Elisa.Day
komentáře u knih
Milenec lady Chatterleyové
David Herbert Lawrence
Pro mě tedy velmi příjemné překvapení. Nic jsem od ní nečekala, ale četlo se to moc dobře. ;-)
Celestinské proroctví
James Redfield
Když jsem tuhle knížku přečetla (někdy koncem 90. let), byla jsem z ní úplně nadšená. Hodně mě oslovila a nedala jsem na ni dopustit. Časem jsem se snažila přečíst ji znovu a už jsem se nedokázala prokousat ani první kapitolou...asi nějaký posun v myšlení, nebo co :-) Myšlenky, které mi v mých 17ti připadaly úžasné, už mi dnes nic neříkají. Solidní slátanina, ale asi to nebylo zase tak špatné.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Márqueze mám moc ráda, takže i tahle knížka se mi líbila... Přiznám se ale, že jsem si k tomu musela nakreslit rodokmen, jinak bych se v těch jménech snad úplně utopila :-)
Stařec, který četl milostné romány
Luis Sepúlveda
Naprosto úchvatný příběh o vztahu člověka a přírody. Nechybí poutavá, takřka detektivní zápletka a napínavý děj. Vyprávění je plné ironického humoru, vtipné pasáže se ale střídají s dosti naturalistickým popisem. Autor nikomu nic nevnucuje, pouze vypráví. Poselství této knihy a její význam už každý musí pochopit sám. A že je co chápat, o tom není pochyb. Člověk si od pradávna činí automatický nárok na přírodu. Ale jakým právem??? Nerespektuje její zákony, nectí ostatní živočichy, se kterými by ji měl sdílet. Drancuje ji a ubližuje jí. Avšak když mu ona začne oplácet stejnou mincí, zdá se tím být neskutečně zaskočený. V knížce je dost otevřeně napsáno, že za všechno špatné může vláda, případně Američané...ale já myslím, že je to o nás všech.
Netopýr
Jo Nesbø
Před několika měsíci jsem četla Sněhuláka. Pak jsem se rozhodla, že si přečtu celýho Harryho, ale pěkně od začátku, a tak jsem začala... Když pominu to, že jméno vraha z Netopýra bylo ve Sněhulákovi zmíněno několikrát (takže žádné překvapení se nekonalo), nebylo to špatné. Ale teda vadilo mi, že nechal poumírat tolik blízkých lidí, hlavně v závěru. Přiznám se, to jsem nečekala (i když možná i tohle už bylo ve Sněhulákovi?) a celkem mě to naprdlo, takže posledních pár stránek jsem dočetla více méně z povinnosti, ani jsem neměla radost z toho, že vraha dopadli.
Co mi ale udělalo radost, bylo těch několik zmínek o "divokých růžích" Nicka Cavea, ze kterých jsem si vypůjčila svojí zdejší přezdívku ;-)
Velká cesta Malého pána
Lenka Uhlířová
Až budu jednou vyprávět pohádky svým dětem - kéž bych měla tolik fantazie jako autorka tohoto příběhu... S napětím jsem očekávala, kam až Malý pán doputuje a jak se jeho cesta povine zpět. Na konci jsem možná očekávala trochu více životní moudrosti, ale i tak je to takové příjemné pohlazení.
Hruškadóttir
Jana Šrámková
Taková útlá knížečka s názvem více než podivným - možná právě tím mě tolik zaujala. Příběh samotný není žádná prvoplánově líbivá slátanina, za což autorce patří můj velký dík. Styl mi občas maličko nesedl, vztah Veroniky a Šimona jsem nějak úplně nepochopila, ale ve své podstatě se mi to líbilo a těm, kdo si občas rádi přečtou něco ze současné české literatury můžu klidně doporučit.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Mám slabost pro knížky z Odeonu a ty, které byly vydané v této edici, už mě několikrát mile překvapily. Tuhle autorku neznám, o knížce jsem nikdy neslyšela, prostě mě jen zaujala v knihovně, tak jsem si ji přečetla.
Tentokrát se žádné velké nadšení nekonalo, i když úplně špatné to taky nebylo. Asi jsem čekala happy end, který nepřišel. A Mathilda mě vyloženě iritovala. Nevím nevím, jestli si za pár měsíců na knížku vůbec ještě vzpomenu.
Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
Klasika, na kterou jsem se chystala už dlouho. Přečetla jsem a...nějak jsem v tom úplně nenašla nic až tak úžasného... Nevím, možná mi něco uniklo, možná jsem něco nepochopila. Prostě celkem fajn čtivý příběh, ale za pár týdnů už ani nebudu vědět, o čem to bylo. Jsem zvědavá na film, možná bude v tomhle případě lepší než knížka.
Černobyl
Jurij Ščerbak
Tuhle knížku jsem vyhrabala zapadlou kdesi v antikvariátu za 5,- Kč asi měsíc poté, co jsem Černobyl osobně navštívila. Asi právě proto to na mě tak zapůsobilo.
Nikola Šuhaj loupežník
Ivan Olbracht (p)
Vůbec se nedivím a chápu, že spoustu lidí tahle knížka prostě nebaví. Já jsem Nikolu Šuhaje četla hned po návratu z Ukrajiny a moc se mi to líbilo. Tuším ale, že kdybych ta místa zmiňovaná v knize osobně nenavštívila, tak by mě spousta pasáží asi nudila...
Sběratel
John Fowles
Četla jsem až jako povinnou literaturu na vejšce, jinak bych se o ní asi vůbec nedozvěděla a to by byla škoda. Bylo to napínavé, bylo to čtivé, bylo to zajímavé a především to bylo mrazivé. Nebylo to stoprocentní, ale i tak to stačilo na to, aby ve mě knížka zanechala silný dojem. Rozhodně nepatří mezi ty zapomenutelné.
Na loučení nebyl čas
Linwood Barclay
Přečíst knížku za dva dny? Kde jsou ty doby, kdy tohle býval můj standard... Tahle knížka mě do těch dob ale úspěšně vrátila, a tak není divu, že si od mě vysloužila plný počet hvězdiček.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Přiznám se, že román Rozum a cit mě nijak neoslnil, a tak mi trvalo dost dlouho, než jsem se odhodlala přečíst další knihu od Jane Austen - možná jsem měla trochu předsudky... Teď ale uznávám, že autorka má opravdu být na co pyšná ;-)
Na věky věků
Ken Follett
Velká láska, chamtivost, věčný boj o moc, budování významných staveb a jedno velké politické tajemství... Tyto a mnohé další jsou motivy jednoznačně zkopírované z Pilířů země. Jelikož ale autor kopíruje sám sebe, nemám mu to vůbec za zlé. Byl to vynikající čtenářský zážitek a během těch 5 týdnů a více než 900 stran mi mnohé postavy přirostly k srdci natolik, že se teď s nimi budu jen těžko loučit. Četla jsem pomalu, knížku jsem si pěkně vychutnávala a už na konci čtvrté části jsem bulela jak želva... Konec byl trošičku uspěchaný a v důsledku toho mi zakončení příběhu Gwendy a také Lolly přišlo lehce nedůvěryhodné, ale jinak nemám výhrady. Opravdu senzační čtení na dlouhé zimní večery.
Radúz a Mahulena
Julius Zeyer
Docela fajn překvapení - nic jsem od toho nečekala a byla to taková milá pohádka...
Přežít
Piers Paul Read
Když mi bylo asi jedenáct, utekla jsem do kina na stejnojmenný film (rodiče mě nechtěli pustit a já tak nějak chápu proč :-)), který mě nadchnul, a tak jsem si po několika letech přečetla i knížku. I ta je skvělá. Netvrdím, že film je lepší, jen mi v něm všechno přišlo trochu víc naturalistické... Každopádně - ať už je to na plátně či na papíru - všechna čest těm, kdo tam byli a dokázali to zvládnout!
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Neurazí, nenedchne - tak to aspoň vidím já. Někdy mě knížka bavila, někdy nudila. Za mě tedy pouze průměrné tři hvězdičky.
