Eldar80 komentáře u knih

Pro mě monumentální dílo. Opus magnum náboženského idealismu. Jakou cenu musí společnost zaplatit za pokus o nastolení dokonalého náboženství? Ó Egypte, zde přichází Achnaton syn slunečního boha Atona, který se pokouší zavést první monoteismus na světě. A do této nestabilní doby se narodí hlavní hrdina knihy, který se stane lékařem. Jako lékař pak procestuje část tehdejšího starověkého světa. Poté se vrací a stává se královským lékařem na dvoře faraona Achnatona. Kniha je dokonalým výletem do starověké historie. Waltari velmi obratně spojil některá historická fakta a jiná pokřivil s fiktivní postavou lékaře Sinuheta. Po této stránce je kniha perfektní. Bohužel musím říct, že jsem prvních 120 stran vyloženě přetrpěl. To co se dělo jsem nedokázal překousnout. Naštěstí jakmile začíná cestování, tak se to velmi zlepší. Bohužel zhruba od poloviny jsem se těšil až knihu dočtu. Oproti Tajemnému Etruskovi jsem se do toho nedokázal pořádně začíst. Naštěstí mne velmi bavil Sinuhetův sluha, který do knihy vnášel osobitý humor. Nemůžu upřít velkolepost příběhu, ale zdá se mi, že se zde projevuje vliv dlouhého románu. Když čtete něco ne zrovna záživného, tak pokud je to dlouhé, zkrátka nutně tomu postupně více podlehnete. A taky psychologie, protože lidé mají tendence pozitivněji hodnotit věci, které je stály jisté úsilí. I na mě to mělo značný vliv, ale ikdyž je kniha po stránce dění, příběhu, exkurze do historie mistrovská, tak kvůli nezáživnosti tomu nemohu dát 5 hvězd. (Vzhledem k tomu, že kniha řeší hlavně společenskou morálku ve vztahu k náboženskému idealismu, není kniha vhodná pro náctileté a už vůbec ne pro děti. Proto asi ta některá negativní hodnocení.) Zaslouženě 90%

17 15.03.2016

Tahle kniha mě velmi překvapila, protože jsem vůbec nečekal, že kniha s tak nudným názvem může být tak dobrá. Už od začátku se to výborně čte, protože autenticita je neuvěřitelná. Je to něco podobného jako knihy od Crichtona, kde odborný popis prostředí umožňuje naprosté ponoření do děje. To je zde umocněno ještě tím, že postavy jsou velmi živé. Nicméně zrovna psychologii postav by občas bylo možné něco vytknout. Občas se zde objevují mírná klišé, ale jsou tak dobře zpracována, že při čtení vůbec neobtěžují a naopak někdy vyloudí úsměv na tváři v pozitivním smyslu. Bohužel pro lidi, které obtěžují technické popisy a zacházení do detailů zázemí hotelu to asi moc není, takové lidi bych spíš varoval. Ale jinak pro všechny, kdo očekávají i nějaké poučení naprosto doporučuju. Je to perfektní. V knize je víc dějových linek, které neuvěřitelně dobře běží a průběžně se proplétají a tak jediné, co se dá vytknout, je slabší závěr a občas nesedící jednání postav. 90%

17 31.01.2016

Jedná se spíše o záznam události jako by se skutečně stala. Je to velmi věrohodně napsané, ikdyž v dnešní době již poněkud zastaralé. Ale je to skvělé propojení vědeckých poznatků a příběhu. Děj je poměrně jednoduchý a napětí s dějem stoupá velmi pomalu. Jakoby to byla nějaká zpráva než beletrie. I postavy působí značně věrohodně a v knize nebylo nic co by se jen trochu příčilo při čtení. Po této stránce to je velmi dobře napsáno, ale pokud hledáte hlavně akci a napětí, bude vás kniha asi nudit. 80%

17 17.10.2015

Když sem poprvé četl tuhle knihu někdy na vysoké škole byl jsem jí zcela fascinován. Tak perfektně vysvětlenou speciální a obecnou relativitu jsem snad nikde neviděl. Text je jasný, srozumitelný a přiměřeně stručný. Prvních 100 stran je naprostá paráda. Dozvíme se o jednom z největších problémů moderní fyziky a to sloučení obecné relativity a kvantové mechaniky. Ona jednotná teorie pole, kterou Einstein marně hledal posledních 30 let svého života. Kniha se zabývá především světem elementárních částic a jejich vlivu na kosmologii. Vysvětluje jak se vědci postupně dostali k teorii strun, když se začli snažit propojit svět Planckových vzdáleností a obecné relativity. Bohužel zhruba od půlky knihy je hlavním tématem už jenom hledání určité jednotné syntézy z přehršle teoretických možností co nabízí přibližné výpočty teorie superstrun. Asi největší mínus, protože kniha tak může obsahovat dost nepřesné údaje, protože na skutečně fyzikální výpočty z oblasti teorie superstrun není dnešní matematika dostatečná. Ty které spíš zajímají populární knihy o vesmíru by se asi do knihy neměli pouštět, její téma je už přece jen příliš úzce zaměřené. Ale ti, kteří se chtějí se seznámit se skvěle napsanou knihou o vývoji teorie strun k roku 2000 by knihu neměli minout. 90%

17 26.08.2014

Čtení mě tak moc vydeptalo, že jsem nedokázal napsat komentář. Trvalo mi rok a půl než jsem se k tomu zvládl vrátit. Tehdy jsem napsal jen tyto tři řádky:
"Myslel jsem, že to bude lepší. Celá kniha je souhrn různých článků, které Temple napsala pro různé odborné časopisy. Jednak se jedná o její osobní zkušenosti, ale spousta článků má uvedenou literaturu, ze které čerpá."
Na víc jsem se nezmohl. Pořád mi hlavou běhala otázka: Co všechno udělali rodiče při mojí výchově špatně? A odpověď: Všechno. To samozřejmě přeháním. Zkrátka se to nevědělo. A za spoustu věcí si můžu sám. Ale i tak...
Na některé věci klade Grandin důraz. U mě nic z toho neproběhlo. A nebudu sám. Člověk pak u sebe vidí následky toho, před čím Grandin varuje. Hodně věcí mi tak docvaklo a začalo dávat smysl.
Úplně největší dojem na mě dělají její rodiče, že ji dokázali tak dobře vychovat. Těžko se mi to hodnotí, když se mě to osobně dotklo. Sám nedokážu říct, nakolik by to můj život změnilo, kdyby rodiče knihu četli.
Ale mě by to v dětství pomohlo ohromně. A pomohlo mi to i teď. Výsledný dojem se bude odvíjet podle toho, jak moc vás to zasáhne nebo jak vás osloví samotné rady. Užitečná mi přišla sotva třetina.
Grandin se věnuje PAS obecně a já tolik potíží nemám. Rodičům autistických dětí rozhodně doporučuju. Nejspíš toho uplatní málo, ale i to málo se může extrémně vyplatit. Pro sociální pracovníky je přečtení nezbytnost.
Problém vysoce funkčního autismu je v tom, že se to v dětství nezachytí a zjistí se to až už je pozdě. Dospělou osobnost je mnohem těžší změnit než usměrnit tvárné dítě. A v pubertě už je pozdě díky období vzdoru.
Grandin opakovaně uvádí, že se od sebe velmi špatně odlišuje nerdství a lehká forma autismu. Končí u toho, že se to vlastně rozeznat nedá. Pokud je vaše dítě nerd, nejspíše bude někde na spektru.
Pro rodiče malých dětí, kteří mají podezření, je rozhodně lepší přečíst zbytečně 400 stran než to nečíst a pak toho litovat. Užitečná kniha. Jen mohla mít lepší formu než krátké články. Budu si to muset v klidu přečíst znovu. 90% 4,5*

16 28.07.2023

Bylo to hezký. Příjemně se to četlo a bavilo mě to. Jenže už od začátku jsem si říkal, proč to autor vlastně psal. Měl jsem z toho pocit, že když umíte psát, tak zvládnete napsat, co vás napadne.
To kazilo zážitek ze čtení. Nějak jsem totiž nenalézal stopy vedoucí k nějaké pointě. Hlavní hrdina má dvě mámy a tím to teprve začíná. Postavy jsou svérázné, ale je snadné to přijmout. Příběh ujde.
Vzhledem k názvu to nakonec pointu má. Ale na víc v téhle novele není místo. Nezmar nabízí aspoň nějaké zamyšlení nad střetem kultur. Stoprocentní riziko je mnohem dynamičtější a údernější.
Tohle je spíš o hledání vlastní cesty životem v dnešní zmatené době. Je to mírně humorné. Komické situace nejsou nijak přehnané. Autor psát umí. Ale měl toho nabídnout víc. Nabízelo se tolik témat!
Je to jen smutný příběh lidí, kterým jinakost zkomplikovala život. Celé se to točí kolem LGBT problematiky, ale co musím ocenit, že autor nic nevnucuje a ani nemá potřebu čtenáře vychovávat.
Ani Nulté číslo od Eca nebylo čtenáři přijato. Je vidět, že lidi co čtou, očekávají spíš náročné romány než krátké životní příběhy. Buď to mělo být kratší nebo naopak rozvedené. Doporučuju, jen neočekávejte moc. 75% 3,5*

16 23.07.2023

Dobře si rozmyslete, zda se do toho pustíte. Není to příjemné čtení. Naopak se dá říct, že je to vyloženě odpuzující. Je to napsané dobře, ale díky obsahu je to za hranou čitelnosti. Před čtením se podívejte na obsah.
Autor řeší současné progresivní paradigma ve 4 oblastech. Homosexualita, ženy, rasa a trans. Čtyři největší kapitoly a mezi nimi pár krátkých zamyšlení. Je to jen popis a shrnutí současného stavu.
Jako analýza je to slabší. Je to spíš novinářská práce než naučná. Pro čtenáře se zdravým rozumem je to zbytečné čtení. Všechny argumenty odkýve, ale stejně uvedené problematice neporozumí víc do hloubky.
Díky zvoleným tématům se měla víc probrat biologie, genetika a možná i endokrinologie. Měl tam být lepší teoretický základ. Autor se měl zaměřit na příčiny. Proč se lidi tahle zbláznili? Odkud se to vzalo?
Výklad se opírá o logické argumenty a ukazuje se, jak jsou progresivní myšlenky nekonzistentní. Zbytečně. Progresivní lidi, kteří popírají biologii a jsou schopni zastávat protichůdné názory, to nemůže nijak přesvědčit.
Nejhorší na tom je, že se jedná o uměle vytvořené problémy. O to hůř se to čte. Co původně začalo rozumně, se v dnešní době zvrhlo v šílenství. Další kniha, kde zdravý rozum dostane pořádně zabrat.
Připravte se, že budete číst 50 stran o homosexualitě a pak už je to jen horší. K samotnému obsahu nemám co říct. Jsem jen zvědavý, jak se bude dál vyvíjet hodnocení a jaké komentáře zde budou přibývat.
Rozhodně si dřív přečtěte Podivnou smrt Evropy. Ta je mnohem víc užitečná. Kdo je cílový čtenář nevím. Dá se říct, že to je úžasná kniha pro konzervativce, kteří se chtějí pohoršovat nad současným úpadkem Západu.
A to není dobrá vizitka. Jenže morální panika se stává oprávněnou. A závěr? Nevolit politiky a strany, které se ohání duhovým hadrem. Nevolit progresivní strany. Ale to my rozumní lidé přece neděláme. Že? Nebo… 85% 4,5*

16 12.02.2023

Jsem silně rozumově založený. Nečtu poezii, nic mi to neříká. Nemám důvod číst cizí popis emocí a pocitů. A podobně vnímám filosofii. To jsou zase cizí myšlenky a názory. Mě zajímají fakta, vzdělání, spiritualita.
To se nechlubím. :) To jen aby bylo zřejmé, kdo tohle napsal. Snad pak bude komentář víc užitečný.
Knihu jsem začal číst skoro od konce. Asi týden jsem pomalu četl všechny definice a první přílohu. To mě navnadilo a tak mě hrozně zklamalo, že samotný text je příliš filozofický. Když uvážím poměr cena/výkon, tak je to špatné.
Četl jsem to celý měsíc a moc jsem si toho neodnesl. Jung uvádí a někdy dlouze cituje postřehy různých básníků či filozofů. Ti si rozdílných psychologických typů všimli už dávno před ním.
Je tak naprosto zřejmé, že se nejedná o jeho výmysl. Jenže jejich názory se značně podobají. Dost se to opakuje a tak mi to přišlo pořád o tom samém. Aspoň pro mě to bylo poměrně náročné. Hodně věcí jsem si dohledával.
Mnohem víc mě oslovily přílohy na konci knihy. Uvítal bych výklad právě v tomto stylu. Jenže to není žádná výsledná syntéza. Jung ve prospěch své teorie pečlivě argumentuje. Ideální situace je stav, kdy jste filozoficky založený člověk, který se s psychologickými typy setkává úplně poprvé. A vůbec tomu nevěří.
Jenže pokud s existencí dvou základních typů souhlasíte, tak je spousta textu a důsledná argumentace úplně zbytečná. Problém bude asi v tom, že je kniha 100 let stará. Nepopírám, co Jung píše, ale ta forma je zbytečně intelektuální.
Pak přidává podrobnější dělení na typ myslící, cítící, percepční a intuitivní. Celkem je tedy 8 základních typů. Lidé si hlavní typ kompenzují a vzniká velmi důmyslný systém. Ten základ považuji za velmi užitečný a přínosný.
Každý by to měl znát kvůli komunikaci s druhými. Ale je to napsané naprosto příšerně. Ani se to nedá použít k diagnostice sebe sama. :( Přesto že je v knize popsáno i 8 podtypů, tak jsem si to nedokázal srovnat v hlavě a zůstalo mi o tom jen neurčité povědomí. A to je kniha tak dlouhá!
Myslím, že jsem introvertní myslící typ, ale žádnou jistotu nemám. Celé je to příliš fluidní a jednotlivé typy nemají pevné kontury. Jsou to spíš různé inklinace, kterým dáváme přednost. Asi je vyloženě nutné mít odpovídající filozofický CIT pro to, jakým způsobem to Jung napsal.
Na základě této knihy vznikl osobnostní test MBTI. Všiml jsem si, že některé ženy věří buď na astrologii nebo MBTI. Z těch si pak dělám legraci, že astrologie je přesnější. :) Možná je to právě pro ně…
Pokud jste racionální a očekáváte naučnou literaturu, tak jako u mě hrozí, že budete mít pocit, že to je jen hromada slov a filozofický blaf… A přitom jsou informace v knize tak důležité. To si uvědomí každý, kdo se někdy bavil s opačným typem. Typicky introvertní myslící typ s extrovertním percepčním typem… (Myšlení a Cítění je racionální, Percepce a Intuice iracionální.) 55% 2,5*

16 19.12.2021

Moc hezky napsaná knížka. Výborně se čte a je skvěle srozumitelná. Autor zde shrnul následky svého slavného experimentu. A částečně svou vědeckou kariéru ve výzkumu seberegulace.
Téma je dané názvem a k tomu autor připojil výzkumy související se silou vůle či sebeovládáním. Když jsem knihu uviděl v regále, tak jsem hned věděl o čem zhruba je. Na Marshmallow test jsem už mnohokrát narazil.
Škoda té nepovedené obálky, která je sice hezká, ale působí lacině. Slovenská je lepší. Obsah knihy je totiž naprosto seriózní. Možná trošku odborný, ale dá se to číst bez hlubší znalosti psychologie.
Marshmallow test zkoumá schopnost odložené odměny. Zpravidla předškolní dítě dostane na výběr buď jeden bonbón hned nebo až bude chtít. A nebo dva, když vydrží čekat stanovenou dobu, většinou 20 minut.
U dětí se pak zjišťovalo jaké strategie intuitivně použily, které fungovaly a které ne apod. Překvapením bylo, že úspěšné děti, které test zvládly, jsou úspěšné i o 30 let později v občanském životě.
Mohlo by se zdát, že je to vrozené, ale není. Schopnosti, které úspěšné děti použily se dají rozvíjet. Opět se objevuje téma neuroplasticity, houževnatosti apod. Užitečné to může být pro rodiče malých dětí.
Závěrečné shrnutí tam sice je, ale pro praktické použití to moc není. Ani jako literatura osobního růstu. Je to spíš teoretické. Podobá se to knihám jako Myšlení rychlé a pomalé od D. Kahnemana, Nastavení mysli od C. Dweckové nebo Houževnatost A. Duckworthové.
Kahneman je nudný a odborný, Dwecková s Duckworthovou se trochu opakují. Tady se neopakuje nic, ale je to jen jedno téma z více pohledů. Z těchto knih, které na sebe vzájemně odkazují, se mi to líbilo nejvíc. Je to nejčtivější.
Pro zájemce určitě doporučuju, ale pokud vás psychologický výzkum síly vůle spíš ve smyslu trpělivosti nezajímá, tak bych to raději nečetl. (Viz negativní komentáře níže.) 85% 4,5*

16 18.08.2021

První polovina se mi líbila, protože obsahovala spoustu informací, o kterých mě nikdy nenapadlo přemýšlet a nový úhel pohledu. Kniha mě tak přišla dost zajímavá a poučná i pro lidi, které sociologie nezajímá.
Dobrou úroveň měly ještě definice pojmů. Jen škoda, že některá hesla nebyla zpracována a odkazovala se na samotný text. Krátké biografie některých sociologů na konci už byly příliš stručné.
Druhá polovina je horší. Celý text vyznívá prudce teoreticky. Ostatně Keller o tom na několika místech píše, že je to jeden z problémů sociologie, kdy se odbornými termíny popisují všeobecně známé věci.
Pobavily mě základní paradigmata sociologického myšlení. Nedávno jsem četl psychologické typy od Junga a tak se vyloženě nabízí, že ke konsensuálním teoriím by se přikláněli introverti a ke konfliktním extroverti. :)
Bylo tam pár podivných tvrzení, ale aby to bylo úplně akorátní, tak by to musela napsat řada vzdělaných lidí. Antropolog, biolog, ekonom, filozof, historik, politolog, psycholog, religionista, sociolog...
Sociologie je tak nějak mezi vším. Jenže takové stádo intelektuálů by nejspíš nezvládlo sepsat něco tak konzistentního jako Keller. Text je hutný a vyžaduje pozornost. Ostatně je to učebnice a ne populárně naučné.
Hodnotil bych lépe, kdyby byly vypracovány všechny pojmy a lepší biografie sociologů. A aspoň nějaký směr výkladu. Začátek je užitečný, ale druhá polovina je už výlučně učebnice sociologie. A to dost teoretická.
Fascinující, že tohle se někdo učí. A já blbec vystudoval informatiku... Když to vychází opakovaně, tak to asi svůj účel splňuje. 75% 3,5*

16 01.08.2021

Obyčejně nemám přepsané přednášky z kurzů rád, ale tady to naštěstí nevadí. Autor umí přednášet tak dobře, že text působí zcela uceleně. Kdyby to nebylo uvedeno v anotaci a úvodu, tak bych to vůbec nepoznal.
Ústřední téma celé knihy je plné vědomí. Celý výklad je prakticky úplně sekulární a buddhismu je v knize fakt málo. Sice se místy odvolává na Buddhu a některé buddhistické texty, ale jen jako doplnění k výkladu.
Dokonce v jedné promluvě sám říká, že někdy je lepší vybudovat sanghu bez buddhistických termínů, které mohou některým lidem překážet. Důležitější je předat význam plného vědomí a jeho uvádění do života.
Je to snadno pochopitelné, ale nevím jestli to působí věrohodně. Ústřední myšlenka se opakuje tak často až to působí všespásně. Z toho plyne poměrně velká jednotvárnost. Ale aspoň ze začátku je výklad dost živý a čtivý.
Výklad má typický autorův rukopis. Místy je kniha až poetická. Ono už samotné čtení je poměrně relaxační a uklidňující. Koncentrované čtení má logicky tendenci vytvářet meditativní náladu. Už samotné čtení je příjemné.
Až poslední třetina mi přišla jakási nezáživná. Ale třeba je to můj problém. Rozhodně doporučuji. Asi jediná nevýhoda je, že je to furt o tom samém. Možná se kniha nehodí ke čtení v kuse během několika dní, jak jsem to udělal… 85% 4,5*

16 15.05.2021

Opět se míjím s cílovou skupinou. :( Lehké fantasy na motivy artušovské legendy mě lákalo. Myslel jsem si, že to bude inspirované původní keltskou legendou, ale i zde se vychází z legendy ovlivněné křesťanstvím.
Je to napsané jako rytířský román. Nějak přehnaně básnické to není. Objevuje se zde Sir Gawain a vzpomíná se na krále Artuše. Jenže tohle nemám načtené a pokud se autor spoléhal, že najdu nějakou spojitost, tak mám smůlu. :(
Podobá se to legendám o Artušovi, ale žánr je jiný. Spíš to na mě působí jako mýtická alegorie. Dnešní fantasy to fakt není. Výborná atmosféra, děj, představitelé, styl, to vše se mi líbilo. Díky popisu to bylo až filmové čtení.
Jenže nevýrazné. Pořád jsem čekal na nějaké emoce ať už pozitivní či negativní a ono nic. Četl jsem to pozorně, ale mimo vysoké literární úrovně mě to neoslovilo. Ať už to je umělecké nebo ne, já na tom nic nevidím.
Napsané a přeložené je to perfektně. Ale zapůsobit to nějak nedokáže. Nejsilnějším pocitem bylo mírné vzrůstající napětí. K celému ději a postávám jsem zůstal emočně netečný. Konečný dojem zůstává v mlze.
Znovu to číst nebudu. U mě náznaky nefungují. Nevím proč to doporučit. V ničem to nevyniká. Je to hlavně pro čtenáře, kteří hledají zajímavé literární zážitky. Nebo je baví přemýšlet o dalších rovinách příběhu.
Na tenhle druh literatury jsem příliš povrchní čtenář. Naštěstí se to příjemně četlo a samotný příběh dokázal zaujmout. Asi je nutná orientace v artušovské legendě. Přijde mi až komické jak to nedokážu ocenit. 75%

16 13.12.2020

Styl je stejný, jako u ostatních Puzových románů o mafii. Po literární stránce se mi to dokonce líbilo víc. Už od prvních stránek. Tohle zlepšení jsem nečekal. Puzo to napsal tak nenuceně až to působí jako skutečný příběh.
Je to příjemná a nenáročná četba. A přitom se jedná o organizovaný zločin. Umírají tam lidé, ale když jsou to ti „zlí“, tak je to vlastně v pořádku. Je to méně o dekadenci bohatých a tak Omerta působí víc přirozeně.
Napínavé to moc není. Objevují se příběhy z minulosti a poměrně dost se věnuje vedlejším postavám. Příběh tak jde víc do šířky. Má několik dějových linií a sleduje život hlavních i vedlejších postav.
Mě tohle nevyhovuje. Nemá to ambice na nějaký přesah a tak bych čekal větší zábavu. Odbočky k vedlejším nebo dokonce okrajovým postavám se mi zdají zbytečné. Čtení pak ztrácí na intenzitě. Uvítal bych to spíš jako thriller.
Ke konci to naštěstí napínavé je. Závěry Puzo umí. Fanouškům rozhodně doporučuju. Podle mě je to stejně dobré jako Kmotr. Jen jiné. Ve srovnání s Posledním kmotrem oceňuju přiměřenou stručnost. Navíc to je velmi čtivé. 80%

16 15.09.2020

Kniha je spíš životním příběhem autorky než naučnou literaturou. Pokud vás zajímá víc naučná literatura, budete si muset najít něco jiného. Naučné pasáže v knize slouží hlavně pro pochopení objevu opiátového receptoru a jak spolu souvisí neuropeptidy, emoce, tělo a zdraví.
Autorka vysvětluje, jak její vědecké objevy vedly k novému chápání vztahu těla a mysli. Na začátku se věnuje čistě vědeckému výzkumu a málem končí spojením vědy a esoteriky. Ten přechod je dost neznatelný a je zřejmé, že hranice mezi vědou a spiritualitou se zmenšují. (Např. mindfulness)
Abych to zkrátil, protože wikipedie je stručná a přesná: „Pertová objevila, že neuropeptidy a neurotransmitery působí přímo na imunitní systém, což ukazuje na jeho úzkou souvislost s emocemi. Objevila dále mechanismy, jež hluboce propojují emoce, limbický systém a imunitní systém. Poznání, že imunitní a endokrinní systém je ovlivňován nejen mozkem, ale také samotným centrálním nervovým systémem, zásadně rozvíjí pochopení podstaty emocí i nemocí.“
Kniha má formu autobiografie, která popisuje život autorky od objevu opiátového receptoru až téměř ke konci její profesní kariéry. V knize tak popisuje svoje vědecké bádání a je to tak trochu exkurze do zákulisí výzkumu.
Autorka knihu pojala typicky ženským způsobem. Dává do souvislosti nejen vědecké poznatky a jak k nim došlo, ale i osobní historii, jak to prožívala a co si myslela. Nejdřív mě napadlo, že by bylo dobré naučné pasáže vysázet jiným fontem než zážitky autorky. Když sem četl dál, zjistil jsem, že se to prolíná tak moc, že by to nešlo. Naučné pasáže postupně ustupují a přibývá osobní příběh. Kniha má několik rovin, které se vzájemně prostupují.
Začíná hledáním vědecké pravdy přes vznik nového oboru psychoneuroimunologie, chápání chemického fungování mozku, hledání léku na AIDS až po psychosomatiku a změnu paradigmatu, která nás vrací zpět k hledání pravdy.
Jedna z rovin je malinko feministická. Kritizuje se období 60. a 70. let, dnes je situace málem obrácená. I mě přítomnost výhradně mužů ve vědě zarazila. Zkráceně:
Proč dělají vědu ženy? Aby zachránily lidské životy.
Proč dělají vědu muži? Aby dostali Nobelovu cenu.
Nevyvážené prostředí vědy, tak může mít velké nevýhody.
Pokud vám nevadí, že to je spíš životopis „s přesahem“, tak rozhodně doporučuju. Mě se to líbilo i z té ženské stránky. Kniha se zajímavě doplňuje s Damasiovým dílem Descartesův omyl. A možná taky Chybějící okamžik, který napsal molekulární biolog Robert Pollack. Vzhledem k datu prvního vydání (1999) kniha už asi nebude úplně přesná. 85%

16 27.08.2019

Asi jsem kvůli velmi vysokému hodnocení očekával příliš. Nebo po přečtení Červené královny byla laťka moc vysoko. Z knihy mám rozpačitý pocit. Červená královna se mi nesmírně líbila, protože postupně vysvětlovala. Zde jsou spíš různé eseje a výklad mimo začátku nemá žádný směr. Nebo jsem ho nepostřehl.
Kniha obsahuje spoustu různých příkladů z biologie, které ilustrují různé druhy altruistického chování. Už od prvních kapitol je závěr jakoby daný. Dnes už je dokázáno, že se lidé rodí jako altruisté. V době psaní knihy tento důkaz ještě neexistoval. Ridley si je sebou samozřejmě dost jistý, což v době vydání knihy muselo působit drze. Důkaz prostě neměl.
Nejspíš měl však tolik znalostí a věděl, že se to jednou prokáže. Paradoxně mi tak v knize chybělo právě to, co jsem kritizoval u Červené královny. Spousta Ridleyho úvah zasahujících do různých oborů.
Původně jsem chtěl dát pouze 3 hvězdy. V poslední třetině se však objevuje kritika naivních představ o primitivních společnostech. U některých lidí zabývající se moderní [pseudo]esoterikou se opět objevují představy o ušlechtilém divochovi. Že jsou tyto společnosti duchovnější a ekologičtější než naše škaredá civilizace.
Bohužel zlá statistika řekla, že v těchto společnostech zemře víc mužů násilnou smrtí než v naší dekadentní civilizaci. Ani nemají přirozené chápání ochrany přírody. Jednoduše nemají technické prostředky přírodě příliš škodit. Ostatně megafaunu jsme vyhubili už před tisíci lety. (To neznamená, že nějaké „duchovní“ kmeny nemohou existovat. Bude se však jednat o výjimky.)
Původ ctnosti asi nedokážu ocenit. Jednoduše nemám načteno. Ridley často zmiňuje filozofy Hobbese a Rousseaua. I zde se objevují Adam Smith a David Ricardo. Asi si tak probíranou látku nedokážu zasadit do širších souvislostí. Nečetl jsem ani knihy, které této předcházely jako třeba Sobecký gen. Chyba.
Koho zajímá biologický původ našich vlastností rozhodně doporučuju. A taky esoterikům „věřícím na indiány“, ikdyž to bude možná nepříjemné vystřízlivění. Já jsem si však čtení nějak nedokázal užít. Proto "jen" 80%

16 16.07.2019

Je to mnohem víc příběh než lidské tělo. Jedná se především o evoluční biologii člověka. Lieberman chronologicky popisuje náš vývoj od našich opičích předků až po nástup zemědělství. Dále vliv zemědělství na naše zdraví v průběhu historie. A jakým výzvám čelí naše zdraví dnes.
Ikdyž podtitul zní „Evoluce, zdraví a nemoci“, tak první polovina knihy je pouze o našem vývoji. Je zde třeba popsána evoluce chůze skoro na 50 stranách. Co by mělo varovat necílové čtenáře je, že Poznámky a Rejstřík mají 100 stran. Kniha sice má 500 stran, ale ke čtení ani ne 400. Koho zajímá hlavně zdraví asi neocení popis naší evoluce na 200 stranách.
Celý tento teoretický úvod slouží k lepšímu pochopení, jak souvisí civilizační onemocnění s naším evolučním vývojem. Člověk je vlastně tlustá opice s velkým mozkem. A protože ten potřebuje neustálý přísun energie, adaptovalo se naše tělo na ukládání tuku. Co bylo v naší minulosti nutnou adaptací k přežití, stává se dnes prokletím. A problémy způsobuje víc adaptací.
Konečně jsem se třeba dozvěděl, jak vznikají zuby moudrosti. V dětství málo koušeme a tak nám nedoroste čelist.
Celá první polovina je úžasná. Hlavně díky dobře vysvětlené evoluci. Vývoj člověka je zde popsán, jako zcela přirozený přírodní proces bez nutnosti nějakého vnějšího zásahu. Celá naše evoluce vychází z přizpůsobování našich předků neustále se měnícímu přírodnímu prostředí.
Druhá část o zemědělství a dnešní době je slabší. Výklad už není chronologický a některá témata se opakují. Kdyby autor udržel stejnou úroveň výkladu jako v první polovině, bylo by to skvělé. Kniha tak ke konci působí jako jakási učebnice. Jenže text už je dost samozřejmý a hodně faktů je obecně známých. 85%

16 10.02.2019

Chtěl bych poděkovat nakladateli, že taková kniha vůbec vyšla. A tak brzo po německém vydání. Autor zde částečně reaguje na Arabské jaro v letech 2011 a válku v Sýrii. Kniha je tak aktuální a pomáhá lépe porozumět co se nyní děje. Co mě překvapilo, že kniha není nějak bombastická, ale věcně popisuje historická fakta a blízkovýchodní politiku.
Vzhledem ke svému egyptskému původu autor používá svůj vlastní pohled a nemusí se opírat o pohled médií jako my. Co je velmi zajímavé, tak kniha se nijak nedotýká tématu politické korektnosti. Fakta použitá v knize se této rovině úplně vyhýbají.
I v této knize se logicky vracíme ke vzniku islámu. Kniha se tak výrazně zabývá historií, která v průběhu čtení přináší poznání jak šaría ovlivňuje politiku a kulturu islámských zemí. Vzhledem k tomu, že o náboženství je kniha zcela minimálně, dal by se i zde použít termín politický islám. Ten však logicky není v knize nikde použit.
Už před čtením této knihy jsem věděl, že islám je fašistické náboženství, ale netušil jsem, že historicky tam vazby na fašistické režimy skutečně byly. Nejsem expert na politiku blízkého východu ve 30. letech a v průběhu druhé světové války a tak mne mnohé informace velmi překvapily. Ke spoustě faktů se nedá nic říct. Je to tak neutrální, že arabisté nebo islamofobové vůči textu nemohou nic namítnout.
V knize se dokonce nikdy neřeší otázka, zda samotný islám je fašistický. O samotném islámu autor kupodivu moc nemluví. Popisuje hlavně jeho vliv na jednotlivé země. Vysvětluje, že islámské teokratické režimy vždy inklinují k fašistickému státnímu zřízení. A teď co s tím? Autor totiž v knize nenabízí nějaké řešení. Očividně totiž žádné není… Pouze v závěru se apeluje na ještě větší sekularizaci Německa a schopnost multikulturního soužití.
Se samotným závěrem se tedy nedokážu ztotožnit. Zde už je místo pro dialog. Já totiž na multikulturalismus absolutně nevěřím. V historii to prakticky nikdy nefungovalo.
Co bohužel musím konstatovat, tak tahle kniha totálně rozsekává všechny brožurky, které dosud vydalo CSPI. (Na všech je však napsán Level 1, tak kdo ví co přijde dál.)
Pokud vás tohle téma zajímá, tak si to rozhodně přečtěte. Kniha je mnohem kratší než Warraq, ale poskytuje mnohem více relevantních informací a kvalitativně přesahuje všechny brožurky o politickém islámu.
Islám vytváří státní útvary, které mají fašistické nebo totalitní rysy. A? … a nic. Pokud máte pocit, že je svět šílený, není závada na vašem přijímači. Nesnažte se srovnat obraz. Vysílání teď řídíme my. Nastavujeme obraz … (omluvte sníženou kvalitu záznamu): https://www.youtube.com/watch?v=J8VWBf1diPs
Tak tohle sme nechtěli slyšet. 90%
(Pro mě mělo čtení pointu navíc, protože zde byl odstavec přesně k tématu předchozí knihy co jsem četl. Je zde zmíněn Averroes i Maimonides.)

16 25.03.2018

Není překvapující, že si tato lacině vyhlížející lehce esoterická novela, protože za román se nedá považovat, získala takovou slávu. Možná proto, že zde i slepý vidí mezi řádky. Jedná se o pohádkový příběh určený všem věkovým kategoriím od 15 let výše. Autorovo sdělení je zcela prosté. Smysl života není nic vysoce intelektuálního, co nalezneme v knihách, ale spíše se jedná o cestu do vlastního nitra. Zde použitá cesta do srdečního centra logicky vyvolává dojem naivnosti nebo až infantilnosti. Ani z esoterického pohledu není novela zcela správná. Je tedy pochopitelné, že velmi rozumoví lidé budou mít problém knihu strávit.
Ono totiž o nic nejde.
Samotný děj úplně odpovídá pohádce a literární úroveň díky psychicky jednoduchým postavám není valná. S velkou kritikou se dá říct, že se někomu nemusí líbit literární podbízivost. Navzdory nedostatkům se kniha dá doporučit všem, protože každý si tam něco najde a doufejme, že těch zklamaných bude málo. Naštěstí je kniha docela krátká. Mě se ten pohádkový příběh líbil a esotericky zaměřeným lidem doporučuju. 70%

16 07.07.2016

V knize je popsán politický vliv islámu na společnost. Lidé na západě často vnímají náboženství jako něco vnitřního a čistě osobního. Ale v tomto myšlenkovém kontextu nelze islám považovat za náboženství, protože ten klade důraz na vnější a společenské uspořádání. V konečnému důsledku je tedy funkční politickou ideologií s vlastním politickým programem. V dnešní době už nemá většina náboženství přímý vliv na stát, ale islámské země se v tomto liší. Ukazuje se, že islám je teokratický systém s vlivem na politiku státu. Zatímco náboženství jsou něčím spíše duchovním, tak islám je politikou. Náboženské aspekty islámu nemá význam kritizovat. Může být úplně jedno, který anděl nadiktoval Mohamedovi Korán. Politickou část můžeme kritizovat jako jakoukoliv jinou ideologii. Kniha systematicky popisuje oblasti, kterých se dotýká politický vliv islámu. Shledáváme, že tato část je v rozporu s naší sekulární kulturou a demokracií. Je dokonce v rozporu se samou lidskostí, protože se protiví listině základních práv a svobod. Díky této části islám selhává i nábožensky. Nemocná společnost očividně nedokáže vytvořit žádné duchovní velikány a tak je zločinec z pozdního starověku považován za vzor hodný následování. Islámský duchovní je dokonalý oxymóron, protože žádný duchovně založený člověk nemůže následovat Mohameda. Křesťanství bylo v naší historii určitým mezistupněm v našem vývoji k co nejspravedlivějšímu právnímu řádu. Islám ale nefunguje jako mezistupeň a přináší pouze zaostalost, protože jím vytvořená kultura je svázána neměnnými náboženskými dogmaty. Vědecká vyspělost všech arabských zemí Blízkého východu mimo Izrael je naprosto zoufalá navzdory tomu, že tento region je jednou z kolébek civilizace a měl by mít teoreticky náskok. Informace v této knize by měl znát každý občan České republiky, protože by se mělo jednat o součást obecného vzdělání. Nezbývá než doporučit. 85%

16 24.04.2016

Tohle je kniha přesně pro ty, kteří ji číst nebudou. Pro všechny zapřisáhlé materialisty a pro všechny moderní pseudoesoteriky.
Dalajlama v knize ukazuje co vše můžeme získat spoluprací vědy a budhismu. Kniha začíná vyprávěním jak se Dalajlama postupně od dětství seznamoval se světem vědy a techniky. Popisuje svoje dětství v Potale a poté jak byl postupně ve svém životě konfrontován se západní vědou. Vysvětluje, že budhismus má mnoho co říci k filozofickým závěrům plynoucím z objevení relativity a kvantové fyziky. Je vážně fascinující vidět jak nauka mající kořeny v dávném starověku je i dnes vysoce aktuální. Dále se věnuje hlavně problému vědomí a poukazuje na problém zkoumání vlastní mysli. Vysvětluje jak mnoho by nám pomohla spolupráce vědy a znalostí z budhismu k většímu pochopení fenoménu vědomí. Na konci knihy vybízí k opatrnosti ohledně rychlých pokroků v genetice a neschopností etiky držet s vědeckými objevy krok. Kniha je docela intelektuální záležitost, ale mnohem lepší než třeba Mosty k porozumění. 85%

16 01.01.2016