Enforcer komentáře u knih
Z naprosté většiny hrůzná svědectví o osudech lidí, kteří se v nejlidnatější zemi světa ocitli na dně. Výběr osob, které autor vyzpovídal, je skutečně pestrý, od režimem pronásledovaných mnichů, přes chudobné hajzldědky, až po skutečné násilné kriminálníky. Vězenská šikana,mučení,jedovaté potraviny a vzduch a v neposlední řadě negramotné děti, které si nemohou dovolit základní školu - inu čínská "stabilizovaná společnost"...
Nabízí se srovnání s tím, co ve svých dílech zachycuje Světlana Alexijevičová, její knihy mi přijdou o něco čtivější, nebo je ruské prostředí českému čtenáři přece jen o něco srozumitelnější. Hovory se spéodinou jsou však i tak velmi silným čtenářským zážitkem.
Max Cavalera na mě z knihy působí jako upřímný chlap, který to má hlavně správně srovnaný a hlavně má neuvěřitelný přehled nejen v muzice. S trochou nadsázky by se špatně hledal někdo, s kým Max nespolupracoval. Opravdová osobnost, nejen hudební. Čtení jsem doprovázel příslušnou hudbou...
V podstatě tak trochu motivační literatura. Docela bych i věřil, že by to takhle mohlo fungovat. Snad až na konec, ten mi přijde hodně přestřelený.
V podstatě dodatečně sestavený deník kapely, který klade důraz na její nejslavnější období mezi roky 1991 - 1993.
Jedna z mála výjimek, kdy je filmové zpracování lepší než literární předloha. Při čtení ty scény z geniálního Gilliamova filmu prostě chybí. Rumový deník se čte lépe.
Hodně pohodová kniha ze života amerického novináře na španělsky mluvícím Portoriku. Je mnohem lepší než stejnojmenný film s Deppem, který s předlohou souvisí poměrně dost okrajově. Rum, tanec, sex. Fakt hodně dobré oddechové čtení na léto.
Jakási česká variace na Šifru mistra Leonarda. Odehrává se v Táboře a ve vraždách je zapleteno místní tajné husitské bratrstvo. Docela se mi to líbí.
Zatím nejlepší Zaklínač. U čtvrtého dílu Čas opovržení mi poněkud vadila přemíra pletichaření oproti akci, u pátého dílu je poměr obojího přesně opačný. A také je dobré, že pátý díl je především o Geraltovi a jeho družině, která začíná dostávat docela překvapivé a podivné členy.
Třetí kniha od Murakamiho, kterou jsem četl. V podstatě jde o takové meditování nad ztrátami, které každého v životě čekají. Dále je zde přítomna jakási detektivní zápletka i lesbická romance. Vše je napsáno typickým stylem autora, který je určitě přitažlivý a originální, ale alespon mě tak po straně třista začíná nudit. Na Sputniku je krásné to, že se autor k takovému objemu ani nedostane. Dobrá kniha k seznámení se s autorem.
Tato kniha patří k těm vůbec nejlepším co King vůbec napsal. Je neskutečně dynamická, neskutečně dramatická. Děj v ní pádí strašlivou rychlostí jako splašený, počítačem řízený vlak. Medvědí robot, duch v domě kterým Jake přechází do Rolandova světa, Gasher a nakonec Blaine Mono. King se zde opravdu překonává a staví svému ka-tet do cesty jednu povedenější překážku za druhou.
Pro mě jedna z nejoblíbenějších knih autora. Hororové a nadpřirozené prvky jsou zde spíše druhořadé. Hlavní je vyprávění o osudech lidí ze ztracené hipísácké generace.
Tak jestli je Virginie Despentes Houellebecq v sukních, to nevím. Ty dvě věci, které jsem od něj četl (Podvolení a Serotonin) mi tedy přijdou hodně jiné a rozhodně nejdou až tak na kost.
Co mi Život Vernona Subutexe připomíná víc, je jakýsi současnější a místy i drsnější Irvine Welsh. Už v tom stylu vyprávění, kdy jednotlivé postavy promlouvají v jednotlivých kapitolách za sebe a čtenář se jim může podívat hluboko do hlavy, je určitá podobnost.
Autorka nám představuje současnou Paříž jako kupu hnoje, které je každý (ať je to nácek, muslimský imigrant, transka nebo byznysmen) součástí a nemůže s tím moc dělat.
Velice upřímná autobiografie. Pravopisné i faktografické chyby tam jsou, ale upřímně jsem rád, že jsem se českého překladů vůbec dočkal - mnohé zajímavé knihy takové štěstí neměly a člověk je musí louskat v anglických originálech či překladech.
Určitě lepší kolekce než předešlý díl. Trochu však nechápu, jak je možné, že autoři jejich příspěvky v prvních dílech série patřily k tomu nejlepšímu, najednou sepíšou banalitu jakoby z pera školáka. Týká se to především Darrella Schweitzera a jeho Rudé čarodějky z Chorazinu.
Na rozdíl od některých přispěvatelů jsem za knižní vydání TMBK koláží rád. Škoda jen, že není kompletní. Chybí třeba můj oblíbený vtip s rodinou Klausů na třídních schůzkách, a to, pokud si dobře pamatuji, je také už pár let starý a hodně povedený vtip.
Trochu podobný námět jako u Weirova Spasitele, s tím že tady se mají tři z různých světů pocházející civilizace vážný problém se domluvit. Vztahy mezi Illmatařany - v jakémsi feudálním systému žijícími domorodými korýši, pozemšťany a fašistickými, pomocí sexuálního nátlaku komunikujícími Šoleny se rychle vyhrocují a vše spěje k válce. Kniha má strhující tempo a hodně se mi líbila.
Sbírka blogů autora z let cca. 2010 - 2016. Humor momentálně velice kontroverzního profesora mi hodně sedí a mám takový dojem, že až covid hysterie opadne, mohl by pan Flegr sehrát roli popularizátora vědy podobnou té Hawkingově nebo z naší historie Grygarově.
Tomu roku vydání (1952) se nechce věřit. Kromě některých naivních představ o počítačích tato kniha vůbec nezestárla a má neuvěřitelný spád. Trochu až kotletovský, chtělo by se říct.
Parádní fantasy. V podstatě úplně standardní pirátský román o hledání pokladu jen ze železničního prostředí.
Vyčerpávající přehled kariéry skupiny složený i z mnoha dobových novinových článků a rozhovorů. Skvělé a i docela ojedinělé je, že tento bookzine je skutečně o hudbě a ne o tom, kam to Mercury strkal.