Eslem komentáře u knih

Dívám se, že dnes slavíme MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN A DÍVEK VE VĚDĚ. Možná by nebylo špatné oslavit ho tím, že rituálně spálím tuhle přitroublou knihu. Čekala jsem chytrý humor a rozumně se chovající postavy, ale očividně byla chyba myslet si, že by TikTok mohl ovládnout inteligentní produkt jakéhokoli druhu...

15 11.02.2023

František Kotleta se pokouší psát jako intelektuál - přesně takový je můj dojem z tohoto Magnesií Literou oceněného díla.
Kniha je v podstatě bezdějová, pouhý kompilát autorských výkřiků a literárních výstřiků. Jestliže každý z nás tíhne k nějakému hříchu, pak tím páně Stančíkovým musí být nestřídmost; vlastním obžerstvím čtenáře přecpává ve všech možných významových rovinách. Autorova výdrž v sebeukájení mě unavila ještě před polovinou, ať už šlo o zajímavé myšlenky a historická fakta zalitá absurditou jeho vynalézavosti, bizarní kuchařinu nebo přemíru fantazií dějotvůrce, který je při svém věku a otylosti stíhaný hněvem falického boha Priápa, a tak své zanedbané moudí čtenáři alespoň co chvíli otlouká o hlavu. Všechny tyto zážitky mi PS nezapomněl obohatit ani coby poeta - "odcházel oholen i vyhulen" má bezpochyby ambice stát se memetickým rýmem mezi těmi nejsečtělejšími puberťáky 21. století.
Vzhledem k tomu ocenění bych si nejspíš mohla dovolit srovnávat například se Jménem růže, ale… není třeba. Mlýn na mumie zkrátka představuje potenciál utonulý v nevkusu.

13 15.03.2020

Četla jsem rozhovor s P. Stehlíkovou a docela mě zamrzelo, jakým martyriem si u nás musí autor projít, aby mu takto slibnou knihu vydali. Obálkou vyvolává představu Duny YA žánru a určitě předčí mnoho překladovek, obsahuje pár silných momentů a celkově se mi líbila, nicméně taková pecka, za jakou je vydávaná, to určitě není.
Autorka až příliš tlačila na pilu neustálým zdůrazňováním utrpení sklenařů, které přecházelo až do otravné ufňukanosti hlavní hrdinky, tak typické pro většinu YA pro dívky (scéna s podříznutím musela být opravdovou lahůdkou pro každou tragédku). Postava Ilan celkově působí nevěrohodně, i když chápu, že hlavním důvodem je snaha o kompromis mezi nevinným dítětem a někým, pro koho už pohled na kapitánův zadek něco znamená. Dalším z klasických YA nešvarů je zženštilé až idiotské chování většiny mužů, obzvláště těch, kteří by za svůj předlouhý život už měli mít čas aspoň trochu zmoudřet a navíc se profilují jako drsní chlapi a elitní vojáci. Logickou chybou je zavedené používání angličtiny, načež pak začneme řešit oslovení Ilan, Ilane apod. Aby si příběh opravdu zasloužil superlativy a nespoléhal na přimhouřené YA oko, autorka by svůj námět musela zpracovat ještě lépe, a pokračování u mě dokonce vyvolalo obavy, že moc netuší, jak s jeho potenciálem naložit.

12 18.07.2018

Ukázkový Jarmark trapnosti. Na druhou stranu, podobné knihy mají mamutí zásluhu na tom, že většinová populace nezapomene číst.

11 21.09.2021

Knihu bych spíš řadila do YA žánru - navzdory deklarovanému autorskému záměru jde o průměrně napsaný, naivní pokus o high fantasy, který se dojem nápaditosti snaží vyvolat přeplácaností a náročnějšího čtenáře spíš nechtěně rozesměje než posadí na zadek. Reklamu a sebevychvalování bych autorům asi až tak nevyčítala - v dnešní době, kdy recenzenti selhávají na plné čáře a zahlcují internet nic nenapovídajícími a vesměs pochvalnými bláboly, by od domácího autora, který navíc nemá v zádech nakladatele, nejspíš byla sebevražda přiznat, že jeho dílo není revoluce a naprostá bomba. I když tím, že pro dostupnou ukázku vybrali prolog 1, si vzápětí sami podrazili nohy - tahle pasáž patří k těm nejhorším a opravdu nevyznívá tajuplně a s příslibem, jak byla asi myšlena.

Shodnu se s většinou předchozích střízlivých komentářů - svět je viditelně vymyšlený s nadšením (ovšem rozhodně bližší Paolinimu než Martinovi), ale literárně se autoři zkrátka přecenili. Sloh je kostrbatý a dost úsměvně z něho vyskakují části, kdy se jeden z nich vyžívá ve snaze o poetičnost. Obohacování češtiny taky nebyl úplně dobrý nápad a místy pokusy o originalitu sklouzávají až do pitoma - nedlouhé vlasy, ne nepohledný, správcovo titulování Wraela obludníkem a tak dál. Troušení vulgarismů a použití hovorové řeči většinou působí nahodile a jako pěst na oko a naprosto se míjí účinkem. Nebylo ani potřeba otrocky následovat příručku, která tvrdí, že by se měl autor opakování slov/jmen za každou cenu vyvarovat. Obecně bych výrazně ubrala na snaze o umělecký dojem (abstraktní umění mi nevadí, ale cpát ho do klasické fantasy asi nemá moc význam - radši tu mapu, prosím) a zapracovala na poctivém psaní. Zkušeného redaktora by to opravdu chtělo, protože takhle jen autorská slepota úřadovala ve dvou.

Osobně high fantasy považuju za nejobtížnější ze všech podob fantastiky a nechci podceňovat mladé nadšence, ale myslím si, že schopnost ji psát zraje ruku v ruce s věkem a i pak zůstává vzácností. Většina pokusů o epiku totiž vyznívá naivně, pateticky nebo jednoduše směšně.

11 13.10.2018

Po tiskové stránce velkoryse pojatá kniha, která má jeden zásadní nedostatek, a to veškerý text. Ten je na úrovni průměrné internetové fanfikce na HP a autorčinu vlastní osobu, kdy „hvězdou večera“ není nikdo jiný než její naduté alter ego.
Sloh je kostrbatý a plný šroubovaných vět, často prokládaných nespisovnými výrazy, které působí jako pěst na oko (slimky, lítací dveře, kofča – to všechno v magickém světě, který údajně ustrnul ve 20. letech 19. století). Nepomáhají ani neohrabaná přirovnání (přesvědčovala ho tónem, jako by chtěla, aby si na sendvič zvolil místo majonézy kečup) a dlouhé otravné popisy jako z dějepisné učebnice (viz str. 38-45). Snaha napodobit imaginaci Rowlingové ústí v rozpačitý mišmaš a pokusy obohatit češtinu taky dopadají žalostně (zavrtala své savany do jeho topazů). Místy je to tak špatné, až se člověk skoro zasměje (slečna hází poštolkám do klece zrní).
Přes veškerou snahu o magické reálie jde v první řadě o nevkusnou romanci mezi ještě krásnější a nafoukanější Fleur Delacour a přehnaně sebemrskačským a ještě drsnějším Severusem Snapem, kterého Rowling-Stoškové transformace připravila o veškeré charisma. Rádoby dramatická psychologie postav je jen mizerně zpracovaným klišé a Drakeovo zbožné slintání naprosto podkopává jakoukoli snahu být na svou zhola neužitečnou asistentku protivný/přísný. Jeden příklad budování erotického napětí: „Spíte v posteli s ptákem?“ „Ano, a s tím skoro největším.“ (Btw. jedná se o páva, a pro případ, že byste narážky nepochopili, vám autorka vysvětlí, že nejde o šťastně zvolená slova.)
Když to po cca čtvrtině knihy shrnu, kvalitou textu je na úrovni samonákladovky průměrného pisálka, kterému žádný aspoň trochu soudný redaktor nezabránil "v rozletu".

Chválím anotaci, obálku, námět a místy zdařilou poetiku (na YA poměry). Dál už je všechno špatně, autorka vůbec nezvládla své wattpad stories přetvořit do funkčního celku. Postavy se buď chovají naprosto dětinsky, nebo jako ostřílení psychopati, a jejich neustále se opakující (ne)uměle vykonstruované konflikty pro mě představovaly holé utrpení. Celkově mi kniha připomněla tvorbu M. Burdové, která je ale přece jen o poznání příčetnější.

9 14.05.2020

Už dlouho jsem se nesetkala s tak přepálenou anotací. Po jazykové stránce je kniha napsaná/přeložená velmi zdařile (ovšem Kvothe, Kote a všechny jeho další varianty zní v češtině prostě hloupě), dějově by se však dala shrnout jako 200 stran úvodní kočovné nudy plus dalších zhruba 300 stran umělecky popsaného vzdychání nad nesympatickou dívkou, kterou se autor snaží obestřít hávem tajuplna. Snad to měla být parodie na dívčí YA trend, pro změnu s toužebně ukňouraným nesmělým mládencem, který se nikdy na nic nezmůže a zřejmě proto přitahuje každou vnadnou mladou ženu z okolí.
Občas dějem prosvitnou zajímavější okamžiky, převážně ze studia na univerzitě, ale na více než 600 stránkové stopáži je jich zoufale málo. Je mi jasné, že má autor všechno hezky promyšlené, od jmen věcí až po druhy ticha, a snaží se nás přesvědčit, že vata je cukrová a ať si ji vychutnáme, ale mě touto snahou na úkor děje prostě předávkoval.

9 06.11.2018

Pokud se při výběru knih odrážíte od číselného hodnocení na Databázi knih, tak zejména u neznámých autorů a samonákladu doporučuju trochu si statistiku přepočítat a vynechat z ní profily s jediným hodnocením (případně plus pár dalšími knihami hodnocenými ve stejný den, aby to nebylo tak okaté). Když si tu práci dáte, 15 z 21 pětihvězdičkových hodnocení vám okamžitě vypadne a z aktuálních 75% máte rázem 60% (ne že by to i pak úplně vypovídalo o kvalitě, která se pro náročného čtenáře v reálu bude spolehlivě motat poblíž odpadu). Podobně u dalšího autorova počinu, Volby, takhle odpadne 22 z 31 ***** hodnocení a taky se ocitneme na 60%. Už jen náklad - především u Volby (8 300 kusů!!!) - značí, že autor v otázce svého "díla" naprosto postrádá soudnost a pravděpodobně se vám bude knihu snažit vnutit jakýmkoli způsobem (viz abnormální odezva tady na DK).

Klidně si ponadávejte, jaký je autor magor a naprostý hovado, vyhraďte si třeba měsíc čas a během toho dejte pár jiných knížek, ale pokud se vám čtení vyloženě nehnusí, doporučuju vytrvat a u druhého dílu zopakovat postup. Odměna začíná Vzpomínkami ledu a je... nepředstavitelná.

8 27.11.2017

Milá, humorná a svěží konverzační YA fantasy určená především čtenářkám, kterým se zajídá trend nafoukaných, nesympatických a současně nepochopitelně obletovaných hrdinek. Název paradoxně cílovou skupinu může spíš odradit, ale po přečtení docela zapadne na místo a to i v knihovně, kam jsem žádných 50 odstínů čehokoli nikdy strčit nehodlala. Chválím i hojnost koček a parádní obálku.

7 29.03.2018

M. Burdovou bez jakýchkoli pochyb políbila Múza. Nejsem si jen úplně jistá kam, a taky přemýšlím, která to vlastně byla. S bohatou fantazií, ale příliš bezstarostná na to, aby se nechala svazovat pravidly nějakého jazyka, vypočítavá, ale nekomplikovaná. Se zvláštní oblibou utahovat si z vylučovacích pochodů, i když nejoblíbenějším terčem jejího výsměchu je logika.
Polibek přesně takovéhle Múzy se projevuje v textech. Fantazie M. Burdové se ráda tváří jako bezbřehá, i když už dávno dotápala na hranice a začíná bloumat v kruzích. Kdykoli si neví rady, pomůže si neskutečnem nebo výrazem, který v daném světě není definován. Klišé, ta jsou postupně umocňována až na třetí (žena, současně slabá i silná, putuje s mužem s temnou minulostí nakročeným k nápravě, a nedůvěru, strach nebo dokonce nenávist překoná mocná kouzelnice přitažlivost=láska). Netvor, který má za úkol střežit nedotknutelnost jazyka (plus logiku tvorby jazyků a názvů cizích), si pořád ještě tu a tam zavyje zoufalstvím; v SP už autorka (nebo editorka) konečně scelila slovo naprázdno, aby si vzápětí svou posedlost rozdělováním vynahradila na několika jiných. Logika, ta je současně vzývána a bita jak žito už od chvíle, kdy Veragin prchne z vězení, které je umístěno ve věži nad královskými komnatami. Nejmíň jedna její část určitě zajde ve chvíli, kdy Neran začne rozmýšlet nad hádankou od nymfy. Humor nejspíš odpovídá věkové kategorii; Proháňka Selvin zřejmě kupodivu slavil úspěch, když ho následoval elf Kaďánek.
Oproti PJ, které působí jako neohrabaně upřímný pokus mladé dívky stát se součástí fantasy žánru, jsou KM promyšlenější a vypočítavější, po dějové stránce mají víc co nabídnout. Po sedmi předchozích knihách působí SP (zejména postava Nerana) jako uměle rychlený plod autorského zoufalství, kdy už si je ale autorka natolik jistá sama sebou, že odezvu vlastně ani moc neřeší. Jsem upřímně zvědavá, co si ještě dovolí svým čtenářům předhodit.

PS: Rozpačitě na mě zapůsobila také autorčina nabídka zpoplatněného hodnocení textů. Snaha obírat děti a teenagery o kapesné, když nemá pro takové hodnocení předpoklady a její vlastní přístup ke kritice je velmi nezdravý, nesvědčí o přílišné úctě k vlastním čtenářům. A argumentovat tím, že povolanější údajně berou tisíce, je čirá demagogie, v lepším případě neznalost. Existuje řada povolanějších lidí, kteří jsou ochotni text ohodnotit zdarma, pravidelně píšou recenze a co do vlastní tvorby jsou ve většině případů prověření porotou prestižních literárních soutěží. Upřímná a konstruktivní kritika je ovšem něco, o co mnoho pisálků v čele s M. Burdovou patrně nestojí.

7 15.06.2014

Na to, v jak silné pozici autorka byla, si dle mého mohla dovolit možná míň čtenářsky vděčné, zato kvalitnější zakončení...

7 29.03.2013

Rádoby originální, dechberoucí a tajemné, ale pod povrchem prvoplánové a otravné. Úvodní nudný a plytký dialog mezi Libby a Nicem myslím dost dobře vystihuje "potenciál" O. Blakeové. Pokud bylo úmyslem vytáhnout všechny nesympatické postavy ze Sexu ve městě a sepsat s nimi Foucaultovo kyvadlo, autorka se silně přecenila.

6 21.11.2022

Proklínám autorku obálky, která mě zlákala dát P. Machové druhou šanci. Na kulhavou logiku už jsme v YA zvyklí (namátkou - suchozemští ještěři pod vodou máchají křídly stejně efektivně jako ti vodní) a nemůžu jí upřít stylistické zlepšení, ale ten příšerný ezoděj mi veškerá pozitiva zase "vynahradil" a namíchl mě ještě víc než pojetí Dračího města. Výcvik u Tajemných? Leda jako špatné kulisy pro všechny ty spřízněné duše, zloděje duší a dostaveníčka v mysli. Obě hrdinky omdlévají nebo upadají do kómatu jedna přes druhou a po zbytek času jsou buď nadržené nebo meditují, případně trochu cvičí. Smysluplné utrpení postav mě většinou dokáže obměkčit, ale tyto labilní ženštiny ze mě nedokázaly vyrazit sebemenší účast. Trochu by mě usmířilo krvavé a nenávratné obětování Jany dračím bohům, ale takové revoluční alter ego vraždy se od autorky dočkám těžko. Takže končím na str. 316, kde se začíná rýsovat další stěhování duše...

6 22.04.2020

V rámci YA žánru se rozhodně jedná o knihu, která si zaslouží pozornost. Jako by se Joe Abercrombie rozhodl udělit lekci Sarah Maas a ukázat jí, jak má vypadat působivý příběh o náctileté vražedkyni, přičemž po kulisách zlehka sáhl do Miévillova Nového Krobuzonu. J. Kristoff úspěšně obrací na hlavu většinu oblíbených klišé - na rozdíl od fiflen typu Celaena je Mia houževnatá jako strupovitý pes a do nosu jí neprší, protože ho má zlomený (i když v tomto ohledu autor nakonec vyměkl). Pokud jste četli Jiskru v popelu, i tady najdete inspiraci starověkým Římem, ale v mnohem kvalitnějším provedení. Výtky mám především k dlouhým poznámkám pod čarou, mnohdy jen ukecaným a zbytečným až otravným, jako by je psal někdo jiný než hlavní text.
PS: Varování pro mainstreamové konzumenty - je to syrové, místy vulgární a sladkobolnou romantiku tu opravdu nenajdete.

6 02.09.2019

Čtivá a stylisticky velmi solidně zvládnutá prvotina, která je po obsahové stránce bohužel jen militarizovanou hromádkou postapo YA klišé. První třetinu knihy bezezbytku vyplňuje čistokrevná rape culture romantika - hrdinka je střídavě ošetřovaná, uklidňovaná, psychicky i fyzicky týraná, aby si čtenář mohl vychutnat nekonečnou sinusovku jejího zoufalství/naděje. Samozřejmě je krásná, a jakmile si všimne Parkerových modrých očí, následky na sebe nenechají dlouho čekat. V návalu autorského zoufalství se je Z. Strachotová dokonce nebála popohnat ad absurdum, aby se jich vzápětí patřičně drasticky zbavila.

Na ústřední duo jsem moc sympatií nevyplýtvala - většina Seřiných výlevů odkazuje na klasickou ublíženou puberťačku, nikoli na dospělou ženu čelící strachu o život. Parker ztělesňuje další oblíbené klišé - elitního a rozervaného zabijáka/oddaného fanatika nakročeného k prozření. Svět Citadelanů a Povstalců je poměrně přímočarý a pro mě osobně bez výraznější atmosféry. Autorka si sice dává záležet na popisu bojových akcí, ale na spoustu dalších věcí hřeší - Sera i Parker například v jeskyni vysloveně mrznou, ale přece se zas a znova noří do ledové vody, no a Citadelané, kteří mají podle všeho k dispozici zázračné léky málem i na smrt (aby následky těžkých zranění náhodou nezpomalily děj), se rebelů nevysvětlitelně štítí a s výjimkou elitních vojáků mají panický strach z jakékoli zvěře...

6 31.03.2019

YA vykradačka Hry o trůny, která zaostává naprosto ve všem, od počtu a rozmanitosti postav až po jejich charaktery (nemluvě o logice děje a konání postav). Místy mají knihy docela příslib a prožene se jimi i závan literárního talentu, ale ta hlavní hrdinka je děs. Tak rozervaná (slepice), až z toho zůstává rozum stát, a to, že ji každý chlap v knihách miluje, se dá odůvodnit fakt leda slovem fantasy (např. jak ji všichni ti drsňáci strašně litují pro ty její jizvy...NC). Jenže i fantasy by měla mít logiku a vnitřní konzistenci, aby se pak podobným autorkám i celému žánru všichni nesmáli.
PS: Budu se smát Jeřábovi, jestli se v dalším dílu objeví někdo ještě svalnatější, krásnější a arogantnější, kdo k úžasné Aelin bude pasovat líp. A chudák Chaol je asi autorčina pomsta nějakému ex - celou knihu se jen brodit kanálama a ještě ten bonus na konec...

6 07.08.2017

Na to, že mi ještěři T. Kadečkové nepříjemně připomněli Dračí město od PM a anotace se tvářila jako jedno z největších klišé, na které se ve fantastice dá narazit, není výsledek tak špatný, i když jsem doufala ve víc. Pochvalu zaslouží především to, jak autorka naložila s oběma hlavními postavami (v tomto ohledu mě nezklamala a podpořila dobrý dojem z new weird povídky Sladké sny). Jejich vzájemné interakce knize dávají šmrnc, ale děj a komplot v pozadí by zasloužily víc rozpracovat - takto vůbec nedokázaly vzbudit můj zájem o to velké tajemství, po kterém Roderick tak pase. Závěr byl naservírovaný hodně rychle a měl potenciál zapůsobit, kdyby byla autorka vypsanější a dokázala na něho čtenáře lépe připravit.

5 13.11.2020

Rozhodně nejde o kdovíjak akční veledílo, ale jednoduchý a velice čtivý příběh se sympatickými postavami a kladnými vzory, který se příjemně vymyká většinové YA tvorbě přecpané všemocnými a arogantními fracky. Být kniha o chlup realističtější, Halt by na Willovo závěrečné řešení přišel už dávno a sám, ale chápu, že autor musel Willovi dopřát jeho velkou chvíli. Pan Flanagan je velký sympaťák a čtenářská obliba této série je opravdu potěšující :-)

5 17.05.2019