Eidalon komentáře u knih

Jonathan Kellerman a další z jeho krimi_psychologických příběhů s hlavními aktéry – Milo Sturgis a Alex Delaware. Milo je detektiv z oddělení vzražd v Los Angeles, Alex psycholog, který měl šťastnou ruku v investicích, a tak spolupráce s policií je jeho koníčkem. Tato dvojice vytváří silný tým, který se pouští znovu a znovu do celé řady zločinů, za kterými se vždy skrývá neotřelý a velmi zajímavý případ.

Autor již stačil napsat třináct knih, které představují dvojici přátel v nejrůznějších situacích, každá jedna z knih předkládá čtenáři rozmanitý děj ve kterém se nejen řeší, kdo je pachatelem, ale stejná pozornost je věnována i otázce, proč byl daný zločin spáchán. To vše povyšuje knihy pana Kerllemana mezi elitu psychologických thrillerů a pokud máte podobný žánr rádi, mohu knihy jen a jen doporučit.

Kniha začíná vraždou doktorky Argentové pracující v ústavu, kde jsou umístěni trestanci s nejtěžšími poruchami osobnosti, kteří mají za sebou brutální vraždy, k jejichž vykonání je vedla jejich chorobná mysl či zhoubná představa. V pozadí vždy stojí nefungující rodina, drogy, alkohol, malá inteligence a absolutní nezájem společnosti o tyto lidi na samém okraji lidského bytí.

Milo společně s Alexem postupně rozkrývají jednotlivé vrstvy případu a nakonec se vracejí o 16 let zpět do minulosti a vyhrabávají kostlivce z pomyslné skříně. Střípky poznatků se začínají seskládávat a vytvářet bizardní mozaiku vztahů, která dává tušit, že vražda dr. Argentové je jen jeden z mnoha případů, které spolu souvisí a jejichž modus operandi si spojili vyšetřovatelé teprve nyní.

Příběh nabývá jasných rysů a vše vyvrcholí v závěru při akční scéně, kde se nitky protnou a spojí v konečný cíl. Pak následuje pár řádek dovysvětlení a vy máte za sebou další doklad dobře napsané knihy v duchu americké detektivní školy, šmrnclé psychologickým rozklady.

Pan Kellerman mne nikdy nezklamal a není tomu ani dnes, knize a příběhu dávám poctivé čtyři hvězdy, knihu stojí za to si přečíst ,to pokud nejste vyznavači úplně jiného druhu literatury.

29.03.2015

. . . některé věci se nedají odpustit, některé skutky se nedají odčinit, lidské štěstí je dočasné, neštěstí přetrvává . . . mám já, který ví, že lidem se něco přihodí dřív nebo později, mám právo jim to povědět?

Bratr a sestra a Leo, sladkých šestnáct a Salem, předměstí Stockholmu, kde dospívání je v rukou svých aktérů neb rodiče nezvládají ani sami sebe. Příběh přátelství a lásky, násilí, šikany a večírků s cílem se opít, nadrogovat, zapomenout.
Cvak . . .
Policista alkoholik zdrogovaný léky, drogově závislý padělatel a smutná vzpomínka, Salem – stejní aktéři o patnáct let později a mezi nimi spousta vzpomínek, které je sbližují a rozdělují zároveň.
Stejní aktéři, dvě doby, dva příběhy a mezitím jen smutek, kriminalita a nenávist. Ani jeden nemůže zapomenout, vzájemně se obviňují za svůj osud.
Cvak . . .
Všechno spojuje smrt zdrogované prostitutky, kterou příběh začíná. Čas přítomný s odskoky do vzpomínek . . . takoví jsme byli.

Leo je suspendovaný policista, který je negativní hvězdou oddělení vnitřního vyšetřování. Nikdo ho nemá rád, neboť mění osudy samotných policistů. Leo se stane součástí nevydařené akce, je suspendován a stále více si myslí, že vše bylo nastraženo, což se nakonec potvrzuje. Užívá léky, pije a protlouká se nicneděláním, které ho ubíjí a likviduje víc než pití a drogy. Je manipulován, obětním beránkem hozeným médiím napospas.

Grim již dávno není nadějný student chránící svou sestru a řídící své rodiče, zůstal sám a je těsně spojen se zločinem a podsvětím. Je šikovný padělatel, ten nejlepší a to se ve světě zločinu cení . . . Grim je však frustrován svým životem, všechny co měl rád mu osud postupně bere a start tohoto dění vkládá Leovi za vinu.

Nad oběma příběhy se vine celou knihou pomyslný text (psaný kurzívou) – dopis, jehož pisatele i tomu, komu je adresován brzy rozluštíte, ale předmětem toho dopisu – je tolik hořkosti, smutku, násilí a beznaděje, že na vás padne jakási deka . . . zpověď muže, který mohl vše a přitom zůstal sám a tak se rozhodne pomstít všem . . .

Vždy jsem si myslel, že Švédsko je země plná přátelských lidí, kde se auta a domy nezamykají a kde násilí a drogy nemají moc místo.

Kniha pana Carlssona Vás z tohoto pocitu rychle vyvede. Vše je o to horší, že se jedná o násilí a beznaděj mezi mladou generací, která se rodí frustrovaným rodičům nemajíce na své děti čas, rodičům žijících v neúplných svazcích na psí známku, rodičům, kteří řeší své kariéry, své prohry, svůj stres a vše přenášejí na děti, které zůstávají osamoceny ve světě plným nástrah, neboť ti kteří by je měli vychovávat, měli by být jejich vzorem zápasí sami se sebou . . . Nelze se divit, že pak vezmou zbraň a vybijí pár spolužáků, ať je motivem strach, frustrace či náboženské vymývání mozků . . .

Situace posledních dnů (únor 2015 a střelba v Uherském Brodě) ukazuje, že to již není dění mimo nás, že se nás to netýká - již je to i u nás a to je teprve začátek . . .

Mám již hodně nažito a mohu srovnávat. Ne, nechci psát o tom, co bylo a co je a co bylo lepší, mohu jen konstatovat, dřív se takové věci neděly a ani jsme se jich nemuseli obávat . . .
Pracuji již dlouho a poslední dobu s lidmi o generaci či dvě mladšími. Ta povrchnost, sobeckost, konzum, vláda peněz a moci, sofistikovaná korupce, zneužívání všeho, co zneužít jde, kdy bez mrknutí oka potopí své kolegy, sousedy, rodinné příslušníky za trochu nějaké výhody či pro lepší bussines, to vše v souhrnu znamená velký úpadek morálky celé společnosti, který si sama ta společnost již ani neuvědomuje a je přímo hmatatelný a přenášen na další generaci a já se moc obávám, že ji tato již nebude moci unést . . .

To vše najdete v této knize, která není fixí, jen odráží současnou realitu. Děsivé a poučné zároveň. Tato kniha není klasickou detektivkou, tato kniha je alarmem nad současným světa děním.

Bůh ti žehnej další pokolení! Bůh žehnej našim vnukům, pravnukům ale nic dobrého Vás moc nečeká, pokud ten stav věcí přijmete za svůj a nebudete bojovat, již teď je téměř pozdě.

A kniha Neviditelný muž z Salemu Vám má otevřít oči . . . dobrá práce za 4 hvězdy.

01.03.2015

Předně je na úvod potřeba rozkrýt známý marketingový tah, jedna kniha, jeden příběh, ale dva názvy. Poslední úder Omegy se na trhu nově prezentuje taky jako Ostermanův víkend (vydavatelství DOMINO, rok 2012). Vydavatelství tak knihu vydává pod jejím původním názvem z roku 1972, a tím předkládá knižnímu trhu jakoby nové, pozapomenuté dílko pan Roberta Ludluma.

Nejeden čtenář se tak může „nachytat“, když si knihu koupí, otevře a začne číst a zjistí, že ji má již v knihovně zastoupenou. Ale znalci pana Ludluma jistě ne. Tento autor, který zemřel na přelomu tisíciletí, je dobře zmapován a všechna jeho vrcholná díla byla již vydána.

Nic méně i já jsem si knihu půjčil s podvědomím, že jsem ji ještě nečetl. A pak je najednou jasno, že tomu tak není. Ale od posledního přečtení přece jen uplynula nějaká doba, tak jsem ji dal podruhé.

Pan Ludlum je autor, který patří k předním spisovatelům tzv. politicko - špionážního thrilleru, svá díla psal a tvořil nejvíce v sedmdesátých a osmdesátých létech minulého století a na trh se nakonec dostalo 39 románů, z nichž drtivá většina byla vydána i v českém jazyce.

Nenajdete v nich (z pochopitelných důvodů) žádné mobilní telefony, počítače, sociální sítě, krádeže identity či jiné technologické vychytávky dnešních příběhů, navíc v nich vždy narazíte na „železnou oponu“ a tvrdou studenou válku mezi Východem a Západem. Řada z nich byla zfilmována včetně Ostermanova víkendu.

Příběhy mají vždy komplikované zápletky s nečekaným rozuzlením, hrdiny jsou zpravidla obyčejní Američané, kteří jsou nějak zataženi do boje mezi předními zpravodajským službami obou stran „železné opony“.

Ne jinak je to i v této druhé knize, kterou pan Ludlum napsal v roce 1972. Použity jsou čtyři manželské páry středostavovské sociální vrstvy, které jsou využity a zneužity pro cíle Omegy, tajného sdružení KGB. Hlavním motorem je zde dezinformace a pak stále platící – sběr informací o tom či onom, které vhodně použité a umně spojené do kontextu mohou vždy působit velmi výbušně. Vždyť těch, kteří nemají žádného kostlivce ve skříni je tak málo . . .

V knize se tak rozbíhá příběh, který má nakonec překvapivé vyústění, přesto zde hlubší propracovanost děje a logičtější smysluplnost přece jen trochu kulhají na jednu nohu.

Ale jednalo se o druhé Ludlumovo dílko, své nejlepší romány napsal přece jen trochu později.I tak je to kniha, která fanouškům tohoto žánru stojí za přečtení, dávám 3 hvězdy.

23.01.2015

Taková B detektivka. Mělo to všechno co by kniha na podobné téma měla mít, ale nějak to nebylo sladěno a nebo alespoň mne to tak připadalo.

Příliš mnoho mrtvol, od každého kelímku (napětí, sex, krásná žena, honička v autech, negativní postava atd.) trochu ochutnáno, ale celek je jen produkt, který určitě nestojí za opakované čtení.

Již je to chvilka, co jsem to dočetl a těžko se mne vybavuje o čem kniha vlastně byla.

16.11.2014

Martin Žák je dnes osobou, která je mezi „svými“ velmi známá. Jeho Country Home bylo kdysi v krušnohorských lesích, cesty osudu je později zavedly do Prahy a pak zase zpět k venkovu . . . V prvopočátcích byl jeho životní styl jistě velmi netradiční, dneska předává své hudební i textové zkušenosti dalším, ale především svůj život zasvětil hudbě starého amerického venkova – své country music.

Kniha vznikla v roce 2003 a její náplň plně vystihuje uvedená anotace . . . zachycuje historii nejrůznějších starých písní, přikládá české texty i notový zápis, akordové značky a ještě pár dalších zajímavostí ke každé uvedené písni. Narazíte zde na písně neznámé i ty více známé, mnohé z nich znáte pod jiným texty, ale všechny ty písně sdružuje jejich původ a styl včetně historie kolem jejich vzniku i prostřední a okolností, za kterých byly napsány . . .

Kniha je určena především vyznavačům tohoto žánru, kteří se při její četbě mohou seznámit s historií spousty písní, které známe a zpíváme snad od nepaměti, jsou předmětem nejednoho zpěvníčku, většinu z nich však pan Žák opatřil vlastními texty, aby je trochu ozvláštnil.

Jeden příklad za všechny Píseň „Chodím po Brodwayi hladov sem a tam“ zná u nás asi každý (ze střední a starší generace určitě), vždyť se zpívala u každého táboráku, v každém výletním autobuse, na každém táboře – pravda, dneska se v autobuse spíše píší emaily či poslouchá jiná muzika, ale dříve tomu tak bylo a troufám si říci, že alespoň jednou za život se s touto písní setkal každý Čech hlavně jako dítě . . .

a přesto jen mizivý počet z nás ví, že tato oblíbená píseň horalů She´ll Be Comin´Round the Mountain vznikla ze starého černošského spirituálu When the Chariot Comes, která se zpívala především na americkém Středozápadu hodně let zpět.

Tuto píseň v knize najdete nejen s notovým záznamem, akordovými značkami ale i s vlastním textem Martina Žáka, to pro ty, kterým známější text z nejrůznějších důvodů nevoní. A tak bychom mohli pokračovat s dalšími a dalšími příklady desítek v knize publikovaných písní.

Kniha zaujme jen fanoušky žánru a to ještě ty, kteří jsou trochu hudebně vzděláni a touží se o písních a jejich historií dozvědět něco více, což je dneska spíše vyjímka, než pravidlo.

Country Home je svérázný svět, jak si jej Martin Žák sám pojmenoval, svět který pochopí jen stejný fanda či nadšenec. . . Country není jen hudba - to je životní styl . . .

15.05.2014

V mistrově stínu a neb povídky Edgara Allana Poea – tak zní celý název knihy, který editoval Michael Connelly a která se – neprávem – objevila v knihografii pana Connellyho, neb pan Connelly se v ní autorsky nijak neprojevuje.

Kniha je vzdaný hold mistru a zakladateli hororu, detektivky a prapůvodu sci-fi literatury k jeho dvoustým narozeninám (1809) a to panu Edgaru Allanu Poeovi a proto by měla být spíše přiřazena k jeho profilu zde na webu.

A proč to vše – organizace Mystery Writers od America, která byla založena v roce 1945 a od této doby každoročně uděluje ocenění za nejlepší detektivní román roku a které na počest pana Poea nese název „Edgar“. A tak se rok co rok již přes půl století snaží nejlepší představitelé tohoto žánru v Americe zaujmou hodnotitele tak, aby se právě jejich dílko stalo vítězným.

A právě tato organizace k výročí dvoustého Poeova narození přizvala dvacet hostů – soudobých autorů a spisovatelů žánru, kteří se ve svých krátkých glosách vyjadřují k tomu, jak je v jejich životě ovlivnila tvorba pana Poea a přikládají své postřehy k jeho povídkám, knihám či básním.

Hlavní náplní knihy jsou ale vybraná Poeova dílka, která mají čtenáři knihy více nastínit tohoto „šíleného génia“, který stál u zrodu detektivního žánru a výrazně svou tvorbou ovlivnil umění vůbec – od poezie přes hudbu až po film.

Nejsem žádný znalec Poeova díla ani erudovaný literární badatel, abych hodnotil, jak se editorovi podařilo vytáhnout z Poea to nejlepší, co za svůj nedlouhý život vytvořil, ale mohu za sebe sdělit, že pokud jsem se s povídkami pana Poea v minulosti setkal, byly to právě ty, které se v tomto výběru nacházejí.

Takže pokud jste se s povídkami či básněmi pana Poea ještě důvěrněji nesetkali, pak přečtení knihy nejspíše doplní vaše vědomí a znalosti o to nejlepší . . .

Ve výběru najdete patnáct povídek a jednu rozsáhlejší pasáž z knihy Příběhy Artura Gordona Pyma, a to od Sud vína Amontilladského, přes Rukopis nalezený v láhvi, Zánik Domu Usherů, Zrádné srdce, Maska červené smrti, Zlatý brouk atd. až po Jámu a kyvadlo.

Povídky a tak i kniha je doklad toho, že napsat poutavé, slovně krásné, myšlenkově zvrácené, strašidelné a záhadné příběhy lze bez litrů krve či moderních technologií a nebo magie a přesto Vás setsakra mrazí . . .

A příspěvky soudobých autorů - toť především plejáda jmen, která nelze v tomto žánru nijak opomíjet, taková malá nápověda, kde hledat kvalitu a pobavení nejvyšší . . .

12.04.2014

Elixír (The Taker) byl napsán před třemy lety, jako prvotina americké autorky Alma Katsu. Dneska má již dvě pokračování (zatím jen v angličtině – 2014) a je tak prvním dílem trilogie o silném příběhu mladé ženy Lanore (Lanny) McIlvraeové.

Knihu provází zajímavé recenze, na prvotinu je velmi úspěšná a již byla přeložena do 16 jazyků (dnes možná i více – 04/2014), k popularitě jistě přispívá i zařazení dílka k nejlepším knihám roku 2011, které byly v USA publikovány.

Mne zaujala ona uhrančivá slibovaná magická cesta časem, která vždy nabízí mnoho řešení a jako fanouška sci-fi mne dané téma pokaždé osloví. Takže jsem knihu otevřel a začal číst . . .

I když v dalších odstavcích neprozradím nic z příběhu, základní reálie ano, takže pokud se k nim chcete pročíst v prvních padesáti stranách příběhu, tak toto povídání dále opusťte a "vychutnejte" si knihu sami za sebe!!!

Na doplnění jen ještě tolik - příběh plný tajemna je na můj vkus až příliš rozvláčný a popisný, řada pasáží by si žádala kritičtější seškrtání a zkrácení, ale jakmile se prokoušete základními informacemi, kdo s kým a pro koho, děj se přece jen rozběhne.

Ale bohužel se naplnila i jedna poznámka z recenze – cituji: „Kniha zaujme jak čtenáře historických románů, tak čtenáře moderních Padesáti odstínů šedi nebo Stmívání . . . (konec citace).

Pro mne bohužel, víc než linie děje, které téma přímo nabízí (200 – 500 let zkušeností zavřených v tělech stále stejně mladých hrdinů nabízí neskutečný potenciál) se zde objevuje spousta pasáží věnujících se pouze tělesným rozkoším či utrpení – spousta popsaného papíru bez jakékoli myšlenky či posunu děje vpřed.

Příběh Vás na úvod zavede do současné provinční nemocnice maloměsta někde na severu státu Maine v USA – městečka St. Andrew (autorka přiznává fiktivní existenci tohoto místa, ale reálie kraje a místa zůstávají), kde prožívá doktor Luk Findley další bezútěšnou noční směnu na pohotovosti. Fádnost večera naruší příjezd šerifa s ženou, která byla zatčena za zabití muže. Hned zkraje Luke poznává, že s onou mladou ženou není něco v pořádku . . . rány se záhadně rychle hojí a samotná žena ho přesvědčí vyslechnout si příběh, který jeho život navždy změní . . .

Rozbíhá se tajemný příběh o vášni, posedlosti a neskutečné touze, vydáte se na cestu časem zpět ve vyprávění hlavní hrdinky, která se řízením osudu stala nesmrtelnou . . . a na své pouti poznává řadu vlivných a známých osobností, které jsou pro současnost jen slavnou minulostí . . .

V další části knihy se prolínají další dvě časové roviny – rok 1809, kdy osada St. Andrew zapisuje své první dějiny a kde se začíná příběh Lanny jako dvanáctileté dívky a pak do roku 1349, kde je prapůvod celého tajemství nesmrtelnosti, i když o tajemném Elixíru se taktéž mnoho nedovíte (kdo, kdy, proč a jak). Jen to, že je a ten kdo jej pozře se stane vůči času imunní, ponechá si svůj vzhled a „pluje léty a staletími v nezměněné podobě“. Nositele nemůžete zabít ani utopit, spálit či zastřelit, probodnout či nakazit nemocí a nebo přivést jinou fyzickou újmu. Nemá hlad a ni žízeň, je schopen "přežít" cokoli.

Ze světa takového jedince může sprovodit jen ten, kdo mu Elixír podal, kdo byl jeho stvořitel . . . tato „vlastnost“ vytváří celému příběhu nosnou linku, která se určitě bude vinout i dalšími díly trilogie.

S těmito reáliemi vyrazíte za dobrodružnými skutky hlavní hrdinky Lanny, která po běžném milostném románku ve své rodné komunitě otěhotní a je nucena odejít povít dítě jinde, aby čest rodiny zůstala zachována. Lanny se však nemíní podvolit vůli otce a do předurčeného kláštera v Bostonu nedorazí. Hned první noc se ale v neznámém a velikém městě stane kořistí záhadných lidiček, kteří si ji vytipují a následně se jí zmocní pro ukrácení své kratochvíle.

Lanny se tak dostává do prazvláštního společenství přátel, které pojí společné tajemství a kteří mají prapůvod ve svém stvořiteli, prvnímu z prvních – Adairovi. Jen náhoda rozhodne, že se Lanny stane jednou z nich . . . získává to, po čem touží celá staletí mnoho dalších . . . nesmrtelnost, ale je tato realita opravdu tak výhodná?

Každopádně to pro autorku díla znamená mnoho rovin a poloh, Adair všechno začal ve čtrnáctém století a za celou dobu se stal – vládcem – stvořitelem nad celou skupinou lidí pocházejících z nejrůznějších údobí a mající za sebou velmi různé osudy. Ne každý z nich chce ale žít věčně a v komunitě, ze které není úniku . . .

Přesto se v další části knihy děj již moc neposouvá a vše se v utápí ve scénách, které mají za úkol popsat co nejvíce papíru.

Nakonec se z toho přeci je vymotáte a je položen základ pro pokračování děje v dalších dílech. Hlavní hrdina je zahlcen svou vlastní zvráceností a „umlčen způsobem“ který děsí, ale zároveň ponechává otevřené dveře pro další využití, další hlavní hrdinové se staletí nevidí, aby jejich setkání přineslo uzavření jedné kapitoly.

Co se dělo celé ty stovky let autorka moc nepitvá, její hlavní zájem je cit, touha a nenávist, kterou v sobě skrývá vypravěčka příběhu.

Kniha se bude jistě líbit, ale stejně si najde i své odpůrce, lze očekávat rozporuplná hodnocení. Já sám se přikláním spíše k odpůrcům a dávám jen o něco lépe jak 2,5 hvězdy, nakonec tedy 3, neb jisté vypravěčské nadání paní Katsu se upřít nedá . . .

12.04.2014

Knihy Raymonda Khouryho (zatím jich napsal celkem šest, nepočítaje jeho díla scenáristická) mne vždy zaujaly (přečetl jsem čtyři). Vedle Svatyně a Ďáblova elixíru knihu Poslední templář a dále Spásu Templářů, tu jako poslední.

Knihy si drží vysokou laťku, ale i mezi nimi lze rozlišovat ty lepší a ty horší (coby ale jiní dali za to, napsat i tu horší knihu). V knize Poslední Templář i jeho pokračování - Spása Templářů sází Khoury na dnes populární téma zpochybňování kořenů křesťanství a jejich nejzákladnějších postulátů.

V literatuře není zdaleka sám, toto téma láká celou řadu jiných autorů. Zajímavé je, že zápletku knih vymyslel Khoury údajně ještě dříve, než byla předložena velmi podobná panem Brownem v Knize Da Vinciho kod.

Toto téma přímo láká dnešní autory (Berry, Toyne, Brown či O´Bryan). Samotné časové nesrovnalosti a různé výklady jednoho a téhož, které se v Bibli objevují, stejně tak i skutečnost, že i ty nejstarší dochované svazky kolem podstaty křesťanství jsou jen překlady, navádí autory „splétat nejrůznější scénáře“, které ústí vždy v jediný závěr. S Ježíšem Kristem to zdaleka nebylo tak, jak je popisováno v Bibli.

A samotná legenda jeho narození, ukřižování a vzkříšení není nic, než uměle vytvořený příběh někdy v polovině čtvrtého století sloužící ke sjednocení nejrůznějších evropských odnoží náboženství se stejnou podstatou, sjednocení pod „vlajkou“ křesťanské víry. Údajně právě v této době došlo k překládání a upravování starších textů k obrazu církve a křesťanské víry do podoby současné Bible.

Tyto spekulace lze jen těžko vyvrátit a stejně tak neexistuje ani žádný důkaz, který by dokázal opak. Alespoň dle těchto autorů (skutečnost jsem nikdy nestudoval a erudovaných textů se nepídil).

A pan Khoury své spekulace rozvíjí ještě dále a to ve spojení s Templáři, řádem, který vznikl z ničeho a který si během relativně krátké doby vydobyl výsadní postavení bohatého a silného řádu v Evropě. Co Templáři na tehdejší církev a její hodnostáře věděli, že jim šla samotná církev „na ruku“ a řád získal neslýchaná privilegia? Jaký „poklad“ vědění vlastnili, že si dovedli získat tak výsadní postavení?

Právě tato odhalení řeší pan Khoury ve svým dvou knihách, které na sebe jen lehce navazují.

Spása Templářů je řemeslně perfektně zpracované dílo. Má svého kladného nezničitelného hrdinu, krásnou ženu po jeho boku a vzájemnou náklonnost, nelítostného záporáka a především společný cíl, kterého chtějí obě dvě strany dosáhnout. Vše se odehrává v exteriérech dnešního Turecka, Khoury ale promyšleně pracuje i s obrazy odehrávajíce se v dávné historii, to aby posunul děj kupředu, dovysvětlil proč právě takhle a dal příběhu větší zajímavost.

A tak vedle současnosti prožíváte dramatické chvíle v polovině čtvrtého století, na počátku 13. a pak i 14. století. Dozvíte se něco málo i o křivdách páchaných na obyvatelích dnešního Iráku, Iránu či Turecka z poloviny let minulého století.

Vše je podtrženo neustálou akcí v nejrůznějších zemích, za hlavními hrdiny zůstává jen zkáza a hromady mrtvých. Obě dvě strany jdou za svým cílem, jejich vzájemná setkávání končí nelítostnými souboji, kde praskají kosti, krvácí sečná i střelná zranění, ale hrdinové jsou zcela nezničitelní a s odhodláním se vrhají do dalších půtek.

Až do poslední čtvrtiny se ani čtenář ani hlavní hrdinové nedozví, co je oním tajemstvím, po kterém tak prahnou a pak najednou sám autor předloží rozsáhlé vysvětlení v podobě čtyř stran historického výkladu. Vše je objasněno, rozklíčováno - čtenář ale neví, jde-li o fikci či historická data, ale nejspíše o ta data, která mají celý příběh posunout více do reálné roviny - osobně nedovedu posoudit.

Kniha končí a stejně tak jak v prvním dílu jsou nakonec všechna odhalení a pravdy ztraceny v nenávratnu – anebo ne? Částečně otevřený konec dává možnost autorovi se k tématu vždy vrátit.

Spása Templářů je především akční kniha, která se dobře čte, a určitě přinese potěšení všem, kteří se v podobných dobrodružných příbězích vyžívají. Téma a zápletka je dostatečně tajemná, i když svojí náplní se jedná o tematiku, která již trochu čpí vykrádáním sebe sama či jiných podobně píšících autorů.

V hodnocení váhám mezi 3 – 4 hvězdy, nakonec dávám 3 s ohledem na má předchozí hodnocení.

05.01.2014

Kniha Hakana Nessera Síť byla mou první od tohoto autora. Ikdyž u nás vyšla v roce 2012 s nálepkou nejlepší švédský román a celkem přitažlivým názvem, kniha nenaplnila mé očekávání další severské kriminální pecky. Vydavatel zde úmyslně staví na „popularitě“ severské detektivky a předkládá čtenáři něco, co zdaleka nedosahuje úrovně knih, které tuto popularitu vytvořily.

Předně je kniha dvacet let „stará“ neb autor ji napsal již v roce 1993 a popisuje období z počátku devadesátých let, tedy v době, kdy technologické vychytávky dnešní doby coby mobilní telefony, internet, sociální sítě byly zatím jen nápady v hlavách svých stvořitelů.

Děj má sice svoji zajímavou zápletku, ale odvíjí se zcela volně, nasazení a pracovitost komisaře Van Veeterena zdaleka neodpovídá jeho literárním kolegům z děl pana Nesba, Stiega, Olsona, Keplera a dalších. Podobá se snad jen svou urputností objasnit případ, který se zdá na začátku děje přece tak jasný.

Příběh začíná vraždou - Janek Mitter – manžel zavražděné Evy Marie Ringmarové – ji nachází utopenou ve vaně po bláznivém večeru, ze kterého si nic nepamatuje. Janek je hlavní podezřelý, vše svědčí proti němu a bez dlouhých cavyků je odsouzen a zavřen. Vše je jasné, ale hlavnímu komisaři Vanovi Veeterenovi se přece jen něco nezdá. Jeho pochybnosti pak podpoří zcela nečekaný vývoj událostí kolem Jankovy postavy.

Veeteren se pouští do vyšetřování případu, jehož objasnění má své kořeny hluboko v minulosti. Jednotlivé střípky se nakonec podaří složit a případ je objasněn i s jasným vysvětlením pro méně chápající čtenáře. Jsou objasněny osoby a důvody, proč se dělo tak, jak se dělo.

Kniha opět ukazuje, jak může být běžný život mnohdy velmi zapeklitý a složitý a zcela nevypočitatelný.

Pokud patříte k vyznavačům detektivního žánru a severskou detektivku máte v malíčku, pak vás kniha nejspíše zklame. K dílků současných hvězd žánru se totiž jen letmo přibližuje.

Pokud ale na ni narazíte, aniž byste byli přílišní fanoušci žánru, pak se jedná o slušné průměrné čtení. Kvalit děl Nesba atd. však zdaleka nedosahuje ani svojí zápletkou, tajemností či dynamičností.

29.12.2013

Tato kniha je mou druhou od Johana Theorina (tou první byla Smršť) a mohu říci, že mé očekávání dost zklamala. Ikdyž je deklarována jako detektivní román, spíše by se dala nazvat Žití a vzpomínání na Ölandu prostřednictvím několika hlavních hrdinů a neb nemáme to jednoduché. Spíše psychologická sonda, kde detektivní zápletečka je jen jakýmsi malým zpestřením.

Románu schází akce, dominuje jen jedna až velmi jednoduchá zápletka, hlavní vražedný motiv, který je důvodem k činům, je hodně slabý, celkové vyznění je velmi ponuré, příběh prolínají životní osudy osob, které s hlavním tématem knihy moc nesouvisí a na jeho děj nemají žádný přímý vliv.

Prostřednictvím několika postav a časových rovin líčí autor současný i minulý život na tomto švédském ostrově. Vedle starého vysloužilého námořníka Gerlofa, který se navrací na své rodné sídlo z domova důchodců, aby bilancoval svůj život a odhalil poslední nijak záhadné tajemství své zemřelé manželky, je to žena středního věku Vendela, která se oklikou vrátila do kraje svého dětství a vzpomínání na něj není zrovna radostné, a pak hlavní postava Pera, která se do kraje dostává náhodně, jako dědic nemovitosti zde stojící a která si prožívá svá rodinná traumata kolem manželství či vážné nemoci své dcery.

Skrytým žolíkem je postava Perova otce a osob kolem jeho minulosti, jehož život a podnikání v oblasti pornografických aktivit dává vznik hlavní zápletky. Jerry, Perův otec, je na sklonku svého života postižen výpadky paměti, za dramatických okolností je zničeno jeho studio, sám Jerry posléze cíleně zabit. Pery, jeho syn, se vydává po stopách jeho minulých aktivit spíše z povinnosti, neb vztah k otci je veskrze negativní, a toto se mu stane málem osudným.

A pak jsou zde víly a trollové a mýty kolem nich, téma, které českému čtenáři není zas tak blízké a tradiční, ale které sehrávají v životě hlavních hrdinů nemalou roli.

Čtete knihu o rozsahu téměř 450 stran a na 250 straně se stále nic neděje. Jste seznamováni s životy hlavních hrdinů, spousta informací položených na papír nemá na samotný děj žádný přímý vliv. Prolíná se současnost s minulostí, nejvíce brousíte v dětství Vendely, která si prožila opravdu krušné roky svého dospívání vedle chudého otce společně s postiženým bratrem, bez matky a kamarádek. Její jedinou nadějí jsou víly a trollové, kterým Vendela přičítá přehnanou řadu zásahů do svého života, aby na konci příběhu prozřela a odhalila svůj omyl. Vše je ponuré, pesimistické až přehnaně traumatizující, přičemž hlavní motiv vražd je velmi velmi slabý a ani odhalení motivů vedoucích k vražedným činům na konci knihy Vás nemůže nijak přesvědčit, natož tak nadchnout.

Čekal jsem pod vlivem reklamních sdělení mnohem více, kniha mne zklamala, možná pro ta celkem velká očekávání a image severské detektivky, se kterými má český čtenář poslední dobu jen ty nejlepší zkušenosti.

Toto dílko Johana Theorina je dle mého názoru mnohem horší, než Smršť, i když i tato kniha není žádným trhákem. Prostě mne autor nepřesvědčil a nezískal. Celková pochmurná atmosféra díla se slabým dějem Vás těžko donutí si knihu zapamatovat či sáhnout po znovupřečtení.

Dle uvedených hodnocení jiných čtenářů je vidět, že Theorinům styl psaní má své obdivovatele i odpůrce, záleží jen na Vás, ke kterým se zařadíte. Pokud od knihy čekáte perfektní detektivní čtení nesené na severské vlně, tak to Vás kniha asi zklame, pokud spíše hloubáte na filosofickými úvahami o bytí či nebytí, možná Theorin zaboduje. Je to jen na Vás . . .

PS:
Teprve později po napsání komentáře odhaluji, že Gerlof vystupuje i v předchozích knihách, takže mne možná něco uteklo, ale věřte, že moje chyba to není. Návaznost není nikde deklarována, za znalce díla pana Theorina se nepovažuji.

13.12.2013

Kniha autorů Miroslava Hanuše a Michaely Matouškové se řadí k těm zdravotnickým publikacím, které mají především přinášet osvětu a předkládat základní fakta a šířit informovanost. Téma není nikterak malé, prostata – tento ryze mužský orgán, který plní důležitou roli jak v oblasti močových cest, tak v oblasti pohlavních orgánů a který je doslova křižovatkou cest obého. Jak praví klasická urologie, prostata je orgán, bez kterého by se mužská populace jistě ráda obešla, ale příroda tomu chtěla jinak.

Tak jak se prodlužuje průměrná délka mužského života, tak narůstají problémy s prostatou, které rostou s věkem a v podstatě se jim v určité věkové skupině nevyhne žádný muž. Jisté změny zaznamenávají statistiky u velkého procenta mužů již v pátém dekaniu života a s narůstajícím věkem toto procento výrazně narůstá.

Takzvanou benigní hyperplázií prostaty (BPH) neboli nezhoubným zbytněním tkáně prostaty si projde dříve nebo později každý muž, nemalou roli hraje i narůstající počet diagnostikovaných carcinomů prostaty, který roste s narůstajícím věkem a i se skutečností, že současná medicína umí odhalovat nemoc již v ranném stádiu (metodou antigenu PSA). Do statistik se tak dostávají případy, které dříve zůstávaly „neodhaleny“, neboť pacient mnohdy zemřel dříve na jiné onemocnění, než se carcinom prostaty projevil.

Stavět se k prostatě nevšímavě je dneska víceméně ze strany mužské populace přinejmenším nezodpovědné, to že se nejedná o malý problém svědčí i masivní snaha farmaceutického průmyslu v přímém prodeji nejrůznějších preparátů, které mají především BPH omezit či maximálně oddálit do pozdějších věkových kategorií.

Problémy s prostatou mohou začít po 45 roku života, důvody proč dochází k BPH či carcinomům nejsou zdaleka objasněny. Jedná se o kombinaci řady faktorů souvisejících s hormonální úrovní každého muže, jeho genetickými dispozicemi, životním prostředím a životním stylem, své hrají historické kořeny stravovacích návyků či rozdílné citlivosti dle jednotlivých ras.

Účinná prevence existuje především v informovanosti mužské populace a to jak v oblasti anatomické, tak v oblasti zdravotní. Říkat, mne se to netýká, není na místě, např. problémy u carcinomu prostaty začínají až v době, kdy již může být pozdě.

A právě základní osvětu přináší uvedená kniha. Byla ale napsána již před dvaceti lety (1994) a tak její hlavní role se již přežila (uvědomme si, že v roce 1994 a dále byla převážná část informací dostupná pouze touto formou). Dnes je situace jiná a kdo hledá, své si najde. Na internetu je bezpočet článků od těch naučno populárních až po ryze odborné, zde mají všichni stejnou šanci.

Taky aktuálnost především kolem léčebných metod je dneska již trochu v jiné fázi, každopádně ale kniha podává základní kameny informovanosti kolem problematiky. Pokud o problému prostaty mnoho nevíte, je publikace vhodnou startovací informací.

Hodnotit knihu nemá moc smysl, jak jsem psal, svou roli hrála především v devadesátých letech, přesto ale má co říci, především těm, kteří o prostatě slyší jen od starších mužů jako o něčem, co dovede znepříjemnit život a mnohdy ho i předčasně vzít. Neléčený carcinom prostaty je smrtelný, naopak včasná léčba může vést k jeho úplnému vyléčení.

Problematika BPH je taky velmi aktuální, neboť se jí prostě nelze vyhnout, zahájení léčby pozdě může vést ke značným komplikacím jak v oblasti zdraví jednotlivého muže, tak v jeho sociálně společenském životě.

18.11.2013

Kniha Josefa Klímy, Vlna, není rozsahem nijak objemná – necelých 110 stran zmenšeného formátu A4 nedává moc prostoru pro příliš děje. Přesto se jedná o dílko svižné a čtivé, i když zápletka není nijak komplikovaná a děj je lehce předvídatelný.

Josef Klíma využívá ve svém příběhu především svých žurnalistických a reportážních zkušeností. Jako autor 23 nejrůznějších knih (reportážních či beletristických z nichž mnohé byly zfilmovány), přes 350 reportáží v pořadu Na vlastní oči a poctivá novinařina mu dává zkušenosti, které umí dobře využít.

Kniha vychází z reálií, které se skutečně odehrály a máme je ještě stále v paměti. To vždy dodá fiktivnímu příběhu na autentičnosti a když se zpracování ujme zkušený novinář, máte pocit, že se takový příběh skutečně stal a odehrál. Josef Klíma zde používá prvky, se kterými "máme čest" přes jeho investigativní novinařinu a umně je propojil do svého příběhu, který se klidně takto mohl odehrát.

Oč svým rozsahem menší je knižní podoba o to větší je její filmové ztvárnění. Hodnotit filmové provedení nechci, jako běžnému divákovi se TV zpracování celkem líbilo, problémem byla jen jeho zbytečně nabubřelá stopáž.

Adam Klein, ročník 1958, majitel firmy Copy Klein, bezdětný, se vydává se svojí o 20 let mladší manželkou na po několik let odkládanou dovolenou do Thajska. Důvodem není jen odlet za teplem v zimních měsících v době vánoc, ale i touha potkat svého kamaráda z mládí Roberta Krause a spoluhráče z rockové kapely, kde jako dvacetiletí mladíci válely rockové pecky své doby a který emigroval z Česka koncem sedmdesátých let.

Kleinovi si užívají sluníčka a thajské pohostinnosti, Adam se potkává s Robertem, který byl vždy toulavá duše stále žijící ve stylu květinových dětí z let šedesátých. Pohoda a klid dovolené je ale vzápětí narušen hned několikrát.

Adam se dozvídá, že jeho žena a jeho tchán kují pikle ve vazbě k jeho majetku (a jeho osobě), který tak pracně vybudoval. Ve hře jsou mocní čeští kmotři, kteří pomocí finanční lobby úspěšně množí svůj majetek na základě důvěřivosti, objeví se i temná Robertova minulost ohledně lehkých drog a zpronevěřených peněz, hlavní roli zde sehraje Robertova dcera, která nakonec až tak dcerou není.

Ději však přináší nečekaný zvrat vlna Tsunami vyvolaná silným zemětřesením v oblasti jihovýchodní Asie, která smete vše živé na pobřeží a zamíchá kartami osudu zcela jinak.Právě ona událost s Tsunami – na vánoce v roce 2004 – je základní dynamikou a reálnou skutečností celého příběhu.

Ten začíná "probuzením z umělého spánku" po traumatickém zážitku a mnohačetných zranění Adama v pražské nemocnici, kde si postupně vybavuje celý běh událostí zpětně; svůj odlet s manželkou na vánoce do Thajska, úklady o jeho život a majetek, když se tchán zaplete s mocnými, setkání s dávným přítelem Robertem a vše kolem jeho osoby a osob dalších.

Shodou náhod je Adam považován za Roberta, což se při záchranných akcích po tsunami klidně mohlo stát a než se vše vysvětlí, odehraje se krátký, dynamický příběh s typickým českým koncem – malé ryby jsou lapeny a zlikvidovány, skuteční bossové zásluhou zkorumpované policie beztrestně unikají, spravedlnost ale tentokrát i zásluhou Adama přece jen částečně funguje. A jako bonbonek navíc se Adam dozví něco, co 29 let vůbec netušil.

Kniha Vlna není jistě žádný Nesbøovský příběh či Stieg nebo Adler, ale na odpočinkové letní dovolenkování mohu klidně doporučit.

PS:
kniha ale zápasí s vážnější časovou nesrovnalostí - v knize Robert emigruje ve dvou termínech v roce 1968 a pak se objeví nepřímý údaj 1983, ale reálný termín je tak kolem roku 1978;

Adam je v knize popisován jako padesátník - ročník 1958, ale v roce 2004 by měl jen 46 let a v roce 1978 by měl těžko před státnicemi - možná před maturitou, 29_letá Robertova dcera, která otce neviděla 26 let by se musela narodit v roce 1975 (otec 17 let, to v té době nebylo moc časté), no a píseň Smoke on the water vyšla poprvé v roce 1973, takže těžko o ní mohli před emigrací (1968) hovořit.

Tady to trochu ulítlo, i když údaj o emigraci v roce 1968 se objevuje jen na obálce, ale jiné nesrovnalosti vyplývají z knihy - přesná data jsou ale panem Klímou uvedena - v knize se objevuje datum k tsunami (26.12.2004) a datum narození Adama (08.06.1958), pak si časové náznaky v knize měl autor asi lépe pohlídat !!!

25.07.2013

Zabijáci jsou druhou knihou Adlera Olsena, kde nechává vyšetřovat „starý odložený případ“ zvláštním policejním oddělením Q a nabízí opět děsivý příběh, který má své kořeny hluboko v minulosti. Hlavním hrdinou je opět svérázný vyšetřovatel a vrchní komisař Carl Mørck, kterému pomáhají Asad a Rose, čímž je malý kolektiv oddělení Q kompletní.

Tématem knihy je mnohokrát ve filmu či literatuře propíraný námět, kdy hlavní viníci jsou vlivní, bohatí a mocní, kteří s pocitem beztrestnosti konají zlo pro své potěšení a pobavení. A proti nim stojí jen pravda a spravedlnost, která se však nemá o co moc opřít. . .

Carlovi se dostává na stůl případ vraždy dvou sourozenců spáchaný před dvaceti lety a stopy ho zavedou do prestižní internátní školy, kde tráví svůj čas tzv. „zlatá mládež“. Děti vlivných a bohatých rodičů jsou zde odkládány pod dohled řádu školy, to aby rodičům nepřekážely v rozletu. Mají sice veškeré zabezpečení, spoustu peněz, ale jinak citově velmi strádají, jejich charaktery jsou křiveny zcela vědomě a nekompromisně a mladí lidé tuto frustraci řeší po svém.

Carl postupně odhaluje skupinu pěti chlapců a jedné dívky, kteří vytvořili svéráznou komunitu, za kterou zůstává jen zkáza. Pod vlivem drog se tito studenti vyžívají v násilí, ponižování vyhlédnutých obětí a mnohdy i jejich smrti. Carl objevuje řadu případů, které mají podobné rysy a je jasné, že jsou dílem této komunity, jejichž aktivity přecházejí až do současnosti. Podobnost případů a osudy postižených jsou děsivé, důkazy však chybí. Z mladých mužů jsou dnes VIP celebrity, za kterými stojí obrovský vliv a moc, podporovaný velkým bohatstvím. Jakýkoli pokus o objasnění případů naráží na zeď nadřízených a mocných, kteří nemají zájem celou věc rozmazávat.

V románu již od prvních stránek znáte viníky, poznáváte oběti i obtížnost se kterou se Carl snaží dobrat pravdě a zbývá jen dořešit, zdali se to Carlovi podaří dříve, než bude z moci úřední umlčen.

Vše se výrazněji zamotá, když se členové komunity obrátí proti sobě. Důvodem jsou právě nedořešené vztahy z mládí a osobní pomsty, které mají své skryté opodstatnění.Zdá se, že Carl svůj boj s mocí prohraje, když se nakonec vše otočí a nabere nečekaný směr.

Kniha má gradaci a vše vrcholí společným setkáním všech aktérů na jedné z rezidencí jednoho z členů. V přímé konfrontaci za asistence zbraní se řada věcí vyjasní a kniha končí spravedlivou odplatou.

I když se jedná o chytře vymyšlený kriminální román, vcelku bych ho zařadil spíše k těm průměrným. Mé hodnocení jsou tři hvězdy, určitě ne více. To ale vše pod vlivem jiných knížek, které jsem v poslední době četl. Mám-li dodržet objektivitu a má-li srovnání sloužit pro rozhodnutí jiných, pak si za hodnocením stojím.

Pokud jste však doposud četli jiný druh literatury, určitě Vás kniha zaujme, ba co víc i možná nadchne. Olsen je dobrý pozorovatel a vypravěč, v knize se skrývá svérázný humor a je určitým odrazem současného života. Taktéž otázka, kdy moc a peníze dovedou zamést cokoli pod kobereček je tématicky určitě aktuální.

05.02.2013

Máte-li rádi skok přímo do děje, je úvod knihy "Znamení" krásným obrazem, jak to učinit s velmi řemeslnou zručností. Pan Khoury zde demonstruje sílu s jakou autor čtenáře pohltí. Samozřejmě musíte být určitě vyznavačem podobných příběhů a záhad a mít i trochu zkušenosti s těmito tématy = záhadami, které vyvolávají více otázek, než dávají odpovědí a které reálně dneska známe z medií a nejrůznějších seriózních či méně seriózních diskuzí.

Ale právě jejich současná existence a aktuálnost dávají knize velmi reálný rozměr. Šikovný autor vše uchopí, rozvine, přidá vizi s předpokladem, trochu okoření novými technologiemi a máme zde počtení, při kterém mrazí.

Děj se rozbíhá raketovým tempem - po předchozích dvou kratičkých předobrazech, které svůj význam získají až posléze a vyvolají ve vás zvědavost se pak stanete na prvních stránkách románu účastníky „Znamení“, doprovázející odlomení obrovského ledovce z ledovcového šelfu Antarktidy. A jelikož odlomení ledovce je událostí v době hrozby tání ledovců nadmíru aktuální, je na místě štáb s reportérkou světového věhlasu a její přímý přenos ukáže i „Znamení“, které se při odlomení ledovce objeví na obloze a stane se zprávou číslo jedna doslova na celém světě.

O co jde? Spekulují všichni, není-li to filmový trik, pak technologie, která „Znamení“ vyobrazila není ve vědeckém světě známa. Je jasné, že záhada rozběhne spoustu spekulací a lidi rozděluje na několik skupin. A začíná převládat ta, která v tom vidí Boží znamení, i když netuší, co to znamená. Ale toto Boží znamení si snaží „přivlastnit“ všichni věřící, ať je jejich Bohem kdokoliv. Vyznavači všech náboženství si vysvětlují vše po svém, mezi stoupenci jednotlivé víry vzniká napětí a veliký tlak, vzájemná nenávist, zdá se, že ve jménu víry ke svému Bohu dojde k nejhoršímu.

Najednou se rozběhne strhující příběh ve třech rovinách – ty další dvě rozvíjejí ony předobrazy na úvod. Předobraz první - záhadné úmrtí Dannyho Sherwooda, jednoho z geniálních mozků týmu, který v odlehlé části Namibie vyvíjí dva roky před zobrazením „Znamení“ „něco“, co je stojí život či věznění a pátrání jeho bratra Matta po této záhadě, když dostane impulz od Dannyho nejlepšího kamaráda, jenž je záhadně zabit.

Předobraz druhý – osamělé poutní místo v Egyptě Vádí Natrum, kde světoznámý humanista, zakladatel obrovské organizace známý pod jménem otec Jeromo rok žije jako poslední poustevník a již sedm měsíců dostává zprávy „do hlavy“, které si nedovede vysvětlit. Jen píše slova a kreslí obrazce. A jaká náhoda, obrazce vyobrazené v místě, kde není televize ani jiný kontakt s venkovním světem a kde otec Jeromo žije jsou totožná se „Znamením“, které se objevilo na obloze v Antarktidě. Ale otec Jeromo je namaloval o sedm měsíců dříve. . . Je on tím vyvoleným, který má sjednotit všechny věřící světa?

A jak to má být, autor skáče z příběhu do příběhu – z roviny jedné do druhé a třetí, aby se tyto ve vhodný okamžiky všechny propojily. Se svým tématem pan Khoury pracuje vskutku mistrně. Rozvíjí je, převrací, natahuje a překrucuje, aby vše nakonec vyústilo ve zcela neočekávaný konec.

"Znamení", jak lze cítit již od začátku knihy není ale nakonec ani Boží moc ani dílo mimozemské civilizace, ale opět a opět jen dílo člověka. Skupina kolem velkého vyznavače environmentalismu, člověka vzdělaného, geniálního s obrovským zázemím peněz se rozhodla pomocí převratné technologie dát lidstvu signál, který nebude moci ignorovat. Jak už to ale bývá, je tento člověk zrazen „svými“ lidmi a společníky, kteří s novou technologií mají své plány a sledují své cíle a jeho využili jen jako součást své hry.

Děj se překotně odvíjí v rovině Matta, který pátrá a neustále se blíží pravdě a odhalení a v rovině skupiny kolem reportérky Gracie, otce Jeroma a mnichů v klášteře DEIR AL-ANBA BIŠOJ ve Vádí Natrum, kteří jsou až nebezpečně blízko pod kontrolou těch, kteří vše řídí, a jsou manipulováni dle jejich cílů. A na pozadí všeho do hry vstupuje náboženství a fanatismus věřících. Vše je najednou jinak a vymyká se kontrole.

Přepínání děje mezi jednotlivými rovinami příběhu se zkracuje, blíží se rozuzlení všeho, knihu nemůžete ani na chvíli odložit. A jak to všechno dopadne? Stačí si knihu jen přečíst a dozvíte se to!

Za sebe dávám plný stav pěti hvězdiček. Vedle mistrně napsaného příběhu ve kterém pan Khoury umě používá všech fíglů žánru a drží Vás neustále v napětí je zde i nosná myšlenka celého příběhu. Sebelepší technologie vyvíjená s nejčistšími úmysly se dá zneužít ve prospěch moci a zisku. Ale tím to nekončí. Autor hlavně poukazuje na neustále posilující globalizaci světa, kde moc politiků, vlád a armád ruku v ruce s náboženským fanatismem vytváří velmi nebezpečnou kombinaci. A neopomíjí ani myšlenku, jak se ke své Zemi chováme bez ohledů na následky let budoucích. Na naší Zemi žije stále velká většina těch, kterým v životě zůstala jen ta víra. A právě ta by měla lidi spojovat bez ohledu „správného Boha“ a ne je rozdělovat. Ale vládnout lidem ve jménu víry je tak lákavé . . .

Jak se Khoury vypořádá s náboženskou rozvášněností vyvolanou „Znamením“, to je závěr, který se dozvíte až na posledních stránkách celého románu a je zcela překvapivý a neočekávaný.

12.12.2012