EvaHrky komentáře u knih

Takové obyčejné vyprávění o rodinách z předměstí a tak zvláštně znepokojivé, že musíte otáčet stránky dál a dál.

2 14.03.2024

Zajímavý příběh, skoro do konce jsem netušila a vyústění bylo překvapení. Autorka se inspirovala skutečným místem, moc zajímavý byl i epilog.

4 13.03.2024

Skvělá a originální zápletka! Napínavé, uvěřitelné, přečteno za jeden den.

7 11.03.2024

Fajn čtení na pláž. Začátek super, dění na ostrově a návrat zpět přitažené za vlasy, konec příjemně pohodový. Dalo se to, ale Erika mě oslovuje více.

7 11.03.2024

Příběhy strašné, k tomu není co dodávat.
Nelíbila se mi linka s Ošetřovatelkou, popis "důchoďáku" s paliativní péčí (???), když si autorka dala tolik práce s jednotlivými příběhy, mohla se alespoň podívat, co paliativní péče znamená.
A že by to Muži takhle snadno procházelo? Pochybuju.
Škoda, ty příběhy si zaslouží víc...

6 08.03.2024

Hezká oddechovka, žádný krvák nebo psycho. Příjemné čtení s popisy krajiny, napínavé tak akorát. Příběh uvěřitelný, bez přestřeleného konce. Doporučuji :)

13 11.02.2024

Moje první kniha autora a jedno velké aaach! Miluju, když se u knihy bojím a jde mi mráz po zádech a tady se mi to splnilo. Jen ten hype konec... (proč?). Ale odpouštím a těším se na další knihu.

10 21.11.2023

Protože jsem v dětském domově a kojeneckém ústavu kdysi dobrovolničila, nekonalo se žádné překvapení, bohužel. Jsem ráda, že autor přiblížil dobrou praxi a poukázal na tu nedobrou. Všechna čest těm, kdo traumatizovaným dětem ukáží bezpodmínečnou lásku.

3 27.09.2023

Přečteno za jeden den, nemohla jsem se odtrhnout. Konec, jak už to tak bývá, trochu přitažen za vlasy, ale zážitku z knihy to neubírá.

3 27.09.2023

Několikrát jsem si při četbě říkala, že to musel vymyslet chorý mozek, protože "normálního" člověka by to nemohlo napadnout. Námět je skvělý, ale zpracování bídné. Zbytečně dlouhé pasáže popisující zoo, nelogičnosti, někdy jsem se ztrácela v tom, kdo zrovna mluví. Škoda.

5 29.05.2023

Rozporuplné pocity. Vůbec jsem nepochopila, proč byla kniha napsána. Mám ráda temné knihy s těžkou tématikou, ale toto byl jen popis odporných dospělých a zničeného děcka, žádný přesah jsem nenašla. Konec, který mě třeba v Listopádu dostal do kolen, mi tady přišel prvoplánový a tak nějak rychle odbytý.
Navíc hlášky typu "zlo plodí zlo" nebo text na potahu knihu mi nepřijdou adekvátní k příběhu v knize. Hrdinka mi naopak na konci kniha přišla jako silná osobnost, která na úkor svého života upřednostnila záchranu někoho jiného.
Na knihu jsem se moc těšila, škoda.

12 08.05.2023

To byla bomba! Přečteno za jeden den, nešlo to odložit. Napětí roste od počátku až do poslední stránky. Skvělá zápletka rozplétající dva zdánlivě odlišné případy. Vše uvěřitelné, nic přitažené za vlasy.
Už se těším na další knihu ze série a určitě přečtu i ty předchozí.

4 09.03.2023

Bože, jak mě štvala ta dokola omílaná klišé táhnoucí se celou knihou. Od začátku jsem měla pocit, že to nemůžu dočíst. Modrý koník hadr.
Nakonec jsem moc ráda, že jsem knihu dočetla. Konec byl překvapivý a epilog autorky dal všemu smysl.

3 08.03.2023

Po přečtení knihy mám smíšené pocity.
Popisy zahrady se střídají s popisy Jaroslavových myšlenek. Na jednu stranu mi ho bylo hrozně líto, na druhou se mi z toho zvedal žaludek.
Kniha pomalu plyne, není v ní nic, co by nutilo rychle otáčet stránky a netrpělivě čekat na rozuzlení.
Neurazilo, nenadchlo.

7 04.03.2023

Všemi známá, často zmiňovaná.
Hltala jsem ji slovo po slovu.
Kroutila jsem hlavou i měla pochopení.
Temnota z té knihy byla hmatatelná kolem mě.
Zanechala ve mě kus sebe.
Rozhodně ale nesouhlasím s tím, že by ji měl číst každý. Nebo že by to měla být povinná četba (povinná četba sama o sobě je peklo). K takovým knihám musí člověk (dítě) uzrát. Někoho ve třinácti letech od drog dokonale odradí, někomu v šestnácti to může přijít jako dokonalý návod na řešení problémů.

9 01.03.2023

Četla jsem ji jako náctiletá a i po 20 letech si pamatuju úryvky z knihy. Kniha mi byla bližší než třeba My děti ze stanice ZOO tím, že se děj odehrává v Čechách.
"Někdo z venku zkoušel kliku. Bylo zamčeno. Ruce se neklepou a srdce je klidný..."

2 01.03.2023

Tuhle knihu jsem četla 2 roky. Vždy jsem skončila před polovinou, dočítala, četla od začátku, nakonec jsem ji konečně dočetla. Příběh je utahaný, na začátku vražda, pak se celá kniha točí kolem toho samého a na pár posledních stranách rozřešení, které bylo dobré a nečekané, ale celkový dojem z knihy nevytáhlo. Nuda s povedeným koncem.

2 17.07.2022

Uf. Silný příběh neuvěřitelné odvahy. Na téma útěk z islámských zemí jsem už četla více knih, ale vždy se jednalo o útěk "nepůvodní" ženy, provdané za islámského muže. Tento příběh o Rahaf, o jejím vnímání světa jako holčičky, dospívající mladé ženy, završený oprávněným strachem o život při útěku, se mi vryl pod kůži. Ve světle zákazu interupcí, který nyní hýbe USA a celkovou náladou ve společnosti, je to takové čtení s vykřičníkem...

Hanu jsem četla jako třetí knihu od Mornštajnové a neuchvátila mě tak, jako ty předchozí (Listopád a Tiché roky). Napsaná je čtivě, ale iritovalo mě chování hlavních dospělých postav. Ač těžká témata, tak jsem se chvílemi u čtení nudila. Ale možná jsem se jen netrefila do správného období, kdy knihu číst.

7 10.06.2022

Uf. Tak by se daly shrnout mé myšlenky po dočtení knihy.
Začátek mě trochu štval popisem všudypřítomné šedi, čekala jsem tedy "jen" dystopický popis komunismu... ALE! To, jak kniha nabírala grády, jak to bylo čím dál horší a když jsem si myslela, že to horší už být nemůže, Mornštajnová mě přesvědčila o opaku.
Silná kniha. Po přečtení jsem nemohla najít slova.

25 17.07.2021