mi nepáčil úplný záver Smrteľnej liečby, keby som ja bola Jamesom, inšpirovala by som sa Johnom Greenom a ukončila dej kdesi uprostred. To by bolo brutálne, aj keď by to pravdepodobne nahnevalo 90% čitateľov, no na druhej strane by to nechalo priestor pre fanúšikov, aby sa realizovali a knihu dopísali sami. Nevedeli by sme, kto prežil, či všetko malo zmysel,... ale, tak to bohužiaľ nie je.

Na konečné zhodnotenie knihy by som povedala, že celá séria sa skladá z 3 rovnocenných kníh, ktoré pokazil film (ako vždy), no ktoré by si mal každý prečítať. A pre bežného čitateľa bude Smrteľná liečba príjemným a napínavým ukončením príbehu a pre nás ostatných (večných fanúšikov) je to len ďalšia zastávka, pretože ďalšie príbehy o Thomasovi si buď nájdeme alebo napíšeme vlastný.

2 08.03.2016

V knize se setkáváme s poměrně dobře použitými nápady z oblasti mytologie i vtipnými momenty, které vznikají při konfrontacích mezi jednotlivými rozdílnými charaktery. Co mi však vadilo byla jistá chaotičnost jak během scén, tak v dialozích, které autor viditelně ještě nezvládá na lepší úrovni. Občasné zbytečné vysvětlování na místech, kde vůbec nemusí být a absence téhož ve chvílích, kdy by to dokázalo prohloubit příběh, je rovněž chybou spíše pro starší a náročnější čtenáře. Často se setkáváme s opakováním zřejmého a nimráním se v Abigailině minulosti a jejích vztazích k rodičům, které přece jen mohlo být trochu lépe rozvedeno a popsáno jiným způsobem.

Avšak většina nešvarů se zde objevuje spíše po stránce stylistické než příběhové. Vzhledem k tomu, že jde o prvotinu, doufám, že se autor v dalších dílech více vypíše a tyto nedostatky se odstraní. Napětí a akce je zde také pomálu, přesto nebo právě proto je čtení Jackaby velmi příjemnou odpočinkovou záležitostí. Myslím, že cílová skupina, tedy mladiství, zde budou spokojeni. Hlavně v případě, že hledají dobrodružnou a detektivně laděnou oddechovku s příběhem, do něhož se dá rychle a snadno začíst, a nevadí jim ženská hrdinka v hlavní roli. Rozhodně jde o velmi zajímavý titul s krásnou obálkou a pěkným zpracováním.

2 28.02.2016

Aleš Kot není žádná nula. A za nulu nelze považovat ani jeho netypickou sérii Zero představující slovy vydavatele „Bonda pro tohle století“. První kniha série, nesoucí název Krize, je zajímavá nejen tím, že je napsána Čechem, ale také tím, že v ní Aleš Kot spojil síly s různými kreslíři. Vznikla tím přitažlivá mozaika různorodých stylů a pojetí. Každý z pěti sešitů, které kniha obsahuje, kreslil někdo jiný, takže je na co koukat.

Co se týká grafického zpracování, je různorodé jako kreslíři, kteří na něm pracovali. Některé sešity jsou příjemné, jiné působí až karikaturistickým dojmem. Avšak jako celek vše funguje a vypadá působivě. Někomu možná změna kresby nesedne, ale dá se na ni překvapivě rychle zvyknout. Pro mě osobně graficky nejvíce vyniká hned první kapitola kreslíře Michaela Walshe. Ne, že by zbytek byl špatný, ale zrovna u téhle pasáže mi vyhovuje její hrubý styl podpořený naturalistickými výjevy v akčních scénách. Létající zuby i rozervaná ústa působí na čtenáře silným dojmem. Navíc chválím odvahu zobrazit v komiksu mužské i ženské genitálie bez hloupých předmětů stojících v cestě tak, aby nebylo nic vidět. Co se týká dalších kreslířů, zaslouží si pochvalu též. Jde o pečlivě zvolený mix žánrů a stylů, který jako celek přináší uspokojení.


Zero – Krize přináší na českou scénu dlouho očekávaný projekt jejího krajana. Příběh se rozjel správným směrem a nám nezbývá než čekat na pokračování. Pokud si Aleš Kot udrží vysokou laťku, máme zaděláno na jednu z nejlepších sérií poslední doby. Jen tak dál…

2 07.01.2016

Ačkoliv můžou situace či popisy v knize působit nepříjemně a nejedné slabší povaze způsobí mrazení v zádech či špatný pocit v žaludku, jejich přítomnost je neodmyslitelným výrazovým prostředkem, ničím samoúčelným. Funkčnost příběhu je sama o sobě velmi dobrá, ačkoliv na románový rozsah je téma a nosný příběh trochu chudší. Navíc se v něm najde jen málo vedlejších zápletek. Nosná linka je spíše črtou v pozadí, přesto má hloubku. Formální nedostatky děje ještě dál vyrovnává forma.


Tato kniha je svým způsobem bezesporu skvělá a geniální. Je zajímavá, neotřelá a plná nezdolné fantazie. Otázkou je: Splňuje to, co očekává běžný čtenář? Pokud očekáváte stokrát převařená klišé, poklidně plynoucí vyprávění, oddychovou literaturu s elfíky a veselými skřítky nebo zlehka podanou kyberpunkovou filozofii či zběsilou jízdu ve stylu Kulhánka… pak je odpověď nasnadě. Ne, Veniss Underground není pro lidi, kteří nechtějí u knihy přemýšlet. Ačkoliv by pro ně mohla být alespoň fascinací a nezmapovaným územím umělecké kreativity, spíše ji ocení zkušenější čtenáři holdující charakteristické patině New Weirdu. Otrlejší nemusí mít strach sestoupit pod povrch Venissu a užít si vše, co tam najdou. Je to kniha, kterou si budete pamatovat. Buď vás pohltí nebo znechutí, ale nezapomenete na ni.

2 07.01.2016

Začíst se do stránek komiksu Batman – Země jedna je jako splnit si dětský sen ozdobený plakáty Burtonova netopýra. Je to naplněné přání o tisíckrát známém začátku jedné postavy podaném jinak, než jsme zvyklí. Protože Gotham potřebuje své padouchy a člověka, nikoli hrdinu, jenž je schopný se jim postavit. A vlastně vůbec nezáleží na tom, že jeho prvotním impulzem je v podání známých pánů Geoffa Johnse a Garyho Franka pud tak přízemní, jak jenom pomsta může být. Protože právě na nízkých pudech jde nejlépe zobrazit vzestup i zrod hrdiny a legendy.

Celkovou atmosféru skvěle doplňuje dokonalá kresba Garyho Franka. Někdo by mohl namítnout, že je přehnaně sterilní a čistá, ovšem právě tyto aspekty dotvářejí a dokreslují povahu Gothamu. Celostránkové ilustrace vtáhnou čtenáře do děje, dynamika některých scén bere dech, okamžik, kdy Batman proskakuje přes zeď do místnosti, ztvárněný na celé dvojstraně, patří k nejlepším grafickým momentům knihy. Kreslíř výborně pracuje s grimasami i pocity zračícími se v obličeji, čímž dodává příběhu hloubku. Jeho špína velkoměsta doslova vytéká ze stránek a nutí čtenáře k pozornosti, aby mu náhodou neunikl nějaký důležitý detail.

A když už jsme u detailů, je třeba zmínit vynikající zpracování, které se vydavatelství Crew podařilo. Kniha vyšla v pevných deskách a netypickém formátu, který však kopíruje původní americké vydání. Čelní strana je doplněna o malý lesklý obrázek, její levý okraj je zhruben, stejně tak hřbet a část zadní strany. Skutečně precizní práce vyvolávající již na první dotek must have efekt. Jde vidět, že si redakce dala skutečně záležet. To samé platí pro překlad i jazykové zpracování.

Kniha - Batman Země jedna není klasickým netopýrovým dobrodružstvím a ani se tak nesnaží tvářit. Je svébytná, místy šokující i překvapivá. Je přesně taková, jak se na nový začátek sluší a patří. Pro mě osobně se řadí k takovým legendám, jakými jsou Azzarellův Joker či Moorův Kameňák. Ano, kdekdo může namítnout, že jim nesahá ani po kotníky, ale musíme si přiznat, že právě tyto knihy přinášejí to samé, co Batman - Země jedna – zcela jiný pohled, zcela nový začátek…

2 29.12.2015

Rozprávkové knihy by mali byť vo všeobecnosti magické. Rozprávkové knihy musia byť plné snových ilustrácií či veľkých zdobených písmen, aby sa každé nové dobrodružstvo našlo poľahky a rýchlo. Rozprávkové knihy by mali oplývať fantáziou bez hraníc, ktorá vám rozžiari deň aj vtedy, keď veľké neforemné oblaky za vašimi okami ronia slzy, pretože sa prejedli výdatnej cibuľovej polievky. Rozprávkové knihy musia mať šťastné konce a smutné príbehy, ktoré vám dovolia veriť vo veci nemožné, menej možné či naveľa možné. Viete, rozprávkové knihy by mali byť skrátka neopakovateľné! A anjeli od Petra Chudožilova to vedia.

Kniha Príliš mnoho andělů od Petra Chudožilova s prívlastkom detská a s ilustráciami od Zuzany Bočkayovej Brunckovej vám prináša 19 krátkych a takmer neuveriteľných príbehov predovšetkým o ľuďoch. Isteže, vyvarovať sa istej šablónovitosti, ktorú so sebou anjelská tematika prináša, predstavuje ťažšie splniteľnú úlohu. Avšak vo svete anjelov Petra Chudožilova nie je anjel ako anjel a o stereotyp zakopnete iba sťažka. Na jednej strane za to môže výstavba jednotlivých príbehov, ktoré sa odohrávajú v reálnom svete a s reálnymi postavami, rozprávajúca jednotlivé príhody tak, ako si ich (zrejme) autor sám odžil. Samozrejme, trošku prikrášlene. Na druhej strane snaha autora - rozprávača vniesť do rozprávania nielen kúsok svojského ponaučenia v príjemnom humornom tóne, ale aj prvky fantastickosti, ktoré vás nechajú uveriť, že strážni anjeli naozaj existujú a že nezáleží na tom, akú podobu na seba práve vzali.

V dnešnej dobe je pomerne ťažké nájsť dobrú knihu, tobôž tú detskú. Peter Chudožilov však predstavuje záruku kvality. Ak sa teda jedného dňa u vás objaví nejaký ten malý a trošku dotieravý anjel a v náručí bude držať knihu ladenú domodra, nevyháňajte ho. Každý z nás predsa vo svojom živote potrebuje niekoho, kto bude nad ním bdieť vo dne i v noci a knihy plné anjelov, ktoré búd snívať spolu s nami.

2 29.12.2015

Démon z East Endu váži 432 strán. Je príťažlivý na pohľad, a to predovšetkým svojím dobový prebalom, ktorý dýcha ozajstnou minulosťou. Možno nevonia dva razy príjemne, ale i toto patrí k dobe, v ktorej sa dej románu odohráva. Prostredie je od prvého čierneho písmena zaujímavé, pretože pôsobí rovnako autenticky ako rozprávač či postavy. Možno sa vám bude zdať ich počet o čosi chatrnejší, na celkový dojem z diela nemá výrazný dopad. Autorka jednoducho vyčlenila priestor na to, aby si k nim čitateľ vybudoval vzťah. Postupne sa zoznámil či už s ich minulosťou, farbistými povahami, ktorých silné stránky neraz predstavujú práve negatívne ľudské vlastnosti, čo ocení nejeden náročný čitateľ, ako aj s kultúrno-spoločenským pozadím viktoriánskej éry. Nakoniec, bontón a etiketa 19. storočia čo-to obmedzovali, zväzovali či komplikovali. A vonkoncom neboli také frivolné, ako ich väčšina autorov fantastiky vo svojich dielach vykresľuje.

Démon z East Endu je jednoducho ako Fullmetal Alchemist - divoký, návykový, geniálny a nadčasový. Nesnaží sa niečo kopírovať ani si čo-to uľahčiť. Nie je napísaný rýchlo a bezhlavo, azda aj z tohto dôvodu nemusí sadnúť každému. Jednoducho nepredstavuje oddychové čítanie, ktoré sa na vás otravne usmieva z ktorejkoľvek predajne s top 10-tkou najčítanejších kníh za posledný mesiac. Démon z East Endu pohladí vašu dušu. Prinesie vám radosť z čítania, odkryje náročnejšiu tému a jej zručné prevedenie, a čo je najdôležitejšie, dovolím sa vám po dlhom čase opäť zamilovať. A to priamo do textu!

2 29.12.2015

Je pravdou, že Božena Lenčová nepatrí medzi mladé a nádejné slovenské spisovateľky. Predstavuje starú a dobrú školu autoriek, ktorých tvorba prešla niekoľko ráz nejdeným prerodom, aby si dokázala udržať krok s dobou a nárokmi čitateľov, pre ktorých bola určená. V súčasnosti by sa podobne ladená zbierka krátkych próz označila za všednú, bez dôvtipu, možno trošku naivnú, ba až infantilnú, pretože nenesie znaky modernej fantastiky a sem-tam vycítite z príbehu autorkine zanietenie dôverne známe z jej kníh pre deti. Ale vadiť by vám to nemalo. Celá zbierka je jednoducho u k á ž k o v á.

Planina snov je predovšetkým určená ženským čitateľkám, pretože dokáže pohladiť ich ubolenú dušu, a to tak trochu inak, ako im to ponúka súčasná červená knižnica. Planina snov patrí aj všetkým fanúšikom fantastiky a hororu, ktorým nie je cudzí svet Petra Beagla, Tanith Leeovej, Guya G. Kaya, J. R. R. Tolkiena či Wiliama Nolana. Planina snov dokáže učarovať klasikom, milovníkom retra, hľadačom nevšednej kvality z dôb minulých, avšak so stále aktuálnymi témami, o ktoré v tejto zbierke nie je núdza. Nemali by ste sa preto nechať odradiť obálkou, ktorá pôsobí trošku detsky, ani útlosťou tejto zbierky. Svet Boženy Lenčovej vám úprimne učaruje a doslov Gorana Lenča vyčaruje hrejivý úsmev na tvári. Čo viac si teda želať.

1 30.08.2019

Páči sa mi spracovanie myšlienok. Poukázanie na morálnu problematiku aj súčasné trendy, ktoré môžu (a aj priamo nemusia) smerovať k našej záhube, dávajú tomuto žánru nový nádych. O to viac ma tešilo, že okrem morálnej polemiky sa autor zameral aj na psychológiu postáv. Vzťahy medzi postavami sa v niektorých dielach stávajú reálnymi zo strany na stranu, a tak úplne neviete, ako a prečo, resp. kedy sa rozvinuli. Je preto utešujúce vidieť, že Ivo Hury používa logiku a vzťahy sa pomocou akcií a myšlienok postupne stávajú reálnymi bez otáznikov od čitateľov. Hrdinovia tiež postupne môžu prichádzať k realizácii a meniť presvedčenia, čo taktiež dodáva určitú realistickosť celému príbehu.

Je vidieť, že do Minsk Expressu autor naozaj zainvestoval ako časom, tak i investíciami do korekcií a ilustrácií. Preklepy u samo vydaných diel bývajú častým úkazom... ehm, niežeby na tom veľké vydavateľstvá boli mnohokrát lepšie... Tu sa taktiež niečo nachádza, ale v menšom počte, ako som zvyknutá. Mojim očiam neušiel len "dlouhé páska" namiesto dlouhá páska. Pokiaľ tu bolo niečo viac, mohlo to byť mne skryté práve kvôli češtine, ktorá predsa len nie je môj materinský jazyk, alebo tam proste viac preklepov nie je. Jednoznačne majstrovskými sú ilustrácie, ktoré na mňa dýchajú Westernovým štýlom.

1 29.07.2019

Jeffersova nová detská kniha s názvom Deň, keď pastelky našli svoj domov sa bude venovať hlavne problematike zaobchádzania s vecami, ktoré sa bežne používajú. Deťom ukáže, aké dôležité je upratať si za sebou a odložiť veci na to isté miesto, z ktorého sa vzali. Rovnako tak otvorí trošku pálčivý problém, a tým sú obrázky, ktoré tak trochu nemusia potešiť okolie, ale deťmi sú vnímané ako prirodzená súčasť ich bežného dňa (napr. hnedá pastelka a jej nie práve lichotivá príhoda s medveďom, ktorý súrne potreboval ísť na záchod, no... nestihol to). Samozrejme, spolu s autorom sa najmenší čitatelia naučia čosi o emóciách, ktoré jednotlivé farby vyvolávajú, ale aj niečo o ľudskej povahe zhmotnenej práve do netypických sprievodných postáv – pasteliek. Keďže Jeffers ostal verný rozprávačskému štýlu, ktorý si zvolil pre prvé pastelkové dobrodružstvo, aj pokračovanie sa bude niesť v rovnako príjemnom duchu. Listová korešpondencia, výrazná koláž, interaktívne celostránkové ilustrácie a nezameniteľná Jeffersova komiksovosť, pohltia čitateľa natoľko, až sa z nevšedného výtvarného sveta vráti iba vtedy, keď sa autorove rozprávanie definitívne skončí.

1 24.07.2019

Barbara Cantini ostala verná svojmu rozprávačskému aj ilustrátorskému štýlu. Mortina a prízračný kamarát sympaticky zapadne do svojho univerza a prekvapí ďalšími praktickými nápadmi. Okrem ihravej obálky (ktorá v tme svieti!), detektívnej zápletky z viktoriánskeho obdobia a vianočného menu našich strašidiel, ktoré naozaj ulahodí každému mŕtvemu gurmánovi, si pre vás táto šikovná autorka pripravila ďalší balíček strašidelnej etikety a takmer komiksovej avantúry. Celostránkové farebné ilustrácie sú plné samopašných detailov, stôp, ktoré vás privedú k nejednému milému prekvapeniu, alebo nostalgickej spomienke na predchádzajúce Mortinine príbehy, ktoré ste mali možnosť už raz prežiť. A po tejto láskavej zimnej knihe sa k nim s radosťou vrátite, pretože isté veci do seba odrazu zapadnú oveľa viac, ako tomu bolo dávno pred tým. Vychutnáte si rôzne farbisté kontrasty, vôňu gotiky aj stáročného prachu, ktorým sa vila môže popýšiť, pretože je iná a zároveň sčasti taká zvláštne podobná tej od Charlesa Addamsa.

1 23.07.2019

Prvý diel, ako to už býva zvykom, je striedmy. Cowellová vás nezahltí množstvom dôležitých informácií o svojich hrdinoch ihneď, ale bude ich dávkovať primeraným spôsobom a s vedomím, že toto je iba prvá časť z mnohých, a teda nie je na mieste, aby ste ako čitatelia vedeli všetko. Podobne ako to bolo pri jej dračej sérii, aj tu budete mať možnosť spoznať sa s dôležitými postavami, ich posolstvom, osudom a minulosťou, ktorá mala vplyv na to, kým sú či čo sa z nich stalo. Magický svet vám predstaví svoje pravidlá, ktorými sa riadi. Sú premenlivé, nestále, niekedy spôsobia chaos, ale vďaka nim funguje všetko tak, ako fungovať má a naši hrdinovia sa môžu vydať za dobrodružstvom, ktoré by sa malo skončiť ich prerodom... alebo aspoň šťastne natoľko, nakoľko to sama spisovateľka dovolí.

Porovnávaniu sérií sa nevyhnete. Tento jav je viac-menej na mieste, pretože sa pohybujete v knižnom svete, ktorý máte radi. Milo vás teda prekvapia samotní hrdinovia, ktorí sú úplne odlišní od Štikútovej bandy, ich zákonní zástupcovia, priatelia i zlo, ktorému musia čeliť. Rovnako pozitívne budete vnímať aj odkaz ukrytý medzi riadkami, ktorý hovorí o tom, aby ste nesúdili knihu podľa obalu, aj keď ide o vášho nepriateľa. Aj priateľstvo má mnoho podôb. Kým si teda na seba zvyknete, musíte sa tak trochu spoznať a prijať jeden druhého s chybami. Nikto z nás predsa nie je dokonalý. A v tom je to čaro – byť sám sebou, dokázať si priznať zlyhanie, poučiť sa z neho (teda, naveľa, Xar má s tým výrazné problémy, ale o tom inokedy) a skúsiť posunúť sa vpred inak.

1 09.06.2019