etranger komentáře u knih

Celkem povedený devadesátkový thriller zasazený do neurčitého fantasy světa rozepjatého od raného novověku do dvacátého století. Děj je vyprávěn svižně a je přímo nabitý krkolomnými zvraty, oscilováním mezi naprostou zkázou a naprostou, pouze v knize uvěřitelnou záchranou, odtud přirovnání k oblíbenému žánru devadesátých let. Autorka má nepochybné nadání páchat New York Times bestsellery. Jedinou výtkou, která mě vedla snížit o bod hodnocení bylo mechanicky se opakující schéma nakousnutí nějakého tajemství na konci jedné kapitoly, přičemž v další kapitole si nás vypravěč veme decentně stranou a sdělí nám nějaký ten podstatný střípek minulosti. Pěkné, ale pokračovat ve čtení série nebudu, protože je na světě spousta jiných knih, které na mě čekají.

2 03.03.2022

Nic zásadního se nekonalo. Nic převratného jsme nezjistili, snad jen, že v čele pirátské strany je člověk z generace prvních kapitalistických dětí a z toho plynou i zásadní omezení. Moderní myšlení naráží na limity - hlavně nebýt moc levicovej; takže ve výsledku se Bartoš shodne se strýkem Andrejem - dobro je jen otázkou správné technologie. Kontroverze se nekonají, pomineme li tedy rovinu účesu.

2 15.02.2022

Nejvýstížnějším popisem pro tento díl série je: ještě více toho samého. Co v Konci léta perfektně fungovalo (mimojiné i proto, že to bylo nové) začalo v Podzimním případu drhnout a v Zimním ohni už je to vysloveně otravné: balancování u jedné z postav, jestli je tím, čím je, nebo jestlo to je celé naopak (zde skrytá kamarádka z dětství), stále stejné rekvizity např. cigarety Princ atd. Na Jarní oběť už se proto moc netěším.

2 15.02.2022

Serotonin jsem četl dlouho, odkládal ho a zase se k němu vracel a po dočtení jsem se musel dlouho rozhodovat, zda dát tři nebo čtyři hvězdy. Jak píše kolega níže, kniha obsahuje tolik překlepů, kolik by tak "renomované" nakladatelství nemělo ve svých knihách v žádném případě připustit.
Houellebecq před námi narýsoval další sžíravou kritiku vedenou přes optiku dnešních čtyřicátníků, nebo spíš už padesátníků. Opět se dozvídáme, že se svět jaksi vymknul z kloubů, ale v této, více než v ostatních autorových knihách a dnes více než kdy dříve, si najednou, po všech sexuálně zemědělských tirádách, uvědomíme, že se díváme na svět bez budoucnosti. Kritiků současnosti máme všude dost a až moc máme i jejich konzervativních názorů, kde se to nakonec hemží rusy, tradicemi a národy a jejich receptem není nic než minulost, která mimochodem asi nebyla tak suprácká, protože z ní vznikla současnost. Tohle je ve výsledku ta největší výtka, která mě vedla k tomu snížit hodnocení.

2 31.01.2022

Jako dítě bych hodnotil samozřejmě pětkou. Dnes už nemůžu nepřihlédnout k tomu, že děj je víceméně chudý, postavy schématické a neživotné. Navíc prezentované názory na výchovu, ctnosti a ženy - "Jsem už taková, děťátka" opakovala "Je to v mé povaze, že musím pořád plést, spravovat a vařit!" V tom se opravdu projevovala jako žena. - svědčí o tom, že se tyto knihy pomalu odebírají do polic klasiky, kterou už čte jen málokdo.

2 11.12.2021

Zatím poslední vydaný díl ságy z velké většiny udržuje vysokou úroveň nastavenou v předchozích dílech, avšak celek zaskřípe, když se odnikud, jako deus ex machina, objeví další Targaryen, bez jakékoliv návaznosti na předchozí tisíce stran. Začínám pochybovat, že Martin Píseň ledu a ohně dokončí a když dokončí, tak si nemyslím, že s ním většina fandů bude spokojená.

2 22.11.2019

Co říct jiného, než že většina z nás, kteří tuto knihu máme (a komentujeme), tak (povětšinou) máme i zkoušku z evropského středověku vykonanou u doc. Dršky. Kniha poskytuje fundovaný vhled do dějin raného středověku jejž pak lze dále prohlubovat.

2 21.11.2019

Čtu kejklíře už leta stále dokola a teď tuším, že po nich zase brzy sáhnu, připomenout si, co vše má světozvěd Josef Bezdán ukryté ve svých vlasech, jestli se Velemír Pep podívá do Benátek. Jak píše bondula, těžko hodnotit děj, když ten je o vykreslení času člověka v čase světa, že nejdřív je čas člověka a pak teprve nějaký objektivní čas světa, dějiny, dějepis. Je tu popsán čas těch, kteří jsou na okraji (geografickém i sociálním) ať už z jakéhokoliv důvodu, ale nejedná se o nějaké "konkrétní příběhy (bezpráví)".
"Při rozkvětu slov však cítíme na jazyku hořký med lidské zádumčivosti a tento afekt se velmi podobá nespoutané povaze počasí... Proč přichází smutek, nevíme. Cestujeme pustinou slov a vět a toto naše cestování neukončí ani cesta, ba ani naše nálada. Snad to bude jen nepatrná slza."

2 19.11.2019

Stokrát zpracované téma tentokrát ve španělském kabátu. S odstupem se celek jeví jako slepenina tří povídek - opuštění domu a cesta do Viga, dobrodružství ve Vigu, nemocnice. Obzvlášť traumatickým zážitkem je zničení záhadného kufříku bez jakéhokoliv vysvětlení, nebo náznaku, co mohlo být jeho obsahem, což znicotní nějakých 100 stran textu. Na druhou stranu má děj patřičný spád, popisy a dialogy nemají výrazné chyby, zkrátka jde o dílo nadaného spisovatele, který se v dalších dílech série určitě vypíše ze začátečnických chyb.

2 28.08.2019

Historik píše beletrii a podle toho kniha vypadá. Celkový dojem je, jako by autor moderně převyprávěl antického letopisce. Umění se zde téměř nevyskytuje.

2 27.08.2019

Vše, co jsem od této knihy při koupi očekával, se mi dostalo. Čtivý, napínavý příběh bez větších lapsů. V rámci žánru se asi nejedná o nijak podstatné dílo, pět hvězd dávám za to, že tato kniha je přesně tím čím má být.

2 27.08.2019

Málokterá kniha, kterou jsem za život přečetl mě donutila se hlasitě smát téměř na každé stránce. Snád je to tím, ze Galuška mají stejně jako stařeček pusénku věčího kalibru.

1 23.02.2023

Nepravděpodobný příběh Samuela Claye mi připomněl Vlak dětství a naděje Věry Sládkové, které se taky povedlo vyvolat v čtenáři pocit, že se na hrdiny díváme přes vypouklé zrcadlo, což je dáno zřejmě snahou předvést neobvyklou, vyšinutou situaci očima dítěte. Vrátím li se k Chlapci za klíčovou dírkou tak se domnívám, že se autor zasekl na vytváření ponuré atmosféry a představování dětské bezmoci až zapomněl na příběh a že by ho měl nějak uvěřitelně zakončit.

1 19.02.2023

Mám z první části první knihy Posledního krále Východního Ardu rozpačité dojmy. Jako by těch 440 stran byla jen dlouhatánská první kapitola, kde se seznamujeme s prostředím a odkazy na minulé děje. Bombastické výroky z předsádky jsem nejdřív bral jako vyslovený podvod, než jsem si uvědomil, že se vztahují k předchozí sérii Srdce ztraceného. Autor se tak mocně rozmáchl perem, že některé postavy působí ploše, šablonovitě a zejména u linky prince následníka si nejsem jistý k čemu většina jeho příhod sloužila (děj knihy ani vývoj postavy to nebyly), což zejména platí o trolích eskapádách.
Hodnotím s rezervou a po další četbě ještě hodnocení úvodního svazku upravím.

1 25.11.2022

Skandálně nekorektní politická satyra? Skandálně nevtipná spíš. Na spočítání dobrých hlodů stačí prsty jedné ruky. Obětování kozla? Prostě postmoderní, překombinovaný canc. Škoda.
P.S. Andrej karikování sebe sama zvládá líp a originálněji.

1 16.02.2022

"V Čechách zuří zase jednou zvláštní občanská válka, ve které místo tanků vyjíždějí fekální vozy."
Jak povědomě zní dnes tahle slova Pavla Kohouta z ledna 1977. Kalendárium Prvních sto dnů Charty 77 je natolik dobrou knihou, že stačí k usvědčení ze lži všechny ty, kteří vidí dnešek "jako ještě horší, než to, co bylo za komunistů". Zvolený formát knihy je naplno využit v prvních zhruba dvou třetinách, kdy poskytuje plastický pohled na představované události. Dech však autorům došel v rozhodující fázi, tedy okolo 300. stránky, kdy nás zahlcují nekonečnými citacemi z estébáckých protokolů a je zde poskrovnu jak obrazového doprovodu, tak vzpomínek chartistů, což je zarážející zejména v případě smrti a pohřbu Jana Patočky.

1 13.02.2022

Definitivně skončila 60. léta s jejich optimismem a nadějí, dozářila i disco koule 70. let. Hrdina Zářivých světel se pohybuje na pokraji yuppisackého světa posedlého úspěchem, konzumem a odkázaného na drogy a antidepresiva. Úžasné jsou naprosto ploché popisy toho, co se kolem hrdiny odehrává, vše je totálně bezvýznamné, což podtrhuje du forma vyprávění. Kniha nepostrádá vtip (Cvok umačkal babičku před zraky srabů). Srovnání snesou Světla velkoměsta s raným Houellebecqem, nejvíc asi s Rozšířením bitevního pole, ovšem bez francouzova konzervativního balastu. Občas se autor až příliš nechal strhnout kladením slov vedle sebe, že vyplodil několik enigmatických přirovnání: "potopí se s výsměšným šplouchnutím, připomínajícím zvuk, jaký vydává přerostlý pstruh, když vyplivne háček titěrné, načančané mušky." Naštěstí takového slovního odpadu ve Světlech moc není, nicméně tohle a mizivý vztah k současnosti (podobné věci chrlí spousta dalších současných autorů) mě vedly k ubrání jedné hvězdy.

1 16.01.2022

Kniha s nádhernými ilustracemi, která mě jako dítě uchvátila. Avšak co na hodnocení přidávají ilustrace, to ubírá barbarsky pokrácený text původní předlohy, kdy se nezřídka dozvídáme o věcech, které byly z textu vypuštěny, např. k Petrovi a Wendy na skálu přilítne drak, který byl evidentně v původním textu již zmíněn.

1 09.12.2020

Kniha o vrahovi, pane Camusi? S autorkou doslovu a sní i s částí francouzské kritiky se můžeme takhle ptát, ale stačí to k pochopení? Neocitneme se v roli vyšetřujícího soudce, advokáta, kněze, kteří se děsí Mersaulta? Jak může někdo, kdo zabil člověka říci, že by svůj život chtěl prožít beze změny znovu? Cizinec nás přinutí změnit úhel pohledu, zpochybnit vnímání sebe sama, nebo jej odložíme ve prospěch něčeho, co nás utvrdí v sebeklamech. Pokud zpochybníme předsudky, tak můžeme zahlédnout člověka, který navzdory absurditě, ničící všechny zaběhlé jistoty, objevuje krásu života a světa. Ty jsou tu všemu navzdory.

1 10.11.2020

Stančík Odillo vypálil touto sbírkou sedm rán, třesklo to, zablesklo a zbyl jen smrad. Touto sbírkou ze sebe rychnovský dekadent zřejmě vydal to nejlepší (Virgonaut je už pak jen paběrek) a odhalil nám tím své limity. Dokud se souloží a zaříkává, tak je autor schopen vyvolat prožitek z básně, ale celé to je proloženo jazykolamnými hříčkami, neustále se dává prostor pro storm, který však vůbec nepřichází, acosijace plyneme dál až nakonec souhlasíme s posledním veršem:
"v rukách jsem pracoval
v nohách jem stál
v srdci jsem miloval
nemohu dál"
Dobré, leckdy zajímavé, ale už prosím dost!

1 02.12.2019