evelinaevelina komentáře u knih

Hrabě je Hrabě. Jedinečný, neopakovatelný, drsný i jemný beatnik - český beatnik. A těch opravdových že u nás nebylo mnoho. Kdykoliv otevřu tuhle jeho sbírku, některá z jeho básní se mě bytostně dotkne, rozloží mi mysl na atomy, nervové spoje v něm fungují jen proto, aby přenášely právě přečtené verše.
Oči otevřené, ale nevidím.
Užívám si slov....užívám si jeho... Hraběte.

7 13.04.2016

Podle anotace a dalších upoutávek by si člověk řekl, že ho čeká příběh jemně inspirovaný Agathou Christie a jejího Vlaku z Paddingtonu, a to vypracovaný v podobné kvalitě.
Velký omyl. Nerada hodnotím záporně, to se radši hodnocení vyhnu, ale zde ještě pod negativní vzpomínkou na nepatřičně nadneseně a nabubřele opěvovaný bestseller " na obou březích Atlantiku ", musím svoje velké rozladění napsat.

7 13.04.2016

Ano, Vyskočilovo hraní se slovy je úžasné: A tak šli, Malý Alenáš, Doktor Pusínek, Pádlo Jan, Dudloň Duchna, Houně Pouhá, Pihulín Ouha, Frkoč Cíp, Šuple Šíp a Hipi Píp.

7 30.01.2013

Úžasná knížečka o pražské židovské čtvrti. Mám hrozně ráda příběhy staré Prahy, ty časy "z " a krátce "před" první republikou. Fischl dokáže navíc krásně vykreslit místní postavičky a přidat jim opravdu nejrůznější charaktery.

7 30.01.2013

Hru jsem viděla zdramatizovanou pouze jednou, ale mám na ni výborné vzpomínky. Vím, že není ze všech cimrmanovin tou nejznámější, ale mou z nejoblíbenějších. Úžasné "Písně s dentální" tematikou např.

7 30.01.2013

Knihu jsem zakoupila v antikvariátu bez žádného velkého očekávání. Překvapení následovalo - 210 stran přečteno jedním dechem. Někteří současní autoři sci-fi by si mohli vzít příklad z děje se skutečně překvapivými prvky, které ale v žádném případě nejsou na hranici fantasmagorie.

7 28.01.2013

Tak s touto knihou jsem se setkala nyní, když jedna má snaživá kolegyně za levný peníz nakoupila "hodnotné dárky" studentům hodných ocenění v tomto pololetí. Nebyli to jen Tři mušketýři z tohoto nakladatelství, svou poznámku adresuji sem čistě náhodně. Opomenu to, že má kolegyně tento výběr provedla, byť je pedagogický pracovník a vyšlu signál potenciálním čtenářům studentům (nevěřím, že by nakladatelství počítalo s jinou skupinou) - pokud vám jde pouze o obsah děje a dostat solidní známku či zápočet, pak si radši stáhněte něco z internetu (jak stejně máte ve zvyku), ale neprzněte si mysl těmito vydáními. Mají totiž opravdu funkci pouze těchto článků z internetu (jen vícestránkovou), ani náhodou ve vás nevzbudí ten pocit, pro který lidé čtou. To radši udělejte pokus a v knihovně si půjčte jakoukoliv knihu (třeba jen tenkou, jak vás znám) a možná, že ten pocit přijde - a možná, že časem se právě díky tomuto pocitu dostanete i k tomu, abyste nemuseli plýtvat časem a ničit si oči u těchto převyprávění a začetli se do různých originálů.

Kniha, kterou když jsem četla, tak i ve chvílích, kdy jsem ji odložila, mi v hlavě neustále protáčela nastolené otázky a nutila více a více, přesně a přesněji nebo nanovo a úplně jinak formulovat své vlastní odpovědi. Souhlasila jsem i polemizovala v duchu s panem Halíkem, ale vždy s obdivem, jak své otázky nebo tvrzení dokáže formulovat. Jak hluboko sáhne do duší těch, kteří je mají - ať jsou věřící či nevěřící.
Zda lze žít víru bez víry nebo o povinnosti křesťana být někdy ateistou - ani taková témata se nebojí otevřít pravdivě v našich hlavách a srdcích. A jako nejhlubší zásah do našich niter o moci odpouštění....té největší a nejkrásnější moci co na světě můžeme najít. Ať už se k odpouštění stavíme z jakékoliv strany a vrháme pohledy z různých úhlů, bereme v drobnostech nebo velkých věcech. V tom snad nikdo nemůže nesouhlasit...?

5 02.04.2016

Takzvané "3x" jsem podědila po tátovi a už několik let si hoví v mé knihovničce. Nemusím je už číst tajně jako tenkrát, když mi nebylo dáno tolik důvěry, že knihy nikterak neponičím (táta byl na tohle pes). Jsou na čestném místě a často si podle nálady přečtu třeba jen jednu část některé z nich. Jsou to prostě evergreeny zločinu.

Když už jsme u hlášek, tak jedna u nás do teď používaná při nástupu do auta (nejlépe když je někdo vyzvedáván z nějaké merendy): "Vážený, ráčil byste tu nohu dát dovnitř abych moh eventuelně zavřít dveře? Anebo je mám otevřít dokořán, abyste moh vypadnout?"
Znění možná nebude úplně přesné.

5 27.05.2013

Arnaldurovu způsobu psaní se musí chtít porozumět. Není možné chtít po severských autorech vynechat onu pochmurnost atp. která je ve své krajině i způsobu života provází celý život (viz předešlý komentář). Na každého autora má vliv prostředí, ve kterém pobývá a postoj k životu, který tím získává. To bychom mohli většině americkým detektivkám a thrillerům vyčítat ovlivněnost tzv. "drsnou školou",
Prostě někomu se severské krimi líbí a někomu ne. Drsnost osudů, kde především nejsou jako v pohádkách přesně označení a odhalení viníci je pro mě právě přitažlivá. Tak to je i v životě. Kdy se co dozvíme celé podle pravdy a celou roli viníků a obětí?

5 06.05.2013

Myslím, že Tomáši Halíkovi se zcela určitě podařilo "oslovit svého Zachea" - a že jich bude více než jeden. Co dodat víc? Tohle je to, co by chtěl slyšet, za co by byl rád.

4 02.04.2016

Líbí se mi severské krimi, a to nejen nyní, když v Čechách nastal jejich boom. Ale detektivka od Fossum je naprosto jiná. Krásně jiná - dá se říci, že detektivní zápletka tu je až podružná. Pečlivá charakteristika postav, a to jak zde vražda odhaluje život na maloměstě se všemi vzájemně propojenými vztahy a vžitým provinčním chováním, to je více psychologický román než krimi. Není tu vyloženě záporných postav, jen různě nešťastných nebo nevyrovnaných. Konec, který tradiční čtenář detektivek moc nemiluje, sem ovšem naprosto sedí - jak se říká "Jako p...l na hrnec."

4 25.03.2014

Doporučuji, ještě lepší než Ledová princezna. Příběh se zde více zauzluje, tvoří se zdánlivě slepé uličky, i konečné vyřešení případu není tuctové.
Autorka také bedlivě sleduje soukromý život hlavního vyšetřovatele Patrika a jeho partnerky spisovatelky Eriky (ta se zde ovšem již méně zapojuje do vyšetřování než např. v Ledové princezně).

4 20.05.2013

Zkamenělá krev - to je typický Theorin. Kriminální zápletka zde sice je, ale nosnou linii tvoří osudy několika lidí, kde opět velkou roli hraje jejich spjatost s prostředím, minulostí a pověrami.
Je to má již třetí přečtená kniha od autora - oblíbila jsem si ho, je báječný vypravěč. Ale vím, že po jeho díle nesáhnu, když mám chuť přečíst si detektivku.

4 29.04.2013

..a nejhorší ze všeho jsou trpaslíci!

Podle mě s Dobytím severního pólu to přímo je cimrmanovská klasika.

4 30.01.2013

Podle mého, tohle dílko je tzv. cimrmanovská klasika. Škoda, že to je už povinná četba. Cimrman si nezaslouží, aby se stal povinnou četbou :-)

4 30.01.2013

Nevím jak často se hra hrála nebo nehrála od jejího vzniku, ale dovoluji si mírně nesouhlasit s tím, že se nepovedla. Minimálně v semináři stojí za to NEVĚŘÍCÍ VLASÁK.

4 30.01.2013

Ač jsem příznivec Nera Wolfa i jeho věrného Archie Goodwina, musím potvrdit, že tento příběh nepatří mezi nejpovedenější.
Plně se ztotožňuji s jednou větou ze zdejších komentářů: "... Jako by Stout váhal, jakým směrem má příběh vést. ..." Čtenář detektivek, méně věrný jinak obdivuhodnému panu Stoutovi, by možná i váhal, zda některé stránky raději nepřeskakovat, aby dříve dospěl k rozuzlení.
Ještě soukromý pocit - tolik "přestoupení" Nerových zvyků i zlozvyků jsem snad také ještě jinde nečetla...skoro jimi na můj vkus autor poměrně zbytečně plýtval. Nero Wolfe je tak zásadový, že i jedno až dvě porušení jeho pravidel čtenáři jasně avizují závažnost nastalé situace. Nakonec snad největší očekávání nebylo v odhalení vraha či vývin vyšetřování, ale jaká další pravidla kdo z přítomných zásadových postav (nejen Nero Wolfe, ale i inspektor Cramer) nakonec poruší, kam až autor zajde.

3 19.09.2016

Bezejmenný začínající novinář řešící neřešitelné životní situace čtenářů své rubriky.
Až moc mi to připomíná trend naší současné "multikultiglobalizované" společnosti: zásadně všem pomáhat ať chtějí nebo nechtějí (a to jedině "po našem"), všechny spasit, všechny držet nad vodu - a při tom se sami topíme, aniž si to uvědomujeme.
Už spousta chytrých lidí přišla na to, že nelze spasit svět a zůstat při zdravém rozumu.

3 17.02.2014

Početla jsem si. Tragické situace tu vyzní komicky - a obraceně, díky čemuž člověk snáší vidiny nastupujícího stárnutí, eventuálně blížící se smrti hrdinek (snad jednou i sebe?) s nadhledem. Věcnnost - až někdy přímo mrazivá, to je tady Tennessee Williams.