evelýny komentáře u knih

Absolutně nevím, co napsat. Tento příběh mě paralyzoval.
Pomyslné nitky života jsou pomalu splétány navzdory uzlíkům naivity a sobeckosti vlastního ega, navzdory falešné vypočítavé lásce, navzdory ,,nečisté rase" a všude číhající smrti, kdykoli spatříte kovovou blýskavou lebku se zkříženými hnáty - tu němou svědkyni tyranie a bezpráví.
Karmické kolo osudu se zastaví u nevinného žloutkového věnečku, darovaného z upřímné lásky.
Ale karmické kolo osudu chce nekompromisně jediné: svázat svůj začátek a konec do jediného uzlíku ODPUŠTĚNÍ.
Na konci každého tunelu je světlo, byť je vykoupeno neuvěřitelně uvěřitelnou poutí.
P.S: Dlouho jsem nevyplakala tolik slz, jako při dočítání dvacáté šesté kapitoly této knihy.
Tento příběh je bezesporu tím nejlepším, co jsem v poslední době přečetla. Navždy zůstane v mém srdci i v mojí knihovně.

Děkuji vám, paní Mornštajnová. Děkuji. Děkuji. Děkuji...

132 10.01.2018

Přečteno fascinovaně na jedno nadechnutí.
Průřez krátkou historií naší vlasti, na které paní Mornštajnová vystavěla důmyslně spletitou mozaiku příběhů, začínající i končící v jednom malém hotýlku za městem.
A kolo osudu se točí díky vteřinovým rozhodnutím, pro která mnohdy nemáme vysvětlení, ale která mozaikám našeho života často propůjčují patinu hořkosti.
Život nám vytváří příležitosti. Odvaha a rozhodnost nám je pomáhá uchopovat. Osud je mění.

P S.: Na lidskou hloupost je však i osud krátký

Názvy kapitol, složené z veršů Jaroslava Seiferta, jsou jen dalším pohlazením po duši, poslední perličkou v mozaice, tečkou za tímto příběhem.

,,Krásná, jako kvítka na modranském džbánku,
je ta země, která vlastí je ti."

Čtěte, nikdy nevíte, co bude zítra...

,,Naposledy kolem tvého spánku
padne prudce její hořká hlína..."

125 09.01.2021

,,Jak dlouho trvá válka potom, co skončí? Kdy se všechno vrátí k tomu, jak to dříve bylo? Může se vůbec všechno vrátit tam, kde to dříve bylo? A pokud ano, ke kterému dříve se věci vrátí?"

Despotickými okovy spoutané.
Uhelným prachem zaprášené.
Nacismem vystrašené.
Hodně těžký život tam v Karviné.
Polák proti Čechovi. Bratr proti bratrovi. Švagr proti švagrovi.
Těžká epidemie schizofrenie
Kostel sv. Petra z Alkantary, mlčenlivý svědek bezpráví.
Ten poslední...

S velkou prodlevou jsem se pustila do druhého dílu připravovaného triptychu.
Jestliže jsem v prvním díle byla pavučinami osudu pevně spoutána, v tomto díle jsem se nemohla vymotat.
Velmi podrobné, odporně lepkavé, bezútěšné.
Plynulosti pomálu.
Přesto i díky doslovu autorky uchopitelné.

,,Je třeba zachovat si trpělivost, naději a víru. Nelitovat se. S pokorou přijmout tuto zkoušku."

P.S.: Ve třetím dílu však čuju velkou čertovinu. A tak ráda bych se mýlila.

Audiokniha: Jan Szymik čte formulovaně, pokojně, rozvážně.

116 02.09.2022

Jedna dětská říkanka, nebo spíše původní americká píseň o deseti malých indiáncích, podráždila fantazii jedné Angličanky, která ji uchopila způsobem sobě vlastním a vytvořila zřejmě nejznámější psychologicko - detektivní příběh všech dob.
Agatha Christie je mistryně svého řemesla.
Vždy mě spolehlivě vtáhne do děje, prověří moji pozornost, okouzlí originalitou a promyšleností zápletky, udiví pedantickými a místy až překombinovanými podrobnostmi, šokuje překvapivým rozuzlením.
A vždy stoprocentně zaútočí na moji zvědavost a nedočkavost, která pohání moji touhu přečíst si konec : Co bude dál? Který příště? Který z nich?
V počtu prodaných knih tuto ,,Královnu detektivek“ předstihl pouze William Shakespeare.
Plným právem jí byl anglickou královnou udělen titul ,,Dáma britského impéria.“
Ale přiznám se, mně se při dočítání tohoto příběhu významě ulevilo, že černoušků bylo ,,jenom" deset.

P.S: Co by se stalo, kdyby paní Agatha Christie byla v mládí méně ostýchavou a stala se zpěvačkou…?
P.P.S: Audiokniha v podání pana Vladimíra Čecha je famózní záležitost.
P.P. P.S: Stýskalo se mi po Belgičanovi...)

112 19.12.2019

Audiokniha: čte Vilma Cibulková, procítěně emotivní
,,Osud se neptá, co chceš ty. Osud je nelítostný."

Čtěte a skládejte postupně mozaiku příběhů, uzlík po uzlíku splétejte pavučinu osudů, do které vás paní spisovatelka bezesporu polapí nejenom emotivním propracovaným dějem, ale i historickými fakty Těšínského Slezska, Karviné.
Čtěte pozorně, soustředěně, neboť v propletenci vztahů se můžete mnohdy ztratit nejenom díky zaslepenosti uhelným prachem.

,,Smutek je jako lepkavá pavučina, která člověka omotá a sváže."
Z kokonu této pavučiny se hned tak nevymotáte.
,,Když se člověku nedaří, má se vrátit tam, odkud přišel. Kořeny máme jenom jedny,"
Šikmý kostel - jediný němý svědek osudu bezpráví, tvrdé dřiny, pýchy, zaslepenosti, zrady, ale i soudržnosti, statečnosti, houževnatosti, přátelství, lásky...

P.S.: Šikmý kostel stojí dál, navzdory všemu, navzdory všem....

107 02.01.2021

Audiokniha: čte Josef Vinklář, výborně, antidepresivně

Přiznám se, kdyby mi pan Vinklář nečetl do ouška, já bych nedočetla. Smutek, i když pan Orwell za něj nemůže.
Historie se stále opakuje a dokud ovce nepřiblíží svůj rozum minimálně oslům, bude se opakovat.

,,Dříve či později zvítězí spravedlnost. Na to se soudruzi soustřeďte..."

P.S.: Naděje umírá vždy poslední, snad...

102 17.01.2021

Čtenáři se dělí na ty, kteří Malého prince uctívají a na ty, kteří jej zatracují. Nevím, kterých je více. Já si k němu cestu hledala skoro 15 let - několikrát jsem jej odložila a opravdu nedokážu určit věkovou hranici, kdy se ze ,,zatracenců" stanou ,,uctívači". Já se uctívačkou stala ve svých 35 letech :-). Asi dost pozdě na to, že tuto knihu musíte hledat v dětské literatuře. Ale kdo tuto hranici určuje?
Pro mě je tento příběh geniání a budou jej uctívat a zatracovat čtenáři napříč staletími. Jsem ráda, že jsem pochopila, protože správně vidíme jenom srdcem. Co je v životě důležité, je pouhým okem neviditelné. Pane de Saint-Exupéry: ,,Spásl beránek růži? A jak se má Malý princ?" Pozdravujte jej, prosím, ode mě.
Je zajímavé, že žádnou další knihu od tohoto autora jsem nečetla. Měla bych to napravit. A nebo je to obava ze zklamání....kdo ví?
Dovětek: Kniha je zajímavá svojí proměnlivostí, i když toto je relativní, neboť text v ní obsažený se samozřejmě nemění. Kdykoli ji však čtu, vždy v ní najdu něco nového - neobjeveného, což trochu nechápu, protože já mám knihu opravdu načtenou. Samozřejmě, na vině jsou moje nálady, pocity, ubíhající léta... Ale pro mě je tímto kniha kouzelná. A kouzla já mám ráda.-)

102 15.12.2015

Kniha přečtená na jedno nadechnutí.
Čím více se blížíte k cíli, tím méně se vám dostává vzduchu. Vaše slepecká skvrna sobeckosti, lhostejnosti je paralyzována zábleskem pochopení, pravdy, lásky, ale i pochybnostmi: Byla jsem dobrá matka? Jsem dobrá matka?

Vrána je symbolem intuice, přeměny, spojuje světlo a tmu. Ale je též symbolem smrti, osamělosti, smůly…
Ale kdo určí zda rub, nebo líc? Náhoda, osud, my sami...?

Petra Dvořáková mě absolutně spoutala pavučinou mých vlastních emocí, pochybností, vzpomínek...


P.S: Báro, Barčo, Barunko, tak ráda bych tě objala, pohladila, holčičko…
P.P.S: Tak lehce uvěřitelný příběh, přesto toužíte po opaku.

101 10.02.2020

Život je vlastně slepá mapa a já budu vždy fascinována tím vteřinovým osudovým rozhodnutím, které mnohdy zamíchá nejenom vašimi kartami, ale změní zásadně váš směr. Najednou balancujete nad propastí a musíte rychle najít sílu ve svých kořenech a pevně se jich přidržet.
Budu stále fascinována karmickým kolotočem, kdy osudy prarodičů se promítnou do osudů vnoučat, pravnoučat.
Kruh uzavřen, protože zde slepá mapa končí...
Opravdu....?

P.S: Jak mně se na konci ulevilo, že moje jméno nefiguruje na žádném seznamu a že moji milí ,,tam nahoře" si mohou v klidu užívat nekonečnou párty na zelené louce

P.P.S: Alžběto, proč jsi spálila ten dopis?!!!
A Alžběta odpověděla: ,,Aby měla paní Mornštajnová o čem psát."

100 02.09.2019

Příběh možná o mostu, o psycholožce, jedné bankovní loupeži, policii, realitní kanceláři. Příběh několika rukojmí, které svedla NÁHODA...? Příběh na pohled zmatený, bláznivý, absurdní. Přesto příběh, jehož soukolí do sebe nakonec zapadnou s přesností hodinového stroje.
Zkrátka příběh o lecčems.
Příběh, který na mostě začíná a na mostě končí.
,,Mosty se stavějí proto, aby lidi sbližovaly."
Frederik Backman svými příběhy staví most ke čtenářově duši.
Tento mistr zápletek, ale především bravurních rozuzlení nás nutí zastavit se a podívat se přímo do očí našim úzkostem.
A vždy nabídne naději.
Smířit se s tím, že se své úzkosti nezbavíte. Jenom se ji naučíte nést.
,, Naše srdce připomínají mýdla. Vyklouznou nám pokaždé, když na vteřinu trochu povolíme stisk. Někam si odletí a hned se zamilují."
V tomto příběhu vás Fredrik Backman donutí smát se nahlas.
,,Humor je poslední obranná linie duše. Dokud se smějeme, ještě jsme neumřeli."
Mozek a oči se mohou někdy neshodnout.
Takže: klidně zasaďme jabloň, zachraňme, koho můžeme, ale hlavně zhluboka se nadechněme za to, že i tento den jsme zvládli. Zítra přijde další.

Realitní kancelář NAZDAR.
Bydlení ZDAR... :-)))

P.S.: Stockholmáci jsou úplně stejní jako Pražáci. To jsem si oddychla... )))
Tímto Praha zdraví zbytek světa...

98 06.09.2020

Medvědín – chudá část velkého lesa, jehož poslední nadějí je juniorský hokejový klub.
,,Tohle místo má nevysvětlitelnou schopnost dostat se vám pod kůži. Na jedné straně je tu spousta špatných věcí a pak je tu pár těch skvělých, které dovedou prozářit všechen ten marast. Hlavně lidi. Neústupní jako les, tvrdí jako led.“

Román nejen o hokeji a nejen pro hokejové fanoušky. Román pro všechny, kdo si cení přátelství, které je někdy komplikované, někdy jednoduché.
,,Objevit talent v maličkém klubu je jako spatřit kvetoucí třešeň ve zmrzlé zahradě.“
A právě tohle nám dovolil Fredrik Backman – mistr psychologické zápletky a moudrých slov. Jedinou větou dokáže přesně zacílit na vaši srdeční čakru. Jedinou větou vás donutí naslouchat nejen vašemu srdci. A jedinou větou dokáže zvyšovat napětí tohoto příběhu.

Poslouchána audiokniha – vynikající román – vynikající interpretace Pavla Soukupa.

P.S: V životě se nám dostává pár okamžiků, neměli bychom je promarnit. A proto čtěte.
P.P.S: Možná objevíte kvetoucí třešeň ve své zmrzlé zahradě… :-)

98 02.04.2020

Fascinující čtení o bájných hrdinech , řeckých bozích, mytologických příšerách.
Mě kniha provází celý život a její hrdinové se stali jeho přirozenou součástí i díky symbolice, kterou nám nabízejí.
Nevím, kolikrát jsem usedla spolu s Faetónem do slunečního vozu, vždy si budu přát, aby Pandora neotevřela svoji skříňku a pokaždé se zeptám, proč se Orfeus ohlédl. Kdykoli si navlékám prsten, vzpomenu na Promethea a píchne mě v pravém podžebří, s ranní rosou si připomenu žal boha slunce Helia nad ztrátou svého syna. Trojský kůň pro mě bude vždy symbolem zrady a Sisyfos symbolem marné snahy, na kterou je i chytrost krátká.
A na každého z nás čeká Charón ve své pramici ...
Co dodat?
Kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků a ve Francii se stala i školní četbou.

P.S: Věděli jste, že pan Eduard Petiška psal i texty k příběhům o Krtečkovi? Spisovatel mnoha žánrů, narozený 14. května, stejně jako císař a český král Karel IV.

98 17.09.2019

,,Někdy přiletí slova, která se vytetují do paměti a zůstanou v ní navždy. Bolest možná jednoho dne odezní, ale vzpomínku na ně nevymažete nikdy."

Příběh o utajovaném a tudíž pro okolí neviditelném zlu.
Osobní zpověď jedné malé cácorky, která chtěla v životě pouze splynout s okolím, nevyčnívat, zmizet. Být jen odrazem v zrcadle.
Je to příběh o slovech vyřčených i potlačených, zraňujících i vyčítavých. Příběh o lžích a velkém strachu.
Překvapivě jsem při čtení necítila žádné pozitivní emoce, bylo mi lhostejné, jak příběh těžce zkoušené devítileté ,,cácory" dopadne. Je tedy možné, že zlo může plodit opět jenom zlo?
Otázkou pro mě zůstává:
Kdo je větší zrůda? Ten kdo zlo šíří nebo ten, kdo mu mlčky přihlíží?
Odpověď v knize nenajdete.

Přečteno 2x, abych se dokázala vyznat ve svých pocitech. Paní Mornštajnová odvedla dobrou práci, ale mně do mé konečné mozaiky jeden kamínek chybí. Přesto o problému budu ještě dlouho přemýšlet.

Kniha Hana pro mě zůstává nadále nepřekonaná.

P.S: Vzhledem k závažnému tématu je spor o autorská práva pro mě absurdní. Nechápu.

97 10.05.2023

,,Máme morální právo obětovat život jednoho člověka, abychom zachránili mnoho jiných?"

Fantazie patří do pohádky,
Život ztrpčí pomluva.
Pýchu zdolá pokora.
A podivínské babičce už zbyla jenom omluva.

Honba za pokladem začala..

V tomto příběhu je tvrdá neúprosná realita života změkčena fantazií pohádkového světa Říše před procitnutím, kde se nikdy neříká sbohem, ale uvidíme se.
Překombinovaný, emotivně vyšroubovaný, mnohdy v realitě nevěrohodný, ale přesto poutavý příběh obyvatel jednoho činžovního domu. Díky dobře umístěným morálním pravidlům je příběh citově vypjatý.
Vše je spolu propojeno a ne všechno vždy vypadá tak, jak se na první pohled jeví.
Fredrik Backman umí ze složitých situací vykřesat jednoduchou podstatu, umí předat bezvadně poselství jednoduchosti.

,,Nekopej do hovna, nechává fleky.

P.S.: A pak, že absolutní pravda neexistuje.
P.P.S.: Existenci psa jsem však nepochopila.
Zde byla moje fantazie příliš uzemněná.

Audiokniha: mistrovsky poutavě čte Valérie Zawadská

97 17.09.2022

Audiokniha: dramatizace z r. 1982, pamětnické, nadčasově geniální, děsivě pravdivé

,,Koukejte se, je to… těžká choroba, a šíří se jako lavina – Pravda, pracuje se na ní horečně na všech klinikách světa, ale...
Zatím je naše věda bezmocná. Napište lidem, aby se při prvních příznacích obrátili s důvěrou k svému lékaři, a je to."

Pane Čapku,
historie prověřuje stále vaši genialitu. Má hluboká poklona. Přestože je konec Bílé nemoci všeobecně známý, vždy mě tak trochu paralyzuje.

P.S.: Dějiny se obvykle opakují dvakrát: nejdříve jako drama a později jako komedie... Karel Marx... Pravda nebo lež?

96 28.02.2021

Audiokniha: čtou Milena Steinmasslová, Jan Cina, Martina Krátká, harmonická kadence někdy v dur, někdy v moll.

,,Člověk se o věci musí starat. Protože, jenom když má člověk v pořádku maličkosti, může být v pořádku celý život."

Tři osoby, tři pohledy, jeden rodinný příběh.
Koho, čeho, čí?
Babičky Evy, dcery Hany, vnuka Viktora.
Tři představy o životě, ale kdo určí, co je nejlepší pro všechny?
Láska, která dusí? Láska která vydírá?
Láska krátkozraká?
Příběh, který napsal život a režíroval osud.

Pro mě perfektní příběh k zastavení, k zamyšlení, k poučení.
Poslední tři minuty audioknihy jsem si poslechla třikrát.

Život je tak krátký. Ale dokud cesta ubíhá, všechno je před námi...

P.S.: Aspoň na chvíli buďme pány svého času...

96 30.01.2021

,,Teď se ukáže, jak jste chytrý, vy chytráku.
S úctou ABC..."

A ukázalo se...

,,Ono je třeba brát blázny vážně, mon ami... Blázni mohou být velice nebezpeční."

To byla opět přehlídka logiky, analýzy, tajuplnosti, intuice, chytrosti...
Nakonec jsem tím jediným bláznem u této knihy byla já, když jsem si myslela, že tentokrát určitě vraha uhodnu... :-)

P.S: Vy jste opravdu velký muž, monsieur Poirote. A starý lišák všemi mastmi mazaný... )

96 27.01.2020

Audiokniha: čtou Pavla Tomicová, Jaromír Dulava, Jiří Vyorálek, Dita Kaplanová a další. Kolektivně bravurně, po moravsku bodře, špicově, geniálně.

,,Závist je nejstrašnější lidská vlastnost. Kořen všeho zlýho. A když si člověk myslí, že konečně zmizla, může si bejt jistej, že se jen přestěhovala vo kousek dál."

Bez skrupulí je nám naservírována Petrou Dvořákovou přesná sociologicko psychologická studie současné vesnice. Snad.
Syrové, drsné, místy vulgární, místy až odporné, přesto v podstatě lidské chování jejích obyvatel u mě způsobovaly značné rozpaky. Pro mě mnohdy k nepochopení možná i proto, že život na vesnici mám možnost sledovat jen z povzdálí.
Tak šíleně uvěřitelné, až z toho mrazí.
Smutné.
Pakliže je Dědina prototypem české a moravské vesnice, pak Bůh s námi a zlé pryč.
Můj respekt ke každodenní dřině, spjaté s láskou k půdě, rodinné tradici. Zvyk je železná košile, která mnohdy hodně svírá.
Čtyři příběhy, u kterých bych já ocenila větší propojení.
Bravurně zpracovaná audiokniha, díky nářečí úplná špica.

P.S.: Moravo, Moravo, Moravěnko milá! Co z tebe pochází chasa ušlechtilá.
Já si však, při vší úctě, ponechám raději svůj pragocentrismus.

95 21.08.2021

Čte: Kristýna Kociánová - poklidně, monotónně, však s emotivním vyhrocením

,,O kolik by v rodinách bylo méně utrpení, kdyby spolu blízcí probírali i témata, která bolí."

Michaela Klevisová je bludička snad?
Chytne vás do sítí, ani nevíte jak.
Sedm let drak prý spí.
Kdo jej tedy probudí?
Vzpomínky? Odkrývání minulosti?
Co se stalo před čtrnácti lety?
Jeden okamžik a všechno je jinak?
Jedna kapka, ta poslední.
Pro někoho konec, pro někoho nový začátek?
Eliška z chaty u rybníka by mohla vyprávět.
Zatím drak spí, probudit se ale může kdykoli.
Nic je prostor pro cokoli.
Navázat a s minulostí spojit ruce.
Pak se kruh uzavře...

Výborně napsaný příběh s detektivní zápletkou z příhraniční oblasti Česká Kanada. Pro mě zcela výjimečné. V tomto příběhu se spojila i moje současnost s kořeny mojí minulosti.

P.S.: Svět je někdy opravdu malý...

95 11.05.2021

Audiokniha: čte Jan Potměšil - procítěně, dojemně, sugestivně.

,,Inteligence a vzdělání, které nekultivuje lidský cit, je k ničemu."

Emotivní, dojemná...
Jeden experiment, jedna proměna.
Pointa je jasná hned.
Algernon se válí ve vlastních výkalech.
A co já? Co bude se mnou?
Povzdech Charlieho Gordona...

Cituplná, emotivní, dojemná pouť za lidskou genialitou.
Silné etické i společenské poselství.
Příběh o vztahu společnosti k mentálně zaostalým lidem.
Příběh odpovědnosti vědců za své experimenty.
Sci-fi? Snad.
Pro mě hluboká psychologická sonda do lidské duše - jeho, mojí a třeba i té vaší.
A já přemýšlím, zda nakonec nadbytek inteligence není spíše na obtíž.
Geniální kniha.

P.S.: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.

Zpěv trávy, zpěv zralý pšenice
a kytka růží na směšným hrobě
pro malou Algernon
(Aleš Brychta, Pokusná myš)

95 02.05.2021